Souboj s vlhkostí

Za vlhkým zdivem se ukrývají většinou problémy s izolací. Na povrchu stěn vznikají nevzhledné vlhkostní mapy, výkvěty solí, plísní, destrukce zdiva se projevuje v různých stádiích. Dalšími průvodními jevy jsou charakteristický nepříjemný zápach, teplotní a energetické ztráty. Užívání a obývání takových prostor pozbývá komfortu a je pro lidský organismus škodlivé.

Trojí voda

Dešťová voda pronikající k obvodu stěn způsobí provlhčení. Stěny budov také samy nasávají vodu ze země. Místnosti může rovněž ohrožovat voda, jež kondenzuje na povrchu stěn. Někdy se na havarijním stavu domu podepíše i voda prosakující ze špatně udělaného odpadu nebo rozvodu vody.

Příčiny vzlínající vlhkosti

– dlouhodobé neudržování objektů
– dosloužení původních izolačních materiálů
– absence izolací vůbec
– zanesení drenáží, zazdění průduchů nevhodné dodatečné stavební úpravy (cementové omítky, sádrové vysprávky, neprodyšná podlahová krytina, keramické obklady kolem základů atd.)
– změna v užívání objektu, resp. jeho dlouhodobé neužívání a s tím související nedostatečná průběžná údržba, zejména bez větrání, vytápění, nebo alespoň temperování budovy
– změna hydrogeologických podmínek (navýšení terénu, důsledky melioračních prací, poruchy vodovodních instalací)

Metody a postupy

Sanačních způsobů je mnoho a volba přiměřeného řešení vlhkosti by měla vycházet z důkladné analýzy stupně provlhnutí a zasolení zdí. Na nízké provlhnutí (kolem 6 %) by měla stačit sanační omítka nebo odvětrávaná předstěna. Střední provlhnutí (8 až 15 %) a vysoký stupeň nasáknutí (25 %) vyžaduje již složitější sanaci (chemická metoda – injektáže, podřezávání spodku zdiva a aplikace izolačních bariér v podobě fólií, plechů či elektroosmózou). Další možností je použití odvětrávacích systémů pod podlahami a podél nosných zdí. Tyto úkony by ale měla provádět odborná firma s dobrými referencemi, protože svépomocný zásah by se vám u složitějších případů nemusel povést a ani vyplatit.

Ukázka svépomocných sanačních prací ve starším venkovském domě. Po odkopání až k základové patě bylo nutné zdivo ručně podřezat. Teprve potom mohly být do spár umístěny horizontální izolační bariéry

Příklad vlhkostí a plísněmi zdevastovaného interiéru, který je kvůli toxicitě spor neobyvatelný a musí podstoupit hlubší sanaci

V některých případech se vlhká partie může odclonit příčkou. Kritický prostor musí být ale permanentně odvětráván

Vzduchoizolační systémy

Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím.

Vzduchové systémy samotížné se uplatňují zejména u stavebních památek, zejména u historických staveb, kde nejsou požadavky na dosažení nízkých hodnot vlhkosti zdiva. Nelze je uplatnit tam, kde je požadován nízký, nebo dokonce velmi nízký stupeň vlhkosti konstrukcí. Vzduchové systémy s řízenými parametry vzduchu, které by zajistily vyšší účinnost vysoušení zdiva (nucené teplovzdušné větrání, případně klimatizace), se pro vysoké investiční i provozní náklady v praxi uplatňují jen výjimečně.

K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet. Pokud však není vložena do zdiva horizontální izolace, vzlínání zemní vlhkosti zdivem dále pokračuje.

Mechanické systémy

Využívají dodatečně vložené horizontální izolace do vlhkého zdiva. Za tím účelem se zdivo po částech probourává, prořezává či provrtává tak, aby mohla být zavedena vhodná izolace. Pro tento postup byla vyvinuta řada speciálních strojů, jako kotoučové, řetězové a lanové pily a nástroje jsou zpravidla opatřeny tvrdokovy či diamantovými břity.

Izolační clony

Vytváří se zaváděním vhodných těsnicích látek do připravených vrtů, z nichž pak difuzí nebo tlakovou injektáží pronikají do okolního zdiva, jehož póry a kapiláry zaplňují a vytváří tak horizontální izolaci proti zemní vlhkosti. Úspěšnost uplatnění chemických metod je odvislá od několika základních předpokladů, jako je:

– dostatečná soudržnost zdiva pro vrtání příklepovými nástroji
– materiálová skladba zdiva, umožňující pronikání izolačních látek
– dostatečný stupeň homogenity zdiva atd.

PRVNÍ POMOC V TABLETÁCH

Pro likvidaci méně závažných případů vlhkosti se hodí Ceresit, který pracuje na principu absorbce vzdušné vlhkosti do tablet, kde se promění na slanou vodu. Pohlcená voda pak stéká do nádržky, kterou jednou za čas vylijete. Tablety doplňujete podle potřeby.

Poměrně nízká účinnost difuzních způsobů vedla k rozšíření chemických clon injektáží, avšak životnost těchto izolací nedosahuje původní očekávání. Nic na tom nemění ani snaha před plněním izolační látkou vytěsnit vodu z kapilárního systému zdiva předehřevem, naopak dochází při tom k dalšímu napětí a rozrušování zdiva. A těsnicí kapalina pak odchází cestou nejmenšího odporu bez využití.

Variantou zjednodušeného plnění připravených otvorů je uplatnění těsnicích látek v tuhém stavu (pasty), případně v podchlazení.

Sanační omítky

Tyto omítky se vyznačují vyšší porézností a zvětšenou aktivní povrchovou plochou pro zvýšenou difuzi vodních par do okolního vzduchu, čímž se dosáhne prodloužení intervalů oprav omítek – vzlínání zemní vlhkosti se však naopak urychlí, což se projeví především tvorbou vlhkostních kreseb nad úrovní sanačních omítek a jejich zasolením.

K obdobným výsledkům dochází při aplikaci předstěn nebo paronepropustných obkladů či nátěrů na vlhké zdivo. Jde o optické řešení poruch, ale vlhkost nadále vzlíná do vyšších poloh.

Aplikace sanačních omítek a paronepropustných obkladů či nátěrů bez vložení libovolných izolací proti zemní vlhkosti sanaci vlhkého zdiva neřeší.

Elektrofyzikální systémy

Elektroosmotické metody odvlhčování zavedly do oboru sanace vlhkého zdiva novou kvalitu, jíž je citlivý, nedestruktivní proces vysoušení. Funkce těchto systémů spočívá ve vyrovnání potenciálního rozdílu, který vzniká při vzlínání vlhkosti v kapilární soustavě zdiva a dosahuje od 620 do 80 mV. V průběhu času bylo vyvinuto více elektroosmotických systémů, z nichž se dosud uplatňuje hlavně aktivní elektroosmóza. V principu jde o uzavřený okruh stejnosměrného proudu, který je tvořen zdrojem elektrického napětí a propojuje přes vlhké zdivo elektrody ve zdi s elektrodami v zemi.

Účinnost elektroosmotického odvlhčování zdiva mohou v praxi negativně ovlivňovat vodivé rozvody vestavěné v sanovaném objektu, neizolovaná kovová potrubí, bludné proudy v zeminách, složení zdiva (přítomnost anorganických solí, kyselost, vodivost), jakož i složení podloží staveb. Funkce odvlhčovacího systému bývá snižována zasolováním a korozí elektrod. Tyto nevýhody řeší metody, které umožňují dosáhnout potřebného potenciálového rozdělení ve zdivu i bez kabelů.

Detail izolace v horizontální spáře zdi

Mnoho problémů s vlhkostí v historických budovách má prozaickou příčinu: našim předkům vlhkost ve stáji či chlévě nevadila. Tehdy ještě nemohli tušit, že jejich pravnuci zde budou provozovat pizzerii

Sůl, voda a mráz – tomuto trojlístku bez naší pomoci dlouhodobě neodolá takřka žádná stavba

Vysoušeče a odvlhčovače

Jednou z možností řešení vlhkosti ve zdech je použití vysoušečů a odvlhčovačů. Naši předkové k vysoušení vlhkosti používali sálavé teplo žhavého uhlí. Moderní obdoba této metody nahradila pánve se žhnoucím uhlím jinými zdroji tepla – například infralampami nebo topnými tělesy na elektrický proud. Energeticky schůdnější jsou infračervené vysoušeče na naftu nebo lehký topný olej. Jejich obsluha je velmi jednoduchá. Regulují se termostatem a hoření je kontrolováno fotobuňkou. Odvlhčovací aparáty zase odstraňují vzdušnou vlhkost ze vzduchu kondenzací. Odvlhčovače pracují podobně jako ledničky (mají uzavřený okruh chladiva).