Zahrady pozdního léta

Základem kvetoucích záhonů pozdního léta jsou astry, správně nazývané hvězdnice. V zahradách se běžně setkáme s několika druhy, zato však v celé řadě barevných a různě vysokých kultivarů, které se hodí prakticky kamkoliv, stačí si dobře vybrat. Do malých zahrad si určitě pořiďte několik trsů hvězdnice křovité (Aster dumosus). Nejnižší odrůdy dorůstají výšky jen 20 cm, vytvářejí nádherné husté polštáře pokryté bílými, růžovými nebo modrými květy, pod kterými zelené listy a stonky úplně zmizí. Zato vysoká hvězdnice novoanglická (A. novae-angliae) dorůstá (podle odrůd) i dvoumetrové výšky a kvetoucí trs působí jako růžová či modrofialová fontána. Oba druhy jsou velmi odolné, snesou i relativně sušší půdu a zanedbání, potřebují jen dostatek slunce. Třetím běžně pěstovaným druhem je o trochu nižší hvězdnice novobelgická (A. novi-belgii), která je vlhkomilnější.

         

K astrám se skvěle hodí například nádherně barevný kontrast třapatek (Rudbeckia), různé druhy šalvějí, zápleváky (Helenium), ze sezonních rostlin zejména jiřiny. Velmi dobře vypadají dosny (Canna), nejlepší jsou červenolisté, které ozvláštní strukturu výsadby jiným tvarem. Výsadbu doplní pestré letničky – vysoké veselé krásenky (Cosmos), působící lehce a vzdušně, zlatavé afrikány (Tagetes) nebo nízké husté cínie (Zinnia). Všechny jmenované letničky mají výhodu dlouhého kvetení, na záhonu vydrží celé léto až do prvních mrazíků.

ŘEKNE-LI SE...

...jiřina, jistě se vám vybaví jméno Boženy Němcové, jejíž půvab a krása zářily na slavných jiřinkových plesech v 19. století.

Jednou z nejoblíbenějších květin druhé poloviny léta jsou jiřiny patřící k tradičnímu sortimentu zahrádek „našich babiček“. Jiřiny však mají své předky v horách Mexika a do Evropy se dostaly až s mnoha dalšími okrasnými a užitkovými rostlinami. Šlechtitelé se na nich opravdu „vyřádili“, existuje přes deset tisíc odrůd a snad žádná není ošklivá. Ostatně – když přišli Španělé do Mexika, našli už řadu krásných kříženců, které vytvořili aztéčtí zahradníci. Některé moderní odrůdy jsou šlechtěné speciálně do nádob na balkon či terasu, jiné velmi rychle vyrostou ze semen a používají se jako letničky. Vyšší jiřiny se dělí na mnoho skupin podle tvaru květů, známe kaktusovky, jiřiny sasankokvěté, dekorační, tolik oblíbené kulaté pomponky... A mají ještě jednu přednost, skvěle se hodí k řezu, ve váze vydrží i týden. S několika listy host a kvetoucími stébly trávy je to nádherná a levná kytice.

                

Když už jsme se zmínili o trávách, na chvíli se zastavme. Okrasné trávy u nás bývají dost podceňované, neumíme ohodnotit jejich půvab ve správně zvolené kompozici a po pravdě řečeno, neumíme je příliš v zahradách použít. Málo se o nich píše, lidé většinou nevědí, jak se o ně správně starat, zahradnictví je neumějí správně nabídnout. Přitom právě koncem léta přichází jejich čas, kdy rozkvétají ve své impozantní výšce a vnesou do zahrady lehkost a eleganci.

Asi nejvíc zaujme „pampová tráva“ kortadérie (Cortaderia selloana), která pochází z Argentiny. Dorůstá i třímetrové výšky a květenství bývá půlmetrové, často se používá i k aranžování. Je to neobyčejně efektní tráva, je však poměrně teplomilná a vyžaduje péči. Chcete-li květenství použít přes zimu ve váze, přestříkněte laty lakem na vlasy - jinak se vám semena rozlétají po celém bytě. Podstatně méně náročné a též zajímavé jsou trávy rodu Miscanthus. Jsou mnohem odolnější a skromnější a hezky vypadají snad v každé zahradě. Nejsou jen fádně zelené, existují i druhy s květenstvím dočervena nebo s pruhovanými a skvrnitými listy.

KRÁSA ZAKLETÁ V TRÁVĚ

1. Pevná stébla vydrží i přes zimu, ojíněné nebo zasněžené trávy bývají tématem pro malíře a fotografy.

2. Pozor – na podzim je ostříhat nesmíte, stébla jsou dutá, natekla by do nich dešťová voda a mráz by roztrhal jejich báze.