Banánovníky v Čechách

Běžnou chybou je slovní spojení banánová palma – banánovníky jsou totiž víceleté byliny s nepravým kmenem, který vyrůstá z podzemního oddenku. „Kmen“, který může být i přes půl metru tlustý, tvoří dužnaté listové pochvy, nikoli dřevo. Klasovité květenství prorůstá středem kmene. U ovocných a zeleninových banánovníků (vznikly křížením M. acuminata s M. balbisiana) bývá asi 2 m dlouhé, obloukovitě skloněné k zemi. V horní části květenství vyrůstají květy plodné, tedy funkčně samičí, následují oboupohlavné sterilní a konečně samčí. Květenství ukončuje listenový strboul. Plody, správně nazývané bobule, se tvoří i bez oplození (partenokarpicky), proto neobsahují semena. Jiná situace je u původních „botanických“ druhů. Zejména nižší a drobnější druhy mívají květenství malá, ale pěkně barevná – žlutá, růžová, oranžová nebo červená. Dekorativní jsou i plodenství drobných banánků, které však bývají semeny doslova přecpány a k jídlu se nehodí.

V domě a v zimní zahradě

K nejodolnějším planým banánovníkům patří Musa rosacea, dorůstající maximálně metrové výšky. Kvete ochotně a často drobným, jemným květenstvím s růžovými listeny, také plody o velikosti 3–5 cm jsou růžové. Snese velmi dobře i bytové podmínky. O trochu vyšší je Musa velutina, o němž lze rovněž říci, že je velmi nenáročný. Dosahuje asi 1,5 metru a zaujme fialově červenými listeny květenství i banánky, které ve zralosti na vrcholu hvězdovitě praskají. V přírodě oba druhy rostou v severovýchodní Indii a patří k nejčastěji pěstovaným planým druhům banánovníku.

Snad nejkrásnějším druhem je dvoumetrový Musa coccinea z jihovýchodu Číny a severu Vietnamu. Vzpřímené květenství se může objevit v kterémkoli ročním období, květy jsou oranžové, rudé listeny mívají žlutou nebo oranžovou špici. Plody mají sytě červenou barvu. Samozřejmě lze pěstovat i ovocné banánovníky s jedlými plody, tedy křížence Musa x sapientum. Zahradnické firmy nabízejí řadu zakrslých forem, jakými jsou například asi 150 cm vysoký ´Dwarf Orinoko´ nebo do dvou metrů dorůstající ´Dwarf Cavendish´; únosně vysoké jsou ještě ´Honey´, ´Lacatan´ a další. Některé z nich mají efektní listy zbarvené do temně ruda.

 

Jak na to 

Původní druhy je snadné vypěstovat ze semen (která je možné koupit po internetu), kultivary pak z odnoží odřezávaných těsně u „kmene“. Semena nejsou klíčivá příliš dlouho, před výsevem je namočte na dva dny do vody a poté vysejte do rašelinného substrátu pod povrch země. Čerstvá semena klíčí do měsíce. Mladé rostliny vyžadují kvalitní zem bohatou na živiny, pravidelné přihnojování, vydatnou zálivku a nádobu vysokou i širokou alespoň 40–50 cm. Rostou velmi rychle a v dobrých podmínkách kvetou po roce či dvou. Pokud se ohýbají ke světlu (musí být co nejblíže k oknu), můžeme rostlinou otáčet. Po odkvětu matečná rostlina odumírá, s odříznutím kmínku však počkáme až do doby, kdy vyrazí statné odnože.

Banány na zahradě

Většina lidí si představuje banánovníky jako ryze tropické rostliny. Není to však pravda, protože rod má veliký areál výskytu a více druhů roste v horách severní Indie, Myanmaru nebo Číny. Jejich listy snesou minimální teplotu 0° C, kmen až –5 °C, takže při pečlivém zazimování rostliny a mírné zimě má teoreticky šanci přežít i u nás.

             

V Evropě často pěstovaný jihočínský druh Musa basjoo dorůstá výšky kolem čtyř metrů. Je vhodný do velkých mobilních nádob nebo i do volné půdy. Při teplotách nad 15 °C velmi rychle roste, a to až o 15 cm za týden. Vytváří velké množství odnoží, takže na konci léta lze opatrně odebrat několik malých a starou rostlinu nechat zmrznout. Podobně se chová Musa sikkimensis, který pochází z podhůří Himaláje v severovýchodní Indii. Efektní je jeho kultivar ´Red Tiger´ s červeně žíhanými listy.

Sněžný banánovník a spol.

Blízkými příbuznými banánovníků (Musa) jsou podobné rody Ensete a Musella. Ensete od banánovníků odlišují dva podstatné znaky – vytrvávající listeny květenství a fakt, že neodnožuje, na rozdíl od banánovníku po odplození umírá a nové rostliny si musíme vypěstovat ze semen.

 

Ensete ventricosum pochází z náhorních plošin tropické východní Afriky až do výšky 2 300 m n. m., kde teploty klesají i pod bod mrazu. Pokud semena vysejeme na začátku zimy a dobře narostlou mladou rostlinu v květnu vysadíme přímo do půdy v zahradě, máme šanci se na podzim potěšit květenstvím. Plody však v našich podmínkách nevytvoří.

ČLOVĚK A BANÁN

 

■ Banánovník, latinsky Musa, patří k nejstarším kulturním rostlinám světa. Domestikován byl na ostrově Nová Guinea asi před 7 000 lety (Musa acuminata ssp. banksii). Brzy poté začal s domorodci i „cestovat“ na další ostrovy i na asijský kontinent, kde byl křížen s dalšími druhy bez ohledu na ubohé budoucí botaniky. Snaha o co největší a nejsladší banány, kterých by na rostlině vyrostlo co nejvíc, vedla k neobyčejně složité a komplikované skupině kříženců, v níž se dnes už jen těžko rozeznává, které rostliny patří k původním druhům a které jsou šlechtěné.

■ Možná vás překvapí počet planých druhů banánovníků, dosud jich byla vědecky popsána necelá stovka, nemálo dokonce až po roce 2000. Jejich vlastí je především tropická Asie, Austrálie a Tichomoří, po jednom druhu najdeme i v Africe a Austrálii. Listy bývají většinou svěže zelené, u některých druhů modrošedé až sivé či červeně pruhované. Existují i kultivary s listy tmavě rudými. Snášejí i pětistupňové mrazy.

Stejně lze vyzkoušet Ensete glaucum z jihovýchodní Asie, které má kmen a listy sivě namodralé. V horských oblastech, kde se vyskytuje, není sníh vzácností, proto se mu říká „sněžný banánovník“.

 

Skvělé vlastnosti má Musella lasiocarpa, pocházející z hor jihozápadu Číny, kde roste až do nadmořské výšky 2 500 m. Pěstitelé se shodují, že je vůči mrazu nejodolnějším dru-hem z celé čeledi banánovníkovitých. Dorůstá výšky 1–1,5 metru a kvete nepřetržitě i 6 měsíců. Potřebuje velkou nádobu, hodně živin, v létě přistíněné místo v zahradě a v zimě světlý prostor s teplotami 5–10 °C s mírně omezenou zálivkou.