Z 30. do 40. let podle Lídy Baarové

LÍDA BAAROVÁ                         

vl. jm. Babková (1914–2000)
1924 – studium na gymnáziu a konzervatoři, z níž byla vyloučena
1935–38 – smlouva s UFA 
1936 – osudové setkání s J. Goebbelsem
1938 – Hitlerem vypovězena z Berlína
1940 – národní cena za herecký výkon ve filmu Dívka v modrém
1941 – zákaz hrát v českém filmu
1942–43 – točí v Itálii
1945 – uvězněna a obviněna z velezrady
1946 – propuštěna bez prokázání viny
1947 – sňatek s J. Kopeckým
1948 – emigrace do Rakouska
1956 – věnuje se divadlu
1969 – podruhé se vdává za lékaře K. Lundwalla
2000 – umírá zbavená svéprávnosti v Rakousku

Bylo jí třiadvacet let a svět jí ležel u nohou. Romantická tmavovláska se zvlněnými kadeřemi a módně propadlými lícemi byla prý „smyslná a krásná natolik, že se do ní každý okamžitě zbláznil“. Není divu, že šla od svých sedmnácti let nejen z filmu do filmu, ale také ze vztahu do vztahu. Nabídky rolí se jí jen hrnuly jak z domovských barrandovských ateliérů, tak i ze zahraničí, třeba od největší evropské filmové společnosti té doby, jíž byla UFA. V Berlíně, který byl hned po Paříži druhým nejdůležitějším městem Evropy, se setkání s nacistickými pohlaváry už nemohla vyhnout. Přestože prožívala bouřlivý milostný poměr s jedním z nejpopulárnějších německých herců G. Fröhlichem, zalíbila se nejen samotnému Hitlerovi, ale i Goebbelsovi. Právě dodnes ne zcela objasněný vztah s „kulhavým“, leč velmi vzdělaným říšským ministrem propagandy a osvěty měl pro Baarovou nedozírné následky. Tehdy je ještě nedokázala domyslet.

ZAJÍMAVOST

Lída Baarová získala v životě hodně, ale ztratila mnohem víc. Dobu, kdy ji vyšetřovali pro velezra-
du, nepřežila jak její maminka, tak i sestra. A nepřežil ji samozřejmě ani Lídin majetek. O tom, že před válkou nebyl zrovna malý, svědčí Žákova stavba. Vyvolávací cena vily, ve které vlastně nikdy nebydlela a z níž komunisté nakonec vyhnali i jejího tatínka, při dražbě v roce 2005 dosáhla částky 39 milionů korun.

Vila pro rodiče

V období své největší slávy jezdila v malé modré praga-bejbince a domácí švadlenu vyměnila za slavný pražský módní salon Hany Podolské, kde jí šili také kostýmy pro některé role. Točila sedm filmů ročně, takže nebyl problém, aby až z Německa přes své rodiče financovala stavbu luxusní rodinné vily na Hanspaulce. Když ji po svém dramatickém návratu z Berlína do Prahy poprvé uviděla, byla překvapená – připadala si v ní jako na zaoceánském parníku. To proto, že autorem stavby byl Ladislav Žák, významný designér a architekt českého funkcionalismu, který se vedle svého skvělého trubkového nábytku proslavil důsledným uplatňováním aerodynamických, „transatlantických“ tvarů. Elegantní, pásovými okny zcela prosvětlená a prostorově dokonale zorganizovaná dvojpodlažní vila tak opravdu evokovala loď nejen svým celkovým pojetím, ale i dalšími detaily třeba v podobě kruhových kajutových oken, jasně viditelného kapitánského můstku na ploché střeše nebo i terasy probíhající přes celou šířku domu. Jedinečného výhledu na panorama Hradčan, který se z ní nabízel, si ale herečka vůbec neužila. 
                                                       

Strmý pád byl krutý

Poté, co sám Hitler ukončil její vztah s Goebbelsem zákazem Berlína i hraní v německých filmech, pokračovala Baarová ve své filmové práci střídavě v Itálii a doma. Přestože právě v té době vytvořila své nejlepší role, lidé ji kvůli stykům s hitlerovskými pohlaváry už vnímali negativně. Nic se nezměnilo ani tím, že jí právě nacisté nakonec zakázali hrát i v českých filmech. Konec války jí přinesl obvinění z velezrady, kterého byla plně zproštěna až v roce 1948. Ještě před únorovými událostmi ale raději emigrovala se svým prvním manželem J. Kopeckým do Rakouska. Prahu znovu uviděla až v roce 1990.

Z FILMOGRAFIE LÍDY BAAROVÉ (výběr)

1931 – Obrácení Ferdyše Pištory, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
1933 – Madla z cihelny
1934 – Pokušení paní Antonie, Zlatá Kateřina
1937 – Panenství, Lidé na kře
1936 – Barcarole
1939 – Dívka v modrém, Ohnivé léto
1940 – Maskovaná milenka, Život je krásný
1941 – Paličova dcera, Turbína
1944 – La Fornarina
1950 – La Bisarca
1953 – Darmošlapové