Zahrada jako anglický park

V proslaveném hrnčířském kraji ve Středních Čechách, na pozemku, kde se dřív těžil jíl, leží zahrada, která vás hned za vraty přiková na místo. Překvapí rozlohou, vizáží přírodního anglického parku i kamenným domem a letitou stodolou.

V popředí se o kamenný sloup opírá zlatý brslen, dům porůstá přísavník tříprstý

Před jedenácti lety tu rostly jen kopřivy do pasu, ostřice, několik keřů, jívy a jabloň. Je až k podivu, že rodina zvládla navrhnout a vytvořit zahradu vlastními silami. Pán domu dokonce přetvořil hromadu kamenů, které zbyly z přestavby stodoly, v zahradní stavby a stavbičky.

Tvorba zahrady byla po rekonstrukci domu a stodoly hlavně pro ženské osazenstvo spíš už velkou zábavou. Zkrátka blaženě skočily od malty k rostlinám. Začalo se postupně, nejdřív u domu, časem se všichni mohli věnovat i vzdálenějším oblastem. Terénních úprav nebylo třeba, zahrada se výškově rozčlenila už při těžbě jílu. Pozemek o úctyhodném rozměru
6 800 m² má podobu mělké kotliny, lemované zvenku plaňkového plotu vysokými stromy a ze strany silnice kamennou zdí s plotem. Vznikla tak zahradní oáza, do které zvenku těžko nahlédnete.

Hodně muziky, málo námahy

Středu zahrady vévodí velký trvalkový záhon. „Na jeho místě bylo dřív smetiště, kde se válely hrnce a jiné staré haraburdí," vzpomíná paní domu. „Udělali jsme z něj ohniště, na kterém shořelo harampádí z domu a ze stodoly. Na vypáleném místě jsme pak vysadili kopretiny a řekli si, tady bude velký záhon." Předvádějí se na něm kromě jiného nejrůznější odrůdy gerania, kolem komule Davidovy neboli motýlího keře opravdu romanticky poletují motýli. Na jaře první rozkvetou čemeřice, narcisy, tulipány, modřence a plicníky, jako velká kytice pro nevěstu bíle svítí v centru záhonu tavolník. V létě postupně rozkvétají kosatce, plamenky, skalkové růžičky a velké keřové růže, kopretiny, denivky v různých barvách, žlutozelený atraktivní kontryhel se stříbřitými listy, třezalky a další trvalky. O barvy se v podzimním záhonu postarají kvetoucí jiřiny a chryzantémy.

Po celý rok zahradu prosvětlují keře s barevnými listy, přeborníky jsou červenolisté dřišťály, žlutě nebo bíle panašovaný brslen, který neopadává ani v zimě, nebo poléhavé zlaté a stříbrné jalovce. Stráně, které byly problematické na sekání, osadili majitelé keři - jsou tu tavolníky v různých kultivarech od nízkých přes střední až po vysoké, dále kultivary skalníků, kaliny s velkými koulemi drobných bílých kvítků, bíle nebo žlutě panašované svídy a šeříky, které se během tří až čtyř let rozrostly a spojily v jeden celek. Dnes už s nimi není starost, kromě příležitostného přistřihávání. Za stodolou zbylo místo na malý sad s ovocnými stromy, které pomáhá stříhat kamarádka zahradnice.

Protože je pozemek rozlehlý, majitelé se snažili, aby jim v budoucnu dal co nejméně práce. Na řadu míst, kde se sázelo, proto položili fólii a mulčovací kůru. „Propustí vodu, podrží ji v půdě a je pod ní tepleji, navíc na fólii kůra tolik netleje," pochvaluje si dcera Tereza. Záhony tak plejí jen na jaře a podruhé až na podzim.

Trvalkový záhon zdobí v popředí bergénie, jež na jaře růžově kvete. Najdete tu juku s mečovitými listy, růžové a bílé plamenky nebo žlutý zlatobýl

Vlevo zahlédnete modré květy ibišku syrského, jehož barvu vedle kopírují perowskie. Za nimi se otevírá pohled na stráň osazenou weigeliemi, skalníky, tavolníky a červenolistými dřišťály. Zcela vlevo se bělá koruna panašovaného javoru

Detail trvalkového záhonu - bergénie, denivky, plamenky, paznehtník a tavolník (na jaře bílá kytice pro nevěstu)

Vpředu modré perowskie, za nimi zlatý brslen, zelené tavolníky a červená ruj vlasatá, která v létě kvete shluky droboučkých kvítků

Vřesy kvetoucí od bílé přes růžovou až po karmínovou v kombinaci s vřesovci, které září v podobných barvách na jaře

Střídání barev v zahradě

Rostliny vysázené v patřičných rozestupech se rozrostly v souvislé porosty, které kvetou postupně jeden po druhém, nebo společně zahradu probarvují. Tvůrkyně zahrady si nemohou vynachválit Květiny Sandra, kde pořídily většinu rostlin. Daly si záležet na barevných tónech, jež prostor rozzáří v různých ročních obdobích. Předvede se žluto-zlatá stráň, další s růžově kvetoucími tavolníky a rododendrony v horní části zahrady září od žlutooranžové přes červenou, oranžovou až po bílou. Okolí bazénu zdobí modré perowskie, nedaleko jezírek najdete záhon s vřesy a spoustou kultivarů třezalek, které vytvářejí žlutě kvetoucí koberec, posléze ozdobený drobnými červenými bobulemi. Na jaře ozdobí bývalé chlévy, v kterých je dnes dílna, klematisy, v létě převezme kvetení zimolez. Stěnu u domu zkrášlují pnoucí hortenzie, za domem najdete schovanou modrou hortenzii. Hned za vstupní branou roste rakytník řešetlákovitý, u stodoly trnitá hlohyně s nápadnými červenými bobulkami.

Schody zdobí zleva stříbřitý poléhavý jalovec, za ním jsou rododendrony a modřín Vpředu nakvétají nízké tavolníky, vedle nich září stříbřité listy santolín. Barevnou paletu doplňuje zlatožlutý keř pámelníku V kamenném korytu růžově kvete hortenzie, za ní prosvítá panašovaná svída. Vše lemuje chodníček z červeného pískovce

U stodoly zaujmou osázená kamenná koryta z chléva i bohyšky, hlavně atraktivní panašované. Jeden záhon za stodolou kvete od jara do podzimu bíle, na jaře pro změnu ozdobí místo opodál růžově kvetoucí skalka. Zahradu zdobí levandule i žlutě kvetoucí svatoliny cypřišovité. Rostliny převyšují zajímavé stromy, například roubovaná vrba, která se stříhá, aby vytvořila pravidelný deštník, moruše nebo panašované javory, roubované převislé modříny, zlatá katalpa, panašovaný tulipánovník nebo různé kultivary borovic. Odpustit si nemohli majitelé ani zeleninovou zahrádku a školku hned v sousedství, kde množí rostliny.

V zahradě nechybí ani voda a kámen

Dalším naprosto nepřehlédnutelným prvkem zahrady je kaskáda tří jezírek. Nejdříve vzniklo vrchní malé, napájené samospádem ze studny. Z něj teče voda do dalšího a za kamenným můstkem je vybudováno třetí, největší.

Ideální místo pro suchomilné rostliny - ve spárách rostou kultivary netřesků, ve sloupu roubovaný minišeřík, na zídce stříbrné drobnokvěté karafiáty, za nimi tařice

Kamennou zeď zdobí levandule, vlevo za ní kvete komule, nahoře vykukuje jemný tamaryšek

Stodola bývala dvakrát tak dlouhá a průjezdná. Zřícená část stavby se rozebrala na kameny, které pro změnu miluje pán domu. Z nučického pískovce zbarveného do červena tak vznikly na sucho poskládané zídky. Vyjímají se na nich suchomilné rostliny, jako levandule, tařice, santolina, lewisie, skalkové floxy, různé druhy netřesků (ty jsou zvlášť nápadné v mezerách mezi kameny), mydlice lékařská, skalkový hořec nebo dračíky. Z kamene vznikly i vyvýšené záhony, lavice a krásné „staré" sešlapané zahradní schody. Původní jsou jen nízké sloupky za vstupní branou, které zbyly z polozřícené kůlny, osázené miniaturními šeříky a skalníky, které mají rády sucho.

Rozlehlá zahrada potřebovala kompost. Vznikl vzadu na kopci, kde byla kupodivu dolina plná vody. Až časem majitelé zjistili, že je na pozemku vysoká hladina spodní vody. Je to neuvěřitelné, ale na této zahradě se nemusí zalévat. „Kropíme, jen když koupíme nové rostliny, aby zakořenily," přiznává Tereza. Starost jim naopak přidělal hryzec, který se živí kořínky rostlin, zahynul tak převislý červený buk a málem i roubovaná moruše. Naštěstí jsou v kraji kuny, takže bylo brzy po problémech. Zájem o zahradu výmluvně dokládají slova paní domu: „Tak velká zahrada je nám už malá. Když přineseme keřík, není najednou kam dát."