Prostá leč krásná zahrada

Zahrada u domu, který stál v Budyni nad Ohří těsně vedle vodního příkopu už ve 14. století, má nebývalé fluidum. Nejenže leží v krajině malebného Českého středohoří, ale také hned u hradu.

Fotogalerie

Schůdky ze zahrady na terasu. Sakuře se daří na chráněném stanovišti u domu

Neokázalost podtrhují jednoduché nádoby z čirého skla

K tajuplnému domu přiléhá zahrada tak pěkně jednoduchá, až se vám zatají dech. V romantickém domě, kde „není ani jedno futro rovné", dřív bydlel lidový léčitel a na zahradě míval řadu záhonů. Přiléhaly k jedné z vysokých zdí, které pozemek ze všech tří stran oddělují od sousedů. Poslední čtvrtou stranu tvoří samotný dům, takže dovnitř mohou nahlížet snad jen ptáci.

Vzadu na zahradě stojí špejchar, kde se dřív skladovalo vymlácené obilí. Později se tu čarovalo s bylinami, macerovaly se v lihu a sušily. Pacienti, které bývalý pán domu zaměstnával, spávali na palandách v domě.

Když dnešní majitel, pan Luboš, dům kupoval, byla zahrada plná nevzhledných vyvýšených záhonů, které seděly v podivných vanách. Na protilehlé straně zahrady byla k vysoké zdi přilepená změť několika stavbiček - velká kůlna, chlívky a udírna... Během půl roku je majitel nechal zbořit a všechno harampádí se vyvozilo ručně na kolečkách. Na zahradu totiž vede průjezd domem, kudy projel jen malý bagr. Pán domu si pochvaluje, že své pomocníky, chlapy z vesnice, nemusel ani přemlouvat, aby nechali zdi křivé tak, jak „narostly".

V domě se našly i tajuplné prostory, z nichž některé ústí také na zahradu. Patří k nim i nízká chodba, kterou pan Luboš zabydlel popelnicí. Největší místnůstku, přístupnou přímo ze zahrady, využil jako dílnu a garáž pro sekačku.

Zahradu zdobí vzrostlé staré stromy - rozložitý ořešák, panenské jablíčko, hrušeň a bříza. Od sousedů sem nakukuje velká škumpa, další ořešák pamětník nebo černý bez. Po vršcích zdí postavených z kamenů a později z cihel se plazí hlavně břečťan, který tu vytváří přirozenou parádu stejně jako zbytky hradeb, které objevíte na straně odvrácené k hradu. Zahradu dotvořil pan Luboš sám. Skvěle se tu ujaly keříky planých růží. Vyrostly z výhonků, které si odštípl na Šumavě ve Velharticích. Vysadil tu také sakuru, jasmín, ostružiny, i vinná réva je tu už jako doma, a samozřejmě nechybějí byliny jako levandule nebo šalvěj. Meruňku se snažil pět let šlechtit podle odborné literatury, letos, když ji poprvé nechal osudu, přinesla konečně plody. Možná podél zdi jednou vysadí jabloně nebo modře kvetoucí keře. Při úctě ke všem rostlinám, květinám a bylinám se snažil, aby v zahradě vynikla hlavně velká zelená plocha trávníku.

Ke kamennému domu a kamenným zdem patří samozřejmě i kameny v zahradě. Majitel je sesbíral z okolí i od sousedů a různě seskupil, takže je najdete třeba pod sakurou nebo kolem políčka s cuketami, které tak připomíná ruskou zahrádku.

Čistotu zahrady umocňují bílé květy jasmínu a černého bezu

Zeď zahalují zezdola plané růže, seshora břečťan

Když vyjdete malými vrátky zdánlivě ven ze zahrady, objevíte ještě nevelký zahradní koutek. Odstranily se odsud túje, aby se místo uvolnilo a prosvětlilo. Teď se tu hlavně suší prádlo.

Do zahrady, z níž to dýchá minulostí, patří nábytek nahlodaný zubem času. Stůl našel majitel na půdě, stačilo jen očistit bílý nátěr. Židle, natřené na modro, přinesli kamarádi a známí, protože vědí, že má pan domácí v oblibě staré věci. Některé prvky působí, jako by tu byly odjakživa, ale opak je pravdou. Třeba schody ze zahrady na terasu pocházejí z pražského půdního ateliéru. Zábradlí je zase dovezené ze Šumavy.

Když kvete jasmín, vysazený před osmi lety, provoní celou zahradu Zeď zahalují zezdola plané růže, seshora břečťan Lila tóny vnáší do zahrady kromě levandule také šalvěj

Na zahradě se občas objeví i hradní pán ze sousedství. Ve zdi, která odděluje zahradu od hradu, totiž sousedé vytvořili kovovou branku. Často zavítá i v době, kdy pan Luboš pořádá ve svém domě výstavu, promítá filmy nebo se tu hraje divadlo pro děti. A jistě rád a stylově posedí i na zahradě.