Barbora Škorpilová: Mimolimitní evergreeny

Stodvacetimetrový byt na pražských Vinohradech objevila architektka a designérka Barbora Škorpilová po roce hledání. Během kompletní rekonstrukce se byt proměnil v manifest studia Mimolimit. Je plný „mimolimitních evergreenů".

Fotogalerie

BARBORA ŠKORPILOVÁ

- narodila se v roce 1972 v Praze
- 1991 dokončila Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor konstrukce a tvorba nábytku
- 1997 absolvovala VŠUP v Praze, Ateliér architektury a designu (prof. Bořek Šípek)
- 1997-1998 pracovala jako asistentka ak. arch. Jiřího Pelcla v Ateliéru architektury a designu na VŠUP v Praze
- od roku 2001 je majitelkou studia Mimolimit, které se zabývá navrhováním staveb, interiérovým a produktovým designem
- „Chci, aby naše stavby byly i za padesát let kvalitní, fungující a sloužily svému účelu."

Bydlíte kousek od rušného pražského centra, přesto se skvělým výhledem na Malou Stranu. Jak váš příběh o vlastním bytě začal?

Asi před čtyřmi lety, když jsem začala hledat vlastní nové bydlení. Věděla jsem, že byt na Malé Straně nebo ve skutečném centru Prahy, který by odpovídal tomu, co požaduji, asi jen tak snadno nenajdu. A pokud ano, pak pro mne bude cenově nedostupný. Nakonec jsem asi po ročním hledání vhodné lokality a domu dorazila až sem. Hned při prvním vstupu rozhodl výhled z kuchyně. Je prostě fantastický.

Neměla jste obavy z ruchu v centru města?

Po třech letech mohu říct, že se tady bydlí velmi příjemně a byt je díky své poloze klidný. Navíc ve vedlejším domě žije můj kamarád a spolupracovník Mario Wild. Mario má navíc na Vinohradské třídě kousek odtud své květinářství. Když se potřebujeme třeba v deset hodin večer sejít nad nějakou pracovní záležitostí, není žádný problém zvednout telefon a během pár minut se potkat.

Kuchyň, obývací pokoj a pracovna Barbory Škorpilové tvoří jeden velký, otevřený prostor

Z obou stran přístupnou kuchyňskou linku s corianovou pracovní deskou doplňuje skříň, která ukrývá lednici a spíž

Jak byt vypadal, když jste ho koupila a začala rekonstruovat?

V podstatě šlo o tři plus jedna ve starém činžovním domě z roku 1888. Dům prošel celkovou rekonstrukcí, nicméně v tomto bytě jsem udělala poměrně zásadní přestavbu. Počínaje zcela novou dispozicí, přes výměnu původních dřevěných oken až po všechny povrchy a další vybavení.

Interiér celého bytu charakterizují kombinace teplých pastelových barev a designérčiny oblíbené, "mimolimitní" evergreeny Podlahu obývacího pokoje zdobí ručně vyrobený koberec z mongolských kožešin Funkční krb dodává interiéru příjemnou atmosféru. V kombinaci s ostatními prvky interiéru a osvětlením se tak obývací pokoj večer promění v klidné místo odpočinku

Jak dlouho vám rekonstrukce trvala?

Asi pět měsíců a v jejím závěru jsem si zlomila nohu. Nejprve jsem tady jezdila na vozíku a pak chodila o berlích. Sousedé si dlouho mysleli, že se sem stěhuje handicapovaná žena. Po půl roce jsem přestala kulhat, ale to už jsem tady bydlela.

Ložnice je orientovaná do vnitrobloku, od otevřeného prostoru zbývající části interiéru je zcela oddělena

V koupelně jsou použity stříbrné mozaiky a sklo, společně s vhodně zvolenými stropními svítidly modelují velkorysý prostor

Na skleněných dveřích jsou aplikované grafické prvky zhotovené studiem Najbrt, s nímž Barbora Škorpilová připravuje většinou svých projektů

Dispozice bytu je velmi otevřená a jednotlivé funkční zóny volně přecházejí jedna do druhé. Čím byl tento záměr motivovaný?

V době, kdy byt vznikal, jsem ho v podstatě navrhovala jen pro sebe a měl jasně odrážet moje požadavky na funkční využití. Proto je ložnice situovaná do vnitrobloku, přes prosklenou koupelnu se vchází do pracovny a zbytek je vlastně jeden velký obytný prostor spojený s kuchyní. Každopádně bude potřeba po narození syna dispozici zase nějak změnit, nebo se přestěhovat.

Jaké materiály a kombinace jste při zařizování bytu volila?

V podstatě jsem všechny principy, které používám v realizacích svých klientů, uplatnila i ve svém bytě. Proto tu najdete velký květináč a dekorace od Maria Wilda, z obou stran přístupnou kuchyňskou linku, kterou jsem si sama navrhla. Lednice a spíž jsou schované ve skříni, kde byste ji standardně asi nečekali. Na podlahách je bělený dub, v koupelně mozaiky a všechno doplňují pečlivě vybrané kusy nábytku. I když, jak se to vezme. Třeba toto křeslo ze sedmdesátých let není Arne Jacobsen, ale odvezla jsem si ho z bytu mých rodičů, kteří ho chtěli vyhodit. Vlastně jsou to všechno takové „mimolimitní evergreeny". Samozřejmě nechybějí světla od mého oblíbeného designéra Ingo Maurera.

Pracujete doma?

Občas ano, většinou u velkého kuchyňského stolu, ale vlastně doma kreslím, jen když jsem nemocná. Do bytu jsem si ze zásady nenechala zavést internet, v televizi si tak jednou za týden pustím nějaký film. Chci tady mít klid od práce. I když to se s příchodem miminka změní a jistou formu domácí kanceláře tady budu muset vymyslet.