Voňavá máta

Není máta jako máta

Máta patří do čeledi hluchavkové (Lamiaceae), podobně jako bazalka, dobromysl nebo rozmarýna. Asi 12 až 15 druhů máty roste v subtropickém a mírném podnebném pásmu Evropy, Asie, Severní Ameriky, v severní, východní a jižní Africe, v severozápadní Austrálii a na Novém Zélandu. Na první pohled malý rod má však velké množství variet a forem, jednotlivé druhy mají velké areály a jsou dosti proměnlivé, proto není nic jednoduchého se v mátách vyznat. Navíc existují různí kříženci, a to jak přírodní, tak i uměle vytvoření. Vyšlechtěna byla i řada kultivarů vhodných k použití kuchyňskému i lékařskému, některé se pěstují i jako okrasné rostliny.

Z původních druhů se u nás sbírají máta klasnatá (Mentha spicata), máta vodní (Mentha aquatica) a máta dlouholistá (Mentha longifolia). V subtropech se pěstuje jako užitková máta rolní japonská (M. arvensis var. piperascens), jejíž silice obsahuje až 90 % mentolu. Kvalita silice a její hořká chuť nedovoluje použití ve farmacii, zato je hodně žádaná v potravinářství a kosmetice.

Bylinková chemie

Máta se jako léčivka i koření používá již od starověku, je však nutné užitkové druhy dobře znát. Ne všechny máty se hodí k přípravě jídla nebo pití - některé mají nevhodné složení silic. Používají se hlavně listy, výjimečně nakvetlá nať. Sklí­zí se poprvé na začátku května, než začne kvést, sklizně mohou být až 4 za sezónu. Listy obsahují 1 až 3 % silice, v níž bychom nalezli přes 50 % mentolu, jeho estery s kyselinou octovou, přes 10 % menthonu, třísloviny, hořčiny a dalších asi 40 složek. Poměr těchto látek je dosti proměnlivý a má vliv na kvalitu, lé­čivé a chuťové vlastnosti máty. Některé druhy i kultivary mají příchuť citrónovou, jiné jablečnou nebo větrovou.

Máta se hojně používá v Severní Americe, v severní Africe (v Maroku a Tunisu se vaří skvělý osvěžující mátový čaj), v zá­padní Asii (v Turecku se přidává do jogurtových zálivek a do sladkých jídel), v jihovýchodní Asii (jako čerstvá bylinka), v Evropě především v Anglii (známá je mátová omáčka z čerstvých lístků k jehněčímu masu). V arabských zemích se máta hojně používá do sladkostí a ovocných šťáv, v jižní Evropě zase do zmrzlin a čokolády. Mátou se ochucují i alkoholické nápoje (pepermintka a mojito) nebo cigarety.

SBĚR A SUŠENÍ PODLE PRAVIDEL

Mladé výhony máty se stříhají několikrát do roka vždy před rozkvetením, kdy rostliny dosáhnou asi 30 cm výšky. Sklízí se v červnu a červenci, někdy ještě v srpnu, ale vždy jen za příznivého počasí bez deště, nejlépe v dopoledních hodinách. Suší se ihned po sběru (snadno se zapaří!) v tenkých vrstvách na stinných a dobře větraných místech, nejlépe při teplotě 20 až 30 °C, v sušárnách nesmí teplota překročit 35 °C, aby nedocházelo ke ztrátám silice. Při pomalém sušení listy hnědnou. Rostliny napadené rzí má­tovou, zahnědlé části a stonky silnější než 5 mm se nesbírají.

„Mitcham" na prvním městě

Nejznámější je však máta peprná (Mentha piperita) nebo (Mentha × piperita), což je uměle vytvořený hybrid, vzniklý zkří­žením máty vodní a máty klasnaté. Nevytváří plody a množí se pouze vegetativně. Původ má v Anglii v 17. století a poprvé jej popsal anglický botanik J. Ray v roce 1696. Od 18. století se pěstoval v městečku Mitcham v hrabství Surrey, odkud se rozšířil postupně do celého světa jako kulturní rostlina. Dodnes se všechny pěstované máty tohoto typu prodávají pod označením „Mitcham", jsou také díky svému anglickému původu náchylnější k vymrzání během naší chladné zimy.

ÚSPĚCH MÁTY V KUCHYNI

Silně aromatická máta peprná je výborná do studených omáček a dresinků. Stačí smíchat lžíci máty s kysanou smetanou nebo bílým jogurtem, s trochou citrónové šťávy a špetkou soli. Necháme chvilku proležet a máme skvělý dresink ke kuřecímu masu. Mátu dáváme do nádivek, do sekaných mas (karbanátků, sekané), patří ke skopovému, přidává se také do smetanových sýrů, tvarohových pomazánek, k dušené zelenině. Dobře chutná v moučnících a nápojích alkoholických i bez alkoholu. Skvěle poslouží k ozdobení pokrmů. Sušenou mátu peprnou neskladujeme déle než rok a uchováváme ji v dobře utěsněné nádobce.

POZOR NA DĚTI!

Málo známý je fakt, že mentol je nebezpečný pro velmi malé děti, přibližně do věku dvou let. Mentol má totiž stahující účinky na hrtanovou příklopku a při kontaktu máty nebo mentolových výrobků s dětským obličejem hrozí udušení. Vyvarujte se u dětí také případné inhalace!

Máta jako prospěšná droga

Máta peprná patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti. Podporuje trávení, vylučování žluči, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek. Při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje neslazený čaj připravený ze dvou lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Pije se ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyklu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách během dne. Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu, kožních vyrážkách nebo jen k osvěžení a relaxaci. Silný vývar z máty léčí rozpraskané ruce. Mentol je také součástí mnoha mastí a masážních olejů, inhalačních směsí i zubních past. Vůně má­ty je atraktivní pro včely, a tak se často vysazovala u nových včelínů.