BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 7.

Již dříve jsem zdůraznila, že máme rádi přírodní materiály a těm umělým či „slepeným“ se snažíme vyhnout. Určitě jste si také již všimli, že upřednostňujeme domácí výrobce před zahraničními. Od malička nám bylo vtloukáno heslo „zlaté české ručičky“, a tak jsme na ně spoléhali i při výběru dveří.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Váhali jsme mezi lacinou dřevotřískou a poctivými dřevěnými dveřmi. Dá se říci, že v okolí máme dost řemeslníků, kteří se specializují přímo na tento typ zakázek, avšak snižující se objem finančních prostředků na účtu nás opět dovedl k nutnosti porovnat obě varianty.

Při rozeslání poptávek neměl nikdo s ničím problém, avšak když k nám přišel první technik na zaměření dveří, vyvstal pro „typové“ dveře lehce neřešitelný problém: tím bylo spojení dveří do kotelny s posuvným pouzdrem pro dveře do chodbičky. Sériově vyráběné dveře nám v tom případě nemohl nikdo nabídnout, a tak bylo po debatách o cenově výhodnější variantě dřevotřísky oproti dřevěným dveřím.

Vybírali jsme tedy ze tří možných dodavatelů z blízkého okolí a naši zakázku jsme nakonec svěřili domácímu Stolařství Stejskal. Majitel firmy, dříve mistr odborného výcviku na řezbářském učilišti, zakázku bral poctivě i se zájmem, vytvořil na míru obložku do obložky a všechny dveře krásně sladil do jednoho tónu, i co se týče kresby letokruhů. Dveře jsme po dlouhých diskusích nechali v přírodní barvě bez moření, aby ladily s pohledovými stropy.

Do úzké chodby s pokoji a koupelnou jsme pořídili posuvné dveře ze skla s pojezdem „po zdi“ po kolejnici. Dnes se dají pořídit za velmi zajímavý peníz, ale tenkrát se jejich cena pohybovala na trojnásobku současné ceny. Díky neustálému sledování inzerátů jsme dveře sehnali v Praze z výstavy s 60% slevou a při převozu jsme vyzkoušeli jejich kvalitu a tvrdost, když nám v nákladním prostoru vozu spadly a nerozbily se! Pád a jízdu dlouhou 400 km skutečně ustály. Vzhledem k tomu, že byly z výstavy, jsme si ale nemohli vybírat jejich vzhled.

Skleněné dveře mají svůj rub a líc

Výběr skla pro celoskleněné dveře jsme sladili s výplní ve dveřích dřevěných. Při detailním zkoumání se rozdíl pozná jen na omak. U dveří celoskleněných jsou pruhy leptané, zatímco u dřevěných dveří jsou lepené. Z praktického hlediska bych nyní leptané sklo již nechtěla – leptaná strana se hůře myje, a když jsou v domě malé děti, udržet sklo „čisté“ je skoro nereálné. Některé otisky mastných ručiček drží i po několikanásobném mytí naprosto dokonale.

Při kolaudaci domu měli naši přátelé i rodina většinou problém, že skleněné dveře jsou průhledné a netěsní hluk tak dokonale jako dveře klasické. Chodby jsou však díky prosklení příjemně prosvětlené, přes den v nich nesvítíme ani v zimních ponurých dnech. Jejich nečekaný nedostatek odhalili naši domácí mazlíčci. Kočka přišla velmi snadno na to, jak dveře odsunout, a pes se zase do nich opře a cloumá s nimi tak dlouho, až se někdo zvedne a dveře mu raději otevře, než stále poslouchat nepříjemný zvuk, který způsobují vibrace dveří v pouzdře či na kolejnici. O průvanu ani nemluvě, avšak možná díky tomu se nám zde netvoří plísně.

Nám se dveře líbí, bydlíme tu sami, návštěvy jsou zde jen chvíli. Jejich hlavní devízou je úspora místa, u posuvných dveří do pouzdra je úspora 100%, z obou stran můžete mít u stěn skříně, avšak musí se počítat s určitým zvukovým diskomfortem při posunu dveří v pouzdře či po stěně.

Oříškem je však úkol do stěny pouzdra něco přivrtat. Například nad botník v předsíni jsme chtěli zavěsit zrcadlo, protože jinde na něj prostor nemáme. Pak bylo třeba mít tři šikovné lidi: dědu, manžela a stavbyvedoucího, baterku, dlouhé ruce, nářadí a hodně štěstí, aby matka na utažení nespadla na dno pouzdra.

Pokračování najdete na našem BLOGU příští týden.