 |
TONO STANO, fotograf
■ nar. 24. 3. 1960 ■ 1979 absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě ■ 1986 dokončil studia na pražské FAMU ■ na svoji práci upozornil inscenovanými snímky s výraznou pohybovou a metaforickou složkou ■ proslul výtečnými černobílými snímky ženských aktů, které hrou světla zpracoval do téměř abstraktní podoby |
|
Hledal jsem přijatelné prostředí v centru Prahy, avšak takové, kde by už nebyl tak patrný turistický vliv, říká o novém bytu s ateliérem, který se mu podařilo vytvořit z nevyužité půdy starého činžovního domu v Praze. Mám rád náladu, která zde panuje, zároveň je i příhodně situován s ohledem na cesty do jižních Čech, kam s rodinou často jezdíme.
|
 |
Měl jste konkrétní představu o podobě interiéru?Dům je z 19. století a já nechtěl vytvořit něco, co by s domem nesouviselo. Snažil jsem se veškeré prvky, které byly původní a bylo je možné dále využívat, zachovat. Nechci ignorovat vše, co bylo, naopak mám rád věci, které něčím prošly, a nevadí mi kombinovat velmi staré solitéry s moderními předměty. Vše se bude postupně ještě dolaďovat tak, jak si prostředí samo řekne. Co se týká zařízení, nemám ve zvyku dokončit vše najednou. Myslím si, že rozvržení interiéru je v pořádku, ale vybavení bude jistě v pohybu.
|
Využíval jste služeb architekta?Hned po zaměření půdy jsem si do půdorysných plánů kreslil své představy a pak jsem k němu na konzultaci zašel. Chtěl jsem se vyhnout omylům. Služeb architekta jsem ještě využil k nezbytným podkladům při získávání stavebního povolení, ale pak už jsem realizoval svoje představy.
Ve fotoateliéru je barevnost omezena na odstíny bílé, šedé a černé. Při svícení se totiž od barevné zdi barva odráží, a to není žádoucí. Kde to však možné bylo, barvy jsem použil. Každé místo žádá své. Není správné vytvářet interiér odtažitě. Je dobré zanechávat v něm vlastní energii. Domnívám se, že pokud do něj můžete vstoupit nějakou invencí, třeba i fyzickou prací, vrátí se vám to v tom, jak se v něm budete cítit a jak se vám budou věci používat. Vlastnoručně opracovávaný či zhotovený nebo navržený předmět vám bude jistě daleko bližší. |
|
 |
Která část renovované půdy je vám nejpříjemnější?Takové místo nemám. U mě to takto nefunguje. Často se mě ptají, kterou fotografii mám nejraději. Takovou nemám. Své okolí na sebe nechávám působit zcela otevřeně. Tím, že bych si nějaké místo oblíbil, bych upozadil zbývající prostor. Byt i ateliér mám rád jako celek, časem a podle okolností se to mění. Bylo by falešné říct, že jde o některé konkrétní místo či předmět. Někdy něco vystoupí do popředí mého zájmu a pak se zase vytratí a pozornost upoutá něco jiného. Bezpečně však vím, že se člověk neubrání náklonnosti k místům, kde se můžeme najíst, tedy něco si třeba uvařit, a k místům základní lidské potřeby. Máme to vrozené odjakživa. |
Myslela jsem si, že by tím favorizovaným mohl být prostor s pracovním stolem pod střešními okny s nádherným výhledem.Naopak, chci tam dát závěs a výhled potlačit. Krásný výhled na pražská panoramata mi není vzácný. Vždy jsem měl ateliér v místech, kde mi takový výhled nechyběl. Příliš o něj nestojím. Pro mě je daleko přitažlivější nějak se projevit, vložit invenci a něco vytvořit, vymyslet, než si sednout a jen se dívat. A když, tak mám raději pohled do krajiny, která není lidmi nijak poznamenaná. Za okny spíš oceňuji prostor. Jsem rád, že v blízkosti nestojí žádná zeď a podobně. Rád vidím horizont, ať je jakýkoliv.
Rozčiluje vás tady něco?Ne. Na tohle jsem hodně pečlivý. Po čas stavby jsem sem docházel každý den právě proto, aby se nestalo, že tady vznikne něco, co by se ještě dodatečně nedalo změnit. Vždy jsem trval na tom, aby se vše okamžitě řešilo. Není tu nic, co by pro mě bylo nepřijatelné. Znám se a vím, že kdyby zde nějaká taková vada byla, stále bych se na ni zaměřoval a znepokojovala by mě. Ale nevadí mi takové věci jako například škrábance na podlaze. Na věcech mám rád patinu, jejich výpověď o životě. Nepotřebuji vše dokonalé a sterilní.
Na co jste pyšný?Jsem spokojený s mozaikou, která na zdech věrně kopíruje rozvody. Nikde jsem to použité neviděl a prakticky tím řeším problém. Když je potřeba něco někam instalovat, neriskuji žádný karambol. Ostatně je v tom i určitá estetika, mám radost, že to vyšlo, protože mě to napadlo v souvislosti s touto stavbou.
|
Které nejstarší věci jste umožnil dál sloužit?Dál využíváme žulové schody, žulový podstavec původních trámů, které jsou také zachovány, ale jsou tu i další předměty staršího data. Staré jsou zde i repasované dveře z masivu, které sice nejsou všechny původem z tohoto domu, ale sloužily už jinde. Také jsem objevil jakýsi gastro bazar, odkud jsem přivezl řeznické stoly, které se skvěle hodily do kuchyně. U zámečníka jsem je nechal upravit a nechtěl jsem je ani natírat, jsou jen nastříkány lakem.
|
 |
S radostí využívám věci, které za sebou už něco mají. Cítím potřebu je recyklovat. Domnívám se, že 50 % odpadu by se dalo recyklovat a předměty by se měly skutečně využít na doraz. Použil jsem v bytě i mnoho dalších věcí, litinovou vanu, baterii se jménem předchozího vlastníka, nějakého pana Václava Boška, umyvadlo a další věci. V interiéru nemám moc rád věci, kterými by se už nedalo pohnout. Rád něco v průběhu času pozměním.
Najde se zde také nějaké místo pro vaše fotografie?Ne, asi bych se ani nedokázal rozhodnout, kterou fotografii vybrat, a připadalo by mi to jaksi samolibé. Ten prostor poskytnu jiným předmětům, které mě mohou třeba inspirovat.
Chcete tady ještě něco dokončit?Já bych si teď od toho všeho potřeboval odpočinout a nebudovat. Spíš už jen dodělám nějaké drobnosti – namontuji věšáčky apod. Pak bych to chtěl aspoň tři roky nechat být, aby vše fungovalo tak, jak to je, ale teď bych tam už nejraději nedělal vůbec nic.
Po všech peripetiích s řemeslníky jen dodává: „Ani jsem netušil, že může v takové míře existovat druh populace, která je tak málo hrdá na svoji práci a která je jí tak nezaujatá. Vůbec nechápu existenci lidí, kteří nepřemýšlejí a téměř slepě, bez stavovské cti vykonávají svěřenou práci.“■
|
