Nestandardní mezonet

„Investici do nemovitosti, která se pohybuje v řádech milionů korun, bychom měli chránit. Proto jsem k rekonstrukci přizval architekta, který mi pomohl byt několikanásobně zhodnotit."

Fotogalerie

S majitelem mezonetového bytu nelze než souhlasit. Situaci měl navíc o to ztíženou, že jeho nový domov, byť s 80 m², má nestandardní půdorys. Nejenže je byt rozdělen do dvou podlaží, ale navíc je šíře jednoho patra maximálně 3,6 m, délka 11 m. Místnosti jsou tedy úzké a dlouhé.

Proč jste si vybral právě tento byt, když nemá ideální půdorys?

Nechtěl jsem novostavbu, přál jsem si původní zástavbu, ze které je cítit určitá atmosféra. Rozhodovalo i okolí. Tady jsme v centru Prahy, a přesto necítím blízkost velkoměsta. Balkon, který je součástí bytu, je směrován do udržovaného dvora, na druhou stranu vidím do parku. Líbí se mi přicházet domů po původní pavlači. Je tu ticho a klid.

Kdy jste se rozhodl, že přizvete ke spolupráci architekta?

To bylo jasné už od začátku. S prací architekta Martina Folprechta jsem se seznámil ve vašem časopise Moderní byt. Byla mi blízká, a tak jsem ho oslovil. Po prvních schůzkách bylo patrné, že jsme naladěni na stejné vlně a můžeme začít.

Rekonstrukce bytu se prováděla v rámci přestavby celého domu, což bylo sice náročné, ale praktické. Nemusel jsem stavět na dvakrát, jak se to v mnoha případech děje. Navíc úkolem architekta bylo i stavbu hlídat, takže jsem s ohledem na to, jak dnešní stavební firmy pracují, ušetřil hodně času a také energie.

Jaké byly vaše požadavky?

Chtěl jsem moderní nadčasově pojatý interiér. Žádný módní výstřelek, který by mi za tři roky zevšedněl. Vyřešili jsme skladbu materiálů - základem je dubová podlaha, ke které je nábytek ze stejného materiálu nebo lakovaný ve vysokém lesku. S výjimkou sedacího nábytku je všechno navrženo a vyrobeno na míru.

S čím byla největší potíž?

Velkou práci jsme si dali s kuchyní. Vzhledem k tomu, že je vstupní prostor malý, nechtěl jsem, aby návštěvník měl pocit, že vchází do kuchyně.

Skleněná deska oddělující schodiště nechává vyniknout linii jednotlivých stupňů

Původní trámy vnášejí do ložnice příjemnou útulnou atmosféru

Prostor nad schodištěm slouží k relaxaci

PŮDORYSY

I. PODLAŽÍ: 1 obývací pokoj, 2 toaleta, 3 kuchyň
II. PODLAŽÍ: 4 ložnice, 5 koupelna

Co bylo třeba udělat?

Architekt ji navrhl jako kompaktní objekt vložený do prostoru, takže ji vymezují spodní skříňky a ty určují tvar sníženého stropu. Odlišená je samozřejmě i barevně. Kombinace teplých tónů bílé s olivově šedou. Úchytky i spotřebiče jsou nerez.

Jak jste hledali barvu kuchyně?

Architekt přišel s myšlenkou, že by obě podlaží měla být opticky propojená. Dohodli jsem se, že najdeme jeden odstín, který bude nejen na stropě a obkladu kuchyně, ale také na stěně, která prochází oběma patry podél schodiště. Hledání byl proces. Vybrali jsme olivově šedou, pro kuchyň ve vysokém lesku a na stěně jako matnou venkovní omítku.

S čím jste nejvíc spokojený?

Se vším. Nejlépe ale dopadl celkový vzhled, to znamená, že byt, i když nemá ideální dispozici, působí vzdušným dojmem a je tu dostatek světla. Je to díky zvoleným materiálům. Dveře vestavěných skříní jsou ve světlém laku ve vysokém lesku, což prostor opticky zvětšuje. Je tu použito hodně skla, z něhož je většina dveří, které jsou navíc až na výjimky zasouvací. Všechno je vyřešeno do nejmenšího detailu, což jsem si uvědomil, až když jsem tu začal bydlet. To je přínos architekta. Asi bych prostor také vyřešil, ale myslím, že s padesátiprocentní úspěšností. Původně to měla být jen investice, ale výsledek předčil má očekávání.

SLOVO ARCHITEKTA MARTINA FOLPRECHTA

Práce na projektu byla velmi zajímavá z několika důvodů. Od začátku jsem věděl, že mám vnímavého investora, který mi dává důvěru, a zároveň jsem se těšil na netypický byt v posledním patře činžáku na konci pavlače s výhledem do pražských dvorů...

Projekt tohoto bytu vznikal v rámci rekonstrukce celého obytného domu, a to propojením posledního podlaží s bývalou půdou. Najít optimální dispoziční uspořádání mezonetového bytu na tak omezené ploše nebylo snadné. Naštěstí se mi podařilo zachytit a prosadit některé zásadní změny oproti projektu developera už v průběhu stavby tak, že před začátkem realizace interiéru už nebylo nutné cokoliv měnit. Chtěl jsem, aby prostor bytu, i při své stísněnosti, působil vzdušně. Proto jsem pracoval s matnými skly, která jsou transparentní. Plochy ve vysokém lesku a podlakovaná skla zase dodávají prostoru další rozměr svými odrazy. Celým bytem prochází přírodní dubová podlaha, obě patra spojuje ocelové zinkované schodiště. Z bytu jako celku mám radost i díky mým spolupracovníkům, kteří odvedli při realizaci do posledního detailu výbornou práci ke spokojenosti mé i pana majitele.