Po čem si šlapete

Možná po štěstí, pokud si plovoucí podlahu vybíráte pouze podle vrchní, lesknoucí se plochy nášlapné vrstvy a neuvědomíte si, že neméně důležité pro správné fungování podlahy jsou i vrstvy, které zůstávají zraku ukryty pod touto líbivou „slupkou".

Především je třeba uvést, že kromě např. laminátové plovoucí podlahy vlastně všechny podlahy (resp. podlahová souvrství) musí být plovoucí. Tedy pokud chceme, aby plnily celkem oprávněné požadavky na ochranu před hlukem. Pronikání hluku mezi patry lze totiž bránit jedině tak, že budoucí podlaha nebude pevně spojena se stropní konstrukcí, ale v celé své ploše od ní bude zvukoizolačně oddělena, tj. bude „plavat". (To ostatně platí i pro svislé konstrukce po celém obvodu podlahy.)

Základem je podklad

V každém případě je zřejmé, že skladbu podkladních vrstev významně ovlivní typ podloží, na který bude plovoucí podlaha kladena. Jiné to bude v případě, že máte pod sebou „holou zem", jiné v případě novostavby, kde na vás čeká hrbolatý beton základové desky, a úplně jiné to může být tehdy, když musíte počítat každý milimetr výšky. Pak bude nutné volit systém, který bude lehký, ale zároveň i účinný proti průniku hluku vzduchem či pohybem (kročejovému).

Vše při starém

Dalo by se říci, že obecně skladba současných plovoucích podlah respektuje „tradiční" složení všech vrstev tak, jak byly ukládány i v minulosti, liší se pouze možnostmi, které nám poskytují moderní materiály. Například hobra byla nahrazena anizotropními systémy pásů nebo dílců ze skleněných či minerálně vláknitých materiálů. „Oblíbenou" asfaltovou lepenku nahradily kvalitnější materiály v podobě plastových polyetylenových a polypropylenových fólií nebo laminované parozábrany.

SLOŽENÍ PLOVOUCÍ PODLAHY NA STROPNÍ KONSTRUKCI

■ nášlapná vrstva
■ roznášecí horní desky
■ pružné podložky oddělující horní desku od konstrukce stropu a stěn

HYDROIZOLACE A OCHRANA PROTI HLUKU

S technicky i uživatelsky velmi zajímavou nabídkou na odhlučnění prostor starší zástavby, panelových bytů, ale i novostaveb přichází unikátní komplexní systém voděodolné izolace weber.sys acoustic. Skládá se z akustické izolace, lepicího tmelu a ztužující nivelační malty. Používá se pod jakékoli tvrdé nášlapné vrstvy včetně dlažeb koupelen a kuchyní. Jedinečný je pak v poměru tloušťky k odhlučňovacímu výkonu: 8 mm tohoto systému (+ dlažba nebo jiná nášlapná vrstva) dokáže ubrat 20 dB! Výsledná tloušťka vrstvy se může v závislosti na nášlapné vrstvě přiblížit k necelým 2 cm. Systém se hodí nejenom všude tam, kde je potřebná velmi účinná zvuková izolace, ale i v případech, kdy si nemůžeme dovolit použitím jiných typů izolace zvýšit výšku podlahy. Klasickým příkladem mohou být předělávaná jádra a podlahy v panelových domech či podkrovních vestavbách.

Konstrukce plovoucích podlah

Podle typu roznášecí desky, která přenáší zatížení působící na pružnou podložku, rozeznáváme dva systémy: lehké a těžké plovoucí podlahy.

VRSTVY PLOVOUCÍ PODLAHY

z pohledu uživatele (shora):

Nášlapná - laminát, lino, dřevo apod. v úpravě pro plovoucí podlahu

Roznášecí - vyrovnávací deska, k jejíž výrobě můžeme použít beton, anhydrit, systémové montované desky

Hydroizolační - vrstva uplatňovaná u technologií výstavby plovoucích podlah tzv. mokrým způsobem, kdy tato vrstva zabraňuje úniku záměsové vody z betonu do izolačních desek

Pružná neboli zvukopohltivá - nejdůležitější součástí plovoucí podlahy, rozhodující pro útlum kročejového hluku, je pružná izolační vrstva. K nejvhodnějším zvukoizolačním materiálům pro plovoucí podlahy patří materiály z kamenné vlny, které přinášejí kromě zvýšení kročejové neprůzvučnosti i zlepšení neprůzvučnosti vzduchové a zvýšení tepelněizolačních vlastností realizované konstrukce.

Montáž suché podlahy začíná instalací izolačního pásku, který budoucí souvrství odděluje od obvodových stěn (RIGIPS)

K odstranění nerovností poslouží suchý vyrovnávací podklad (RIGIPS)

Jako roznášecí vrstva budou sloužit podlahové dílce ze sádrokartonu. Při montáži se k sobě lepí (RIGIPS)

Ke zpevnění podlahy se podlahové dílce spojí také systémovými samořeznými vruty (RIGIPS)

Podlaha se dokončí vybroušením a zatmelením okrajů desek (RIGIPS)

Lehké plovoucí podlahy

Tyto systémy jsou montované suchou cestou na bázi velkoformátových desek ze sádrokartonu, sádrovláknitých desek, dřevotřískových, dřevoštěpkových či cementotřískových desek. Roznášecí vrstva se vytváří tak, že se na izolační desky (Rockwool, Orsil) pokládají sádrokartonové, cementotřískové či sádrovláknité desky ve dvou vrstvách (Knauf, Rigips, Fermacell) nebo OSB desky na pero a drážku. Tento typ konstrukce se používá do montovaných dřevostaveb, při rekonstrukcích a sanacích, kde je důležité dodržet minimální zátěž konstrukce. Jejich výhodou je suchá a rychlá montáž, celkově nízká tloušťka podlahy a dobré akustické vlastnosti - snížení kročejového hluku u masivního stropu v rozmezí 15-25 dB, u dřevěného stropu se pak tyto hodnoty pohybují v rozmezí 5 až 10 dB. Jsou i výrobci, kteří uvádějí u svých výrobků i značně vyšší hodnoty, například útlum kročejového hluku v rozmezí 22-32 dB.

PŘÍKLADY SKLADBY LEHKÉ PODLAHY:

■ nosná železobetonová konstrukce, 30 mm minerální plsti Isover, 0,2 mm pojistné hydroizolační PE fólie, 2 x 10 nebo 2 x 12,5 mm podlahová deska, 3 mm separační podložka a nášlapná vrstva

■ nosná železobetonová konstrukce, doplňková tepelná izolační vrstva, elestifikovaný polystyren Rigifloor, desky Rigidur, nášlapná vrstva

Podlahové topení lze instalovat do systémových desek nebo zalít vhodnou stěrkou

Systémy suché podlahy často počítají i s instalací podlahového topení (RIGIPS)

Topenářské rozvody se připravují před pokládkou podlahy, aby se v podlahovém souvrství mohly schovat

PŘÍKLAD SKLADBY TĚŽKÉ PODLAHY:

■ nosná železobetonová konstrukce, 25 mm minerální plsť, 0,2 mm pojistná hydroizolační PE fólie, anhydritová mazanina, separační podložka, nášlapná vrstva

Těžké plovoucí podlahy

Těžké plovoucí podlahy jsou optimálním řešením z hlediska akustického. Kromě zlepšení parametrů kročejové neprůzvučnosti o 25 až 35 dB se díky použití těžké betonové roznášecí vrstvy výrazně zlepšuje i účinnost vzduchové neprůzvučnosti. Tento druh podlahové skladby má oproti lehké skladbě také mnohem vyšší únosnost. Mezi nevýhody patří mokrý proces, který není vždy možný, kvůli větší tloušťce jednotlivých vrstev také větší záběr světlé výšky místnosti a vyšší (resp. vysoké) zatížení stropní konstrukce. Roznášecí vrstva betonové mazaniny musí mít minimální tloušťku 50 mm, do ní se klade výztužná ocelová síť s oky 150/150. Použijeme-li na roznášecí vrstvu anhydritovou mazaninu místo betonové, můžeme snížit tloušťku vrstvy cca o 10 mm, protože anhydritové lité podlahy mají vyšší pevnost v tahu a ohybu než betonové.

Sádrovláknité nebo sádrokartonové podlahové desky se již nabízejí i s polystyrenovou nebo minerální izolací (RIGIPS)

Dutá podlaha Fermacell typ MAXifloor se montuje na výškově přestavitelné nosné stojky. Do vzniklého prostoru lze snadno ukrýt domácí a komunikační techniku (XELLA)

Řez podlahovým souvrstvím, v kterém je suchý vyrovnávací podklad uložen ve voštinách. Vhodné při aplikaci silnější vrstvy podkladu (XELLA)

ZEPTALI JSME SE...

ING. PAVLÍNY SOBOTÍKOVÉ ZE SPOLEČNOSTI WEBER TERRANOVA:
Na co si dát pozor při práci s moderními samonivelačními hmotami?
Samonivelačních hmot je mnoho druhů a jsou určeny pro různé účely. Špatně zvolená samonivelačka dokáže udělat doslova spoušť. Domnívat se, že nějakou tu prasklinu schováme pod nášlapnou vrstvou podlahy, je zcela mylné. Špatně zvolená či nedokonale aplikovaná nivelační hmota se může utrhnout i s vrchní nášlapnou vrstvou, nebo třeba rozpraská ještě během zasychání. Důvodem může být například to, že si stavebník pořídil samonivelační hmotu na nepodlahové vytápění, ale nakonec ho tam dá, aniž by použil jiný typ nivelační hmoty. V samonivelační hmotě pak začne docházet k vnitřnímu pnutí, které způsobí rozpraskání. U nivelačních hmot se nesprávná volba nebo špatná aplikace projeví hned - nejdéle do jednoho týdne stavebník zjistí, že pochybil. Ještě horší je to, co pak následuje.

Rozpraskaná samonivelační hmota je pevně spojená s povrchem a na její odstranění bude nutné použít sbíječku. Povrch je pak nutné znovu pečlivě očistit a napenetrovat. Pak se může lít nová vrstva samonivelační hmoty. Často se také stává, že stavebníci přidají více záměsové vody, než doporučuje výrobce, ať už z nepozornosti anebo kvůli tomu, aby se jim lépe rozlévalo. Pak se při míchání vyplaví disperze na povrch a vespod zůstane cement s pískem. Poznáte to hned podle map, které se tvoří na povrchu. Takže pozor, nivelační hmoty jsou velkým pomocníkem, ale pouze v případě, že se dodrží přesný technologický postup.