Význam včel, medu a dalších přírodních produktů v poslední době výrazně posiluje. Možná tomu pomohl zájem Evropské unie a jejích dotačních programů, změna stravovacích návyků či přímo renesance přírodního léčitelství v součinnosti s klasickou medicínou. Současná věda dokonce sestavila seznam nemocí, které lze úspěšně léčit medem, a na bodrém Valašsku se říkává, že pokud nepomůže med, česnek ani slivovice, je čas chystat papírové boty…
Tradiční medové Vánoce
Med od včelaře byl od pradávna nedílnou součástí staročeských tradic. Patřil i na vánoční stůl v podobě sušenek, perníčků, dezertů nebo ořechů máčených v medu. Nezřídka se objevila i kachna pečená na medu a k tomu několik pohárků medoviny. Pokud nejste na med alergičtí, rozhodně nemůže uškodit ani dnes a bez nadsázky jej lze považovat za velmi užitečnou přírodní lékárnu. Cukry nám poskytují blahodárnou energii, antioxidanty tělo důkladně pročistí a proteiny a aminokyseliny, stejně jako některé další vitaminy, organismu rovněž prospívají. Máme dokonce i na výběr. Med dělíme na nektarový (květový) a medovicový (lesní), který je tmavší a krystalizuje později než med nektarový. Své místo v české kuchyni si zaslouží oba dva. Med přidáváme velmi často do vánočního pečení (medovník, perníčky), upečené pak zůstává déle vláčné a čerstvé. V židovských tradicích se například podává jablko s medem, což má symbolizovat naději, že příští rok bude „sladký jako med“. Mezi sváteční sladkosti patří medový koláč, teiglach (noky vařené v medu) a jablečný závin.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Med musí být košer
Slovo „košer“ se již obecně vžilo a nepatří už jenom k prastaré židovské tradici. Známe ho i z angličtiny a znamená „řádný, čistý nebo akceptovatelný“. Platí to i o medu. Označení „český výrobek“ už dávno nestačí, přestože český med patří k těm nejlepším. Zárukou by měli být zkušení „medaři“, sdružující se v Českém svazu včelařů. Med označují svojí vlastní vizitkou a sami garantují kvalitu. U medů neznámého původu ze supermarketu se doporučuje vzít sklenici a otočit ji víčkem dolů. Bublina, která se vytvoří, by měla stoupat nahoru velmi pomalu. Medy rozhodně nemíchejte a dejte přednost jednodruhovým.
Medy medovicové (nazývané lesní) mají vyšší obsah minerálů a rostlinných barviv-flavonoidů (proto jsou tmavé), medy květové (nektarové) jsou světlejší, dříve krystalizují a obsahují pylová zrna (proto jsou výživnější). Dobrý je podle doporučení odborníků pastovaný med, který zpravidla dává jistotu, že nebyl poškozen přehřátím, jak se může stát u medů tekutých. Pastovaný med je ryze přírodní včelí med, upravený do pastové konzistence řízenou krystalizací. Zpracovává se pouze mechanicky bez zahřívání a bez chemických přísad. S medem doporučují včelaři zacházet velmi šetrně, aby neztratil své výborné vlastnosti: přechovávat jej v uzavřené nádobě, nevystavovat slunečnímu záření a dlouhodobě nezahřívat na vyšší teploty než 45 °C, protože tím ztrácí své účinné látky. Případná pěna na hladině obsahuje pylová zrnka a zvyšuje výživnou hodnotu.
Na co si dát pozor
Podezření by měl podle slov odborníků budit květový med, který po delší době nezkrystalizuje, ač jeho pobyt v regálu obchodu je někdy dlouhý. Pozor na medy, které obsahují příměsi – sice jej zlevňují, ale také znehodnocují. „Je třeba si stále opakovat důležité pravidlo: pokud chceme zachovat všechny účinné látky v medu, nesmíme poškodit jeho původní složení. Řada cenných složek se téměř úplně zlikviduje například vysokou teplotou či dlouhodobým skladováním. Medu rovněž neprospívá kov, časté přelévání a sluneční záření. Měl by být uskladněn nejlépe ve skleněné či v keramické, dobře uzavíratelné nádobě,“ zdůrazňují zástupci svazu.
