MIMOLIMIT

existuje oficiálně od roku 1999. Název vymyslela architektka Bára Škorpilová se svými kamarády na dovolené ve francouzských Alpách. Název má evokovat to, co je za hranicemi limitů a je to netradiční a nadčasové. Studio dnes navrhuje rezidenční bydlení, interiéry restaurací a hotelů, drobné doplňky a šperky, ale pracují i na projektech vil či kanceláří. Společnost zastupují architekti a designéři (deset spolupracovníků), kteří chtějí mít svůj autorský podíl a realizovat zajímavé projekty. Reprezentují ji jména – Bára Škorpilová, Jan Nedvěd, Miloš Beran, Blanka Pöschlová, Viktor Sunek a další externí architekti. Jejich práce najdeme v tuzemských i zahraničních publikacích věnovaných designu. Mimolimit v současné době pracuje na obytném areálu na pražském Strahově.

Bára Škorpilová — zakladatelka volného sdružení Mimolimit

Báro, proč jste založila studio? Mohla jste se vydat na sólovou dráhu a měla byste to možná snazší.

Já jsem sice začala samostatně pracovat v roce 1996 na malých modelech šperků, ale domnívám se, že když člověk chce dělat architekturu, není to otázka jedince, ale je to práce většího týmu. Když jsme s kolegou Janem Nedvědem studio Mimolimit zakládali, přesně jsme věděli, co chceme — hledat nové cesty, materiály, překračovat nudné šedivé prvky v architektuře a designu. Rádi kombinujeme různé nesourodé materiály a snažíme se je přivést na hranice jejich vlastností.

Co když se silní jedinci vyčlení a založí si své společnosti, budete začínat s novými tvůrci z uměleckých škol či s mladými architekty znovu?

U nás bylo několik kvalitních autorů, kteří pracují dnes už samostatně. Mimolimit je organizmus, který absorbuje velké zakázky, a k tomu je potřeba nových nápadů i tváří. Ateliér je dnes plný silných osobností a já se vůbec nebráním konkurenci ve vlastním týmu. Volila bych stejnou cestu.

Co je nutné k tomu, aby tým šlapal jako hodinky?

Především disciplína. Já mám jasnou koncepci, jak a co má být, což vyžaduje maximální přípravu. Velkým uměním je hlídat čas a rozdat práci správným lidem.

Platí rovnítko architekt = maximalista, puntičkář?

Byla by to ideální představa, která by se mi moc líbila. Já a kolegové z Mimolimitu oceníme, když se detaily dotáhnou do maximální podoby. Naší vizí je neoddělovat architekturu od designu. Architekt by měl dokázat i to, že umí méně hezkou věc zabalit do krásného designu.

Jakými prostředky měníte atmosféru prostoru?

Prostor se podle mého názoru definuje stěnami a stropem. Výšku stropu můžete modelovat, využít podhledy, ale stěny jsou pevné. Důležitou roli hraje světlo. Můžete si vybrat šedivé barvy a studené materiály, ale světlem docílíte zázraky.

Můžete uvést některé studené materiály?

Já se toho dělení na teplé a studené materiály bojím, a proto mám jednoduchou odpověď — žádné neexistují, pokud se použijí ve vhodné kombinaci. Pro klienty to jsou kovy, kameny a sklo. Vždy hledáme optimální řešení pro interiér, pro prostor. Umění je vyvažovat poměr studených a teplých materiálů. Pro interiéry a restaurace volíme určitě výraznější, teplejší i romantičtější materiály a barvy než pro rezidenční bydlení. U těch prvních se počítá se životností do pěti let, ale v bytě by to člověka nemělo tak rychle omrzet.

Jak si dělíte práci? Nahlédněme do kuchyně architekta.

Připravuji koncepty a volím jednoduché cesty — odhaduji, komu jaký typ interiéru vyhovuje, co tomu projektu může přidat. Práci na projektu si musíme ohlídat všichni. Na interié- ru restaurace nebo kavárny pracují čtyři architekti a na bytu jeden či dva, vždy však záleží na velikosti.

Blanka Pöschlová — architektka Mimolimitu

Pro týmovou práci jsou podstatné i povahové vlastnosti. Co si o tom myslíte?

Souhlasím. Je důležité, aby si kolegové vyhovovali i lidsky. Je pravda, že v ateliéru je více lidí, kteří touží jít svou cestou, nikdo jim však nebrání. Myslím, že je dobré, když kolegové jsou schopni spolu jít slavit narozeniny, mají smysl pro humor, společné zájmy. Povaha každého z nás se podepisuje i pod konkrétní práci.

Co je pro architekta nejtěžší?

Architekt se neustále učí a má na výběr několik cest, jak prostor a vše, co s ním souvisí, vyřeší. Nápad na papíře se totiž nemusí vždy shodovat s realitou. Práce architekta-designéra je vidět na první pohled, za ni se neschováte. Věci by měly nejen dobře vypadat, ale je důležité, aby také dobře sloužily.

Na čem pracujete?

Dokončili jsme Malostranskou kavárnu a musím říct, že mě ta práce velmi bavila. Návrh takového interiéru je mnohem volnější než například u kanceláří nebo bytu. Podstatné je, že každý absorbuje nápady druhých. Vstřícnost a přátelství se prolínají do práce.

Honza Nedvěd – spoluzakladatel Mimolimitu

Daří se vám kočírovat bláznivé nápady klientů?

Komunikační problémy se naskytnou vždy, ale my je zvládáme, řešíme. Klient má představu více o funkčnosti než o vzhledu. Od Mimolimitu nemohou očekávat interiér historizující v pravém smyslu slova, to není naše parketa. Ideální je situace, když klient je připraven komentovat svou představu o funkčnosti a my k tomu doplníme tvář. Volná ruka v řešení, v prezentaci je ideální stav.

Ateliér si práci dělí, ale projekty si sledujeme a konzultujeme navzájem. V návrzích používáme netradiční kombinace materiálů jak v jedné ploše, například na podlahách, tak v rámci prostoru. Záleží, jaký dojem chceme vyvolat. Vizuální vzhled je důležitá stránka, může být monumentální nebo intimnější. Na podlaze můžete kombinovat dřevo s kamenem nebo teracem. Je to litý umělý kámen, známý už z 19. století (jemné kamínky v cementu), k němu se hodí přírodní linolea, pískovcové substráty a sklo. Kombinace materiálů pomáhá modelovat interiér, tím je pak zajímavý, zvláštní.