|
|
Na trhu je velký výběr firem, které dodávají vjezdové brány tzv. na klíč. V jejich nabídce bývají zároveň i ploty nebo garážová vrata, takže lze problém oplocení i brány často výhodně pořídit v rámci jediné objednávky. Navíc obojí v jednotném designu. Pro vás jako investora je sice rozhodující předložená cenová nabídka, ale v případě vjezdových bran je důležitý také servis nebo konzultace s firemním konstruktérem. Ten vjezdovou bránu odborně „zaměří“ a domluví se s vámi na konkrétním typu, na výběru materiálu na výplně, o motorovém pohonu atd. Na základě návštěvy a podrobné konzultace vám potom firma nabídne kalkulaci.
Druhy vjezdových bran Z konstrukčního hlediska nejsou vjezdové brány nijak složité zařízení. Hlavní druhy jsou dva – brány otočné, u nichž se křídla otáčejí na závěsech, a brány posuvné, u kterých křídlo odjíždí do strany. Existují také atypické brány, třeba když se křídlo láme v polovině své délky.
Vjezdové brány křídlové Otočné vjezdové brány se dělají většinou dvoukřídlé s otevíráním dovnitř, na pozemek domu. Zřídka se otevírají ven do ulice. To pak brána podléhá kolaudaci, neboť při svém provozu zasahuje do veřejného prostranství. U vjezdu širokého do 3 m lze použít bránu s jedním křídlem. Je však nutno počítat s tím, že takové křídlo potřebuje při otevírání více místa než otočná brána o dvou křídlech.
Brány s otočnými křídly se používají tam, kde není dostatek místa pro odsunutí posuvné brány.
Posuvné vjezdové brány Modernějším řešením jsou brány posuvné. Mohou mít jedno nebo dvě křídla. Ta se obvykle pohybují do stran po kolejnici zabudované v podkladu. Jsou málo náročné na prostor hned za branou, takže si ji vyberete, když musíte parkovat přímo za plotem. Slabší vrstvy sněhu nebo ledu se bát nemusíte – pojezdová kola led na kolejnici snadno projedou a rozdrtí. Novějším, ale také technicky náročnějším řešením jsou tzv. nesené neboli samonosné posuvné brány. Na rozdíl od posuvných bran s kolejnicí ovšem nepotřebují pro svůj pohyb rovný terén. Jejich princip spočívá v posunu křídla či křídel po nosné konstrukci tak, že se přitom nedotýkají země. Samonosnost brány zajišťuje vodicí profil připevněný k rámu brány a pojezdové vozíky. Zároveň je brána uchycena pomocí horního vedení (rolny). Takovou bránu oceníte, jste-li obyvatelem oblasti, kde bývá častá a vysoká sněhová pokrývka. Nehrozí také zanesení vodicích prvků větvičkami, kamínky a dalšími nečistotami. U samonosných bran počítejte s pracovním prostorem větším o délku vynesení brány z úrovně oplocení. Je to dáno složitějším systémem pojezdu. Posuvné brány se obvykle používají do maximální šířky průjezdu pěti metrů. Pokud je vjezd širší – například jsou-li vedle sebe dvě garáže – lze použít dvou křídel, která se posunují buď přes sebe, nebo od sebe do stran. Tato řešení uspoří dost místa. Určitou nevýhodu posuvné brány se dvěma křídly představuje požadavek samostatného motorového pohonu pro každé z křídel. Ovšem v takovém případě poskytují mnozí dodavatelé příjemnou slevu na druhý motorový pohon.
Jak správně vybrat Při volbě typu vjezdové brány rozhodují především prostorové možnosti investora. Není-li dost místa po stranách průjezdu v oplocení, volí se dvoukřídlová otočná brána. Ten, kdo své vozidlo parkuje hned za vjezdem, musí použít posuvnou bránu. Pak rozhodují samozřejmě také peníze. Z cenového porovnání vjezdových bran ovládaných motorovým pohonem vychází nejlevněji jednokřídlá otočná brána (jeden motorový pohon, šířka průjezdu do 3 m). Pak jsou na přibližně stejné cenové úrovni dvoukřídlová otočná brána (dva motorové pohony) a posuvná brána využívající kolejnici. Nejnákladnější je samonosná posuvná brána, jejíž křídlo je „neseno“. Pokud vynecháme motorové pohony, je dvoukřídlová otočná brána logicky levnější než brána posuvná. Ovšem investovat do nové vjezdové brány bez moderního motorového pohonu na dálkové ovládání ztrácí poněkud smysl. Pokud vážíte každou korunu nebo euro, nabízí se úsporné řešení. Nechte si od specializované firmy vyrobit pouze rámy vjezdové brány. Ty se zhotovují z ocelových profilů. Jako povrchovou úpravu rámu můžete zvolit buď žárové pozinkování, nebo ošetření nátěrem, případně obojí. Vlastní osazení brány a montáž výplňových prvků můžete zvládnout svépomocně. Na výplně vjezdových bran se často používá legovaná ocel nebo dřevo, ale i plast.
Motorové pohony bran Není třeba zdlouhavě popisovat výhody manipulace s vjezdovými branami pomocí elektrických zámků a motorů ovládaných bez dotyku rukou dálkovým ovladačem. Každý automobilista dobře ví, jak nepříjemné a zdlouhavé je odemykání a otevírání vjezdové brány, když mrzne, prší, nebo v noci, kdy se zvláště ženy řidičky nemusejí cítit bezpečně. Dálkové ovladače jistě ocení i ti členové domácnosti, pro které je manipulace s těžkou konstrukcí vjezdové brány příliš fyzicky náročná – těhotné ženy, senioři nebo tělesně postižení. Pro výběr vhodného typu motoru k venkovním bránám je rozhodující konstrukční řešení brány, její hmotnost, případně délka křídla. U posuvných bran pak musí výkon motorového pohonu odpovídat její váze.
Motorové pohony pro otočné brány jsou několikerého druhu. Podle způsobu pohonu rozlišujeme elektromechanické a hydraulické. Hydraulické motory se používají spíš v průmyslové oblasti, ale najdou své místo i u těžkých a rozměrných bran luxusních rodinných sídel. U otočných bran se používají pohony buď nadzemní, nebo podzemní. Nadzemní bývají upevněny obvykle na sloupku oplocení, skryty na jeho vnitřní straně směrem k pozemku. Podzemní pohon nalezne uplatnění zejména pro ovládání bran, u nichž by pohonná jednotka narušovala jejich vzhled – týká se to například uměleckých kovaných bran. Umísťuje se do předem vybetonovaných otvorů v podkladu.
Důležitý je výkon Výkon motorového pohonu u otočných bran ovlivňuje délka ramene, jehož prostřednictvím se křídlo brány pohybuje. Čím je rameno delší, tím větší je otočný moment motorového pohonu. Délce ramene (30, 40, 60 cm) pak často odpovídá i cena motorového pohonu. Je-li křídlo vjezdové rány široké do 1,5 m, instaluje se motorový pohon s krátkým ramenem, do 2,5 m se středním ramenem, nad 2,5 m se většinou dává nejdelší rameno. Pokud má vjezdová brána celoplošnou výplň, musí se při rozhodování o síle motorového pohonu brát v úvahu také případná síla větru. V místech, kde jsou časté silné poryvy větru, je lepší namontovat pohon s delším ramenem, aby nedošlo k tomu, že by při silnějším náporu větru nešlo s bránou manipulovat. Na otočné brány se častěji montují motorové pohony elektromechanické, zejména proto, že jsou 1,5krát levnější než pohony hydraulické. Pokud se vjezdová brána u rodinného domu otevře a zavře pouze několikrát denně, postačí elektromechanický pohon. Hydraulické pohony jsou pak vhodné pro brány, kde se četnost každodenní manipulace počítá v desítkách.
Pokud nemají motory pro otočné křídlové brány koncové spínače, je nutné bránu vybavit mechanickými dorazy. Téměř všechny značkové motory lze v případě výpadku elektrického napájení jednoduše odblokovat (většinou klíčem) a bránu otevřít ručně.
Příslušenství a doplňkový sortiment S vjezdovými branami je spojeno četné příslušenství i doplňky pro zvláštní případy nebo požadavky zákazníka. K příslušenství náleží řídicí jednotky, ozubené hřebeny pro posuvné brány či mechanické dorazy, nebo naopak přídavné zařízení pro otevírání otočné brány o 180 či více stupňů. Patří sem i klíčové spínače, klávesnicové dekodéry, magnetické klíče a karty se snímačem, maják, anténa či elektrické zámky a fotobuňky připevnitelné na omítku nebo na nosné, obvykle plastové sloupky. Elektronická řídicí jednotka dává motoru povely pomocí fotobuněk, rádiového vysílače či tlačítka. U kvalitních značkových pohonů můžete nastavit i tlačnou sílu elektromotoru. To zaručí ochranu proti případnému sevření vozu či osoby (třeba dítěte mávajícího rodiči, který odjíždí do práce). Zvláštní kapitolou jsou pak dálkové ovladače pro otevírání a zavírání bran. Mohou být jednokanálové až čtyřkanálové. Lze s nimi často ovládat kromě brány i garážová vrata. Oblíbené jsou miniaturizované ovladače (vysílače), které máte jako přívěsek ke klíčům. Na trhu se objevil i vysílač pro ovládání vjezdové brány a garážových vrat, určený pro vestavbu do automobilu.
Aktivuje se buď zvláštním tlačítkem umístěným na palubní desce vozidla, nebo „světelnou houkačkou“, tedy bliknutím světly. Můžeme si být jisti, že technický pokrok se ani v oblasti vjezdových bran nezastaví. Platit to bude zvlášť o vzrůstajícím komfortu jejich ovládání.
Co musíte znát a vědět při objednání vjezdové brány – rozměry vjezdu – šířku mezi sloupky – vzdálenost horní hrany sloupku od terénu – jaký zvolit typ brány (křídlová, posuvná po kolejnici, posuvná samonosná) – jaké chcete vzhledové provedení brány s ohledem na celý objekt (plotové sloupky, způsob a materiál oplocení, povrchová úprava) – jak chcete bránu ovládat – mechanicky, nebo automaticky s pomocí pohonu
Druhy vjezdových bran – otočné: jednokřídlové a dvoukřídlové – posuvné (pojezdové): kolejnicové a samonosné (nesené)
Druhy motorových pohonů – podle mechanického principu: elektromechanické a hydraulické – podle umístění: nadzemní a podzemní – podle typu brány: pro posuvné brány a pro otočné brány – podle výkonu (v závislosti na velikosti a váze brány): pro občanský sektor a pro tzv. průmyslové brány
Za kolik se brána otevře? Ceny motorového pohonu bran a dalšího vybavení se liší hlavně podle váhy vjezdové brány u bran posuvných a podle velikosti bran křídlových. V případě automatického ovládání cena vzrůstá podle toho, jak vysoký je komfort obslužných elektronických zařízení a dalších doplňků. Liší se ovšem výrazně i ceny u jednotlivých značek. Ceny souprav pohonů pro křídlové i posuvné brány se pohybují zhruba od 17 000 do 24 000 Kč. Přitom u posuvných bran platí spodní cenová hranice do 400 kg váhy a horní pro konstrukce do 800 kg. Zabudovaná elektronika činí asi 4 000–6 000 Kč z celkové ceny. Záleží i na typu pohonu – elektrohydraulický pohon bývá i dvakrát dražší než elektromechanický. Souprava s krytým podzemním pohonem křídlové brány pak stojí kolem 30 000 korun (samotné motory jen mezi 11 000 a 17 000 korunami).
Kontakty: OLYMPS DOOR, s. r. o., Výhradní dovozce NEW ENGLAND DOOR a BERNAL pro ČR, Pod Plynojemem 13, 180 00 Praha 8, tel./fax: 284 810 498, 800 152 741, e-mail: obchod@olymps-door.cz, www.olymps-door.cz; Jap Jacina, s. r. o., Nákladní ul., 295 01 Mnichovo Hradiště, tel./fax: 326 773 454, e-mail: info@jap-jacina.cz, www.jacina.cz
text: Luboš Chott, Ondřej Vaněček foto: ISIFA, archiv firem |
Blog
Na vyhlídce pod duby
|
|
Nechodit do schodů – takové bylo hlavní přání investorů, kteří se rozhodli bydlet uprostřed přírody. Jejich zděný dům s keramickými stropy plně potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti se skrývá krása. Všechny hlavní místnosti lze otevřít a je z nich možné vycházet na terasy. Slunce prosvětluje interiér během celého dne. Obytný prostor je od soukromé ložnicové části oddělen koupelnou a knihovnou s úchvatným výhledem na Brdy.
Než si na něj zvyknete, nepočítejte s tím, že byste se zde jednoduše začetli i do nenáročné knížky. „Když jsem byl v Norsku, dlouho jsem nemohl pochopit, jak si jeden z místních obyvatel mohl uprostřed tamní krásné přírody klidně číst noviny. Toto je něco podobného,“ říká majitel.
Architekt Ing. arch. Pavel Zykmund (1960) absolvoval v roce 1985 Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1992 má vlastní praxi. Zabývá se architekturou a interiérem.
Kontakt: Ing. arch. Pavel Zykmund, Vodičkova 28, 110 00 Praha 1, e-mail: pavelzykmund@yahoo.com
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Příběh jednoho domu
|
|
V jeho jméně je obsažena odvěká spjatost Holanďanů s vodním živlem, který je pro tuto nevelkou, tisíci vodními kanály protkanou zemi v mnoha směrech určující. Ronald „od řeky Maas“ miloval moře a lodě, a proto také lodě navrhoval. Svůj dům postavil na břehu široké vodní cesty, na níž mohl z oken rozlehlé pracovny po celé dny sledovat běh života promítaný do plujících velkých škunerů, elegantních plachetnic i malých rybářských bárek. Tento nikdy nekončící film byl pro něj nezbytnou potřebou, kterou jeho dům skvěle naplňoval.
Umístil ho záměrně na místo, které je každoročně několikrát vysoko zaplaveno vodou, takže v kulatých suterénních okýnkách se mohl často pozdravit se zvědavou kachnou. Vytvořil toto první podlaží jako železobetonovou, vodě naprosto odolnou vanu, do níž umístil jednak malou soukromou pracovnu, ale také velkou knihovnu, kterou sem beze změny přenesl z rodinného sídla ve Vasenaaru u Haagu. Pietní uspořádání tohoto prostoru neznamenalo, že knihovna slouží pouze jako působivá dekorace, byl to výraz sepětí s rodinnou tradicí. Ronald Vermaas byl velký a rozložitý muž, vzhledem pravý Holanďan. Jeho velikost však nespočívala ve vysoké postavě oděné většinou ve vytahaném saku, s brýlemi pohupujícími se na krku a vonící po cigaretách Bastos. Byl to člověk zcela oddaný architektuře, kterou chápal jako nádhernou možnost zlepšovat život lidí, poskytovat jim po dlouhá desetiletí radost z estetického působení dobře vymyšlených staveb a především svou prací sloužit celku.
Měl rád týmovou práci, a třebaže v kolektivu zaujal automaticky vždy vůdčí postavení, nikdy nikomu nic nediktoval. Naopak, štědře rozdával ze své obrovské pozitivní energie, kterou vkládal i do svých projektů a vášnivě rád předával svým studentům. Obyvatelé objektů, které navrhl, ho i po letech vítali s nepředstíranou radostí a vděčností, které rád oplácel, protože architekturu chápal jako způsob bytí s druhými lidmi. Výrazem jeho potřeby tvořivé kolektivní činnosti se stala rozlehlá pracovna ve druhém podlaží s ničím nerušeným výhledem na řeku. Zde se setkával se spolupracovníky, odtud komunikoval třemi zvláštními telefony s pobočkami architektonického ateliéru Acht, který pomáhal založit v Rotterdamu, v Anglii a v Praze. Když dům navždy opustil, vyprchala sice z jeho zdí jiskřivá radost a přátelská atmosféra, kterými ho jeho majitel naplňoval, na dlouhá léta však zůstal symbolickým dokladem nevšedního holandského obydlí a práce nevšedního holandského architekta.
Kontakty: STUDIO ACHT, Bucharova 8/1314, Praha 5, tel.: 220 803 969, fax: 220 804 484; STUDIO ACHT, Schiedamsedijk 200, Rotterdam, The Netherlands, tel.: +31.104 123 344, fax: +31 104 334 439; STUDIO ACHT, the Coachhouse, Wethersfield Manor, Wethersfield, Essex CM 74 AE, United Kingdom, tel.: +44 137 185 09 36, fax: +44 137 185 13 08,
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Modrá je dobrá…
|
|
Modrá v zahradě je neobyčejnou barvou. Pro mnohé z nás je dokonce tou nejoblíbenější. Všichni znáte nějaké modré květiny – ovšem když se podíváte zblízka, zjistíte, že vlastně nejsou jen modré. Uvidíte fialové žilkování, bílé nebo žluté středy, drobné tečky, purpurové báze petalů. Malíři znají tajemství – díky působení světla se na modrofialové tóny jakoby hůř ostří a musíte se podívat zblízka, abyste zřetelně viděli detaily. Zdá se vám, že modrá je dál než ve skutečnosti. A stejně složité je to s „modrým“ olistěním: funkie jsou zeleno-stříbřité, jindy je modravý nádech způsoben stříbřitými chloupky nebo voskovitým povrchem listů.
Chládek do horkých dnů Pocit osvěžení vám přinese tahle barva zvlášť v kombinaci se stříbřitou a spoustou bujného olistění. Zklidňuje, uvolňuje a jediné, co vám chybí, je voda. Stačí drobný prvek – malý vodopád, proud vody vytékající z trubičky ve zdi, malá kašna – nejkrásnější bude „maurská“ obložená modrobílou mozaikou. Kdo má víc místa, vybuduje potok nebo jezírko a modrá bude v jeho zahradě za jasných dnů pořád, protože nastaví vodní zrcadlo obloze. Vyberte správně i další materiály: bílé oblázky, světlou dlažbu, můžete přidat i modré květináče, natřít lavici nebo dokonce celý plot.
Neobyčejná zahrada Pokud chcete, aby na vaší zahradě vznikla říše tajemství, sáhněte právě po modré a vybírejte tóny a odstíny jediné barvy. Ovšem kde končí modrá a začíná růžová, fialová nebo šeříková? Nikdo neví, je to jen na vás. Zaručený úspěch? Modré stračky, kosatce, kakosty, šalvěje, zvonky a vlčí boby a listy bohyšky, na zdech a pergolách plaménky a vistárie. Sami víte, že modrý kosatec může mít třeba jen kouřový nádech anebo bude naopak vpíjet váš pohled do temné modrofialové. Zvonky mohou pokrývat zem (Campanula portenschlaggiana), anebo narůst do 1,5metrové výšky (Campanula lactiflora). Podobné je to s kakosty – existují odrůdy od středně modrých (Geranium sylvaticum nebo himalayense) po modrofialové (Geranium macrorrhizum).
Není modrá jako modrá Není to ale jednoduché. Jednou jsem do měkce modrofialového záhonu (komule – Buddleia, šalvěj – Salvia, kakost – Geranium atd.) nechala vysadit i blankytnou stračku; výsledkem byl tak rušivý nesoulad, že musela pryč. Procházkou po tenkém ledě je i kombinace kontrastních barev. Jeden z nejslavnějších současných britských zahradních architektů Christopher Lloyd říká: „Na velký záhon jsem vysadil moře oranžových máků (Papaver somniferum) a měsíčků (Calendula officinalis). Abych celkový dojem zklidnil, přidal jsem do popředí černuchu (Nigella damascena ‘Miss Jekyll’) s jemnými modrými kvítky zahalenými do zeleně: výsledkem byl oranžový záhon s ,prázdnou skvrnou‘ vpředu – černuchy se úplně ztratily. Musel jsem na to jinak – vybral jsem užanku (Cynoglossum amabile ‘Firmament’ výrazné světlé barvy, která byla ohnivé záplavě dostatečným protivníkem.“
Jaký je váš styl? Záleží na stylu vaší zahrady: do středozemního se hodí jasné barvy a zajímavé tvary nápadných květin (máčky, agáve, agapanthus), pokud nechcete jen modrou, přidejte červenou, cihlovou, oranžovou. Vůně budou hořké, zajímavé. Romantické a tradiční zahrádky naopak potřebují drobné kvítky v jemných odstínech, ladí s růžovou, fialovou, bílou, lomenou žlutou a stříbřitou. Vonět to tady musí jako v babiččině zahrádce.
Úplně moderním zahradám sluší výsadby jednoho nebo dvou druhů. Uplatní se letošní hit – nenáročný slunomilný „bodlák“ máčka velmi cizokrajného vzhledu.
Modré krásky Modré cibuloviny a hlíznaté rostliny Agapanthus ‘Baby Blue’ – „kbelíková“ rostlina pro terasy; Hyacinthus hybridus – hyacint; Iris sp. – kosatec – nesčetně druhů a odrůd; Muscari sp. – modřenec; Scilla – ladoňka; Chionodoxa – ladonička; Ixiolirion
Modré letničky a dvouletky Ageratum houstonianum – nestařec; Anagalis – drchnička; Borago officinalis – brutnák; Centaurea cyanus – chrpa; Felicia – felicie; Limononium sinuatum (Statice) – statice; Linum sativum – len setý; Lobelia – lobelka; Myosotis sylvatica – pomněnka; Nigella – černucha; Viola x wittrockiana, V. cornuta – maceška
Modré trvalky Aconitum napellus – oměj; Ajuga reptans – zběhovec; Aquilegia – orlíček; Campanula – zvonek; Centaurea – chrpa; Delphinium – stračka; Eryngium – máčka; Gentiana – hořec; Geranium – kakost; Lavandula – levandule; Meconopsis – příbuzná máku, pro náročné; Platycodon; Salvia – šalvěj; Veronica – rozrazil; Modré popínavky; Clematis – plamének; Solanum – lilek; Wisteria – vistárie
Modře kvetoucí keře Buddleia – komule; Ceanothus ‘Pacific Blue’; Caryopteris clandonesis – ořechokřídlec; Hydrangea macrophylla – hortenzie; Plumbago – olověnec (v zimě do chladné místnosti); Rhododendron ‘Blue Bell’ – modravě zbarvené květy; Syringa – šeřík
Keře s modrými plody Decaisnea fargesii; Mahonia aquifolium – mahonie
Modře kvetoucí strom Paulownia tomentosa
Modravé olistění trvalek a travin Aquilegia (Granny’s Bonnets) – orlíček; Avena sempervirens – ovsíř; Centranthus ruber – mavruň; Eryngium – máčka; Festuca glauca – kostřava; Hosta seiboldiana – bohyška; Linum perenne – len (vytrvalý); Stipa gigantea
Modravé jehličnany Abies procera ‘Glauca’ – jedle; Abies koreana – i modré šišky!; Cedrus atlantica ‘Glauca’ – cedr; Chamaecyparis (např. lawsonia ‘Allumini’) – cypřišek; Juniperus virginiana (např. ‘Sky Rocket’, ‘Grey Owl’) – jalovec; Picea pungens (‘Glauca’, ‘Kosteri’, ‘Montgomery’) – smrk pichlavý
Nechte si poradit – Osvědčené tipy – modrá prohlubuje prostor – vysaďte ji na vzdálené konce zahrady a bude se zdát, že nekončí – modrá prodlužuje – je-li spolu s jinými jemnými pastelovými tóny na krajích dlouhého záhonu, bude se zdát ještě delší – nebojte se kombinací barev – když si opravdu nevěříte nebo si neumíte představit určité barvy ve své zahradě, začněte s letničkami – chybu či úspěch uvidíte hned – chcete-li zjemnit kombinaci s kontrastní (komplementární) oranžovou, přidejte zeleň, stříbřité listy a krémově bílou, podobně dramatické je sousedství modré a červené – propojte je modrofialovou, růžovou a lomenou bílou – jedna ze sousedících skupin dvou intenzivních barev musí být menší – opakujeme úspěšný trik – do velké skupiny jedné kontrastní barvy vysaďte jedinou rostlinu nebo trs druhé kontrastní barvy – zkuste oranžový aksamitník (Tagetes) v moři modrého nestařce (Ageratum) nebo krásenku (Cosmos sulphureus) ve velké skupině šalvějí (Salvia) – čistá tmavě modrá ladí s něžnou žlutou – třeba stračka (Delphinium) s anglickou růží ‘Graham Thomas’ – jemná modrofialová bude mít vždy úspěch s romantickou růžovou, krémově bílou, zvlášť v zahradě na venkově nebo u starého tajemného domu (kakost – růže – šater) – provokativní a módní bude ohnivá růžová (třeba Impatiens) s ledově stříbřitými listy (Senecio)
Elegantní chladná krása Pro uctívače rafinované elegance je modrobílá nádhera. Třeba zvonky broskvolisté (Campanula persicifolia), stračky (Delphinium x hybridum) nebo kosatce sibiřské (Iris sibirica) se pěstují jak v bílých, tak modrých odrůdách. Vím o jedné stinné zahradě, kterou právě teď zahradníci realizují: v „jezeře“ barvínku s tmavozelenými listy a modrými kvítky na jaře „poplují“ bílé pěnišníky. Dokonalá krása.
Trvalky a keře kvetou ale jen pár týdnů – pokud vám to nestačí, můžete kombinovat modré a bílé odrůdy letniček – lobelky (Lobelia erinus), šalvěje (Salvia hormium) nebo třeba macešky (Viola x cornuta). Vynaloženou námahu a náklady vám vynahradí krása trvající několik měsíců.
text: Jana Pyšková foto: autorka |
Posviťte si na světla
|
|
V interiérech rozlišujeme umělé osvětlení centrální, funkční lokální a dekorativní. Centrální světlo bývá umístěno pod stropem, většinou uprostřed místnosti, a využívá se hlavně pro celkový přehled a orientaci. K jednotlivým činnostem se používají zdroje lokální. Ty bývají rozmístěny nad všemi důležitými „ostrůvky“, kde se odehrává příprava pokrmů, mytí nádobí, ukládání potravin a kuchyňských pomůcek. Dekorativní osvětlení slouží k orientaci a vytvoření určité atmosféry. Nejvíce se uplatňuje ve větších obytných kuchyních.
Kdo šetří, září Při výběru světel se neřídíme jen designem svítidla. Musíme se také rozhodnout, jakému typu osvětlení dáme přednost, zda zářivkám, tzv. bodovkám, halogenům či osvědčeným žárovkám. Posledně jmenované se v kuchyních využívají stále méně. Jejich pořizovací cena je v porovnání s jinými zdroji světla nejnižší. V celkovém zhodnocení zahrnujícím i spotřebu energie a životnost už ale žárovky zdaleka nevyhrávají.
Chceme-li šetřit energií, můžeme žárovku klasickou nahradit kompaktní. Ve skutečnosti jde o malou zářivku opatřenou objímkou. Její spotřeba je v porovnání s běžnou žárovkou více než pětkrát nižší a životnost při stejné svítivosti desetkrát vyšší. Na lokální nebo dekorativní osvětlení jsou vhodné žárovky halogenové. Starší typy však mají řadu nedostatků, rychle se přehřívají a praskají. Proto je lepší pořídit halogeny nové generace, které nevyzařují teplo nahoru, nýbrž dolů, takže se nepřehřejí. Jejich cena je zhruba třikrát vyšší. Tato investice se však vyplatí. V interiérech nacházejí největší uplatnění právě v kuchyních, kde se zabudovávají do ramp nad policemi nebo domácími barovými pulty. Oproti zářivkám mají výhodu, že se rozsvěcují okamžitě. Nevydávají však prostorové světlo, ale pouze lokální. Zabudování bodových světel přímo do nábytku lze nahradit použitím takzvaných tykadel. Jde o dekorativní halogenová svítidla, která jsou upevněna na nožičkách, jimiž se připevňují k policím. Mezi nejúspornější zdroje patří zářivky. Jejich moderní typy už nevyzařují nežádoucí „jedovaté“ světlo a vyrábějí se s různým zabarvením. V současné nabídce specializovaných obchodů je velký výběr designově zajímavých tvarů. Vzhledem k energetické nenáročnosti jsou vhodné pro dlouhodobé svícení. Bohatá nabídka tvarů a zdrojů světla rozšiřuje i možnosti jejich uplatnění. Kromě pracovních ploch se dnes již běžně osvětlují vnitřní části polic, skříněk i zásuvek, samozřejmostí je světlo nad varnou plochou či v troubách. A návrháři neustále hledají další možnosti. Firma ALNO například dodává ke svým kuchyním svítící lišty, které jsou zabudované mezi jednotlivými skříňkami. Lišty svítí podle umístění buď na pracovní plochu, nebo do prostoru a zároveň také do skříněk. Firma MK (KUCHYNĚ PLUS) nabízí zase svítící dna horních polic. Toto jednoduché řešení je velmi efektní a praktické. Mléčným sklem se zabudovanými zářivkami lze prosvětlit i stěnu mezi horními a dolními skříňkami. Na to, kde a čím bude kuchyň osvětlena, se však musí pamatovat už při jejím plánování. Určení rozmístění a typů svítidel by mělo být součástí každého projektu. K němu by se ale měl kromě odborníka vyjádřit i budoucí uživatel a označit místa, která jsou z hlediska zvyků a chodu domácnosti v kuchyni nejexponovanější.
Nezapomeňte, že: – Lokální osvětlení musí být zejména nad sporákem, pracovní deskou a dřezem. – Chcete-li šetřit energii, vyměňte klasické žárovky za kompaktní nebo za zářivky. – Na dekorativní osvětlení, kterým se dotváří atmosféra, jsou vhodné žárovky halogenové. – Zabudování bodových světel přímo do nábytku lze nahradit použitím takzvaných tykadel.
Kontakty: ALEXA STUDIO, nákupní galerie Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 244 041, fax: 222 243 634, EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235-36, 224 943 123, 224 943 125, fax: 222 874 367, 224 941 985, KUCHYŇSKÉ STUDIO INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel./fax: 241 732 285; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 224 921 563; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 261 215 872-74, fax: 261 215 875; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 543 330 413; PROMTINVEST, nám. Republiky 3, Žďár nad Sázavou, tel.: 566 630 160, mobil: 608 780 020,
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Stavba 1/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Stavba/1_05/Obsah.pdf
Materiály pro stavbu 1/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Materialy/1_05/Obsah.pdf
Čistý jako lilie
|
|
Lilie rostou divoce i v naší přírodě. Drobnější květy má lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), která je vlastně živorodá: v paždích lístků se vytvářejí drobné cibulky. Ve světlých hájích můžete narazit na lilii zlatohlavou (Lilium martagon). Obě dvě jsou přísně chráněné, nesmějí se trhat ani vyrývat.
Vyberte si podle půdních podmínek Téměř všechny druhy rostou dobře na humózních propustných půdách, nesnášejí těžké půdy. Některé potřebují vápenatou půdu – Lilium martagon, L. candidum, L. longiflorum, jiné vápník tolerují (L. regale, L. bulbiferum…), ale většina druhů vápník nesnáší a některé vysloveně vyžadují kyselé půdy s pH 4 až 5 – L. auratum, L. speciosum, L. superbum. Liliím vyhovuje směs rašeliny, kompostu a hrubého písku a často i drenáž ze štěrku, která odvádí přebytečnou vodu.
Vlhko, nebo sucho? Lilie potřebují takovou vlhkost, jaká odpovídá jejich původu. Druhy z pobřeží Tichého oceánu (L. canadense, L. pardalinum) jsou v době vegetace velmi náročné na vlhkost. Převaha druhů má ráda stále mírně vlhkou půdu, ale ty které pocházejí například ze suchých svahů Středomoří (L. pomponium nebo L. candidum) jsou naopak po odkvětu citlivé na přemíru vláhy. Extrémem je L. pumilum, která roste ve velmi suchých oblastech Mongolska a Číny, a musíte jí zajistit naprostou propustnost půdy. Šlechtění nových odrůd se soustředí na odolnost a přizpůsobivost, aby se daly pěstovat v téměř každé zahradě.
Odolné či choulostivé? Druhy, které se u nás běžně pěstují, jsou vesměs odolné vůči mrazu. Prospěje jim lehká zimní ochrana nakopčením a přihrnutím kompostu, nejlépe posílená chvojím nebo slámou, které chrání před vlhkostí. Nejodolnějšími jsou Lilium martagon, L. bulbiferum, L. dauricum, naopak chladný skleník (kolem 5 °C) potřebují orientální hybridy, které absolutně nesnášejí zimní vlhkost.
Jak nakupovat? Vyberte si zpočátku odrůdy ze skupiny asijských hybridů, které se snadno pěstují (například ‘Avignon’, ‘Aphrodite’). Již v obchodě pečlivě zkontrolujte stav cibulí – měly by být v mírně vlhké rašelině ve vzdušném sáčku, bez známek hniloby a plísní. Pokud vám cibule zašle zásilkový obchod, proveďte stejnou kontrolu. Cibule někdy stojí jen pár desetikorun, ale jediný kus vzácné odrůdy se může vyšplhat přes pět set korun, a tak by vás opomenutí kontroly přišlo pěkně draho.
Jak lilie pěstovat? Vysaďte je hned po nákupu (podzim je vhodnější než jaro). Hloubka výsadby záleží na velikosti cibule. Nejčastěji by nad cibulí mělo být alespoň 5 cm zeminy. L. candidum se překrývá jen 2,5 cm, asijské hybridy a hybridy martagon se sázejí hlouběji. Vzájemná vzdálenost by měla být alespoň 25 cm.
Záhon je dobré důkladně připravit: odstraňte zeminu, na dno položte štěrkovou drenáž (5 až 15 cm, podle vašich půdních podmínek) a pak rozprostřete liliový substrát. Před zimou je už nezalévejte a připravte jim zimní ochranu nakopčením a slámou či chvojím.
Na jaře odstraňte kryt, začněte důkladně zalévat a aplikovat hnojiva podporující kvetení a později i zrání cibulí. Vysoké odrůdy potřebují opory – pořiďte si gracilní bambusové tyčky nebo jiné elegantní opěry, které lilie nebudou hyzdit.
Některé druhy lilií mohou zůstat na svém stanovišti dlouhá léta (L. candidum, L. martagon). Šlechtěné odrůdy se po 3–5 letech vyjmou, očistí a přesadí na místo, kde lilie dříve nerostly. Toho můžete využít k množení dceřinými cibulkami nebo šupinami. Častěji se vyjímat a dělit nemají.
Zdobí kdekoli Příklad ze zahrádky naší čtenářky vás utvrdí v tom, že lilie se hodí kamkoli. Můžete je vysadit do předzahrádky, do trvalkového záhonu, k mnohokvětým růžím, ale klidně i do užitkové zahrádky. Hustý podrost trvalek nebo drobných keřů chrání navíc povrch půdy před vyschnutím. Botanické suchomilné druhy se hodí na skalky, hajní do stinných partií. Velmi vysoké odrůdy z nejnovější skupiny zvané „orientpety“ (kříženci mezi čínskými a orientálními) jsou vysoké 1,5–2,5 metru. Skvěle vyniknou u stěny domu nebo zahradní zdi, ale na větrném místě je zláme vítr.
Modrá a fialová se v paletě barev u lilií neobjevuje, a proto je dobrá kombinace vznešených krásek s kakosty, stračkami, omějem, šalvějí, perowskií, sporýšem, komulí nebo ořechokřídlecem.
Lilie vypadají nádherně také v nádobách na terasách. K tomuto účelu je v poslední době šlechtěno stále více nižších odrůd s pevnými stonky. Některé druhy (skupina Longiflorum – hybridy) vyniknou ve sklenících a zimních zahradách, výtečně se hodí k řezu.
Tvary květů lilií turbánkovité květy – typické pro vývojově starší lilie, lístky jsou ohnuté nazpět, někdy se až dotýkají vnější strany květu (L. martagon, L. davidii, L. pyrenaicum apod.) miskovité květy – otočené do stran nebo vzpřímené, okvětní lístky vytvářejí misku nebo pohárek (L. bulbiferum, L. sachalinense, Auratum hybridy a další) trubkovité květy – okvětní lístky vytvářejí dlouhou trubku, někdy se na konci otáčejí nazpět, květy jsou nejčastěji otočené do stran (např. čínské hybridy)
Rudé nebezpečí – chřestovníček liliový (lilioceris lilii) Určitě znáte krásně červeného brouka a jeho nápadné larvy, které se často maskují pod černým slizem tak, že vypadají jako ptačí trus. Požírají nejprve listy, pak i květy vašich krásných lilií. Ochrana spočívá v systematickém sběru brouků i larev a postřiku Actelicem 50EC v době výskytu brouků.
Množení lilií Výsevem – botanické druhy se dají množit výsevem na jaře, ale trvá 4–6 let, než vykvetou
Vegetativně – částí rostliny (zachovají se vlastnosti)
Cibulkami, které se tvoří v paždí listů – L. bulbiferum, L. sargentiae, L. lichtinii – sbírají se v době, kdy květy vadnou a cibulky vyzrávají. Vysaďte je asi 3 cm od sebe do směsi jemného štěrku nebo hrubého písku, rašeliny a listovky. Hloubka odpovídá dvojnásobku výšky cibulky. Přezimují v bezmrazé místnosti a v létě dalšího roku je vysadíte ven Dceřinnými cibulkami (B)– některé druhy tvoří na podzemní části stonku nad cibulí drobné cibulky. Po vyjmutí cibule na podzim je opatrně oberte, zasaďte do substrátu (hloubka = 2 x výška cibulky)
Vnějšími šupinami cibule (A) – od konce léta do listopadu (podle doby zatažení nadzemní části) rozeberte opatrně cibuli, vnější šupiny prosypte fungicidem a vložte je do mikroténového sáčku se směsí rašeliny a perlitu (1 : 1). Řádně sáček protřepejte, nafoukněte a zavažte. Označte jmenovkou a uložte na suchém temném místě s pokojovou teplotou.
Asi po 6 týdnech je třeba některým liliím – třeba lilii zlatohlavé – dopřát ještě dalších 6 týdnů v chladu (5 °C). Pak se na bázi šupiny objeví maličká cibulka s lístky, kterou vysadíte do kompostového substrátu (hloubka = výška cibulky)
Kontakty: Zahradnictví Kočí, Českobrodská 212, 190 00 Praha 9, tel.: 281 932 110, mobil: 724 022 815, e-mail: prodej@koci-zahradnictvi.cz , www.koci-zahradnictvi.cz LUKON GLADS, Jaroslav Koníček, Na Brůdku 75, 289 22 Lysá n. Labem tel.: 325 561 710, e-mail: jaroslav.konicek@lukon-glads.cz , www.lukon-glads.cz
text: Jana Pyšková foto: LUKON GLADS, Zdeněk Prchlík |
Jídelna a měšťanský domov
|
|
Dobytím pařížské Bastily v červenci 1789 skončilo „dulci jubilo – jásavé veselí“ barokního a rokového světa. Spíše než krizí politickou byla Francouzská revoluce krizí jedné civilizace, která v celé Evropě určovala způsob myšlení stejně jako umění žít. K hédonistickým rado-vánkám však minulé společnosti scházelo jediné – jídelna neboli samostatný prostor v obytném celku, který by sloužil výlučně gastronomické slasti. Palácové komplexy sice zahrnovaly desítky salonů a různých komnat, ale žádný z nich architekti neobdařili jedno-značnou gastrofunkcí. Šlechta stejně jako bohaté měšťanstvo si nechávali předkládat jídlo v pokojích poblíž kuchyně a pouze při velkých slavnostech se prostíralo v reprezentačních sálech.
Teprve v posledních desetiletích 18. století se v architektonických plánech objevují první návrhy jídelen s vymezenými místy pro jídelní stůl se židlemi a doplňujícím mobiliářem. V půdorysné dispozici začalo docházet k základním změnám, které postihovaly především kuchyň a její dvojče jídelnu. Nejprve se ve velkých soukromých domech a měšťanských bytech začaly v souladu s novými hygienickými předpisy budovat prostranné a vzdušné kuchyně, i když tmavé a páchnoucí kuchyně přežívaly ještě dlouho do 20. století především ve velkých nájemních domech pro chudší vrstvy. Stará kuchyňská pec se přežila a na její místo přišel „železný sporák“, zdobený mědí a mosazí, vytápěný černým uhlím, nebo ke konci století již byl běžný sporák plynový. Kuchyňský nábytek se nyní skládal nejenom z různých stolů se zásuvkami, ale objevují se zde i skříně na stolní prádlo a na nádobí. S kuchyněmi často souvisela i malá místnost opatřená výlevkou a koncem století po vybudování vodovodní sítě se objevuje v kuchyni i dřez. Podobně jako kuchyň dobývala svůj prostor i jídelna, která se vedle salonu stala hlavním interiérem, zvláště pro společnost biedermeieru se jídelna stala soukromým rodinným prostorem par excellence. Proces osamostatňování jídelny byl dokončen k polovině 19. století a později pokračoval v různých mutacích až do první světové války. Vybavení jídelny se odvíjelo od obytného interiéru, který byl podmíněn materiální situací různých společenských vrstev. Slohové a stylové proměny se nejvíce odrážely ve šlechtických interiérech. Především v období biedermeieru došlo k jejich radikálnější obměně, i když v bohatých měšťanských domácnostech k tomu přistupovaly pod vlivem historismu i další různorodé stylové prvky, které po sedmdesátých letech zavalily jídelnu historizující dekorací.
Z jídelny se stávala reprezentační společenská scéna připravená k manifestaci nejenom gastro-nomických slastí. Zde se projednávaly rodinné záležitosti, sňatky, obchody, odvíjel se tu i politický a společenský život. Ústředním bodem byl jídelní stůl, který se stal novým symbolem měšťanské společnosti 19. století. Pojetí stolu a hostiny se stalo estetickou zálibou pro všechny zúčastněné.
Vysunutí rodiny do prvního plánu jako pilíře společnosti přines-lo nový význam stolu, kolem kterého probíhal pevně stanovený rituál. Tomu také odpovídala skladba pokrmů, jídelní a nápojové soupravy a mobiliář jídelny. Rodinný stůl ztělesňoval patriarchální a autoritativní formy života, v němž rodina byla alfou a omegou společnosti a také rozesazení hostů určovalo postavení hostitele, kdy novým prvkem bylo rovnomocné postavení ženy a dětí u stolu. Jídelna a její interiérové uspořádání bylo podřízeno ničím nerušenému stolování, při kterém účastníci mohli přemítat o fyziologii chuti. Hostina tak definitivně opustila svět středověkých, renesančních a barokních příležitostných komnat nebo sálů. V tomto smyslu lze hovořit o novém životním stylu, k jehož vzniku přispělo znovuzrození jídelny jako samostatného prostoru v obytné architektuře Hostina se časovým obloukem, který trval více než 1 500 let, opět vrátila do lůna antického jídelního triclinia. Podobně se vracely i stavy rajské blaženosti, které se zmocňovaly všech účastníků po hostině v nově zrozeném jídelním interiéru.
„V té chvíli byli hosté v onom šťastném stavu lenosti a mlčení, do něhož nás uvádí vybraná hostina, když jsme poněkud přecenili svou zažívací schopnost. Maje záda opřena o židli, zápěstí lehce podepřena o kraj stolu, hrál si každý host netečně se zlatou čepelí nože. Když se večeře chýlí k tomuto sklonku, žmolí někteří lidé jádro hrušky, jiní koulejí mezi palcem a ukazováčkem střídu chleba, zamilovaní načrtávají zbytky ovoce beztvárná písmena, lakomci počítají své pecky a řadí je na talíři, jako režisér rozestavuje své statisty v pozadí divadla. Jsou to malé gastronomické blaženosti, k nimž nepřihlížel ve své knize Brillat-Savarin, spisovatel jinak tak všestranný.“ (Honoré de Balzac, Červená hospoda, 1846)
Kontakty: STAROŽITNÝ NÁBYTEK STODOLA, Holešovická tržnice, hala 36, Bubenské nábř. 306, P. O. BOX 11, Praha 7, tel.: 602 209 115
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Letničková vášeň
|
|
Podívejme se do zahrady jedné „prvorepublikové“ vily nedaleko Benešova, kde letničkovou vášeň prožívají již devět let. Teprve devět let proto, že předtím to nadšená vnučka (dnes už máma) jednoduše dělat nesměla. Jeden z prarodičů, který v domě „vládl“, uznával na zahradě jen to, co přináší užitek, tedy plodiny, které se dají jíst. Všechno ostatní bylo považováno za neužitečný plevel. Takový postoj starší generace nebyl ani v nedávné minulosti výjimkou. Dnes už jsou vztahy na zahradě jiné a vládne tady vnučka. Co se změnilo? Místo zeleniny jsou záhony plné pestrých květin.
Výsadba Jakmile už nehrozí přízemní mrazy, je čas vysázet mladé sazeničky na záhony. U Benešova je nikdy nepočítali, ale bylo by to jistě úctyhodné číslo. Navíc se každoročně počty zvětšují. Jistým ulehčením je fakt, že některé druhy se už „přesévají“ samy. Na místě jich pak necháte jen tolik, kolik chcete, a zbytek přesadíte jinam. Na naší zahradě zastávají majitelé filozofii, podle které respektují do značné míry vůli samotných rostlin a z velké části je nechávají tam, kde se jim to zamlouvá. Zbytek ploch osází novými rostlinami, a tak se druhové i barevné kombinace každoročně mění.
To, že záhony vypadají každý rok jinak, má několik důvodů: Jednak se objevují stále nové druhy a kultivary, kterým majitelé nedokážou odolat a chtějí je vyzkoušet, a pak je tu i praktický důvod – aby se zamezilo přenosu chorob, které zůstávají v půdě, je vhodné sázet choulostivější druhy pokaždé na jiné místo.
Péče a ochrana Letničky jsou většinou vitální a nenáročné rostliny. Některé druhy však mají křehké stonky (brutnák) a po pořádném lijavci nebo vichru pak vypadají značně zuboženě. Nejdůležitější prací sezony je zálivka. V létě se u hadice střídá celá početná rodina, protože proud nesmí být příliš prudký a zalít tolik kytek je práce na několik hodin. Asi by pomohla automatická závlaha, ale o tom majitelé zatím ještě neuvažují. Jiným důležitým opatřením je ochrana. Ve vlhčím prostředí nedaleko řeky Sázavy je na zahradě zvýšený výskyt houbových chorob, především plísně a padlí. I když členové rodiny nejsou žádní ortodoxní ochránci přírody, je jim jasné, že chemie je na zahradě to poslední, co chtějí mít. Zkoušejí tedy ochranu na biologickém principu a mají úspěchy. Každoroční starosti s hnilobou rajčat vyřešilo přestěhování rostlin na jiné místo za dům. Stejně jako na rajčata používají i na květiny postřik (preparát POLYVERSUM). Jde vlastně o roztok obsahující ušlechtilou houbu, která „požírá“ houby jiné, v našem případě právě plísně a padlí, které by zničily květiny.
Náročná příprava Nejpracnější je především příprava rostlin. Kromě toho, že musíte většinu semen sehnat a nakoupit, je nutno mnoho druhů předpěstovat v pařeništi nebo jiném vhodném místě. To znamená zkypřit, vyhrabat a urovnat jemný substrát a do něho ve správné hustotě a hloubce vysít semínka letniček. Abychom vás ale příliš neodradili, stačí jistá zkušenost a šikovnost a dílo se podaří. Naše fotografie vás jistě inspirují. Netroufáte-li si na celou letničkovou zahradu, zkuste tak upravit alespoň kout vlastní zahrádky. Možná vám leží celé léto ladem záhon, na kterém kvetly jarní cibuloviny.
Co jsou to letničky a jak na ně? Pěstování letniček, tedy rostlin, které na jaře vyklíčí, v létě vykvetou, poté dozrají jejich semena a do zimy zahynou, je v mnoha směrech specifické. Mnohé z nich se musí předpěstovat, ale kdo nespěchá, může některé vysít již přímo na stanoviště. Nejdůležitějším termínem jsou pro pěstitele letniček tradičně „zmrzlí“, tedy období květnových mrazíků, které by mladé rostlinky spálily. Proto do tohoto termínu musí zůstat v pařeništi nebo je musíte na záhonu chránit fólií nebo podobným způsobem
Letničky paní Bohdany Paní Bohdana má ráda především mohutné a vzrůstné druhy, které promění zahradu v malou džungli. Tyto rostliny jsou vhodné do středu záhonu, na okraje se pak lépe hodí nižší a polštářovitě rostoucí.
Tabák (Nicotiana), hrachor vonný (Lathyrus odoratus), hledík větší (Antirrhinum majus), ostálka (Zinnia), mák vlčí (Papaver rhoeas), luštěnice (Cleome hassleriana), sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica), chrpa polní (Centaurea cyanus), levkoj (Matthiola), koukol polní (Agrostemma githago), krásenka (Cosmos), laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus), len (Linum), jiřinka (Dahlia), aksamitník (Tagetes), ostrožka dvojtvárná (Consolida ambigua), černucha damašská (Nigella damascena), brutnák lékařský (Borago officinalis), měsíček lékařský (Calendula officinalis), slunečnice roční (Helianthus annuus), krásnoočko barvířské (Coreopsis tinctoria), třapatka chlupatá (Rudbeckia hirta), svazenka (Phacelia tanacetifolia), prorostlík (Bupleurum rotundifolium), slézovka (Malope trifida)
Kontakty: Zahradnictví Černý, Husova 139, 551 01 Jaroměř, tel.: 491 812 312, STARKL zahradník, Kalabousek 1661, 286 01 Čáslav, tel.: 327 314 982, Zahradnické centrum Chládek, Střešovická 47, 162 00 Praha 6, tel.: 235 351 032, e-mail: zahrad-centrum@volny.cz
text: Jiří Prouza foto: autor |
