Solitérní vana není v dějinách koupelnového designu žádnou novinkou. V antických muzeích jsou k vidění úctyhodné kamenné monolity, v nichž hýčkaly svou krásu královny starověkých říší či příslušnice předních patricijských rodů. V Napoleonově vile na ostrově Elba můžete obdivovat prostornou koupenu s výhledem na moře s centrální vanou zapuštěnou do mramorové podlahy. Ve středověku byl význam hygieny sice poněkud potlačen, na dvoře Ludvíka XIV. dokonce prý vodu považovali za tělu škodlivou, ale prototyp dřevěných kádí či litinových van na nožičkách přežil až do našich časů a řada designérů v nich i dnes nachází inspiraci.
Umístění si žádá velkorysost
Úkolem solitérní vany je nabídnout potěšení tělu a lahodit oku. Budete v ní trávit dost času, proto musí být dostatečně velká, pohodlně tvarovaná a umístěná tak, aby k ní vedl pohodlný přístup a zároveň abyste měli hezký výhled. Na trhu najdete modely od standardních rozměrů 160 x 75 cm až po 2 metry dlouhé „kusy“, typy určené pro dvě osoby (tzv. oboustranné) či dokonce vany kruhového tvaru.
Solitérní vana bude bezesporu dominantní a vyžaduje náležitý prostor, aby správně vynikla a naplnila své poslání. Pořizovat si ji do koupelny panelákových rozměrů či ji schovávat v úzkém koutě nedává žádný smysl. Je-li vaše koupelna malá či nemá vhodnou dispozici, můžete ji umístit třeba do velké šatny nebo ložnice.
Také si přečtěte: Tipy, jak chytře uspořádat a vybavit velkou koupelnu
Materiály, tvary a možnosti výběru
Tradičním materiálem na výrobu van je litina a smaltovaná ocel. Ocelová vana nemusí mít klasickou podobu na nožičkách, ale i minimalistický hranatý tvar. Často se používá také akrylát, který je lehký, neporézní, dobře tvarovatelný a cenově přijatelný.
Akrylátové vany pořídíte za cenu kolem 40 000 Kč. Podobné výhody nabízejí i moderní kompozitní materiály na bázi kamene či jiných minerálů (zejména bauxitu a mramoru), které jsou dokonale kompaktní, hygienické, dobře tvarovatelné, vysoce odolné, zdravotně nezávadné a většinou také recyklovatelné. Prodávají se pod různými obchodními názvy (např. Krion, Corian, HI-MACS, Cristalplant, Ceramilux). Povrch bývá hladký lesklý nebo matný. Některé vany mají barevný vnější povrch a bílý vnitřek, což ještě zvýrazňuje jejich sošné křivky. Tyto výrobky vám s velkou pravděpodobností vydrží celý život, a tomu odpovídají i ceny dosahující statisícových položek. K nejluxusnějším výrobkům pak patří vany z mramoru či z tvrdého dřeva.
Na poli designu výrobci již léta soutěží o nejdokonalejší a zároveň působivý tvar. Vybírat můžete z obdélníkových, oválných, kruhových či atypických modelů, s menší či větší výškou, objemem a hmotností. Vnitřní objem může sahat od 140 až po 300 litrů, hmotnost samotné vany podle velikosti a druhu materiálu sahá od cca 40 kg po 100 a více kg. Důležité je, aby se vana hodila do vaší koupelny a také svou velikostí a tvarem odpovídala nejvyššímu či „prostorově nejvíce rozvinutému“ členovi rodiny.
Mohlo by vás zajímat: Koupelnové dilema: Vana, nebo sprchový kout?
Nezapomínejte ani na to, že vana naplněná vodou spolu s vaší hmotností představuje zátěž až několik set kilogramů. Například v koupelně v podkroví nebo v rekonstruovaném domě je lepší poradit se se statikem. Svá specifika má také přívod vody a vedení odpadního potrubí.
| Odborník radí: Na co si dát pozor při výběru solitérní vany |
|
Radí: Petra Procházková, manažerka péče o zákazníky společnosti Koupelny Ptáček Při umístění vany myslete nejen na pohodlný přístup, ale také na možnost úklidu v okolním prostoru. Instalace vyžaduje rovnou podlahu, aby byla zajištěna stabilita. Akrylátové vany nemají větší hmotnost než klasická vestavná vana, oproti tomu výrobky z moderních litých materiálů nebo z litiny jsou velmi těžké. Jejich hmotnost i s vodou může dosáhnout 300–400 kg a je třeba konzultovat zatížení podlahy se statikem, zejména ve starších budovách. Instalace takovéto vany si může vyžádat statické úpravy podlahy, před nákupem se proto vždy informujte o hmotnosti modelu, který jste si vybrali. U novostaveb by tento údaj měl být uveden v dokumentaci (včetně návrhu případných úprav podlahy). Zvláštní pozornost věnujte vanám na nožičkách, protože celá jejich váha se přenáší do čtyř bodů, takže zatížení podlahy je ještě větší. Solitérní vana obvykle nemá odkládací plochy, v její blízkosti je proto dobré vytvořit například niku ve zdi, nástěnnou polici nebo pořídit odkládací stolek. Přívod vody lze zajistit nástěnnou baterií (pokud vana stojí u stěny), některé výrobky umožňují montáž baterie do okraje vany. Nejelegantnější řešení představuje volně stojící vanová baterie s přívodem vody podlahou. Před nákupem vany proto ověřte, zda podlaha ve vaší koupelně má dostatečnou tloušťku a umožňuje vedení potrubí a odpadu. Slouží k tomu například vrstva cementového potěru o tloušťce cca 60–80 mm. Někdy je možné vést potrubí také pod stropem, na němž vana stojí. S rozhodováním vám hodně pomůže návštěva našeho koupelnového studia. Volně stojící vany jsou zde vystavené, lépe si tak představíte nároky na prostor a na umístění baterie. Navíc si můžete vyzkoušet, jak jsou pohodlné. |
