|
Způsobů, jakými se dá vnější strana obvodových stěn domu ošetřit, je velmi široká řada: od jednoduchých nátěrů přes klasické vícevrstvé omítky a značně složité přesné omítkové směsi, připravované už ve výrobě, které jsou často specializované pro nějaký požadovaný účinek, až po zateplené provětrávané fasády, realizované formou „suché stavby“. Fasádní úpravy můžeme rozlišovat podle několika hledisek – podle materiálu (cementové, vápenocementové, akrylátové, dřevěné aj.), podle povrchové úpravy (hlazená, stříkaná, škrábaná...), nebo podle funkce (sanační, tepelněizolační). Pro účel tohoto článku však jistě postačí, když budeme z praktických důvodů fasádní úpravy rozlišovat podle nějakého jejich hlavního znaku nebo účelu.
|
 |
|
|
Před obnovou nátěru je třeba odstranit případné staré nátěrové vrstvy, penetrací dát omítkám vyšší pevnost, přilnavost a vodoodpudivost nebo je naimpregnovat, aby odolávaly zvýšené vlhkosti nebo konkrétním chemickým látkám, v jiných případech je nutné zvýšit nasákavost tvrdé omítky třeba přebroušením. |
|
        |
|
 |
Pokud fasádu vašeho domu zdobí lišty, římsy a jiné prostorové ozdoby, určitě stojí za to dát si práci s jejich obnovou. Pokud si na tento náročnější úkol netroufáte, sjednejte si zkušené řemeslníky. Totéž platí i o různých ozdobných strukturách v omítce – pokud má estetická úprava fasády trochu styl, je správné uchovat stavbě její dosavadní tvářnost.
|
|
      |
Tradiční omítkyStavebnictví zná celou řadu dříve běžných omítek, které však už mnohdy nevyhovují pro současné stavby, a tak se používají spíš při rekonstrukcích dříve postavených objektů (zvlášť venkovských), pro jejichž zdivo jsou vhodné, ale to také už jen zřídka.
K donedávna nejpoužívanějším omítkám pro fasády patřila hladká vápenná omítka. Skládá se ze dvou vrstev. Svrchní se nanáší v tloušťce asi 5 mm na spodní jádro (10–15 mm) po jeho zavadnutí. Tato omítka se hladí plstěným hladítkem, ale lze ji upravovat jako rýhovanou, škrabanou, otloukanou nebo jemnou stříkanou (koštětem namočeným do řídké malty).
|
 |
VÝHODY A NEVÝHODY NEJBĚŽNĚJŠÍCH FASÁDNÍCH ÚPRAVTvrdé omítky |
|
Dalším nejběžnějším typem jsou vápenocementové omítky. Na průčelí obytných domů se používají štukové vápenocementové omítky ze dvou až tří vrstev (vyrovnávací podhoz, jádro, štuková lícní vrstva). Mezi tradiční omítky patří také velmi rozšířený břízolit, což je dvouvrstvá šlechtěná škrábaná omítka. Jádro v tloušťce 8–12 mm je z vápenocementové malty, na kterou se nanese asi milimetrová lícní vrstva z téhož druhu malty, ale s přísadou ostrých písků, slídy a barvy o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání břízovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka ještě kartáčuje – tím se vydrolí a obnaží se slída.
NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY
|
Tenkovrstvé omítkyV současnosti se hojně používají tenkovrstvé omítky na makromolekulární bázi, které se nanášejí v tloušťkách 1–5 mm. K jejich výhodám patří vysoká chemická stálost. Trh jich nabízí velké množství. Značkoví výrobci a jejich prodejci vám určitě poskytnou solidní poradenství. Většina fasádních omítkových hmot pro tenkovrstvé omítky se obvykle prodává jako suchá instantní směs, která se rozmíchá s vodou do doporučené konzistence. Bývají už probarvené, existují také celé řady určené pro povrchovou úpravu jejich struktury (např. škrábáním, rýhováním atp.) a některé omítky jsou vyloženě dekorační (třeba tzv. mozaikové). Pro zateplené fasády se hojně používá omítek, jež jsou vyrobeny na chemické bázi akrylátových pryskyřic, silikonů nebo silikátů, někdy s příměsí cementu.
Tenkovrstvé omítky pro finální úpravu jsou vhodné pro vyzrálé a soudržné vápenocementové a cementové omítky, ale lze je také nanášet na povrchy zateplovacích desek či izolačních omítek, které je ovšem třeba nejprve předpřipravit. Především objemově nestabilizované podklady, izolační materiály a omítky je třeba nejprve upravit tmelem a armovací vložkou.
Při rekonstrukci najdou uplatnění také tepelněizolační omítky, které pomohou snížit energetickou náročnost starších staveb. Dodávají se jako hotové směsi. Jsou lehké, a tak je lze nanášet ve značně silných vrstvách (20–30 mm).
|
|
 |
Specializované omítkyPro majitele starších objektů představují velkou pomoc sanační omítky. Dokáží si totiž poradit se zemní vlhkostí, jež zdivu škodí zvláště tím, že v něm následně krystalizují soli rozpuštěné ve vodě a rozrušují nátěry i omítky. Účinek sanačních omítek spočívá v přísadách, které zajišťují omítce zároveň makroporézní i mikroporézní strukturu. Tím pak jsou dány fyzikální podmínky umožňující, aby se vlhkost ze zdiva včas a průběžně odpařovala, až se nakonec v konstrukci ustálí vlhkostní rovnováha. Sanační omítky ovšem fungují správně jen tehdy, pokud se zcela důsledně dodrží pracovní technologie. Jen tak je totiž možné zaručit jejich dobrou účinnost. Ta je ovšem časově omezena (tak jako i u ostatních omítek), a tak se musí i sanační omítka po skončení své životnosti obnovit.
Ke specializovaným omítkám také patří tepelněizolační omítky. Dodávají se jako hotové směsi. Obvykle obsahují expandovaný perlit nebo granulovaný polystyren a jsou velmi lehké, takže je lze nanášet až do třiceticentimetrové vrstvy.
|
