Lesní zahrada nejen pro Miroslava a Růženku

Výhodou je dostatečně velká plocha pozemku, nepříliš mnoho rušivých jevů z okolí a relativně přijatelný odstup od sousedních staveb. „Pozemek o velikosti více než 1 000 metrů čtverečních je pro rodinnou lesní zahradu naprosto dostatečný, ba přímo ideální. Údržba nezabere příliš mnoho času a pohodlně se sem vejde i prostorná modřínová terasa, hodně dřevin a mnoho kouzelných zákoutí,“ komentuje návrh zahrady Ferdinand Leffler.

Blízkost dětem a přírodě

Pro klasické lesní zahrady je typické, že si tu nejrůznější dřeviny žijí svým vlastním životem, blíže k domu se zdivočelá příroda mírně kultivuje a navazují na ni především bylinky a trvalkové okrasné výsadby. V malebné městské části Dubeč (původ názvu obce se odvozuje od dubu) si majitelé pozemku přáli inspirující, jedlou a hravou zahradu pro celou rodinu, do níž se postupně narodily čtyři děti. V době narození prvních dvou potomků se na pozemku nacházela pouze zpustlá zahrada plná šípků se zarostlou cestou, u níž se tyčila mohutná vrba. Pohádkovou atmosféru dotvářely vonící borovice a bujarý lesní podrost, který si sem našel cestu z přilehlých smíšených dubečských hvozdů.

Už jste viděli? Zahrada tvořená s láskou

„Na první vjem z této tajemné zahrady nikdy nezapomenu. Vybavuji si zpěv ptáků a příjemný chladivý stín. Cítil jsem se tady opravdu dobře. O to těžší pak bylo zahradu rekonstruovat,“ vzpomíná známý zahradní architekt. „Ozval se mi totiž kamarád z gymnázia a požádal mě, zda bych mu s tím nepomohl. Sešli jsme se – a já pochopil. Okolo nás se proháněla dvouletá princezna a další, tentokrát klučík, se za pár měsíců chystal na svět. A považte, ti dva se jmenují Miroslav a Růženka. To nešlo odmítnout,“ dodává se smíchem.

Dům a zahrada patří k sobě

Provádět rekonstrukce či stavbu domu společně se zahradou je takřka ideálním řešením. Zahrada k domu totiž od nepaměti patří. Její rekonstrukce se v mnohém podobá rekonstrukci domu, určité prvky a situace jsou předem dány, je třeba se jim přizpůsobit a využít jich k posílení genia loci. Původní zahrada vyzařovala určitou atmosféru, bylo třeba na tuto „hru pohádkových náhod“ navánávštěva zat a vhodně ji dále rozvinout. Majitelé se nevyhnuli rozsáhlejší úpravě terénu, která souvisela i s přestavbou domu. Pozemek se nachází v mírném svahu a má nepravidelný tvar. Návrh rodinného domu otevřeného do zahrady musel být souhrou promyšlených konceptů.

„Třeba taková opěrná zídka před domem dokáže výrazně změnit celkový výraz architektury objektu, a proto se ve stavebních detailech vázaných přímo na dům vždycky radíme s architekty a projektanty domů. Na oplátku očekáváme, že s námi budou řešit nejenom materiály a proporce venkovních zpevněných ploch, ale také ploty a stavby, jako jsou například pergoly, kůlny či altány,“ vysvětluje Ferdinand Leffler.

Kromě opěrných stěn se v tomto případě řešily také příjezdy na pozemek a vjezd do garáže. Hlavním úkolem obou architektů ale bylo vymyslet, jak dostat rodinu pohodlně z domu do zahrady a přidat k daným dispozicím také „rozkvetlou místnost“ splývající s okolní krajinou. Ateliér Flera nabídl řešení, které plnilo pohádkové přání Miroslava a Růženky, a zároveň vracelo zahradu k původnímu geniu loci, k tajemné romantické zahradě plné náletových dřevin a šípkových keřů.

Třináctá komnata

Prý se tomu říká „Třináctá komnata“ a zcela jistě naplní přání všech, kteří chtějí na zahradě žít se svými dětmi, těšit se ze společnosti druhých v malebném přírodním prostředí, dotvářeném podle věku, vkusu a přání dětí. Ateliér Flera tentokrát nenabídl rodině pohodlné trávníkové koberce či přímo travnaté hřiště, ale „cestu za krásou a poznáním v kouzelné jedlé zahradě“. Využili k tomu dosud neobdělaný pruh na západní straně okolo výstupů z domu. Kolem výsadby voňavých keřů a bylin vede „poznávací cestička“, která je již sama o sobě velkým zážitkem, nechybí tady ovšem ani radost z hojnosti jedlé zahrady.

„Naše Třinácté komnaty jsou hustě osázené, příjemně vonící plochy, které lákají k procházce po zahradě či ke spočinutí na zajímavém místě plném drobných plodů. To vše skvěle zapadlo i do Růženčiny představy o jedlé a hravé zahradě. A to v té chvíli jistě ani netušila, že za několik let budou po zahradě pobíhat čtyři děti. Zahrady plné dětského povyku a domácích zvířat mám moc rád. Tvoří se velmi rychle a zcela přirozeně. Stačí navrhnout bezpečný prostor a tajemná zákoutí pro rodinnou kreativitu, která bývá v tuto dobu vždy na vrcholu…“

Také se podívejte: Zahrada ve znamení protikladů

Inspirativní atmosféra lesa

Rodinná lesní zahrada v městské části Dubeč na jihovýchodě Prahy má své osobité kouzlo. Autoři návrhu navázali na blízký smíšený les citlivým výběrem rostlin a dřevin, zachovali vzrostlou zeleň lesního podrostu a vše doplnili novými výsadbami. Najdeme tady listnaté i jehličnaté stromy, různé druhy stálezelených keřů, rododendrony, růže, vřesy, popínavé a půdopokryvné rostliny, trvalky a cibuloviny.

Upravené cesty obklopené chutnými bobulovinami vedou k domu s prostornou modřínovou terasou. Směrem do zahrady ji lemuje kamenná zídka řešící terénní nerovnost vzniklou umístěním domu do svahu. Navíc má funkci dlouhé sedací lavice, stejně jako masivní dubové schody, jimiž je celá kompozice doplněna.

„Mám potvrzeno od majitelů i návštěvníků zahrady, že tento tah se nám opravdu podařil. Zejména dřevěné schody jsou využívány k sezení častěji než stylová křesílka. Kdykoliv na tuto zahradu znova zavítám, cítím zase tu uvolněnost, pohodu a samozřejmost jako při našem prvním setkání. A to mě naplňuje opravdovou radostí a pocitem, že jsme odvedli skutečně dobrou práci,“ říká na závěr Ferdinand Leffler.