Lucie Králová a dětské vzpomínky
Jako malá jsem chodila do garáže rodičů a objevovala nové věci. Otvírala skříně, šuplíky a zjišťovala, co v nich je. Můj zrak vždy padl na malou, odřenou a bíle natřenou dětskou židličku, která musela pamatovat i dětství mého otce. Provázela ho celý život, a když vyrostl, našla své místo v garáži, kde sloužila většinou jako odkládací místo. Až na chvíle, kdy na ní otec naklepával kosu.
Pro přispívání do diskuze musíte být zaregistrován/a.
Přihlásit se.
