 |
Představa, že se příroda začíná probouzet s rašícími jívami (kočičkami) a lískami (jehnědy), je poněkud zkreslená. Existuje nemálo dřevin i bylin, jejichž květy se objevují v průběhu celé zimy. Nečekejme však bohatou kvetoucí záplavu, jsou to spíše drobné kvítky, které překonávají mráz i sníh. Abychom si jich vůbec všimli, musíme se dívat pozorně kolem sebe…
|
Houževnaté dřevinyDřeviny kvetoucí v zimě jsou většinou dosti odolné, v běžných zahradách se pěstují poměrně snadno a nevyžadují téměř žádnou údržbu. Obvykle je nemusíme ani řezat, pouze pokud nám vyšší keře (dřín, vilín) zabírají příliš místa, je možné je na jaře po odkvětu upravit do požadované velikosti. Drobné keře (jasmín, lýkovec, vřesovec) lze pěstovat i v miniaturní předzahrádce, nejlépe co nejblíže příchozí cestě, vstupu do budovy nebo poblíž okna, kde nás budou po dlouhou dobu těšit navzdory špatnému počasí. Některé keře, zvláště vilíny nebo dřín, bývají efektní i na podzim, kdy se jejich listí barví žlutě, bronzově nebo do karmínova.
Kalina vonná (Viburnum farreri) pochází z severozápadní Číny a v teplejších oblastech naší republiky je plně mrazuvzdorná. Keř dorůstá výšky 3 metry a bohatě větví. Rozkvétá v lednu, únoru a březnu podle průběhu zimy, v teplejších letech již od listopadu. Drobné květy v hroznovitých latách působí velmi křehce. Poupata mají barvu růžovou, po otevření květy zbělají a krásně voní. Do Evropy se dostala v roce 1910, u nás byla poprvé vysazena roku 1928 v Průhonickém parku. Vyžaduje slunečnou nebo polostinnou polohu a středně vlhkou hlubokou půdu. Podobné vlastnosti, ale větší květy má často pěstovaný kříženec Viburnum x bodnantense, jehož rodiči jsou právě V. farreri a V. grandiflorum.
Patrně nejznámějším keřem, který kvete v zimě, je vilín (Hamamelis). Ačkoliv rod obsahuje jen několik druhů, má své zástupce v Severní Americe i ve východní Asii. Jejich kvetení je rozloženo do průběhu celé zimy, takže smíšená skupinka různých druhů bývá zajímavá od podzimu do konce března. Jako první, již v říjnu, začíná kvést severoamerický vilín virginský (H. virginiana), který obývá východní pobřeží USA. V prosinci se přidává vilín japonský (H.japonica), pocházející z horských lesů Japonska a Číny. Až v předjaří se objeví květy čínského vilínu měkkého (H. mollis), severoamerického vilínu jarního (H. vernalis) a jejich křížence Hamamelis x intermedia. Vilíny dobře rostou na slunci i v polostínu, neprospívají však na suchých stanovištích. Potřebují hlubokou vrstvu neutrální nebo kyselejší půdy plné živin. Jediný vilín virginský toleruje vápník, ostatní druhy ho nesnášejí. Listy a kůra tohoto druhu mají i zajímavé využití ve farmacii a homeopatii při žilních problémech.
|
    |
|
Velmi hezkou dřevinou je také jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum). Pochází ze severozápadní Číny, kde roste v horách od nadmořských výšek 800 metrů až po 4 500 metrů. Je to metlovitě rozložitý keř s dlouhými chabými, obloukovitě rostoucími větvemi. Hodí se na místa, kde se může plazit nebo viset dolů, je možné ho vyvázat i na mříž do výšky. Krásné žluté květy se jednotlivě objevují od listopadu, naplno však keř rozkvétá až v únoru. Občas namrzá, není vhodný do klimaticky chladnějších oblastí. Ačkoliv je to jasmín, nevoní. Zajímavostí je asi třímetrový čínský keř Chimonanthus praecox, kvetoucí v únoru. Je poměrně teplomilný, vydrží klima Prahy, jižní Moravy a jihu Slovenska, v chladnějších oblastech vymrzá. Potřebuje chráněné místo někde u zdi na sluníčku. Jeho květy nejsou velké, ale působí křehce jako ze skla.
   |
 |
Barevné vřesovceNeměli bychom opomenout ještě jednu typickou rostlinu, která se vejde i do té nejmenší předzahrádky. Od podzimu až do dubna oživují vřesovištní a skalkové partie keříky vřesovce pleťového (Erica herbacea). Nepleťte si ho s jihoafrickými druhy, které se prodávají bohatě kvetoucí v září a říjnu v květináčích, ty jsou teplomilnější. Vydrží v truhlíku teploty těsně pod nulou, ale když udeří silnější mrazy, tak zmrznou. Vřesovec pleťový je evropský druh, který je tu doma a s naší zimou nemá problém. Rozkvétá na podzim během října a listopadu a kvete celou zimu až do jara.
|
| Zahradníci vyšlechtili spoustu kultivarů v sytějších i světlých odstínech purpurové, růžové až po krémově a čistě bílou barvu. Výsadbu v několika barvách skvěle doplní drobná stálezelená libavka (Gaultheria procumbens), ozdobená korálově červenými plody, které na rostlině vytrvávají celou zimu. Zvířata ani ptáci jim moc pozornosti nevěnují, protože chutnají výrazně po kafru. |
Stálezelené dekoraceZahradu zpestří i keře stálezelené, především když zajímavě plodí a plody na větvích zůstávají delší dobu. Favoritem je cesmína (Ilex), bohatý rod rozšířený kromě mírného podnebního pásu i v subtropech a tropech. Třebaže v našich podmínkách lze pěstovat více druhů, nejčastěji se setkáte s cesmínou ostrolistou (I. aquifolium) a jejími kultivary. Pěstuje se „obyčejná“ zelenolistá forma s červenými plody, pestrolisté kultivary i odrůdy s jinak barevnými plody. Kultivary jsou samozřejmě mnohem citlivější a neodpouštějí porušení svých požadavků na prostředí, což jsou hluboké, vlhčí, dobře propustné půdy, přistínění i v zimě a ochrana před větrem. Půdní reakce musí být neutrální nebo kyselejší. Větvičky s červenými plody patří k tradičním symbolům anglosaských vánoc a oblibu si získaly (na rozdíl od osoby Santa Klause) i u nás. Pozor při výsadbě na malé zahradě, cesmíny jsou dvoudomé a je třeba vysadit samčí i samičí rostliny, jinak plody nebudou!
Podobnost listů s předchozím druhem napovídá jméno mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium), jejíž dekorativní tuhé listy jsou hojně využívány v zahradnických vazbách v čase dušiček. Pochází ze západu severoamerického kontinentu, dosahuje výšky kolem 1 metru a je poměrně otužilá. Brzy zjara na vrcholcích rozkvétají jasně žlutá drobná květenství v latovitých hroznech, která září do dálky. Tato mahónie patří k nejodolnějším rostlinám a pěstovat ji můžete úplně všude.
|
  |
 |
Skimmie japonská (Skimmia japonica) je hustý nízký keř s krásnými, temně zelenými kožovitými listy. Roste velmi pomalu, a proto se hodí nejen do zahrad, ale i do nádoby na balkon nebo terasu. Je choulostivější, proto se na zimu doporučuje přikrývka z chvojí kolem báze rostliny. Je velmi stínomilná a přímé slunce nesnáší stejně jako suchou půdu. Již od konce léta vytváří poupata, která během brzkého jara vykvétají vonnými, krémově zbarvenými květy. Na samičích rostlinách (pokud keř nese i samčí květy nebo jsou v blízkosti samčí rostliny) se vytvářejí na podzim oranžovočervené plody. |
|
Skalníky (Cotoneaster) je možné zařadit do obou skupin – mezi desítkami druhů jsou jak opadavé, tak i stálezelené druhy. Mnoho z nich patří k obdivuhodným vytrvalcům, pokoušejícím se přežít neuvěřitelně nehostinné podmínky betonových kontejnerů před veřejnými budovami, školami a nákupními středisky a ještě je celoročně ozdobit bílými kvítky, tmavě zelenými lístečky i rudými kuličkami plodů. |
 |
Vytrvalé krasaviceI mezi trvalkami se najdou rostliny kvetoucí již v únoru. K nejznámějším patří čemeřice, které často rozkvetou již pod sněhem. Původní druhy se téměř nepěstují, ale nejrůznější kříženci vypadají moc pěkně, mají květy v barevné škále od krémově bílé, světle zelené, růžové, purpurové až po fialově černou. Některé odrůdy mají květy vzpřímené, jiné skloněné (nící), některé mohou být plnokvěté nebo s výrazným barevným okem.
   Čemeřice jsou poměrně mohutné rostliny, mohou být až půl metru vysoké. Drobnější jsou například jaterníky, jejichž kvetoucí trs dosáhne výšky sotva 10 cm. Pěstují se nejen přírodní modrofialové typy, ale i bělokvěté nebo růžové, také s plnými květy.
|
