Dragan Skalušević - Jsem tady rád

Přestože je niterně svázaný s dynamikou hlavního města, vyzkoušel si už jako mladý voják a student sílu moře. Pracoval téměř tři roky na lodi, která mu poskytovala proměnlivý životní styl – měsíc na souši, měsíc na moři. Obrázky lodí, stěny modré jako Středozemní moře a námořnické uzly v současném domově připomínají jednu z jeho životních etap. Interiér ovšem nezapře, že jsme na návštěvě u ředitele, který ctí filozofii světoznámé nábytkářské firmy. Do svého domu nedá nic, co by se vymykalo vkusu a hodnotám IKEA.

„Přestože Prahu miluji a jsem zde spokojen, jednou bych se chtěl s IKEA vrátit do Srbska,“ říká Dragan Skalušević.

Jak je to dlouho, co jste odešel z Bělehradu?

„Už je to téměř deset let. Poté, co jsem ukončil práci na lodi, zatoužil jsem po stabilnějším zaměstnání. Díky přátelům v zahraničí jsem věděl, co IKEA znamená, co nabízí a obnáší. Vždy jsem obdivoval design, a tak jsem na začátku 90. let začal pracovat v IKEA v Bělehradě.“

V roce 1993 přechází Dragan Skalušević do Polska a poznává tak další nová města. Opět je blízko snu, po kterém jako kluk toužil. Pracuje v obchodním domě v Gdaňsku a později ve Varšavě. Styl a rytmus velkých měst ho vždy fascinoval. Po třech letech práce v kanceláři se vrací do sféry prodeje, protože mu chybí kontakt se zákazníky. Pracuje na různých pozicích, je vedoucím prodeje nábytku, poté se zase věnuje bytovým doplňkům. Další životní výzvou byla nabídka do Poznaně, kde stál u zrodu nového obchodního domu, jehož ředitelem se také stal.

„V roce 1998 jsme se stěhovali do menšího města. Poznaň byla pro mě testem, protože jsem byl zvyklý na ruch velkoměsta.“

Nyní působíte v Praze a můžete srovnávat všechny tři národnosti. Jak vnímají kulturu bydlení?

„S odstupem času srovnávám mentalitu Srbů, Poláků i Čechů. Musím však říct, že je podobná.

Kontakty mezi Čechy a Srby bývaly velmi intenzivní, zvláště v době mezi dvěma světovými válkami. Mnoho Čechů tehdy přicházelo do bývalé Jugoslávie, kde chyběli vzdělaní lidé. Některé budovy v Bělehradě byly postaveny za pomoci českých architektů. Uplatnili se zde i čeští lékaři a profesoři. Pokud vím, přátelské kontakty byly podporovány už T. G. Masarykem. Za svých pracovních pobytů jsem poznal, že podmínky pro bydlení, alespoň co se týče velikosti bytu, jsou téměř všude stejné. Lidé většinou bydlí na malé ploše, ať je to v České republice, Polsku nebo Srbsku, a také většinou řeší stejné potřeby. Cenová politika IKEA se stále více snaží o to, aby sortiment, který reaguje právě na tyto potřeby, byl dostupný všem.

Při svých začátcích v Praze jsme vystřídali několik bytů. Máme tři děti a přemýšleli jsme, kde by to bylo pro rodinu ideální. Nakonec jsme si pronajali dům. Bohužel jsme nemohli ovlivnit jeho dispozici, interiér jsme ovšem zařídili nábytkem IKEA. Víte, moje hodnoty jsou velmi blízké filozofii společnosti, pro kterou pracuji. Mám rád funkčnost, ta se při změnách bydliště velmi vyplatí. Sbalím si vlastně dům do krabic.“

Za nějaký čas se zase budete stěhovat. Už tušíte, kam to bude? Jak nesou tyto změny děti a žena?

„Rodina mou práci akceptuje. Učí je také jisté flexibilitě, otevřenosti či řekněme přístupnosti. Děti navštěvují mezinárodní školu a nemají žádné bariéry. Jazykem je pro ně angličtina, čeština i srbština. Sedmnáctiletý syn přemýšlí o své budoucnosti, chtěl by studovat na FAMU, to znamená, že bychom odešli bez něho. Tijaně je dvanáct a půl a nejmenší Katarině jsou teď dva roky. Žena je v domácnosti a pečuje o rodinu. Domovem je pro nás Praha. Budete asi překvapena, ale do Bělehradu jezdíme na dovolenou. Necítíme se jako cizinci a ze strany Čechů to ani nevnímáme. Výhodou bylo a stále je, že se svými kolegy mohu hovořit česky. Pro mne je pak mnohem snadnější poznávat kulturu prostřednictvím jazyka. Při svém životním stylu a cestování se spíše snažím o to, abych v dané zemi hledal podobnosti, a ne rozdíly. Vycházím z tradic.

Málokdy se stává, že ředitel IKEA zůstává ve funkci v dané zemi více než pět až sedm let. Je to přirozený proces výměny. My bychom chtěli zpátky do Bělehradu, ale vzhledem k bývalé válce se zrod IKEA zatím jen zvažuje. Rozhodně chci zůstat u firmy. Patrně to bude ještě pár let trvat a já budu mít mezitím možnost pracovat v jiné zemi. Osobně bych preferoval Itálii, ale záleží to samozřejmě na potřebách firmy.“

Dragan Skalušević brázdil Jadran, Jónské i Středozemní moře, dávalo mu to pocit svobody a především energii. Nekonečné moře mu alespoň zčásti vynahrazuje Vltava. Procházky kolem řeky, poznávání místní kultury a setkání s přáteli z různých oborů mu dodávají další sílu do manažerské práce a obohacují i jeho soukromý život.

Dragan Skalušević

39 let, ženatý, tři děti

- Od roku 2000 žije a pracuje v Praze jako obchodní ředitel IKEA pro Českou a Slovenskou republiku.

- Po svých studiích se stal námořním kapitánem.

- Od roku 1990 pracoval v IKEA, nejprve v Bělehradě, poté v Polsku a nakonec v České republice.

- Jeho snem je vrátit se s IKEA zpět do Srbska.

text: Lenka Kopecká