|
MARCELAVěk: 25 let |
Dělníky je třeba stále hlídatNastal čas začít s obkladem koupelen. Veškerý materiál byl již připraven a manžel měl domluvenou partu obkládačů. Do doby než přišli, stihl ještě osadit pouzdra pro posuvné dveře a domluvit se se stolařem, který nám dveře vyrobil na míru, aby je připravil co nejdříve. Když je osadil, mohly se dodělat štuky na zakrytých pouzdrech. Všechno bylo perfektně naplánované a připravené, ale manželovi se vrátila bolest zad. Po návštěvě u lékaře přišel domů s jasným verdiktem – vyhřezlá ploténka a okamžitá operace. Obkládači přijeli tři dny před manželovým nástupem na operaci, a tak se ještě alespoň stihli domluvit co, kde a jak se má udělat. |
|
|
![]() |
|
Co teď když už byla koupelna skoro celá hotová? Sloupat celý obklad s rizikem, že popraská a bude se muset doobjednávat s několikatýdenní dodací lhůtou? Nakonec jsme se rozhodli, že spodní koupelnu necháme dodělat tak, jak je a tu horní si už pohlídáme. |
|
Manžel koupelnu rozměřil a zakreslil počátky obkladů a spáry. Na mně pak zůstala kontrola. Manžel nastoupil na operaci a vše se pak již řešilo telefonicky. Obklad horní koupelny byl sice přesně podle našich představ a podle plánu, ale opět jsem našla spoustu detailových nedostatků. Navíc když přišla chvíle placení, tak se mi z výsledné ceny dělaly mžitky před očima. Manžel taky úpěl, nejen bolestí po operaci. Asi po třech týdnech, když už mohl chodit, jsem ho dovezla podívat se na stavbu. Nešťastně jsme se spolu dívali na sice pěkné koupelny, ale plné chyb. |
Takové dělníky je třeba hlídat, hlídat a hlídat. Stát jim za zády a kontrolovat pomalu každý pohyb co udělají. „Příště si to obložím sám!", to byla pomalu jediná věta, kterou manžel pronesl. ![]() Marcela |
|












