Lucie Králová a dětské vzpomínky

Jako malá jsem chodila do garáže rodičů a objevovala nové věci. Otvírala skříně, šuplíky a zjišťovala, co v nich je. Můj zrak vždy padl na malou, odřenou a bíle natřenou dětskou židličku, která musela pamatovat i dětství mého otce. Provázela ho celý život, a když vyrostl, našla své místo v garáži, kde sloužila většinou jako odkládací místo. Až na chvíle, kdy na ní otec naklepával kosu.

Fotogalerie

LUCIE KRÁLOVÁ

- Narodila se 10. 2. 1982 v Teplicích.

- Vystudovala střední školu a vyšší odbornou školu sociální (obor - sociální péče).

- V roce 2005 se stala Miss ČR.

- Na Štiříně si vzala podnikatele Zdeňka Kaufmanna. Přijala jméno Lucie Kaufmann-Králová.

- Po narození syna Roberta se opět vrátila do světa modelingu.

- Mezi její záliby patří tanec.

Vždy mne napadlo, že fyzikální zákony fungují a že židlička musí jednou nutně prasknout, neboť otec byl statný muž. Představovala jsem si, jak uletí všechny nožičky a můj táta se nečekaně usadí na své pozadí a já se budu smát. Nikdy se to nestalo a židlička se víceméně stala součástí naší rodiny. Dobře nám sloužila při malování místností, jako podnožka při hledání věcí ve vysokých skříních, také jako sedátko při mnohých večerech, kdy jsme s bratrem opékali vuřty u lesa a řešili dětské problémy.
Dětská židle Trioli (Magis), design Eero Aarnio, plast, umožňuje tři různé výšky sezení a může sloužit k houpání, cena 4 338 Kč, 3DH INTERIER

Vysoká židlička Gazel, ocel, polypropylenový plast, syntetická guma, 81 x 42 x 53,5 cm, hl. sedáku 30 cm, cena 799 Kč, IKEA

Židle z kolekce Ma Campagne, 28 x 28 x 29 cm, dřevo, ručně malované opěrátko, cena 2 290 Kč, ABOUT KIDS

Bílá židlička našla své důležité využití i při chytání ryb, kam ji bratr s sebou vždy vláčel. Byla mu vlastně takovým talismanem, a pokud zůstala doma, říkal, že nechytí nic - prostě v ní našel něco kouzelného. Židlička se mu stala věrným mlčícím přítelem. Bratr odešel, rodiče zestárli, a já jsem stoličku nedávno objevila. Stála tam jako před lety - stejně oprýskaná - a já se zamyslela, co všechno vlastně prožila. Ta stolička mi dala příležitost vzpomenout si na krásné chvíle dětství, obyčejných dní i nezapomenutelných okamžiků, které jsem s rodinou prožila. Rozhodla jsem se, že bych ráda tradici tohoto klubu dále držela. Stoličku jsem naložila do auta a převezla domů. Náš syn ji přijal okamžitě za vlastní a už na ní sedává. Dokonce zažila i pád ze schodů. Třeba se jí syn jednou zeptá, co všechno pamatuje, a ona mu bude vyprávět svůj dlouhý příběh.