Po starých zámeckých schodech

Sochař Pavel Drda si začal skoro před dvaceti lety stavět svépomocí domek a ateliér s výstavní místností. Chtěl tak vyřešit neustálý problém s půjčováním ateliérů. I když pozemek měří 800 m², vypadá ještě větší díky promyšlenému rozčlenění. Tehdy to byla největší parcela ze všech na rovinaté pětihektarové louce, kde se začínaly stavět novostavby rodinných domů.

„Pokaždé, když došly peníze na materiál," vzpomíná majitel, „pustil jsem se do zahrady." Jako správný tvůrčí typ se stal jejím architektem. Klidovou zónu oddělil od cesty valem, do něhož zakomponoval, vlastně zakutal vinný sklípek. Další dominantou zahrady se stalo krbové sezení s lavicemi ze starých  nepotřebných schodů ze zámku, kam kdysi vytvářel repliku zábradlí. Použil je i na schody vedoucí do domu a do sklepa. Krb stavěl vlastnoručně, z dřívějších zkušeností totiž věděl, jak na to.

      

Od broskvoní po révu

V zahradě má jen pár ovocných stromků - sám si štěpuje odolnější odrůdy broskvoní, které musí vystát drsnější počasí, jež přitahují okolní kopce vysoké 500 až 600 metrů.  Všudypřítomnou zeleň zdobí dominantní červený javor dlanitolistý, převislý červený buk, cypřišky nebo plazivé jalovce. „Tisy vypěstovala ze semínka máma, která bydlí hned vedle nás, jinak jsem rostliny nakupoval většinou v zahradnictví v Litomyšli," vzpomíná Pavel Drda.

Vybíral je podle velikosti, tvaru a barevnosti. Chtěl, aby rostliny nerostly rychle a aby působily přirozeně. Snažil se také, aby zahrada vyžadovala co nejjednodušší údržbu. Posekat, pohnojit, ořezat, prořezat. Podobně jako  jiné bohémské duše ale nemá moc v lásce, když je všechno naráz sestříhané a dlouho trvá, než vše zase dostane čupřinu. Záměrně zkracuje tak, aby se porost mohl zacelit. Úchvatnou dekorací je také odolná  odrůda vinné révy bago - štítové frankovky, která stíní kamenné sezení u krbu. O muškáty a převislé begonie na oknech se stará maminka.

„Květinové záhony nemám, už tak se dost „hrabu" v hlíně, přiznává sochař. „Místo nich zdobí zahradu okrasné dřeviny a keře." Přiznává ale, že se stará hlavně on, dospělé syny péče o zahradu příliš nebaví.

Samá ruka samá noha

Vším zahradním prostorem prostupují sochy. Přímo na zahradě ale majitel nesochá, rušilo by to sousedy, k tomu mu slouží pozemek v ústraní kousek od domova. Do zahrady usadil hlavně optimistické hravé náměty. Překvapí i potěší třeba radostná pozice figury, která bezbranně leží na zádech a vztahuje vzhůru ruce i nohy. Toto svérázné téma ozvláštňuje zahradu v několika variantách. Procházíte třeba kolem sklípku a z jeho vršku vykukuje ruka. „Kamarádka se zmínila, že by jí ráda pomohla," usmívá se Pavel Drda. „Můžete to ale chápat i tak, že ve sklípku moc „juchajú". Sochu jsem nazval Výzva, dalšíma rukama a nohama bude pokračovat na jiné zahradě." Skulptury doplňují kameny z nejrůznějších řek, které ho nějakým způsobem oslovily. Když chytnou sochy i balvany přílišnou patinu, promění je do původní podoby - jednoduše je omyje vysokotlakým čističem.

Že je mu na zahradě dobře, dosvědčuje i zvyk, že kávu pije jen venku u krbu, za deště i ve sněhu. Ostatně plánuje také venkovní voliéru pro papoušky. „Zahrada rozhodně přispívá k pohodě, sochy totiž nejde dělat ve stresu," hodnotí sochař hlavní poslání zahrady.