|
|
Prozradila jste na sebe, že nejste žádnou velkou kuchařkou.
To jsem nikdy nebyla, ale myslela jsem si o sobě, že vařím docela obstojně. Pak jsem si ale přečetla rozhovor se svým manželem v knize „slavných“. Dozvěděla jsem se například, že umím pouze čtyři jídla a ty připravuji stále dokola. Takže dnes už jídlo „z mého repertoáru“ nejmenujeme, ale rovnou číslujeme — například dnes budeme jíst jedničku, zítra bude čtyřka. Víte, my strašně rádi dlouho snídáme, to je vyloženě rituál. Řekla bych dokonce, že na přípravě snídaně si dáváme skutečně velmi záležet. Manžel během venčení psa koupí čerstvé rohlíky, já mezitím připravím kávu, čaj a prostřu stůl, čteme noviny, povídáme si — zkrátka snídáme v klidu. A během dne už raději zajdeme do restaurace na něco teplého, tam je to jistější.
Říká se, že láska prochází žaludkem a že společné chvíle u jednoho stolu jsou nenahraditelnou součástí rodinné pohody.
Jsem domácí typ a u stolu u nás doma si umíme hezky posedět i bez toho, aniž bych vyvářela všelijaké pochutiny. Víte, my jsme stále někde na cestách, a tak si tu domácí pohodu doslova vychutnáváme. Uvařím třeba „dvojku“, sedneme si ke stolu a je nám krásně.
Vzpomenete si na vaše kulinářské začátky?
To patří do období mého prvního manželství, kdy mě do tajů kuchyně zasvěcovala bývalá tchyně, což byla báječná paní. Měla jsem komplikované dětství — v jedenácti letech mi zemřela maminka. Přišla jsem tím o úplné rodinné zázemí, takže jsem toho v dospělosti skutečně moc neuměla.
Na jednu perličku z mých začátků si ale vzpomínám. Když jsem začala žít s Ivošem, chtěla jsem mu udělat radost a uvařit něco skutečně dobrého. Do kastrolu jsem dala rozehřát sádlo, na které jsem ale vzápětí zapomněla. Až když bylo cítit po celém bytě, vrhla jsem se po pánvi. Sádlo ale vystříklo na plynový sporák, který začal hořet. Ze samého leknutí jsem chytla utěrku a hasila šlehající plameny. Utěrka se okamžitě vzňala, zakroužila jsem s ní nad hlavou a odhodila ji do umyvadla v kuchyni. A bylo po večeři.
V průběhu roku se budete stěhovat do většího bytu. Už víte, co bude v nové kuchyni jiné než v té současné?
Mým snem vždycky bylo mít dřez pod oknem, což se mi v současném domě splnilo. V novém však budou všude francouzská okna, takže to budu muset vyřešit jinak.
Bydlíme zde čtyři roky a za tu dobu jsem kuchyň přestavovala několikrát. Jednou tu nebyla zeď, ale pouze barový pult. Jenomže rámus z kuchyně rušil manžela u televize, tak mě „zazdil“. Dokonce chtěl zazdít i vstupní dveře z kuchyně do obýváku, ale to se mu nepovedlo. Po této stavební úpravě jsme se najednou neměli kde rychle najíst, takže jsem musela vymyslet místo, kam by se dal umístit malý stůl a dvě židle. Jinak sedáváme u kulatého stolu s výhledem na zahradu. Takže úprav bylo několik, až jsme se nakonec dopracovali k tomu, že je vše tak, jak potřebujeme — no a teď to začne nanovo, protože se budeme stěhovat do nového domu.
Váš dům se teprve staví, budete si hlídat stavební práce i v kuchyni?
To rozhodně! Navíc zařízení kuchyně nepatří do běžného vybavení domu, takže se začínám ohlížet po kuchyňských linkách. Chodím po kamarádech a čerpám z jejich zkušeností. Jedna známá mě například upozornila na to, že musím myslet na správné umístění baterie. Díky vodovodnímu kohoutku totiž nemůže otevírat okno. To i jiné „maličkosti“ budu rozhodně hlídat.
Jaký má váš manžel vztah ke kuchyni? Zatím víme, že ji chce mít daleko od televizní obrazovky, shodujete se ale v názoru na vybavení interiéru?
Do kuchyně přijde, když jde do ledničky. Pokud nejsem doma, volá mi a ptá se, kde najde nůž, vidličku a kam jsem dala talíře. Ivo mi určitě do interiéru nové kuchyně zasahovat nebude, jenom potom zhodnotí výsledek mého úsilí a práce.
RECEPT
Čínské nudle aneb trojka Heidi Janků:
Máme rádi čínské nudle, a protože jsem vysazená na maso, nesmí v nich kousek masa chybět. Kuřecí prsa nakrájím na nudličky, orestuji na cibulce, přidám do nich zelí a žampiony. Osolím, okořením curry a přidám sójovou omáčkou. Nakonec do měkkého masa vmíchám uvařené čínské nudle. Je to rychlé, lehké a velmi chutné.
Text: Kateřina Kaločová, Foto: Matěj Fleissig
Zdroj: Svět kuchyní 1/02 |
