Dva hranoly pod ořechem

Obytná část domu respektuje starý ořech, vyrůstající téměř na hranici uliční čáry, a ustupuje do pozadí

Architekt původně zdědil starý dům na lukrativním místě ve vilové čtvrti půvabného moravského města. Rekonstrukce by ale přišla dráž než novostavba, a proto se rozhodl pro stěhování na „horší adresu“, na periferii. Parcela leží v místě, kde se prolíná okraj města s bývalou vesnicí. Sousedí s poněkud nesourodou zástavbou rodinných domů převážně z druhé poloviny dvacátého století, ze západní strany se rozprostírá dosud obdělávané pole a otevřený výhled na půvabně zvlněnou krajinu.

„Protáhlý obdélníkový tvar domu vychází z úzkého dlouhého tvaru pozemku, kdysi záhumenkového políčka, jehož podélná osa směřuje od jihu k severu. Při stavbě jsme chtěli ponechat původní zeleň, proto kvůli starému ořechu část domu ustupuje od uliční čáry. Pokáceli jsme jediný strom,“ vysvětluje na úvod architekt Bindr.

Dlouhou východní fasádu narušuje jen minimum oken, aby si rodina zachovala soukromí

V kompozici domu můžeme vysledovat parafrázi na venkovská stavení. K dvoupodlažnímu omítnutému obytnému hranolu přiléhá přízemní dřevěná přístavba, ukrývající vstupní prostory a zázemí. Do ulice se obrací předsazenou garáží

Jižní průčelí obytné části je symetrické, vertikální osu tvoří linie nerezového komína

Dominantou a zároveň nejvýraznější ozdobou přízemí je lomenice železobetonového schodiště. Od kuchyňské části ji dělí jposuvné dveře vyrobené na míru z lakovaných velkoformátových MDF desek

Schodišťový prostor je shora osvětlen světlíkem. Ocelové zábradlí budí dojem, že schodiště volně visí v prostoru. Stupně jsou obloženy dřevem

Půdorys na hraní

Architektonická kompozice se skládá ze dvou hranolů. V jednopodlažním dřevěném se nachází vstupní prostor a zázemí, ten dvoupodlažní, zvýrazněný modrou omítkou, v sobě na ploše 4 x 12 m ukrývá celou obytnou zónu.

Rozvržení je standardní – v přízemí obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, v patře ložnice s příslušenstvím. Obě podlaží mají podobu otevřeného průchozího prostoru, který je dělen středovým schodištěm a posuvnými dveřmi, komunikace vedou podél obvodových stěn.

„Jako malý kluk jsem si chtěl doma hrát na honičku, proto jsem se rozhodl pro průchozí dispozici. Jednotlivé části na sebe logicky postupně navazují, můžeme podle libosti vytvářet řadu různým způsobem spojených či dělených variací. Když je potřeba, vždycky tu lze mít buď volnost, nebo naopak soukromí,“ vysvětluje Tomáš Bindr.

„Druhý motiv, který ovlivnil mé uvažování, byly příčné a podélné průhledy ve směru komunikačních os. Prosvětlení interiéru na celou hloubku i výhledy například z koupelny otevřenými posuvnými dveřmi ven do krajiny přinášejí další jedinečnou dimenzi.“

ZKUŠENOST ARCHITEKTA

■ Bydlíme příjemně a v souladu s tím, co jsme očekávali. Jediný problém je plynové podlahové vytápění s ruční regulací bez venkovního termostatu. Systém není schopen vždy včas zareagovat na rychlé změny počasí. S tím se budeme muset ještě vyrovnat.

■ Dřevěná okna jsme záměrně ponechali v přírodním vzhledu, povrchově upravené jen bezbarvým lakem. Na západní straně se ale lak hodně opotřebovává. Napouštěcí lazura sice zkreslí barevnost dřeva, ale poskytuje účinnější ochranu do hloubky.

■ Azurově modrá fasáda pěkně září do dálky, ale sytý nátěr pohlcuje sluneční paprsky, hodně se zahřívá a fasáda díky tepelné roztažnosti více pracuje než u světlých odstínů.

Z vlastní hlavy a vlastníma rukama

„Jednoduchou architekturu jsme zvolili nejen z principu, ale i z důvodů finančních. Dáváme přednost účelnosti a nenáročnému provozu, proto máme všude plovoucí laminátové podlahy, v koupelnách hladké jednobarevné obklady a dlažby. Část zařízení byla vyrobena na zakázku z MDF desek a některé kusy nábytku jsme koupili v IKEA.“

Na stavbě domu se mladá dvojice i sama podílela. Tomáš Bindr si například „vyhrál“ se složitě tvarovaným bedněním lomeného železobetonového schodiště tak, aby všechny úhly a osy směřovaly podle jeho představ a vytvářely působivou geometrickou kompozici při pohledu z různých stran. Dílem jeho přítelkyně je nátěr stěn s šedým dekorem, provedený pracnou ruční technikou pomocí hadru. A výtvarným nápadům rozhodně ještě není konec. „Obohatit svůj domov vlastníma rukama nám přineslo radost a dalo domu osobité kouzlo. Raději se obklopujeme věcmi, k nimž máme vztah, než anonymními sériovými průmyslovými výrobky.“

Dekorativní šedý nátěr stěny prováděla sama paní domu ruční technikou Šatna v patře. Západní stěna hledí francouzskými okny přes pole na slunce zapadající nad zvlněnou krajinou střední Moravy Ložnici rodičů zatím panuje jen smrková postel a komoda, vše ostatní se vejde do šatny. Podle projektu tu ale zbývá místo i na vestavěné šatní skříně Do koupelny si dvojice vybrala jednoduchý obklad standardního formátu 20 x 20 cm a sanitární vybavení tuzemské výroby. Největším luxusem je průhled posuvnými dveřmi z vany do okolní krajiny

TECHNICKÉ ÚDAJE

Zastavěná plocha: 120 m

Užitná plocha: 145,3 m

Konstrukce: zdicí systém Citherm, stropy z keramických tvarovek Hurdis do ocelových válcových nosníků, monolitické železobetonové schodiště, jednoplášťová střecha s opačným pořadím vrstev, dřevěná eurookna, laminátové plovoucí podlahy, keramické dlažby

Vytápění: ústřední plynové, teplovodní podlahové rozvody

Obývací pokoj zařídila mladá dvojice nábytkem z IKEA. Březová dýha dobře ladí s laminátovou podlahou se smrkovým dezénem. Hlavní slovo v místnosti patří krbovému tělesu obloženému deskami Cembonit. Jmenuje se Otesánek

Od jídelního stolu se dá přehlédnout celé přízemí až do zahrady, prostor kuchyně lze ale snadno uzavřít posuvnými dveřmi. Spojitost, bohaté prosvětlení a průhledy byly základními ingrediencemi architektova receptu

Pracovna v přízemí je zatím využívána jako dětský pokoj

ARCHITEKT

Ing. arch. Tomáš Bindr (1973)

Studoval matematiku a fyziku na Slezské univerzitě v Opavě a architekturu na VUT v Brně. Působil v architektonických studiích ARCHE´S a T atelier, od r. 2003 pracuje v Atelieru 38. Zabývá se návrhy rodinných domů, občanských staveb i urbanistickými projekty. Získal ocenění v několika prestižních architektonických soutěžích, například za výstavbu vícegeneračních bytů v Praze-Šeberově a za řešení parteru Mírového náměstí v Hlučíně.