Aleš Cibulka: Já a moje budíky
Možná mi to nebudete věřit, ale v dětství jsem budíka neměl. Maminka se mnou a s bratrem zůstala doma, a tak nás celá dlouhá školní léta budila ona. Každý všední den se v sedm otevřely dveře dětského pokoje, v nich stála maminka a z kuchyně voněla snídaně. Později jsem si myslel, že je to tak normální. Když jsem ale po maturitě odešel do Prahy studovat hereckou školu, nejenže nebyla snídaně, ale nikdo už mě tak vlídně nebudil.
Pro přispívání do diskuze musíte být zaregistrován/a.
Přihlásit se.
