Dlouhá cesta k domovu

Známý právník a textař Ladislav Vostárek se svou ženou Májou koupili před lety funkcionalistickou vilu nad Prahou. Než v ní našli skutečný domov, vhodný pro odpočinek v absolutním soukromí i pro příjemná posezení s přáteli u dobrého vína, museli ujít dlouhou a nesnadnou cestu. Výsledek ale stojí za to...

JUDr. LADISLAV VOSTÁREK

- narozen 29. 4. 1946 v Praze

- textař a leader skupiny Katapult

- od roku 1989 je právníkem

- v současnosti plní funkci rozhodčího soudce

Jak jste dům našli?

Čistě náhodou, bydleli jsme nedaleko a chodili jsme kolem na procházky, nicméně nabídku jsme dostali od kamaráda, jehož životní družce se dům nelíbil.

Byla nutná rozsáhlá rekonstrukce?

Kompletní, v domě 3 roky kromě bezdomovců nikdo nebydlel a „geniálně umístěný" okapový svod uprostřed střechy byl ucpaný, střecha zarostlá břízami a do celého domu teklo, stropy i podlahy byly v katastrofálním stavu. Schodiště domu byla 66 cm široká, což mělo za následek, že původní majitelka byla donucena k tomu, aby se poslední 4 roky života myla ve dřezu, neboť do prvního patra, kde byla jediná koupelna, nebyla schopna vyjít, protože se s berlemi na úzké schodiště nevešla. Dům byl navíc postaven bez garáže a dostatečného zázemí a my jsme jej převzali již se stavebním povolením, ve kterém byla navržena malá garáž a 20 m dlouhý krytý bazén. Minigaráž i maxibazén jsme zcela logicky zavrhli a místo nich jsme vybudovali garáž pro 3 auta, abychom zbytečně nesnižovali průjezd naší ulicí.

Do jaké míry jste realizaci nechali na architektonickém studiu? Jak jste se na ní podíleli sami?

Kdybychom nepotkali Ivu Dombkovou, tak bych si mohl dovolit prohlásit, že všichni architekti nám byli na dvě věci, na houby a nic. Autor projektu, na jehož základě bylo vydáno stavební povolení, s nímž jsme nemovitost koupili, se původně odmítl našimi požadavky vůbec zabývat i přesto, že otec byl po mrtvici a my jsme proto požadovali buďto vyřešení výtahu, nebo schodiště, na které bude možno umístit plošinu pro transport invalidní osoby na vozíčku. Posléze se neobtěžoval ani osobně a poslal po poslíčkovi návrh smlouvy na architektonické služby při změně projektu pro stavební povolení za téměř 2 000 000 Kč, což jsme samozřejmě odmítli. Návrh smlouvy máme ještě v archivu. Naše reakce byla logická, a když jsme ho odmítli, byla nám doporučena jedna věhlasná architektka.

Střešní nástavba s velkou terasou poskytuje výhled na celou Prahu a tím se stává nejvhodnějším místem pro přátelská setkání

Malá kuchyňská linka ve společenské místnosti je dostatečným zázemím pro občerstvení hostů

Na schodiště proudí světlo přes stěnu z luxfer, které v kombinaci s kovovým zábradlím a skleněnými posuvnými dveřmi zachovávají funkcionalistický ráz domu

Ložnice působí příjemným dojmem nejen díky dřevu a tlumeným barvám, ale i pro efektní a přitom praktické osvětlení

Její příspěvek k celému dílu byl nápad otočit schodiště kolmo k domu, čímž jsme získali prostor pro dvě velké šatny, který jsme ušetřili místo podest. Budiž jí za to čest a sláva. Na stavbě jsme ji viděli pouze jednou, byť částka vyúčtovaná za autorský dozor byla dost mastná. Oproti ní se její předchozí kolega předvedl v onačejším světle. Z časových důvodů jsme stavbu zahájili s tím, že jsme zároveň podali žádost o povolení změny stavby před jejím dokončením, což byla a dodnes je obvyklá praxe. Nicméně, když ten „dobrý" člověk zjistil, že stavíme něco jiného, než on navrhl, poštval na nás televizi, památkáře, magistrát, stavební úřad a bůhví koho ještě, že ničíme kulturní památku, a všemi silami se nám snažil zabránit v dokončení. Kdyby se takto vůči svému klientovi, byť bývalému, zachoval advokát, vyloučili by jej z advokátní komory. Proto jsme k dalšímu setkání s architekty přistupovali více než opatrně. Konečně nás však potkalo štěstí v osobě Ivy Dombkové. Nejenže máme krásný domov, ale našli jsme nové přátele.

Jaké byly vaše požadavky na výsledek? Jste plně spokojeni?

Mohu zodpovědně prohlásit, že ano. V podstatě bychom nic neměnili.

Velká šatna navazuje na ložnici a nabízí dostatek úložného prostoru

Které místo máte v domě nejraději?

Těžko označit jedno místo, pro každý účel se hodí jiné, každopádně je to od května do října zahrada, kterou se nám podařilo uvést do takřka původního stavu, aniž bychom porazili jediný strom. S přáteli máme rádi posezení při sklence vína ve společenské místnosti v nejvyšším patře a místo televize se díváme na Prahu, a v zimě se ženou rádi sedíme v obývácím pokoji a díváme se na zasněženou zahradu.

Podle čeho jste vybírali nábytek a doplňky?

Nebudete nám to věřit, ale převážnou část nábytku jsme již vlastnili a měli v předchozím bytě. Nábytek mojí pracovny pochází ze stejné doby jako dům. Psací stůl, židli, knihovnu a registračku jsem odkoupil v 70. letech od bývalého zaměstnavatele a nechal zrestaurovat a nalakovat, sedací nábytek je nový Rolf Benz a zbytek pochází z dílny Donlič.

Máte nějaké oblíbené architekty či designéry?

Kromě Ivy Dombkové asi pět dalších, které znám osobně a naštěstí pro mě nikdy nic nedělali, takže se můžeme kamarádit dál.

Zajímá vás a baví současný design?

Jak který! Jako byste se mě zeptala, jestli mě zajímají a baví současné ženy...

Co pro vás musí mít dům, aby byl vaším domovem?

Já jsem člověk, který žije především pocity. Domov mohu mít pouze tam, kde se dobře cítím, a nikoliv tam, kde to vlastním.

Kde nejraději a nejčastěji trávíte volný čas?

Kromě golfového hřiště, vinného sklepa a dobré restaurace je to doma na zahradě. Před několika lety jsem za krásného jarního počasí dokonce odmítal odjet na golf a užíval si zahrady.