Co se stavbou postavenou „na černo“

Dotaz čtenáře:

Náš soused si s dodržováním předpisů moc hlavu neláme. Co prý není zákonem zakázáno, je dovoleno a podle toho se chová. Vadí nám jeho nepovolená stavební činnost, kterou nás jako sousedy výrazně poškozuje. Ačkoliv na to stavební úřad v místě opakovaně upozorňujeme, dovolání nemáme žádné. Dokonce máme pocit, že to vedoucí stavebního úřadu nechce řešit, neboť ten náš soused je dobrým známým našeho starosty. Co máme dělat?

B. K.

Odpověď:

Nakousl jste téma, které zná snad každý z nás. Když ne osobně, tak alespoň zprostředkovaně, např. ze sdělovacích prostředků. Kolik jsme jenom v poslední době viděli televizních příspěvků o „černých" stavbách, jejichž stavebníci nerespektují výzvy stavebního úřadu k zastavení stavby a staví si vesele dál. A nejsou to žádné malé kůlničky, nýbrž i stavby s náklady v desítkách milionů korun (a více). Tak proč dělat vědu z nějaké kůlničky, řekl by někdo. Takovéto případy však ve výsledku křiví právní vědomí značné části našich spoluobčanů, a to nejen v oblasti výstavby. A přece lze proti vámi popsaným jevům dělat leccos.

Provádění staveb nepodléhá svévoli

Váš soused si dovolenost svého počínání vysvětluje po svém. Nepochybně to má však počátek v jeho nepřípadné interpretaci článku druhého odstavce třetího Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (viz Sbírka zákonů č. 2/2003), podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jeho reflexe v právních předpisech nižší právní síly totiž neznamená, že jednotlivé zákony budou vždy vypočítávat konkrétní zákazy. Ty je totiž možno jazykově vyjádřit i jinak. Pokud jde o provádění staveb, tak stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) ve své části čtvrté řeší tuto problematiku kombinací pozitivního a negativního vymezení tak, že v § 103 vymezuje stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení, v § 104 vypočítává stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které lze provádět na základě ohlášení a všechny ty zbylé, ostatní stavby, ve zmíněných ustanoveních neuvedené, lze realizovat jen na základě stavebního povolení. Proto se ani ve stavebním zákonu nesetkáme s výslovným zákazem stavět tu kterou stavbu bez stavebního povolení, a přesto tomu tak je.

Stavební úřad má povinnost řešit nepovolenou stavbu

Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním. V tuto chvíli si řeknete, tak teď dostane „černý stavebník" za vyučenou. Ovšem chyba lávky. Z následujícího odstavce třetího se totiž dozvíte, že pokud půjde o takovou nepovolenou stavbu a stavebník nebo její vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví. Nikdy jsem si to neověřoval, ale v Polsku prý institut dodatečného povolení stavby neexistuje a každá nepovolená stavba musí být ze zákona odstraněna. Takový postup bych přivítal i v našich podmínkách, neboť si nedovedu představit osobu, pokud by byla svéprávná, aby za takové právní úpravy stavěla bez přivolení stavebního úřadu. Nemám žádných pochybností o tom, že stávající právní úprava řízení o odstranění stavby je jak stvořená pro vznik korupčního prostředí, nahrává lidem s ostrými lokty a působí škody v mysli právo respektujících občanů naší země. Tato negativa nemůže vyrovnat ani případná pokuta za provedení stavby bez povolení stavebního úřadu.

Ohledně stavby prováděné či provedené bez potřebného přivolení stavebního úřadu nebo v rozporu s ním tak stavební úřad sice zahájí řízení o odstranění stavby, respektive má takovou povinnost ze zákona, ovšem jak toto řízení skončí, to je, jak se říká, ve hvězdách. Bohužel.

Nechuť pracovníků stavebního úřadu řešit věci

V dotazu vznášíte jistá podezření o spojitosti vedoucího stavebního úřadu se starostou. K tomu se samozřejmě vyjádřit nemohu, ale vyloučit to jistě nelze. A zase říkám, bohužel. Bohužel dvacet let po sametové revoluci nebyl uveden v život zákon o státní službě, v důsledku čehož nelze mluvit o nezávislosti státních úředníků při výkonu státní správy. Jsou totiž stále závislí na těch, kdo je přijímají do zaměstnání a rozhodují o jejich pracovní kariéře.

Je si totiž třeba uvědomit, že obecní či městský úřad tvoří starosta, místostarosta (místostarostové), tajemník úřadu a zaměstnanci obce či města zařazení do obecního či městského úřadu (viz § 109 odst. 1 zákona o obcích). Radě obce či města, jako dalšímu jejich orgánu, je mimo jiné vyhrazeno stanovit rozdělení pravomocí v obecním či městském úřadu, zřizovat a zrušovat odbory a oddělení obecního úřadu, jmenovat a odvolávat vedoucí odborů, stanovit celkový počet zaměstnanců v obecním či městském úřadu. Dalším orgánem obce či města je starosta, který mj. plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce či města, stanoví jejich plat, jmenuje vedoucí odborů, odvolává a stanoví jim plat, není-li zřízena rada obce (viz § 102 odst. 2 písm. f), g) a j) a § 103 odst. 4 písm. b) zákona o obcích).

Nežádoucí závislost

Pracovníci-zaměstnanci obecního (městského) úřadu, jeho jednotlivých odborů, jsou přitom v pracovním poměru nebo obdobném poměru k příslušné obci (městu), jsou v pozici podřízenosti a závislosti k jeho shora uvedeným orgánům, zejména pak ke starostovi a radě. Jejich postavení se tedy vyznačuje celou řadou vazeb charakteristických obecně pro vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, mimo jiné například povinností zaměstnance dbát pokynů svých nadřízených. Bez významu není ani jejich ekonomická závislost na zaměstnavateli.

Již pouhá existence těchto skutečností pak může zcela nepochybně vyvolávat u pracovníků obecního či městského úřadu, pověřených projednáváním a rozhodováním konkrétních věcí, právě onen zmíněný poměr k věci, kdy lze mít důvodné obavy z toho, že při této činnosti nejsou a nemohou být zcela nestranní a nezaujatí.

Mám za to, že je tomu tak zákonitě vždy v případech, kdy představitelé obcí či měst jsou přímo zainteresováni na výsledcích rozhodnutí vydávaných v přenesené působnosti. Neřešení vašich marných podnětů k zahájení řízení o odstranění stavby tak mohou být projevem výše nastíněné závislosti. Koneckonců, proč ne?

MAŘENÍ  ÚKOLU ÚŘEDNÍ OSOBY Z NEDBALOSTI

(1) Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,
b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem,
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
d) zajistí-li takovým činem jinému značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) zajistí-li takovým činem jinému prospěch velkého rozsahu.

Jak se bránit proti nečinnosti

Pokud stavební úřad zjistí nepovolenou stavbu, je povinen z úřední povinnosti zahájit řízení o jejím odstranění. Když takto v rozporu se zákonnou povinností nekoná, je nečinný, a proti tomu se lze bránit různými způsoby. Po svých osobních negativních zkušenostech se stavebním úřadem ohledně  jeho nečinnosti ve věci nepovolené změny stavby, provedené sousedkou v bytovém domě, bych však již napříště řešení takové věci nezdržoval jemnými způsoby, respektive volil bych již takové prostředky, které jdou přímo k věci. Podal bych ve věci trestní oznámení. Neplní-li totiž úřední osoba své zákonné povinnosti v rozsahu své pravomoci, lze nepochybně předpokládat, že se dopouští trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, jehož skutkovou podstatu upravuje § 330 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (viz rámeček).

Myslím si, že možné důsledky z toho plynoucí rozhýbou příslušného pracovníka stavebního i jiného úřadu i vzdor možným vazbám, naznačeným v dotazu čtenáře.