Definitivní soukromí Marcely Augustové

Moderátorka České televize Marcela Augustová se před několika lety s rodinou zabydlela v nově zrekonstruovaném bytě v rodném Liberci. Drobné rozepře se sousedy a touha splnit si své sny o ideálním bydlení však nakonec byly důvodem, aby si pořídili nový rodinný dům.

Marcela Augustová

• narozena 1965
• vystudovala Fakultu žurnalistiky v Praze
• moderátorka hlavní zpravodajské relace v České televizi
• žije s přítelem Tomášem a dvěma syny (12 a 16 let)

Proč jste se z tak krásného bytu rozhodla odstěhovat?

Původně jsem si skutečně myslela, že ve starém bytě zůstaneme navěky. Byl zrekonstruovaný a po všech stránkách nám vyhovoval. Jenže sousedé se snažili každého „přistěhovalce“ přeměnit k obrazu svému. Před mnoha lety si dům svépomocí postavili a byl tedy jejich „dítě“. Nové nájemníky se pak pokoušeli přehnaně vychovávat ke kolektivní péči o budovu i okolí.

To zní téměř jako stranický program. Jak se to projevovalo?

Třeba jsme přišli domů a na chodbě visel papír, že se koná brigáda na sekání trávníku a vytrhávání plevele. Ne že bych se tomu úplně vyhýbala, obvykle jsem řekla: „Přidělte mi úsek a já to prostě udělám,“ ale nebyla jsem nadšená, že mi někdo organizuje život. Hlavně jsem na to opravdu neměla čas.

Oranžové křeslo bylo dominantou hlavního obytného prostoru už v předchozím bytě

Stůl je prvkem decentně oddělujícím kuchyňskou část od obytné

"Schodiště vyrobila místní firma podle plánu v knize o kovových schodištích, kterou jsem našla zastrčenou kdesi v knihkupectví," říká Marcela Augustová

Kuchyň dodala firma Kuchyně Schüller a šedé obklady objevila Marcela Augustová u značky Rako

Stačí drobné sousedské neshody pro tak radikální rozhodnutí? Přece jenom stěhování z bytu do domu se zahradou předpokládá i změnu životního stylu.

Asi by to nestačilo a jistě to nebyl hlavní důvod, pouze byl poslední. Přítel Tomáš bydlel vždy v domě, a navíc je stavař, takže si tím i tak trochu splnil sen. Kromě toho rádi grilujeme a na terase bytu jsme se v tomto směru museli omezovat, abychom sousedy neobtěžovali.

Jak se vám dojíždí z Liberce na pražské Kavčí hory? Stále zastáváte názor, že je i přes vaše pracovní vytížení vzdálenost z Liberce do Prahy zanedbatelná?

Dojíždění je teď dokonce ještě snazší. Dostanu se na dálnici rychleji než ze starého bytu, a pokud mám nějaký dopravní problém, tak nastává až v Praze, takže bych ho musela řešit, i kdybych bydlela třeba na Smíchově. Na rozdíl od hlavního města na liberecké dálnici zácpy nebývají.

Dům stojí v ještědském přírodním parku. Měli jste nějaké problémy s památkáři a v důsledku toho s jeho podobou?

Byla jich celá řada. Na počátku po nás chtěli, abychom postavili něco jako venkovskou chaloupku. Pokusili jsme se jim vysvětlit, že plánujeme vybudovat moderní dům, ale že i přesto může do krajinného rázu přirozeně zapadnout. Dokonce navrhovali použít slepá okna prý typická pro venkovská stavení. Měla jsem pocit, že my hovoříme korejsky a příslušný odbor magistrátu řídce používaným nářečím peruánských indiánů.

Stěny byly zvoleny v podobné barvě jako v předchozím bytě, ale odstín je nyní mnohem sytější

Dětské pokoje mají stoly vyrobené na míru

Předpokladem rychlého úklidu pro oba syny jsou uzavíratelné úložné prostory

Ale nakonec jste se domluvili…

Nakonec ano, ale v mezičasech to tak chvílemi nevypadalo. Problém byl třeba se zástěnou, která chrání dům z té rušnější strany. Chcete-li s plotem.

Jaký plot jste to proboha původně postavili?

Stojí tu stále jen ten jeden, na nějž se díváte, tedy horizontálně položené dřevěné plaňky, které postupně porostou břečťanem a další popínavou zelení. Chtěli jsme si dopřát trochu intimity ze strany od silnice. Jenže jsme se předem nezeptali. Ale snad už je to v pohodě.

Takže nakonec jsou úřady usmířeny?

Doufám. Dům je moderní, ale zapadá do krajinného rázu. Ani bych zde nic hypermoderního nechtěla. To by si člověk připadal jako necitlivý ignorant. Zavrhli jsme sice zakonzervovat se v „klasice“, ale okolí respektujeme.

Splynutím pozemku s okolní zelení musejí být ovšem úřady nadšeny… v životě jsem ještě neviděl tak hustý trávník.

To má na svědomí auto plné organického kalu. Když ho přivezli, vyklopili na zahradě hromadu jakési smrduté hmoty, která se třásla jako sulc. Vůbec se po pozemku nedala rozvést a na lopatě držela jako blázen. Až později jsme se dozvěděli, že se jí přimíchává do zeminy jen trochu. Nicméně díky faktu, že jsme to omylem přehnali, máme na zahradě „ukrajinskou černozem“. Tolik celý experiment a tajemství hustého trávníku.

Experimentovali jste i v interiéru? Co když se oranžové zdi okoukají? Mnozí lidé se přece výrazných barev bojí.

Minulý „barevný“ byt nám dosvědčil, že například oranžová v kombinaci se šedou se aspoň nám neomrzí. Proto jsme ji volili znovu. Ta současná je jen o štych víc do červena. Aby ladila s kuchyní.

Jste tedy přesvědčená, že je nový dům s hustým trávníkem a příjemně „oranžovou atmosférou“ vaše definitivní adresa?

Jsem domem nadšená. Ráda bych váspozvala třeba i na třetí návštěvu, ale vypadá to, že k fotografování nového interiéru už nebude důvod.