Roman Hamrlík: Loftový byt na Žižkově

Nechtěl žít v showroomu

Jeden ze zlatých hochů z Nagana, hokejový obránce týmu Washington Capitals Roman Hamrlík žije převážnou část roku ve Spojených státech. V Čechách se však cítí jako nikde jinde na světě, proto se rozhodl pro koupi loftového bytu na pražském Žižkově. I přes velkou vytíženost nechal zrealizovat interiér ne podle architektčiny šablony, ale zcela podle svého vkusu.

Fotogalerie

Výměra 400 m² a loftová dispozice bytu dělá z nemovitosti spíše jakýsi dům na domě. Z původního půdního prostoru nezbylo vůbec nic. Nové je i zastřešení domu. Tak vznikla největší chlouba bytu, díky které si byt získal Romanovo srdce, a to střešní terasu s výhledem na celou Prahu.

celý článek

Jak dlouho jste hledal vhodný pražský byt?

Bydlení jsem sháněl téměř čtyři roky. Měl jsem jasnou představu a nechtěl jsem z ní slevit. Nakonec jsem narazil na projekt Skála. Byt splňoval především požadavek velkorysého a otevřeného prostoru.

Roman Hamrlík

■ nar. 12. dubna 1974 v bývalém Gottwaldově
■ přezdívka: Hammer
■ hokej začal hrát společně se svým bratrem ve Zlíně
■ 1992 - draftován týmem Tampa Bay Lighting na Floridě
■ 1997 - významný hráč Edmontonu Oilers
■ 1998 - člen vítězného týmu na Zimních olympijských hrách v Naganu
■ hrál také za Tampa Bay Lightning, Edmonton Oilers, New York Islanders, Calgary Flames a Montreal Canadiens
■ v současnosti hraje za Washington Capitals jako obránce s číslem 44
■ je pyšným otcem Natálie Nikol (12 let)

Co považuje člověk jako vy, který si může dovolit koupit luxusní byt kdekoliv na světě, za rozhodující?

Pro mě bylo rozhodující konkrétní místo, velikost bytu - potřebuji prostor nejen pro sebe, ale i pro rodinu a přátele. Důležitý byl také výhled z terasy a z oken.

Žijete značnou část roku v zahraničí, navíc v odlišném časovém pásmu, jakým způsobem jste komunikoval s architekty o podrobnostech rekonstrukce?

Komunikace s architektkou probíhala v osobní formě ve velmi omezeném čase. Potkávali jsme se asi měsíc. Pak měla paní architektka téměř tři čtvrtě roku na realizaci. Než jsem odlétal do Montrealu, byl hotový střešní plášť a uvnitř v bytě jen betony. Měl jsem přesnou vizi, jak by měla každá místnost vypadat, nebo spíš jsem věděl, jakou by měla každá místnost navozovat atmosféru. Vyjádřil jsem se k materiálům, které se mi líbí, ale byl jsem i pro jiné nápady. Nestál jsem si ani pevně za tím, jestli někde bude koberec, jaké barvy budou mít zdi. Protože mi na realizaci interiéru záleželo, věnoval jsem tomu hodně energie. Před odjezdem jsem ještě paní architektce připravil ukázky z časopisů, knihy a katalogy s tipy, které mě oslovily. Po odletu do Kanady jsem do Čech stále posílal obálky s fotkami.

Více článků z rubriky BYDLENÍ najdete na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

Byt je projektován jako téměř minimalistický, ale celkový dojem dotváří zařízení kombinující koloniální prvky a styl etno. Nábytek jste vybíral sám?

Nemám rád sterilní interiéry. Nechtěl jsem žít s pocitem, že jsem v nějakém showroomu. Mám rád útulně zařízenou domácnost. Mnoho věcí, které zde vidíte, jsem si nechal přivézt lodní dopravou z Kanady. A zbytek dekorativních předmětů jsem nakoupil převážně v Almi Décoru. S postupným zabydlováním interiéru mi pomáhala přítelkyně Sofie, s níž jsem v té době žil. Styl etno se nám oběma shodně líbil.

V obývací části hlavního obytného prostoru máte dvě pohovky, jedna je čalouněná kůží, druhá látkou. To je netypická kombinace.

Protože sem často jezdí moji přátelé, chtěl jsem všem nabídnout komfort. Někomu kůže vadí, někdo ji preferuje. Každý podle svého gusta...

Dočetla jsem se někde, že jste měl kdysi blízko k vaření. Je pro vás kuchyň důležitá?

K vaření mám dodnes velmi kladný vztah. Vařím rád. Nejčastěji připravuji maso. Pokud není počasí vhodné ke grilování na terase, přemístím se do kuchyně. Proto mám speciální sklokeramickou desku na přípravu masa. Na kuchyňské zázemí jsem měl jeden zásadní požadavek - speciální místnost na uskladnění potravin rozdělenou na několik sekcí s vhodnou teplotou pro určitý výběr potravin.