Probuzení s taktem

Nejsladší probuzení je prý pohlazením nebo polibkem od blízkého člověka. S budíkem sdílíme ložnici, ale nelíbá, nehladí, zato láteří jako zhrzená milenka, která nás přistihla při nevěře, tedy uprostřed zrady – spánku. Zbavme se jí. Tak hrozný zločin zákon povoluje. I zákon určitě ví, že existují budíky, které sice nedokážou hladit, ale umějí být po ránu taktní.

Fotogalerie

Některé přístroje, které jsou schopny budit, si dávají velký pozor, aby buzeného nerozčilily. Zpočátku jen lehce pípnou, za minutu to zopakují, a než se rozezní hlasitou fistulí, uplyne doba, za niž je nebožák docela při vědomí, takže jim nehrozí totální zničení ve vzteku, za nějž by každý soud pachatele osvobodil, protože v afektu se přece tu a tam přihodí ledacos.

Ráno s hudbou

Moudřejší přístroje začínají hudbou. Kdo by se odvážil zlobit se pro hudbu — kultivovanou formu zvuku? Jenže hudbu má šanci do přehrávačů CD s funkcí buzení vložit zase jen buzený, takže se může stát, že se přehmátne, a pak se při ní lépe usíná, než vstává. V tom případě je ovšem „budicí přístroj“ bez viny. Lepší je naladit rádio. To zvládne i ten nejprimitivnější přístroj na buzení a pro přehrávače CD je to vyložená hračka. Vlna vzteku se pak snese na moderátora, který se snaží vnutit posluchačům představu, že vstávání je tou nejkrásnější chvílí z celého dne.

Zpoždění

Rafinovaným úskokem před včasným vstáváním může být i přeřízení hodin o hodinu zpět. To se vám ale nepovede u modernějších elektronických budíků a přehrávačů CD. Mají totiž čas řízený rádiovým signálem a jsou nemilosrdně přesné. Signál je pro naši oblast vysílán z Frankfurtu nad Mohanem a podobně erudované přístroje ho vyhledávají každých deset minut. Zpoždění prostě není možné, což je důkaz, že se o něm například České dráhy ještě nedoslechly.

Nevítaný host

Některé „budicí přístroje“ poznají víkend a buzení automaticky vypnou. Prostě předpokládají, že budete v sobotu a v neděli relaxovat, spát do jedenácti, a každý budík je tedy nevítaným hostem. Je doba polibků a hlazení — o čas přece nejde — a rána jsou tak krutá nebo sladká, jak je chceme mít.