Anturium (Anthurium) s nepříliš vžitým českým jménem toulitka patří mezi nejosvědčenější rostliny do bytu i k řezu. Možná pro vás bude překvapením, jak je tento rod bohatý, anturií už byla popsána téměř tisícovka druhů. Všechny pocházejí z tropické Ameriky, od Mexika až po jižní části Peru a Brazílie. Nejvíce druhů roste na severu Kolumbie, v oblastech, které patří mezi nejdeštivější části světa, ale vlhkomilná je většina druhů.
Více než tři čtvrtiny všech anturií rostou na stromech jako epifyty, další druhy se vyskytují na skalách a skalkách, na prudkých stráních a jen málo jich najdeme na zemi. Z toho vyplývají i požadavky na pěstování – anturia sice potřebují vyšší vzdušnou vlhkost a poměrně často zalévat, ale velmi špatně snáší, když jim necháte stát vodu v misce pod květináčem – pak trpí hnilobami kořenů a rostliny hynou. Je to logické – v přírodě, kde na ně prší i několik hodin denně, voda rychle odteče a kořeny mohou dýchat.
Neobvyklá květenství, barevné plody
Anturia jsou oblíbená především pro neobvyklý tvar květu – správně květenství z mnoha drobných kvítků, kterému se říká palice. Palici chrání nápadně barevný, blanitý toulec, který se postupně rozvine. Není ale u všech druhů krásně červený, růžový nebo lososový, naopak, většina anturií má květenství malá, zelená, bělavá nebo nepříliš vábně hnědozelená. Téměř vždy mají pěkné plody – dužnaté velké bobule nápadně červené, fialové, růžové či bílé barvy.
Zajímavé listy
Několik desítek druhů se také pěstuje pro atraktivní listy. Anthurium leuconeurum, Anthurium crystallinum nebo Anthurium grande mají listy sametově tmavozelené, zdobené bílou žilnatinou, jednobarevně zelený, ale nápadným příčným zvlněním ozdobný list má třeba Anthurium veitchii. Jiné druhy mají listy prstovitě dělené, srdčité, drobné nebo obrovské – i tři čtvrtě metru v průměru.
Největší listy má Anthurium warocqueanum, v přírodě byl změřen list téměř tři metry dlouhý, visící ze skály u vodopádu. Listy bývají nejčastěji zajímavě uspořádané v přízemní růžici, některé druhy tvoří kmínky, najdeme mezi nimi však i liány, nebo druhy hnízdovité (ty bývají epifytní, což znamená, že rostou na stromech).
Nejčastěji se prodává
V našich květinářstvích se, bohužel, lze setkat většinou jen se dvěma druhy pěstovanými pro květy. Známější a rozšířenější je kolumbijské Anthurium andreanum. Původní druh se téměř nepěstuje, avšak bohatství odrůd je úctyhodné. Do Evropy byl tento druh dovezen v roce 1867 a od té doby se hlavně němečtí a nizozemští šlechtitelé předhánějí, kdo představí další novinku. V poslední době jim však zdatně konkurují pěstitelé na Havaji, kde v současnosti vzniká nejlepší šlechtitelské centrum světa. Na internetu lze sehnat i některé botanické druhy.
Hybridy Anthurium andreanum se dělí na dvě skupiny odrůd. Jedna byla vyšlechtěna jako odolné hrnkové rostliny, které jsou vhodné do bytů, zvládnou i sušší vzduch, téměř netrpí chorobami a kvetou v průběhu celého roku. Květenství mají poměrně malá, na kratších stoncích, ale zajímavých tvarů. Celé rostliny jsou kompaktní a hustě olistěné. Toulce bývají barevné, palice rovné a světlé. Druhá skupina kultivarů šlechtěná k řezu má květenství často velikých rozměrů, velmi pevná, lesklá a na dlouhých silných stoncích. Toulce jsou v široké škále barev, od bělavé, nažloutlé, zelenavé přes všechny možné odstíny růžové a lososové po tmavočervenou, některé odrůdy i vícebarevné.
V květinářství si můžete běžně koupit i Anthurium scherzerianum. Pochází ze Střední Ameriky od Guatemaly po Kostariku a k řezu se používá jen výjimečně.
Pěstují se opět výhradně jen hybridy, šlechtěné na bohatost a velikost květů. Květenství má většinou červený (někdy oranžový nebo bílý), oválný toulec, sklopený dolů, palice mívá stejnou nebo podobnou barvu jako toulec, je úzká, většinou zakroucená a trčí vzpřímeně nahoru.
Vykvétá zjara, s každým novým listem tvoří základ dalšího květenství, takže čím má rostlina více listů, tím se každým rokem vytváří větší počet květenství.
Staré a dobře pěstované trsy vypadají skutečně nádherně, je však nutné k této rostlině přistupovat jako k živé bytosti, která s vámi sdílí váš byt, nikoliv jako ke spotřební kytce, která odkvete a vyhodí se, jak je to bohužel v poslední době zvykem.
Pěstování v bytě
Oba popsané druhy se pěstují ve vlhké a vzdušné půdě s vysokým obsahem rašeliny, s přídavkem třetiny až čtvrtiny písku nebo perlitu. Můžete přimíchat i suché dubové listí, kůru nebo kuličky polystyrenu. Starším rostlinám prospěje, když jim bázi kmínku obalíte rašeliníkem. Pravidelně přihnojujte, aby rostliny dobře kvetly, výborná jsou hnojiva v granulích nebo tyčinkách, která se postupně rozpouštějí a působí dlouhodobě. Přihnojovat můžete i rozprašovačem na listy. Rosení rostlinám prospívá, ve starších a vlhčích bytech není nutné. Přímé slunce na jižním okně může popálit listy, ideální umístění je ve světlém polostínu.
Anturia lze množit oddělováním odnoží a povrchovým výsevem, některé druhy i řízkováním delších stonků. Pokud získáte semena, vysévejte je na povrch rašeliny a udržujte stále vlhká – nesmí vyschnout. Bobule nechte neporušené, přestože začnou rychle plesnivět – plíseň nejenže semenům neublíží, ale naopak jejich klíčení urychlí.
