Anturium

Všechny pocházejí z tropické Ameriky, od Mexika až po jižní části Peru a Brazílie. Nejvíce druhů roste na severu Kolumbie, v oblastech, které patří mezi nejdeštivější části světa, ale vlhkomilná je většina druhů. Více než tři čtvrtiny všech anturií rostou na stromech jako epifyty, další druhy se vyskytují na skalách a skalkách, na prudkých stráních a jen málo druhů najdeme na zemi. Z toho vyplývají i požadavky na pěstování. Potřebují vyšší vzdušnou vlhkost a častou zálivku. Velmi špatně snášejí, když jim necháte stát vodu v misce pod květináčem -- pak trpí hnilobami kořenů a rostliny hynou. Je to logické - v přírodě, kde na ně prší několik hodin denně, voda rychle odteče a kořeny mohou dýchat.

Palice

Anturia jsou oblíbená především pro neobvyklý tvar květu - správně květenství - z mnoha drobných kvítků, kterému se říká palice. Palici chrání nápadně barevný, blanitý toulec, který se postupně rozvine. Není však zdaleka u všech druhů krásně červený, růžový nebo lososový, naopak, většina anturií má květenství malá, zelená, bělavá nebo nepříliš vábně hnědozelená. Mnohem hezčí jsou plody, dužnaté velké bobule nápadně červené, fialové, růžové či bílé barvy. Několik desítek druhů se také pěstuje pro atraktivní listy. Anthurium leuconeurum, Anthurium crystallinum nebo Anthurium grande mají listy sametově tmavozelené, zdobené bílou žilnatinou, jednobarevně zelený, ale nápadným příčným zvlněním ozdobný list má třeba Anthurium veitchii. Jiné druhy mají listy prstovitě dělené, srdčité, drobné nebo obrovské, i tři čtvrtě metru v průměru. Největší listy má Anthurium warocqueanum, v přírodě byl změřen list téměř tři metry dlouhý, visící ze skály u vodopádu. Anturia jsou však zajímavá i růstem, nejčastěji bývají listy uspořádané v přízemní růžici, některé druhy tvoří kmínky, najdeme mezi nimi i liány nebo druhy hnízdovité (ty bývají epifytní, což znamená, že rostou na stromech).

Odolné i v květináči

V našich květinářstvích se bohužel můžeme setkat většinou jen se dvěma druhy, oba patří k těm, která se pěstují pro květy. Známější a rozšířenější je kolumbijské Anthurium andreanum. Původní druh se nepěstuje, avšak bohatství odrůd je úctyhodné. Do Evropy byl tento druh dovezen v roce 1867 a od té doby se hlavně němečtí a nizozemští šlechtitelé předhánějí, kdo představí další novinku. V poslední době jim zdatně konkurují pěstitelé na Havaji, kde v současnosti vzniká nejlepší šlechtitelské centrum světa. Hybridy Anthurium andrea num se dělí na dvě skupiny odrůd. Jedna byla vyšlechtěna jako odolné hrnkové rostliny, které jsou vhodné do bytů, zvládnou i sušší vzduch, téměř netrpí chorobami a kvetou v průběhu celého roku. Květenství mají poměrně malá, na kratších stoncích, ale zajímavých tvarů. Celé rostliny jsou kompaktní a hustě olistěné. Toulce bývají barevné, palice rovné a světlé. Druhá skupina kultivarů šlechtěná k řezu má květenství často velikých rozměrů, velmi pevná, lesklá a na dlouhých silných stoncích. Toulce jsou v široké škále barev, od bělavé, zelenavé, přes všechny možné odstíny růžové a lososové po tmavočervenou, některé odrůdy jsou i vícebarevné.

Zajímavost

V květinářství si můžete běžně koupit i Anthurium scherzerianum. Pochází z Kostariky a k řezu se používá jen výjimečně. Pěstují se opět výhradně jen hybridy, šlechtěné na bohatost a velikost květů. Květenství má většinou červený oválný toulec, sklopený dolů, palice mívá stejnou nebo podobnou barvu jako toulec, je úzká, většinou zakroucená a trčí vzpřímeně nahoru. Toto anturium vykvétá zjara, s každým novým listem tvoří základ dalšího květenství, takže čím má rostlina více listů, tím se každým rokem vytváří větší počet květenství. Oba popsané druhy pěstujeme v lehké a vzdušné půdě s vysokým obsahem rašeliny. Do rašeliny přidáme třetinu až čtvrtinu písku nebo perlitu, můžeme přimíchat i suché dubové listí nebo kuličky polystyrenu. Starším rostlinám prospěje, když jim bázi kmínku obalíme rašeliníkem. Pravidelně přihnojujeme, aby rostliny dobře kvetly, výborná jsou hnojiva v granulích nebo tyčinkách, která se postupně rozpouštějí a působí dlouhodobě. Přihnojovat můžeme i rozprašovačem na listy. Rosení rostlinám prospívá, ve starších a vlhčích bytech není nutné. Přímé slunce na jižním okně dokáže popálit listy, ideální umístění je ve světlém polostínu.

Jak množit

Anturium můžeme množit oddělováním odnoží a povrchovým výsevem, některé druhy i řízkováním delších stonků. Pokud získáme semena, vyséváme je na povrch rašeliny a udržujeme stále vlhká – nesmějí vyschnout. Bobule necháme neporušené, přestože začnou rychle plesnivět – plíseň nejenže semenům neublíží, ale naopak jejich klíčení urychlí.

Kontakt:

BOTANICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY, Nádvorní 134, Praha 7-Troja,

tel.: 233 540 299 

text: Romana Rybková