Sprchování

Vana
Poskytuje možnost obou činností dohromady. Pokud si pořizujeme vanu proto, že se v ní budeme také sprchovat, je důležité, aby měla co nejideálnější dno, na kterém se dobře a bezpečně stojí. V nabídce firem jsou modely, jejichž dno je z části vyrovnané a nahrazuje sprchovací vaničku. Praktické je opatřit ho protiskluzovou úpravou nebo alespoň takovou podložkou. Vanu je pak nutné doplnit textilním nebo PVC závěsem (v levnější formě) nebo pevnou sprchovou zástěnu. Její výběr závisí od typu a umístění vany i baterie. Můžeme ji umístit na okraj vany a po vstoupení se do prostoru zavřít tak, že vytvoří sprchovou kabinu (4A) nebo ji umístit na delší zeď a zavírat se do vytvořeného půlkruhu (4B).

Sprchový kout
Je ideálně přizpůsoben sprchování, jeho hlavní výhodou oproti vaně je snadný nástup i výstup. Skládá se z vaničky a sprchové stěny. Vanička se vyrábí ze smaltované oceli, akrylátu nebo různých směsí (marbrex, quaryl apod.) a je určující pro tvar a rozměr sprchového koutu. Standardní velikost je 90 x 90 cm, existují také menší varianty (80 x 80 cm) a prostornější, které jsou však vhodné jen do velký koupelen. Půdorys je čtvercový, půlkruhový, obdélníkový či několika úhelníkový.
Zástěna se v levnějších variantách vyrábí z plastu, komfortnější provedení je z bezpečnostního tvrzeného skla. Modernější i praktičtější jsou takzvané bezrámové varianty (existují pouze u skleněných zástěn), kdy jsou tabule skla uchyceny na pantech (nejsou v profilech) což usnadňuje údržbu. Voda a vodní kámen se nemají kde usazovat (narozdíl od plastových rámů a posuvů), plocha se také snáze čistí, konečný efekt je tedy dlouhodobě perfektní. Podstatným bodem je otevírání sprchových zástěn. Do malých prostor se hodí kouty, u nichž se dveře neotvírají ven a mají tedy minimální nároky na místo (posuvné dveře, pivotové, skládací).

TEXT: LENKA HAKLOVÁ, MODERNÍ BYT