v rodinných domech se nejčastěji používá kombinace tzv. nuceného větrání s přirozeným přívodem vzduchu. Děje se tak naprosto spontánně infiltrací porézním zdivem a spárami oken či dveří, dále cíleným otevíráním oken a dveří, šachtami, průduchy, speciálními prostupy a komíny a prostřednictvím dalších zařízení. Zvláště v poslední době se velmi často využívá způsob větrání s rekuperací vzduchu (rekuperace = zpětné získávání tepla), pracující na principu ohřevu či ochlazování vzduchu přiváděného do budovy vzduchem odváděným.
Rekuperaci by měl mít každý moderní ventilační systém. Vůbec nejjednodušším principem rekuperace je jednoduchý výměník vzduch/vzduch, v němž odpadní vzduch předává teplo přívodnímu vzduchu. Odpadní vzduch se ve výměníku nejprve ochladí a pak se vyfoukne z objektu, zatímco čerstvý vzduch se nasává přes výměník, kde se ohřeje a pak se vhání do místností. I v případě, že za rekuperátorem není nainstalován žádný dohřev, vzduch přicházející z venkovního prostoru se ohřeje od odpadního vzduchu na teplotu velmi blízkou teplotě odpadního vzduchu.