Pěstování meruněk a broskvoní

Chcete-li přispět k rozšíření tohoto počtu, nebude na škodu si o meruňkách a broskvích něco povědět. Společnou vlastností obou zmíněných druhů je teplomilnost. Tuto vlastnost si přinesly se své vlasti - broskvoň pochází z Číny, odkud se přes Persii dostala do Evropy už ve starověku, meruňka pochází z Arménie.

Dřívější názor, že meruňky a broskvoně se mají pěstovat jen ve vinařských oblastech, je třeba po praktických zkušenostech poopravit. V posledních letech se podnebí v naší zemi pravděpodobně otepluje a zahrádkáři pěstují tyto ovocné stromy s dobrými výsledky v daleko rozsáhlejších oblastech. V Čechách se broskvoně pěstují už několik desetiletí i na Třeboňsku a Strakonicku, na Moravě je najdeme prakticky až po severní státní hranice. Je však nutno vzít v úvahu i některé další podmínky - mikroklimatické a půdní.

V tepelných nárocích se oba druhy poněkud rozcházejí - broskvoň je choulostivější ve dřevě, meruňka v květech. Oba však potřebují lehčí, záhřevné půdy, nejlépe neutrální reakce (Ph 7) s obsahem CaCO3 do 5 %.

Pozor na nemoc

V půdách s vyšším obsahem vápníku jsou meruňky a broskvoně ohroženy apoplexií - tzv. mrtvicí. Při tomto onemocnění dochází k odumírání jednotlivých větví, popř. celých rostlin. Předejít mu lze výběrem stanoviště a správnou agrotechnikou. Na příliš alkalických půdách se vyskytuje rovněž kalcióza (žloutenka). Je způsobena nedostatkem přístupného železa v půdě. Léčení je obtížné, nejúčinnější jsou přípravky Sequestren Fe 138 a Chlorofen. Rovněž houbové choroby mohou naše stromy napadnout - u meruněk je to hnědnutí, u broskvoní tzv. kadeřavost. Mšice působí nejen deformace listů a letorostů při sání, ale přenášejí i virovou chorobu šarku, která napadá i ostatní peckoviny. Častou chorobou je u broskvoní a meruněk klejotok. Do rostlin se dostává při řezu, roubování nebo jiných poraněních. Předcházíme mu řezem ve správném termínu (výhradně na začátku a v době vegetace, jako optimální se uvádí srpen a první polovina září) a důsledným ošetřením všech ran stromovým balzámem nebo štěpařským voskem.

VYUŽITÍ PLODŮ

Broskve využíváme ponejvíce k přímému konzumu nebo výrobě kompotů. Meruňky lze s prospěchem zmrazit a využít k pečení moučníků, výrobě knedlíků apod. Oblíbená je rovněž meruňková zavařenina. Proslazované nebo sušené meruňky nám také připomenou konec léta na naší zahradě, kdy jsme sklízeli plody své práce, i když bude venku sníh a mrznout až praští.

Sázíme na jaře

Příprava půdy spočívá v prokypření do hloubky nejméně 60 cm a zásobením živinami, nejlépe ve formě kompostu. Jámy pro výsadbu je nejlépe připravit už na podzim (rozměry by měly mít aspoň 1 x 1 m) a do jara nechat odkryté. Jarní výsadba je vhodná v každém případě, broskvoně se nejlépe ujímají narašené.

Nejsnazší cesta, jak získat ovocný stromek, je navštívit ovocnou školku nebo odborný zahradnický obchod. Jelikož kvalitního materiálu je chronický nedostatek, můžete si je objednat předem. Nedoporučuji však různé zásilkové firmy. Nedostanete-li zboží v požadované kvalitě, bývá na reklamaci většinou už pozdě a celý jeden rok je prakticky ztracen. V optimálním případě by měl školkařský materiál pocházet z blízkého okolí, takže nepřijde do příliš odlišných podmínek, než v jakých byl vypěstován.

Častou chybou u zahrádkářů bývá, že sá­zejí stromky příliš hustě. Je třeba umět si představit, jak budou stromky velké za několik let a také mít na paměti, že meruňky a broskvoně jsou náročné na světlo. Ve větších výsadbách by broskvoně měly mít spon výsadby alespoň 4 x 2 nebo 3 x 3 metry, u meruňky by rozestup neměl být menší než 4 metry.

Oba druhy patří mezi samosprašné, nemusíme si tedy dělat starosti s opylovacími poměry. Vysadíme-li jen jeden stromek, bude opylovačem sám sobě.

NĚCO Z HISTORIE

Nálezy pecek broskví v Mikulčicích, jednom z center Velké Moravy, pocházejí z 9. století a informují nás o tom, že už tehdy bylo toto ovoce na našem území známé.

Meruňky znali již starověcí Řekové a nazývali je „praicokia", tedy něco jako rané ovoce.

V 16. století přinesli španělští kolonizátoři broskvoně do jižních oblastí Severní Ameriky. U indiánů si získaly velkou oblibu, takže je roznesli po celém kontinentě. Botanikové tím byli později natolik zmateni, že považovali broskvoně za původní americký druh.
                                        

Klíčem k úspěchu je výběr odrůdy

U meruněk není odrůdová variabilita tak viditelná jako u broskvoní, plody jednotlivých odrůd si jsou dosti podobné. Mají žlutooranžovou dužinu, slupku podobné barvy, na sluneční straně zpravidla zabarvenou do červena a různý stupeň odlučitelnosti dužniny od pecky. Nejčastěji pěstovány jsou Velkopavlovická a Maďarská, dále Paviot, Rakovského a Sabinovská. Odrůdy Bredská a Karola mají spíše okrajový význam.

Broskve se liší barvou dužniny, nejčastější je žlutá, méně častá je bílá. Bělomasé odrůdy mají vynikající chuť při přímé konzumaci. Typ „cling" se vyznačuje horší odlučitelností od pecky a poskytuje dobrou surovinu pro výrobu kompotů. Většina u nás pěstovaných odrůd má plstnatou slupku, lysou mají tzv. nektarinky, u nás známé spíše z dovozu.

ODRŮDY BROSKVÍ

Tržní odrůdy: Elberta, May Flower, Starking Delicious, Sunhaven, Redhaven, Fairhaven, Halehaven

Ostatní odrůdy: Amsdenova, Fertilia Morettini, Lednická žlutá, Luna, Moravia

Řežeme s mírou

Před výsadbou stromek necháme stát 12-24 hodin ve vodě. Pokud jeví známky zaschnutí, je nejlépe ponořit do vody i nadzemní část. Poškozené kořeny zařízneme a zasadíme tak, aby místo štěpování bylo nad povrchem půdy. Přišlápneme, aby se kořeny spojily s půdou a podle možností zalijeme. Při jarní výsadbě vidíme během pár dní, jestli se stromek ujal. Pokud začne rašit, je už zpravidla vyhráno.

Nadzemní část ošetříme seříznutím výhonů asi o 2/3, nebo při slabší sazenici odřízneme postranní obrost úplně a založíme novou korunku.

Optimální tvar pro pěstování broskvoní v našich podmínkách je zákrsek s dutou (kotlovitou) korunkou. Lze je pěstovat i jako ovocnou stěnu, tzv. palmetu, ale jen v nejlepších klimatických podmínkách. Také potřeba ruční práce při řezu je u přísných tvarů znatelně větší.

Meruňky je nejvýhodnější pěstovat jako čtvrtkmen (výška 90-110 cm) s volně rostoucí pyramidální korunou. Lze vytvořit i dutou korunku, což je výhodné v horších světelných podmínkách, avšak pěstování přísných tvarů meruňka nesnáší příliš dobře.

NÁŠ TIP

VYPĚSTUJTE SI VLASTNÍ STROMEK
Dá to sice práci, ale vámi vypěstovaný stromek vám jistě udělá radost a je pravděpodobné, že bude i zdravější a odolnější.

Do připravené půdy vysadíme na každé zvolené místo 3 pecky. Měly by být z pozdní odrůdy, protože z raných odrůd bývají často neklíčivé.

Měly by být umístěné asi 15 cm od sebe. Od jara do srpna by aspoň 2 ze 3 měly vyrůst a zesílit na průměr 6-8 mm, což by mohlo pro očkování stačit. Tím máme připravené podnože. Očka si opatříme z nějakého vhodného stromu v okolí. Jelikož jde o vegetativní rozmnožování, náš naštěpovaný stromek si podrží vlastnosti toho, z nějž jsme odebrali očka. Náš výběr by tedy měl být uvážlivý.                    

Hlavně bychom měli rozpoznat, zda strom netrpí nějakou chorobou.

Ujmou-li se nám očka na všech naštěpovaných podnožích, necháme na místě pouze jeden stromek - ostatní přesadíme nebo darujeme spřátelenému zahradníkovi.

Nenaočkované semenáče zpravidla nedají rostliny požadovaných vlastností. Starší rostliny lze přeroubovat, ale výsledky nebývají tak dobré jako při očkování - ujímání je horší a také hrozí klejotok.