První část seriálu najdete zde.
Za zásadním rozhodnutím stavět budoucí domov svépomocí je vždy třeba vidět kromě odhodlání především spoustu dřiny a také hodně rizika. Právě proto si svépomocní stavebníci zaslouží daleko víc obdivu než sousedské nepřejícnosti.
Nepsané zásady
Ta tam je doba, kdy se sice oficiálně stavělo podle schváleného projektu, ale protože mnozí zkušení „políři“ často neuměli v těch technických „malůvkách“ číst, stavbu řídili intuitivně, podle mnohaletých praktických zkušeností. Měřilo se olovnicí a šlaufkou, nedostatkový konstrukční materiál nahrazovaly podomácku zhotovené stavebniny, a přestože většina takto poskládaných domů dodnes stojí, o komfortu, natož energetické úspornosti nemůže být řeč.
Dnes se změnily nejen používané materiály a technologie, ale i „manuál“ stavby jako takové. Stavební zákon realizaci staveb svépomocí připouští, nijak ji nedefinuje, ale klade poměrně přísné podmínky. Stavebník, který se rozhodne pro výstavbu vlastními silami, je povinen zajistit stavební dozor a stavebnímu úřadu sdělit konkrétní osobu, která jej bude vykonávat. Na stavbě je totiž důležitá role koordinátora všech profesí, které mají co do činění s konstrukční, stavbařskou a architektonickou stránkou díla.
Co říkají stavebníci…
Každoročně se v redakci scházejí podklady a fotodokumentace mnoha novostaveb i rekonstruovaných objektů, každoročně jich také desítky publikujeme. Všechny tato individuální počinky mají mnoho společného. Jejich budovatelé se netají počátečním entuziasmem a žádný svého rozhodnutí nelituje. Ve většině případů jim stavba doslova i obrazně „cihlu po cihle“ prošla vlastníma rukama, odborné práce ovšem téměř bez výjimky nakonec svěřili řemeslníkům. V průvodních dopisech dotyčných se pak nejčastěji objevovala slovní spojení: „šikovný a zručný partner“, „spousta práce“, „ušetřené finance“, „za kvalitu ručíme“, „na dozor se můžeme spolehnout“…
Nejčastější rizika svépomoci
Stavební odborníci, v mnoha případech odpůrci svépomocného stavění, se na celou záležitost dívají poněkud skeptičtěji. Argument finančních úspor podle nich často vede k volbě nevhodných výrobků a následně i technologií, naprostým laikům chybí potřebné znalosti, manuální zručnost a nezbytná přesnost.
Stavby často nesplňují kritéria norem (bezpečnostní požadavky na schodiště, zábradlí, elektroinstalace, kanalizaci, izolace), objekty v konečném důsledku nenaplní deklarovaný a projektovaný energetický standard, hledání chybějících financí někdy vede k častým změnám, k zjednodušování nebo dokonce k obcházení schváleného projektu.
Protichůdné stanovisko
Ing. arch. Tomáš Veselý z ateliéru Break Point tvrdí, že spolehlivá realizační firma se obecně hledá složitě, ovšem kvalitu lze přesto zjistit z dříve realizovaných a dokončených staveb, z referencí jiných investorů. Stavbu svépomocí podle něj většinou volí investor, který chce ušetřit – což nemusí být a někdy také nebývá pravda – a také chce mít finance i průběh stavby pod kontrolou.
Obdobný názor zastává i majitel projektového ateliéru Thermo Plus Ing. Karel Peterka: „Svépomocných stavebníků přibývá, což vidím jako určitý návrat k minulosti, vyvolaný jistou nedůvěrou v dodavatele a přirozenou snahou ušetřit.“
Právě to je ale podle projektanta poněkud diskutabilní třeba už kvůli vyšší dani při nákupu materiálu nebo absenci garancí a záruk. „Nic proti částečné či úplné svépomocné výstavbě,“ doplňuje inženýr Peterka, „ale rozhodně vždy s velmi kvalitním autorským dozorem projektanta a technickým dozorem stavebníka.“
A do třetice stanovisko majitele stavební firmy DK 1 Ing. Daniela Kozla, který sice patří k odpůrcům svépomocného stavění, ale přesto je respektuje jako věc svobodného rozhodnutí každého jedince. „Stavařina se studuje čtyři až deset let a teprve pak přichází mnohaletá praxe a s ní získávání zkušeností. Tzv. kutil domácí by se do toho plést neměl a v mnoha souvislostech dokonce ani nesmí… Nicméně, zoufalý stav tuzemského stavebnictví nahrává tomu, že než se roky soudit, je skutečně lepší udělat si některé věci sám.“
Výběr materiálu a technologie
„Pokud chcete stavět sami, měli byste si vybrat vhodný, jednoduchý systém,“ radí Ing. Pavel Heinrich ze společnosti Heluz. Technologie zdění z komplexního cihelného systému není složitá a při dodržení jednoduchých zásad lze postavit hrubou stavbu rychle a kvalitně. Klasická zdicí malta se dnes téměř nepoužívá, cihly se vyrábí s broušenou ložnou plochou a spojují se pomocí tenkovrstvých malt nebo speciální pěny, které výrobce k cihlám dodává zdarma.
Podmínkou je kvalitně provedený projekt, nejlépe prováděcí dokumentace včetně vyřešených detailů. Nastudujte si postupy doporučené výrobcem materiálu, obstarejte si od něj příručky, podívejte se na montážní videa. Cihlářská společnost má tyto materiály pro stavebníky připraveny. Postupy správného zdění z broušených, nebroušených i akustických cihel, provádění příček i montáže keramických překladů a stropů jsou podrobně popsány v příručkách pro provádění.
Pozor! |
| Stavebníci často nečtou záruční podmínky zakoupeného materiálu ani doporučení výrobců. Neuvědomují si, že není-li stavební materiál či technologie náležitě aplikován odbornou firmou, nemusí výrobce v případě budoucích problémů záruku uznat. Například u neodborně provedené střechy mohou jít škody do desítek až stovek tisíc korun. |
Poslední část seriálu najdete v této rubrice příští čtvrtek.
