Šperky vodní hladiny

Voda je fascinující živel, který dokáže i docela běžnou zahrádku nebo dvorek proměnit v živý prostor, kde je každý den i každou minutu něco nového k pozorování. Proto se stále více lidí rozhoduje pořídit si vlastní zahradní jezírko.

Jezero s pagodovitým pavilonkem a japonskými javory

Voda je dynamická a tvárná, mění se ve sníh, led, kapky rosy, mlhu, jinovatku nebo déšť. Vodní plocha do zahrady také přiláká drobné živočichy – žáby, vážky, vodoměrky, potápníky, někdy i čolka nebo užovku. V horkých letních dnech se přiletí napít ptáci, které byste jinak nespatřili. Vodu do svých zahrad lidé přiváděli od chvíle, kdy se usadili a začali budovat stálá sídla. Připomeňme nádrže v zahradách starého Egypta, stylizovaná jezírka, jaká budovali Číňané a Korejci už od 13. století před naším letopočtem, studánky u středověkých sídel anebo rozlehlé rybníky v anglických parcích. Vodní plocha v zahradě ale nemusí být vždy nákladnou a složitou stavbou, v mnoha případech stačí využít něco, co už existuje, ať je to zrušená požární nádrž, nepoužívaná stavební jáma, staré sudy, kádě nebo cisterny, zakopané do země a osázené lekníny.

Jezírko či bazén je možné vybudovat několika způsoby, nejčastěji bývá betonové nebo vyložené fólií. K technice zakládání nádrže existuje mnoho publikací, které poradí, na co dát pozor, čeho se vyvarovat, aby nevznikla trhlina, jak vyřešit břehy a dno, představí způsoby napouštění, vypouštění a čištění.

Pokud se podaří technická i estetická stránka a na jezírko je radost pohledět, můžeme se pustit do nejpříjemnější činnosti - začít vysazovat vodní a vlhkomilné rostliny.

Waterlily není vodní lilie

Přímo symbolickou a snad nejoblíbenější vodní rostlinou je leknín, v angličtině nazývaný waterlily - vodní lilie. Pěstování není těžké a radosti z jeho krásných květů si může užít skoro každý. Mezi více než čtyřiceti druhy, z nichž většina roste v tropech, jsou totiž i nádherné miniatury, vhodné i do větší nádoby na balkonu či terase. Existují dokonce blízké příbuzné leknínům, rod Barclaya, které lze pěstovat v dobře osvětleném akváriu.

Lekníny mají silný vytrvalý oddenek, který je pevně zakořeněn v bahně. Pro sázení všech zahradních druhů a odrůd jsou vhodné velké plastové květináče nebo hluboké mísy vyplněné směsí jílovité půdy, kompostu a rašeliny. Hloubka bazénu by se měla pohybovat mezi 70 a 100 cm. Oddenek sázíme do substrátu vrcholem vzhůru a přesypeme ho pískem. Rostliny přesazujeme každý třetí rok, stačí však i pouhé přihnojování granulovanými hnojivy, které v sáčku od čaje nebo v kousku silonové punčochy vtlačíme do substrátu. V bahnitém dně vysazujeme lekníny volně, lépe pak odnožují. Většina u nás prodávaných odrůd je dostatečně mrazuvzdorná a mohou zůstat v jezírku celoročně.

INSPIRUJTE SE JEZÍRKY ČTENÁŘŮ!

Prohlédněte si, jak si vybudovali na své zahrádce jezírko čtenáři. Krásně rozkvetlé lekníny a rybičky nemohou samozřejmě chybět.

Zahradní jezírko s lekníny a stulíky, v pozadí jsou vrby. Základ jezírka tvoří pevná fólie podložená geotextilií, břehy jsou vytvořeny vrstvou kamenů

Velmi dobrou rostlinou, zakrývající betonový okraj nádrže, je vrbina kytkokvětá (Lysimachia thytsiflora)

Vodníkovy paličky

„Vodníkovy paličky" neboli stulík (Nuphar) je spíše chladnomilnější rod. Vyskytuje se v asi dvaceti druzích, které najdeme na všech kontinentech severní polokoule. Na rozdíl od leknínů se stulíky s nápadností korunních lístků příliš nenamáhají, to žluté, co vidíme na vodní hladině jsou totiž lístky kališní. Vzhled květů je u všech druhů dost podobný, nejčastěji se pěstuje náš domácí stulík žlutý (Nuphar lutea).

Zásobním orgánem stulíků je opět plazivý oddenek uložený v bahně. Vytváří dvojí listy, v mladším věku ponořené, později vyhání listy kožovité, které leží na vodní hladině nebo vyčnívají nad ni. V červnu až srpnu stulíky kvetou asi 6 cm širokými květy. Pěstování není nikterak náročné, podobá se pěstování leknínů. Sázet můžeme i do větších a hlubších nádrží, bez obtíží vyrůstá až z třímetrové hloubky, ideální je 40-60 cm. Množení je nejlepší vegetativní, dělením trsů. Snáší i mírné znečištění vody. Najdeme jej v proudící vodě, v klidných tišinách velkých řek - například v Labi i na živiny bohatých rybnících.

Japonské jezírko se stříhanými tavolníky a bambusovým pozadím

Plovoucí krásky

Velmi krásnou vodní rostlinou, napodobující stavbou těla lekníny, je plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Patří však mezi vachtovité (Menyantaceae). Velké nálevkovité zlatožluté květy rozkvétají od června do srpna. Plavín potřebuje hlinitojílovitou půdu, v příliš písčité se mu nedaří. Vyžaduje slunečné místo a stálejší hladinu vody, nesnáší znečištění chemickými látkami a hnojivy. Vysazujeme do hloubky 50-150 cm na jaře. Množí se opatrným rozdělením krátkých oddenků nebo semeny. V nádrži s jinými rostlinami může být i expanzivní, nehodí se ani jako akvarijní rostlina. Do stejné čeledi patří i vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), která je o něco odolnější. Vysazujeme ji spíše do malých hloubek u břehů spolu se zevary (Sparganium) a prustkou (Hippuris).

PORADNA:

Upravujete svoji zahradu a nevíte si s něčím rady? Vložte konkrétní dotaz do poradny - poradí vám specialista na okrasnou zahradu.

Zpestřením vodní hladiny mohou být tropické „letničky“. Samozřejmě to nejsou rostlinky jednoleté, ale v našem klimatu venku vydrží jen přes letní sezonu, na podzim je nutné jich pár přenést do tepla, třeba do akvária. Atraktivně působí plovoucí růžice babelky (Pistia stratiotes) nebo drobné kapradinky nepukalky (Salvinia). Potřebují plně osluněnou hladinu a dost živin, pak ovšem jejich listů přibývá velmi rychle a občas je nutné jich zase část vylovit, jinak hladinu kompletně zarostou. Ještě hezčí rostlinou je „vodní hyacint“ okrášlený českým jménem tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes).

Vlhkomilné a bahenní rostliny

Na břehy jezírka je výběr mnohem bohatší, bahenních a vlhkomilných rostlin se pěstuje opravdu široký sortiment. Oblíbené jsou kosatce, především kosatec žlutý (Iris pseudacorus), sibiřský (I. sibirica) a Kaempferův (I. kaempferii). Pozadí k nádrži vytvoří různé druhy vrbiček, mohutné trsy zlatokvětých popelivek (Ligularia), růžově kvetoucí kyprej (Lythrum) nebo nízké vrbiny (Lysimachia). V zahradách japonského stylu se osvědčily exoticky působící mrazuvzdorné bambusy nebo barevnolisté formy javoru dlanitolistého (Acer palmatum). Na jaře břeh oživí i různé petrklíče, devětsily nebo neobvyklý áronovitý Lysichiton, radost však udělají i nejobyčejnější fialky.