Komín není přežitek

Ještě poměrně nedávno se zdálo, že klasický komín na domě je bezmála přežitkem technicky zaostalých dob neznajících elektřinu, dálkové topení, plyn a podobné vymoženosti. Dnes je všechno jinak: nenahraditelná poezie plamene s praskajícími poleny ruku v ruce s růstem cen energie způsobily, že svou renesanci prožívají i komíny.

Vícevrstvý stavebnicový komín z nerezové oceli může být montován vně i uvnitř objektu (BERTRAMS)

V současné době komín představuje jistotu a nezávislost: v podmínkách nejistých zásob fosilních paliv, dramatického růstu jejich cen a nevypočitatelného chování subjektů, které tyto zdroje ovládají, je topení dřevem nebo jiným obnovitelným a dostupným palivem investicí nejen do současnosti, ale především do budoucnosti.

Komínová terminologie

Žádný majitel nemovitosti neudělá chybu, když se poučí o terminologii týkající se tohoto stavebního prvku. Chtě nechtě totiž bude muset jednou komunikovat s lidmi, kteří se údržbou, rekonstrukcemi nebo stavbou komínů zabývají. Tak například sopouch nemá nic společného se sopkami, je to trouba spojující spotřebič s vlastním komínem. Sopouch by měl být co nejkratší a přímý, pokud možno šikmý se stoupáním nejméně 10 procent. Nelze-li tuto podmínku splnit, neměla by být vodorovná část delší než 250 milimetrů.

Komínový průduch je vnitřní část komínu (může mít čtvercový, obdélníkový nebo kruhový průřez), komínový plášť je vnější část komínu, zatímco komínová hlava je to co vyčnívá nad střechu. Měla by převyšovat hřeben střechy nejméně o 650 milimetrů. Moderní komín musí také mít vymetací otvor na půdě (pokud není přístupný pro údržbu z lávky na střeše) a vybírací otvor v nejnižší části komína. Jím se odstraňuje popílek, který se tu při provozu hromadí. Vybírací otvor se má nacházet ve výšce 30 až 100 centimetrů nad nehořlavou podlahou v místnosti, která není používána jako obytná a nejsou v ní uskladněny hořlavé látky. Konstrukce a materiál dvířek závisí na používaném druhu paliva. Minimální rozměr pro průlezné komíny je 450 x 600 mm, pro úzké průduchy 120 x 250 mm.

Pro optimální provoz kotle slouží mj. spalinový termostat, regulátor tahu a termostat na čerpadlo (ATMOS)

Důležitou vlastností komínového systému CIKO® TEC je přívod spalovacího vzduchu pro spotřebič (RIG-TIME STAVEBNÍ)

Hrdlové komínové vložky systému CIKO® TEC jsou vhodné na všechny druhy paliv s přirozeným i nuceným odvodem spalin, což činí komín univerzálním (RIG-TIME STAVEBNÍ)

Komínové systémy

Postavit klasický komín z běžných stavebních materiálů není levné, rychlé ani jednoduché. Komínové těleso totiž musí pro svou trvanlivost, účinnost a odolnost splňovat celou řadu předpokladů: musí vzdorovat vysokým teplotám a agresivním látkám ve spalinách, dokonale těsnit, tepelně izolovat, aby nedocházelo k ochlazování a tím snižování tahu, kondenzaci atd. Moderní spotřebiče také kladou na komín vyšší nároky než ty staré: většinou je ve spalinách více vodní páry, liší se teplota a další parametry. V neposlední řadě představují klasické komíny velké statické zatížení, což znamená budovat důkladné základy (a prodražuje stavbu).

Proto rychle stoupá obliba komínových systémů, které uvedené problémy řeší použitím moderních materiálů a obvykle také vícevrstvou konstrukcí. Nejčastější je použití tří vrstev. Vnitřní představují keramické vložky, které vynikají dobrou odolností vůči vysokým teplotám a agresivním chemickým látkám ve spalinách. Další vrstvou je tepelná izolace, obvykle z minerální vlákniny. To celé je vsazeno do obvodového pláště, který většinou tvoří tvarovky (komínové tvárnice) z keramického materiálu, z lehkého betonu či jiné stavební hmoty. Měly by umožnit omítnutí.

Všechny tyto prvky jsou navrženy tak, aby je šlo sestavovat rychle, kvalitně, variabilně a přitom bez větší námahy. Spoje jsou těsněny různými moderními metodami, například silikonem. Některé systémy pracují s tzv. protiproudovým předehříváním vzduchu určeného pro spotřebič. Pracuje tak, že vzduch zvenčí proudí pod obvodovým pláštěm vnější vrstvy a ohřívá se od vnitřní vložky. Do kamen, krbové vložky atd. již tedy vstupuje ohřátý, což výrazně zvyšuje účinnost provozu.

Výhody

Výhody jsou zřejmé: komín lze tímto způsobem postavit velmi rychle a kvalitně za obvykle nižší cenu než běžné komínové těleso. Jednou z výhod komínových systémů je i to, že má od výrobce vyřešené všechny technické detaily, výpočty a návrhy, problémy ochrany životního prostředí i bezpečnosti a hospodárnosti provozu. Do značné míry to tedy šetří práci i při návrhu celé stavby. Variabilita systémů umožňuje vyhovět všem požadavkům v běžném rodinném domku nebo rekreačním objektu. Záruky se většinou poskytují na desítky let - například firma Ciko udává třicet let.

Komínový systém musí vyhovovat předpisům, především normě ČSN EN 1443. Pokud komínový systém objednáváme od jednoho certifikovaného dodavatele s použitím vzájemně kompatibilních dílů, výrobce přebírá zodpovědnost za komín jako celek. Pokud však je z dílů od různých výrobců, odpovědnost je na dodavateli stavby nebo montáže.

Komínový systém EKO-Universal je třísložkový komínový systém s keramickou vložkou opatřenou tepelnou izolací a systémem zadního větrání (EKO KOMÍNY) Z komínového systému Technostar ICS je možno vytvořit komín i kouřovod složitého tvaru (SHIEDEL) Systém EKO Turbo Ceramic umožňuje připojit až deset plynových spotřebičů na jednu spalinovou cestu. Výhodou je přivádění vzduchu ke spotřebičům (EKO KOMÍNY)

Součástí komínového systému pak samozřejmě jsou také prvky pro vstupy sopouchů, vybírací otvory, čisticí otvory a nadstřešní část, tzv. komínová hlava.

Bývá zvykem vedle výhod uvádět také nevýhody - komínové systémy od kvalitního výrobce však jsou oproti „klasice" ve výhodě prakticky ve všem: za relativně málo peněz nabízejí podstatně víc.

Šance nejen pro panelové domy

Speciálním případem komínového systému jsou vícevrstvé nerezové komíny. Jejich výhodou je mimo jiné i nízká hmotnost. Lze je proto vybudovat i tam, kde statické podmínky jiné řešení neumožňují, například v patrech bez možnosti vytvořit základy atd. Jde proto také o možnost, jak vyřešit individuální vytápění v hromadné bytové výstavbě, kde je zatím jednou z velkých nevýhod téměř naprostá závislost na centrální distribuci tepla. Úspora za vytápění může v některých případech dosáhnout až 40 procent původních nákladů.

Další výhodou související s nízkou hmotností je rychlá a levná montáž. Nerezové systémy se proto často využívají také jako tzv. fasádní komíny.

Nevýhodou je, že pokud je systém špatně navržený, může být životnost nižší, protože ne každý materiál dlouhodobě odolá agresivním spalinám. Udává se, že zatímco keramický systém má životnost srovnatelnou s životností celé stavby, nerezový vydrží přibližně tak dlouho jako spotřebič, který je na něj připojený. V tomto případě se tedy obzvlášť vyplatí odebírat systém jako celek od osvědčeného výrobce.

Jiným speciálním případem jsou dvousložkové systémy (bez tepelné izolace) pro nízkoenergetické nebo pasivní stavby. Vyrábějí se také vložky (keramické i jiné) pro rekonstrukci starých komínů.

Jak vybírat

Při výběru komínového systému je třeba dbát na to, aby systém vyhovoval používanému druhu paliva, tlakovým poměrům (přirozený tah nebo přetlakový systém), typu připojených spotřebičů, typu a agresivitě spalin, průměru sopouchu a podobně. Mnoho systémů však je do značné míry univerzálních, především ohledně typu paliva. Pokud uživatel zvolí tuto možnost, má do budoucna otevřený výběr mezi palivy podle měnící se situace na trhu.

Mnoho výrobců nebo dodavatelů inzeruje ceny svých služeb v korunách za metr komínu. Odborníci však varují, že toto hledisko může být zavádějící, protože nezahrnuje řadu dalších složek ceny. Výsledná faktura pak někdy může být ošklivým překvapením. Doporučují proto od začátku jednat o ceně celého komína.

Důležitým hlediskem je i záruka dodavatele. Nejde jen o její délku, ale i na co se doopravdy a výslovně vztahuje. Důkladné prostudování smluvních podmínek proto rozhodně není na škodu. Jednou ze záruk kvality jsou certifikáty, kterými firma disponuje, nejlepší ovšem je doporučení od spolehlivého zdroje.

Vícevrstvý nerezový komín DW může procházet střechou s libovolnou krytinou (BERTRAMS)

Je třeba zvolit jen správný materiál pro vnitřní trubku a odpovídající materiál pro tepelnou izolaci (BERTRAMS)

DW komíny jsou vhodné pro odvod spalin od plynných, kapalných i pevných paliv (BERTRAMS)

Vložkování již nevyhovujících komínů je nejpoužívanější způsob jejich opravy nebo rekonstrukce. Jednoplášťový nerezový sanační systém Prima Plus je vhodný pro připojení všech typů spotřebičů (SHIEDEL)

Nejde-li o rekonstrukci, vždy je výhodnější budovat komín při samotné stavbě. I když u komínového systému jsou náklady a další nepříjemnosti spojené s dodatečnou dostavbou nižší než u klasického komínu, přesto jsou o dost větší, než pokud je budován v rámci novostavby. Není proto na škodu jej do projektu zahrnout i navzdory tomu, že primárně chceme topit elektřinou nebo jiným zdrojem tepla, který neprodukuje kouř. Pravděpodobnost, že komín v budoucnu využijeme (přinejmenším v přechodných obdobích na začátku a konci topné sezony) je totiž poměrně vysoká a s růstem cen energií se ještě dále zvyšuje.

TROCHA HISTORIE

Teplo je jednou ze základních lidských potřeb. Vynález komínu proto představoval významný civilizační pokrok: účinný odvod spalin z ohniště měl za následek nejen větší pohodlí, ale především zdravější prostředí v obydlí, vyšší komfort a řadu dalších předností.
Nejstarším zařízením tohoto typu byl takzvaný dýmník, který odváděl kouř z obytné místnosti pouze do podkroví. První skutečné komíny zajištující tah a přesahující střechu se v Evropě začaly objevovat až v 15. století. Z pohledu dnešních hasičů je jistě na pováženou, že tyto komíny byly zprvu dřevěné. Později byly alespoň omazávány hlínou.
Zděné komíny skutečně odolné proti nebezpečí vzniku požáru se začínají stavět až v 17. a 18. století.
Vyvíjely se také rozměry, zejména vnitřní průřez komínového tělesa, tzv. komínový průduch. Starší komíny byly průlezné a odváděly spaliny z otevřeného ohně v krbu. Výsledkem byla nejen malá účinnost vytápění, ale také nízký tah. Teprve později - většinou až v 19. století - se začínají objevovat uzavřená kamna a vnitřní průřez komínů se zmenšuje. Zejména u venkovských stavení si však stavitelé s požární bezpečností hlavu příliš nelámali: běžné jsou nejen dřevěné trámy zazděné na půdě do komína, ale nezřídka i „komíny" vytvořené přizděním cihel ke zdi v rohu obytné místnosti, přičemž ze stěny často předtím dokonce ani nebyla odstraněna omítka a malba. Našim předkům nečinilo problém ani udělat vybírací otvor ze dřeva. Problematika komínů se tedy netýká jen novostaveb, ale (někdy možná ještě naléhavěji) i majitelů starších domů a především historických chalup.