Stavební zákon v praxi: Vodovodní a kanalizační přípojky

Do redakce přišel dotaz následujícího znění: „Rodinný dům máme odkanalizován do jímky na vybírání a jako zdroj pitné vody používáme vlastní nevyhovující studnu. V současné době jsou v komunikaci podél našeho domu budovány nové inženýrské sítě, na něž bychom se chtěli napojit novou vodovodní a kanalizační přípojkou. Co pro to musíme z hlediska povolovacího procesu udělat? S jakými problémy se při tom můžeme setkat?“ Domníváme se, že tato problematika může zajímat i další čtenáře...

Odpovědi na tento dotaz je třeba hledat především v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, dále jen „SZ“) a v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích).

Přípojky z hlediska stavebního zákona

Podle § 103 odst. 1 písm. b) bodu 8. stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují přípojky vodovodní, kanalizační a energetické v délce do 50 metrů. Zmiňujete-li proto záměr napojit dům přípojkami na technickou infrastrukturu, budovanou v komunikaci přímo u vašeho rodinného domu, pak máme za to, že budete spadat právě pod tuto variantu povolovacího, respektive „nepovolovacího“ režimu. Tedy možnosti realizovat je bez nutnosti mít k jejich provedení stavební povolení či souhlas s jejich provedením na základě ohlášení. To však ještě neznamená, splníte-li uvedené délkové kritérium přípojek, že již nebudete mít v této souvislosti se stavebním úřadem žádného dočinění.

Opak je pravdou, neboť k faktické realizaci uvedených přípojek nelze navzdory uvedenému přistoupit, aniž by si ještě předtím jejich stavebník k nim opatřil přivolení stavebního úřadu z hlediska územního plánování. To je nezbytná nutnost (nemá-li se jednat o nepovolenou, tzv. „černou“ stavbu), která může mít podobu územního rozhodnutí či územního souhlasu, tedy instrumentů, jež jsou v pravomoci stavebního úřadu.

Minimálně územní souhlas

Podle § 96 odst. 1 SZ může stavební úřad místo územního rozhodnutí vydat územní souhlas, a to na základě oznámení o záměru, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, nebo je-li takovým závazným stanoviskem vyjádřen nesouhlas, nebo pokud záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu.

Podle druhého odstavce citovaného ustanovení postačí územní souhlas mimo jiné v případech staveb, jejich změn a zařízení, která nevyžadují stavební povolení ani ohlášení podle § 103 odst. 1 a 2 SZ, tedy právě i v případech zmíněných přípojek (viz § 103 odst. 1 písm. b) bodu 8. SZ). Využití této možnosti má být pro stavebníka přínosem, o čemž však nejsem zcela přesvědčen s ohledem na to, co všechno pro to musí stavebník udělat, přestože po celou dobu setrvává v nejistotě, jak to nakonec skončí. Dojde-li totiž stavební úřad k závěru, že záměr nesplňuje podmínky pro vydání souhlasu, nebo je-li třeba stanovit podmínky pro jeho realizaci, rozhodne usnesením o projednání záměru v územním řízení, které vydá ve lhůtě 30 dnů od oznámení záměru.

Náležitosti oznámení o záměru

Oznámení o záměru v území obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených v § 37 a v § 45 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (např. z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje) a identifikačních údajů dotčených pozemků a staveb řadu příloh vymezených v § 96 odst. 3 SZ. Odkazy na všechny tyto náležitosti najdeme na předepsaném formuláři, na němž musí být oznámení o záměru stavebnímu úřadu podáno. Lze z nich zmínit ta rozhodující pro daný postup, tedy zejména závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních předpisů, a souhlasy osob, které by v případě vedení samostatného územního řízení byly jeho účastníky. Kromě toho musí žadatel zajistit, aby bezodkladně poté, co svůj záměr oznámí stavebnímu úřadu, vyvěsil informaci o tom ještě na veřejně přístupném místě nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to po dobu nejméně 30 dnů (v podrobnostech viz § 96 odst. 3 a 5 SZ, § 15 vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení . . ., příloha č. 9 k této vyhlášce). A na konci tohoto administrativního maratonu se může budoucí stavebník dozvědět pro něho nemilou zprávu, že nesplňuje podmínky pro vydání souhlasu (za 2 až 3 měsíce, ne-li ještě déle?), a že proto bude jeho záměr projednán ve standardním územním řízení.

VODOVODNÍ A KANALIZAČNÍ PŘÍPOJKY

Režim uvedených přípojek je upraven v zákoně č. 274/2001 Sb. Setkáte se v něm nejen s jejich legálními definicemi, ale i s úpravou vlastnických vztahů k nim, povinnostmi jejich vlastníků a s úpravou celé řady dalších vztahů. V této souvislosti z něj nelze neocitovat následující ustanovení:

§ 3 Přípojky
(1) Vodovodní přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není-li vodoměr, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby. Odbočení s uzávěrem je součástí vodovodu. Vodovodní přípojka není vodním dílem.

(2) Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem.

(3) Vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.

(4) Vlastník vodovodní přípojky je povinen zajistit, aby vodovodní přípojka byla provedena a užívána tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vody ve vodovodu.

(5) Vlastník kanalizační přípojky je povinen zajistit, aby kanalizační přípojka byla provedena jako vodotěsná a tak, aby nedošlo ke zmenšení průtočného profilu stoky, do které je zaústěna.

(6) Vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila.

(7) Opravy a údržbu vodovodních přípojek a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství, zajišťuje provozovatel ze svých provozních nákladů.

(8) Obecní úřad může v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné.

Je územní souhlas zjednodušením?

Vzhledem k uvedenému zjevně nikoliv. Kromě toho si myslím, že stanoviska vlastníků technické infrastruktury ohledně způsobu napojení přípojek se nebudou odehrávat bez dalšího způsobem „ano, ano souhlasíme“, nýbrž že z pochopitelných důvodů musí mít vždy nějaké podmínky a požadavky. Přinejmenším na způsob odkrytí a zakrytí svých zařízení a napojení přípojek na ně.

To samo o sobě (stanovení podmínek pro realizaci), však již vydání územního souhlasu vylučuje. Právě z těchto důvodů bych proto o územní souhlas na zmíněné přípojky vůbec nestál a místo toho bych přímo podal žádost o vydání územního rozhodnutí. Problematika územního řízení však dále rozebírána nebude, neboť bude podrobně rozvedena v některém z příštích čísel časopisu Můj dům .

OPRÁVNĚNÍ K PROVÁDĚNÍ PŘÍPOJEK

Podle § 160 (zákonač. 274/2001 Sb) odst. 3 písm. a) a odst. 4 SZ může stavebník provádět stavby uvedené v § 103 SZ (tedy i zmíněné přípojky) svépomocí, pokud ovšem zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Jedná se o osobu, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb (viz § 2 odst. 2 písm. d) SZ). Podkladem pro jejich provedení je jednoduchý technický popis s příslušnými výkresy (viz § 96 odst. 3 písm. d) SZ).

Ochranná pásma

Ochranná pásma se stanoví, jak již vyplývá z jejich názvu, k ochraně lecčehos, co je třeba ve veřejném zájmu chránit před poškozením.

K ochraně vodovodních řadů a kanalizačních stok před poškozením zákon č. 274/2001 Sb. v § 23 stanoví ochranná pásma tak, že jsou vymezena vodorovnou vzdáleností od vnějšího líce stěny potrubí nebo kanalizační stoky na každou stranu:

a) u vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 mm včetně je tato vzdálenost 1,5 m,

b) u vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 500 mm je to 2,5 m,

c) u vodovodních řadů nebo kanalizačních stok o průměru nad 200 mm, jejichž dno je uloženo v hloubce větší než 2,5 m pod upraveným povrchem, se vzdálenosti podle písmene a) nebo b) od vnějšího líce zvyšují o 1 m.

K ochraně vodovodních či kanalizačních přípojek však zákon (navzdory obecnému mínění) žádná ochranná pásma nestanoví. Přetrvávající představy o tom, že např. v prostoru 1 m od vodovodní přípojky na každou stranu nelze umístit žádnou stavbu či zařízení, jsou proto liché.

Zmiňuji-li se přesto o ochranných pásmech, činím tak jen pro informaci vlastníkům nemovitostí, neboť pokud by byly jejich pozemky ochrannými pásmy staveb zasaženy, byly by zcela nepochybně omezeny i v jejich užívání. To si je třeba hlídat, nechť si každý svá práva střeží.