|
|
Oko laika by asi sotva poznalo, že na místě dnes již upraveného vilového areálu v Hodkovičkách se dříve nacházela zcela zpustlá zahrada s ruinou starého domu. K rekonstrukci této stavby včetně přilehlého okolí přistoupil ateliér Filipa Zieglera s intuicí i racionalitou. Na architektovi bylo, aby vila neztratila svoji původní tvář. Zároveň v jejím těsném sousedství navrhl dvě dvoupodlažní novostavby, které fungují jako samostatné domovní jednotky. Odvážná představa, dalo by se říci. Díky jemnému přístupu Filipa Zieglera by ale pozorovatel skoro řekl, že v této lokalitě všechny domy stojí odjakživa.
Rekonstrukce plná nesnází „Vanilková“ fasáda zrekonstruované vily majestátně kontrastuje s travnatým svahem. V prostorném staronovém objektu s výtahem mohou nyní bydlet nezávisle na sobě dvě rodiny. Strmá stráň, do níž je stavba částečně zapuštěna, přitom realizaci přestavby ztěžovala. Architekt se však snažil, aby svah s několika vzrostlými smrky zůstal za každou cenu zachován. Chtěl se totiž vyhnout tomu, aby se změnil v nevzhlednou asfaltovou příjezdovou cestu. Další problém představoval vzácný prastarý javor, který roste v těsné blízkosti vily, na nějž musel brát Filip Ziegler při rekonstrukci ohled. Všechny tyto tvůrčí záměry se mu naštěstí podařilo splnit. Také proto si obyvatelé všech tří domů rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zeleně.
Fasáda vily je laděna do jemného krémového odstínu, který respektuje původní štukaturu a cihlové detaily kolem oken, u vstupních dveří a na průčelí.
V suterénních prostorách se skrývá bazén. Skrze posuvná francouzská okna je odtud vidět na zahradu. Za hezkého počasí můžete po koupání vyjít rovnou ven.
Svérázná dvojčata Příjezdová cesta se za rekonstruovanou vilou stáčí směrem doleva. Dovede vás k přilehlým novostavbám. Ty již nepůsobí tak hmotně jako jejich „sousedka“, ale zachovávají si svou vlastní tvář. Oba objekty, s čelními stranami shlížejícími ze stráně směrem k rekonstruované vile, jsou zapuštěny do svahu. Jejich fasády využívají kombinaci režného zdiva a béžové omítky.
Domy svou přítomností a stylem neruší okolí ani původní vilu. Postaveny jsou ve stylu, který by se dal charakterizovat jako neofunkcionalistický, na první pohled vás hned zaujmou velkými okny a volnými přístupy na terasy a balkony. Střechy plynule přecházejí v dřevěné přesahy, který terasy chrání před nepřízní počasí.
Prostor mezi oběma stavbami vyplňují garáže se zatravněnou střechou opatřenou zábradlím – ideální místo pro relaxaci s nádherným výhledem na Prahu. Zajímavým prvkem je též zahradní altánek schovaný ve svahu nad vilami.
Mystická atmosféra Bezprostřední okolí obytného souboru v Hodkovičkách připomíná středomořskou krajinu. Stavby jsou obklopeny vzrostlými borovicemi, které se vypínají i na svahu. Pozemek působí díky zahradnímu altánku skoro mysticky a vyzařuje velmi poklidnou komorní atmosféru. Architektovi se podařilo intimitu prostředí dokonale zachovat. Obyvatelé domů, ač spolu těsně sousedí, mají díky rafinovanému prostorovému rozložení dostatek soukromí. Přitom však o sobě stále vědí. Vtisknout každé stavbě osobitou tvář tak, aby svým charakterem nezastiňovala ostatní objekty, nebyl jednoduchý úkol. Filipu Zieglerovi se to podařilo. V harmonickém prostředí vilového areálu v pražských Hodkovičkách musí být radost bydlet.
Kontakt: Hans Paul architekti, Ing. arch. Filip Ziegler, Dušní 8, 110 00 Praha 1, tel.: 224 813 881, e-mail: hanspaul@volny.cz
text: Klára Bobková foto: Ota Pajer, Pavel Štecha |
Blog
Maximální pohodlí
|
|
Domů si kupujeme nejrůznější křesla, divany, otomany, sofa, sedací soupravy, zkrátka vše, na čem se dá sedět – důležitým kritériem při výběru je maximální pohodlí.
Rozložit, položit, sklopit Současný moderní sedací nábytek bývá vybaven nejrůznějšími dodatečnými opěrkami, které zvyšují komfort sezení. Patří sem podpěry hlavy, nohou, mechanismy, které umožňují snadno změnit úhel opěry zad vůči sedáku či zvětšit sedací plochu tak, aby se na ní vešlo více osob, případně se pohovka proměnila v lůžko pro příležitostné přespání. U standardních typů se změna polohy ovládá mechanicky, jiné soupravy mají speciální integrované ovládání (např. tlačítko, páčku apod.), ty luxusnější jsou vybaveny dálkovým ovládáním. Hlavním předpokladem zabezpečení zdravého a pohodlného sezení je správné ergonomické řešení sedadla, opěradla a samozřejmě područek. Platí pravidlo, že každý druh sedacího nábytku má napomáhat optimálnímu sezení člověka v poloze, při níž nebude spotřebovávat neúměrné množství energie na udržení polohy vsedě. Uživatel se má cítit naprosto pohodlně, přičemž výška sezení by vždycky měla umožnit, aby se chodidla celou plochou dotýkala podlahy. Dostatečně kvalitní polohu při sezení zajistí optimální výška křesla či pohovky, která by měla být 37–40 cm, úhel mezi sedadlem a opěradlem je pak 101–108 stupňů. Ke zdravému sezení přispívá rovněž potahová látka. Ta by měla být dostatečně prodyšná, z hlediska hygieny jsou pak ideální snímatelné látky, které lze stáhnout, vyprat a znovu navléct.
Masážní křesla Právě sezení může být paradoxně příčinou mnoha bolestí zad a krční páteře. Nevhodná volba pracovní židle v kombinaci s prosezenými polštáři naší oblíbené „pohodlné“ pohovky mohou být příčinou někdy až nesnesitelných bolestí spojených s migrénou. Kdo by o to stál? Přitom existuje křeslo, které od podobných neduhů může rychle odpomoci – masážní křeslo. Hned na začátku musím zdůraznit, že nemám na mysli žádný rustikální model, s nímž se zpravidla setkáváme. I v tomto oboru jsou v nabídce designovaná křesla, za jejichž tvar se v současném interiéru určitě nemusíte stydět. Mohou připomínat luxusní sedadlo letadla či některé z křesílek, které bychom ochotně zařadili do rubriky Top design. Křesla jsou vybavena speciálními mechanismy, které uvolní svaly na zádech a šíji, některé dokonce pomohou i nohám. Tělesnou schránku umí omladit o několik let, a zřejmě nejen po fyzické stránce. Výsledky testů totiž nedávno prokázaly, že tento druh křesla dokáže při masáži snížit stres a neklid až o 40 procent. Ideální jsou modely, u kterých můžeme nezávisle na sobě polohovat sedák, opěrku nohou a opěradlo zad. Tím totiž získáme množství poloh sezení, které můžeme využívat při relaxaci, četbě, sledování televize atd. Standardně jsou křesla vybavena třemi základními masážemi — tzv. protahovací, poklepovou a hnětací, ostatní pak už jen zvyšují komfort výrobku (např. roztírací). Některé modely umožňují masáže vzájemně kombinovat. Podstatné je, abychom mohli snadno ovládat intenzitu masírování (až 5 stupňů), přičemž masáž by neměla být příliš silná, přitom však dostatečně razantní a na zádech rovnoměrná. Luxusní modely jsou vybaveny speciálním mechanismem, který umožňuje v závislosti na váze, výšce a tvaru zad určit intenzitu masírování. Zvolit si můžete rovněž program podle toho, co jste ten den právě dělali (sport, sezení v kanceláři atd.). Bezpečnost provozu křesel každý výrobce zajišťuje po svém. Mohou být vybavena kódem, který po zadání umožní spuštění. Dostane-li se pod křeslo nestandardní překážka (domácí zvíře, hračka, bačkora apod.), automaticky některé modely provoz zastaví a teprve po odstranění předmětu pokračují v masírování. Ovládání jednotlivých funkcí je zpravidla dálkové, ideální jsou buď integrované panely v područce, nebo bezdrátové spojení.
MUDr. Pavel Barsa Neurochirurg Neurocentra Krajské nemocnice Liberec, věnuje se chirurgii páteře a je členem Evropské společnosti pro výzkum a léčbu páteře. Pro správné ergonomické sezení vyhledávejme dostatečně stabilní tělesnou polohu, v níž žádná ze svalových skupin trupu není v nadměrném napětí. Dbejme na to, aby se jednalo o pozici aktivní, nikoliv pasivní a mějme na mysli požadavek volné hybnosti krční páteře. Potřeba manipulace předměty v zorném poli předpokládá uvolnění paží. Intenzivnější duševní činnost není možná bez dostatečného zásobení mozku okysličenou krví, proto nezapomínejme, že by sed neměl omezovat dechovou aktivitu. Stejně jako se liší tělesná stránka každého z nás, odlišná bude i velikost a konstrukce sedacího nábytku. Společným znakem správně zvolené židle nebo křesla však zůstává psychická pohoda a absence bolestí zad i při dlouhodobějším sezení.
Masážní křesla by měla mít: 1 nezávisle na sobě polohovatelný sedák, opěrku nohou a opěradlo zad 2 alespoň tři typy masáže: protahovací, poklepovou, hnětací 3 možnost nastavení intenzity masáže 4 zajištěnou maximální bezpečnost při používání 5 dostatečně elastický, prodyšný a hygienický potah 6 integrované nebo dálkové ovládání
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CAST INTERIORS, Žitná 41, Praha 1, tel.: 222 212 420; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; FORME ITALIA, Táboritů 1, Olomouc, tel.: 585 119 129, fax: 585 119 130; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; JV POHODA, Doudlevecká 18, Plzeň, tel.: 377 328 302–5, 602 452 868, fax: 377 328 304; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358 LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; POLSTRIN DESIGN, Jiřího nám. 42, Poděbrady, tel./fax: 325 616 355, mobil: 724 139 083, Pražská 685, Hradec Králové, tel.: 495 535 486–67, fax: 495 535 737
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Zakrýt, nebo ukázat?
|
|
Efektní nohy Kuchyň postavená na nohách bude působit mnohem vzdušnějším dojmem než ta, která má sokl. Kuchyně opatřené zajímavými nožkami působí také mnohem efektněji a dvakrát to platí o kuchyních modulových. Nutno však vzít v úvahu důležitý fakt, že ať je majitel takové kuchyně sebevíc pořádný, přesto se v těchto místech bude neustále držet prach, který už za několik málo dní dokáže vytvořit úplné chuchvalce. Tento problém je ještě viditelnější, je-li součástí kuchyně středový ostrůvek postavený na nohách.
Co se týká materiálů, nohy bývají většinou z nerezavějícího kovu a s možností výškové regulace. Jejich spodní část, jež se dotýká podlahy, musí být v každém případě opatřena podložkou, která chrání podlahu před vrypy. Setkáte se i s kuchyněmi postavenými na nohy dřevěné. Před nepříznivými vlivy vlhkosti chrání tyto nohy kovové opláštění jejich spodní části (většinou se jedná o nerezovou ocel nebo hliník). Pod tímto pláštěm může být ukryt i výškově nastavitelný šroub. Standardní výšky noh jsou 10 nebo 15 cm, můžete se setkat i s efektními 25 cm. Nutno ještě poznamenat, že tento typ kuchyní bývá většinou o něco dražší, neboť nohy jsou viditelné, a proto se velmi dbá na jejich design, za který je třeba připlatit.
Praktické sokly Jste-li pro praktičtější řešení, zvolte raději kuchyň se soklem. Díky tomu, že se sokl dá přiříznout, může skrýt i drobné nerovnosti podlahy, které by v případě odkrytých noh byly viditelnější. Sokly se dnes nabízejí v mnoha materiálových provedeních, takže nemusí plnit jen funkci praktickou, ale mohou se podílet i na té estetické. Na výběr máte masivní dřevo v barevné škále od laku a lamina až ke kovu. Vyberete-li si kuchyň z masivu, dýhy nebo lamina s imitací dřeva, nejspíš budete volit sokl ve stejném designu, bude se však hodit i sokl kovový, který vzhled kuchyně ještě víc podtrhne. Barevný sokl doporučujeme jen v tom případě, že ve stejné barvě budou i dvířka kuchyně. V případě kovového vzhledu se může jednat buď o fólii v kovovém designu nalepenou na desce, nebo o skutečný kov, a to o nerezovou ocel nebo hliník (druhá varianta bude dražší, ale odolnější).
Počítáte-li s vestavěnou lednicí, je třeba myslet na průduchy, které musí být v soklu vyřezány. Máte-li v domě zabudovaný centrální vysavač, jeho vývod bývá většinou také zabudovaný v soklu.
Mobilní kolečka Efektním a současně účelným prvkem jsou kolečka. Najdete je převážně u servírovacích stolků a zásuvkových kontejnerů, které se stávají praktickým doplňkem moderních kuchyní. Setkáte se i se stolky, které tvoří nenápadnou součást kuchyňské linky a v případě potřeby se vysunou a slouží buďto jako mobilní pracovní stolek s úložným místem pro nádobí či připravované potraviny, nebo jako stolek servírovací. Kolečka těchto stolků by měla být vždy opatřena brzdičkou.
Jakému řešení dávají přednost vaši zákazníci? Odpovídala Kristýna Matoušková z kuchyňského studia BERLONI
Většina našich zákazníků volí variantu se soklem. Důležitým faktorem při rozhodování je snadná údržba podlahy. Sokl zabraňuje vnikání nečistot pod kuchyňskou linku, v případě potřeby se dá i snadno odmontovat, aby se prostor pod linkou zbavil prachu. U rustikálních kuchyní používáme výhradně sokly, a to v barvách a struktuře dvířek kuchyně.
Tip pro malé kuchyně V kuchyni, kde se šetří každým centimetrem, je třeba využít i ty nejskrytější úložné prostory. Jedním takovým místem je prostor pod kuchyňskou linkou, který kryje sokl. Někteří výrobci kuchyní nabízejí nízké zásuvky, opatřené kolečky nebo výjezdovým mechanismem, které se umisťují do této nejspodnější části kuchyňské sestavy. sem doporučujeme ukládat pouze věci, jimž nevadí případný prach.
Kontakty: ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042, www.atmosphere.cz ; BERLONI, 28. října 277, Ostrava, tel.: 596 624 870, www.jkt.cz ; Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, www.cesare.cz ; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, www.ikea.cz ; KORYNA, komerční zóna Modletice, Praha-východ, tel.: 323 610 813, fax: 323 610 830; Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, www.koryna.cz ; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036, Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133; KUCHYNĚ PLUS, Křižíkova 24, Praha 8-Karlín, tel.: 222 312 428; MAX PALLADINELLI KUCHYNĚ, Vymazalova 18, Brno, tel.: 548 538 584, fax: 548 638 584; NEXT INTERIER, Ústřední ulice (proti Europarku), Praha 10-Štěrboholy, tel.: 272 701 841, fax: 272 700 520; POGGENPOHL CZECH, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 233 399, fax: 224 217 821; SEDLÁK INTERIER, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 217 817, fax: 224 217 819; SCHÜLLER KUCHYNĚ, Vinohradská 57, Praha 2, tel./fax: 222 251 319, 732 286 384
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Koráb s více palubami
|
|
Když jsem s autorem přijížděl k výraznému domu na okraji Brna, zdál se mi na první pohled větší, než ve skutečnosti je. Poté co jsem ho obešel ze všech stran, jsem ale musel svůj názor změnit – stavba působí spíše subtilně. Původní dojem robustnosti vyvolalo především režné zdivo vnějšího pláště. „Lícovky Klinker jsou vyspárované na milimetr přesně,“ hodnotí řemeslné provedení Lubomír Hruška. Stavbu odlehčuje válcová střecha i oblouková jihozápadní stěna.
Exteriér vily vzbuzuje v návštěvníkovi veselé a optimistické pocity. Červené lícové zdivo kontrastuje s bílými okenními rámy a s bílým zábradlím na terasách. Výplň spár mezi cihlami zase ladí se šedavým odstínem zinkotitanové střešní krytiny. „Měď by sem prostě barevně nezapadala,“ říká architekt.
Uvolněný prostor Dobrá nálada vás neopustí ani uvnitř domu, naopak bude spíše umocněna protikladem intimnějších a prostornějších partií interiéru. Vchodové dveře umístil autor na severovýchodní stranu objektu, před nepřízní počasí je chrání protější svah a elegantní stříška. Od příjezdových vrat se dá autem vjet rovnou do dvougaráže, odkud lze vstoupit do zádveří. Z této poměrně malé místnosti pak po třech schodech sejdete do haly, do níž přivádí světlo velký polykarbonátový světlík. Další dva stupně vás přivedou do obývacího pokoje. Rozdílná úroveň podlah těchto tří částí kopíruje sklon terénu. Směrem do nitra domu jsou tedy místnosti v přízemí stále vyšší, také proto se v domě neustále cítíte velice uvolněně.
Rohový krb pomáhá temperovat přízemí. Jeho benátský štuk a kamenný sokl komunikují se žlutými vnitřními omítkami i lesklou italskou keramickou dlažbou na podlaze typu Pietra di Almissa ze série Pietre di Dalmazia. Připomíná povrch mramorových desek, po nichž chodí již celá staletí lidé v chorvatských přístavních městečkách. Součástí bohatě prosvětleného obývacího prostoru je i jídelní kout a kuchyň.
Slavnostní atmosféra Velmi pohodlné samonosné jednoramenné schodiště vás přivádí do patra. Každý krok je opravdovým požitkem. Z galerie si návštěvník může blíže prohlédnout světelnou „rampu“, která dává interiéru slavnostní atmosféru. Atypické těleso se skládá z perforovaného nosníku a ze šesti bodových svítidel. Ložnice rodičů se otevírá na jižní terasu s pergolou, disponuje samostatnou koupelnou a je šatnou spojena s dětským pokojem.
Konečná podoba domu vykrystalizovala z několika návrhů. „Než jsme se dopracovali k válcové střeše, uvažovali jsme o rovné, sedlové i pultové,“ říká Lubomír Hruška. Pečlivá příprava projektu se vyplatila.
Kontakty Akad. arch. Lubomír Hruška, Kotlářská 45, 602 00 Brno, tel.: 541 233 755, 549 251 513, mobil: 608 878 870, e-mail: pearmen@volny.cz hrubá stavba: IMOS Brno, a. s., Olomoucká 174, 627 00 Brno, tel.: 548 129 111, 532 173 111, fax: 548 129 390, vnější plášť: UNO, v. o. s., Vážného 15, 621 00 Řečkovice, tel.: 541 228 934-5, fax: 541 228 944, e-mail: uno-vos@volny.cz
text: Filip Hubička foto: Libor Stavjaník |
Materiály pro stavbu 6/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/6_04/Obsah.pdf
Underground kousek od Brna
|
|
Neustálý růst cen nemovitostí, stavebních prací i materiálů odrazuje mnoho zájemců o bydlení ve vlastním domě. Někdy se ale ukazuje, že risk je přece jenom zisk.
Majitelé originální vilky v Rajhradu u Brna si zdánlivě vytáhli jenom samé černé Petry. Stavební pozemek o rozloze zhruba 400 m2 byl vhodný spíše pro víkendovou chatu než pro stavbu pětipokojového rodinného domu. Ještě vážnějším problémem se mohly stát omezené finanční možnosti. Případné velkorysé překračování rozpočtu v průběhu stavby, populární a rozšířené šarády většiny stavebních firem, by totiž pro majitele znamenalo katastrofu. Situaci ještě komplikovalo investorovo tiché přání postavit si dům originální, osobitý, který by v sobě nesl jednoduchý rustikální punc. K projektu domu přizval architekta Svatopluka Sládečka, který přišel s rodinným domkem volně vloženým do krajiny. Stavba působí kontrastně a až provokativně vzhledem k okolní zástavbě „podnikatelsky barokních“ typizovaných vilek.
Oživená krajina Absurdní požadavky úředníků na sedlové střechy snad už časem povedou až k protestním hladovkám architektů. Zatímco krajinu zaplavují rozlézající se aglomerace domů těch nejpokleslejších estetických kvalit, skutečnou tvůrčí práci maří zaklínadlo „sedlo a úhel sklonu“. Každý z autorů má nějaký svůj osvědčený způsob boje s byrokratickým molochem. Tým architekta Sládečka v případě tohoto domu zvolil taktiku samozřejmé vstřícnosti. Tvůrci od počátku tvrdili, že dům má vzhledem ke specifickému tvaru, totožnému v půdoryse i v řezu, střechu sedlovou s nepatrným sklonem. Zda se spíše jedná o kombinaci pultové a rovné střechy s mírným spádem, můžete posoudit sami. Investor musel své představy podřídit finančním možnostem. Svatopluk Sládeček se rozhodl zvolit místo klasické stavby variantu „technologického undergroundu“. Sám autor hovoří o „realizovaném modelu v měřítku 1 : 1“. Nosná konstrukce je kombinací zděných stěn v přízemí a hrázděné konstrukce v patře, stropy jsou trámové. „Underground“ užitých stavebních technologií spočívá v jejich až primitivní jednoduchosti a finanční nenáročnosti. Zkrátka žádné složité a drahé postupy, nic, co by nešlo udělat přímo na stavbě, a to těmi nejjednoduššími prostředky. Stačily jen pilka, hřebíky, kladívko a zručné ruce. S trochou nadsázky lze říci, že by se takový rodinný domek mohl prodávat složený v krabici jako stavebnice pro šikovné kutily. Dokonce i působivé opláštění domu využívá ten nejlevnější materiál na našem trhu – obyčejnou dřevěnou palubku (150 Kč za m2), namořenou sytě červenou barvou. Ta ostře kontrastuje s okolím a vyvolává optimistický dojem. Jde o další ze zásadních záměrů architekta Sládečka. České prostředí a podnebí je poměrně nemilosrdné a krajina se po většinu roku topí v šedivých a hnědých tónech. Čím ostřejší a kontrastnější je pak barva objektu, tím víc potom okolní prostředí oživuje.
Takový normální dům Lichoběžníkový půdorys objektu se svým tvarem takřka identicky přepisuje do řezu, což vyvolává dojem přehlednosti objektu. Tento tvar ovšem vychází i z členění vnitřního prostoru, jenž musel být vzhledem k omezeným rozměrům velmi precizně promyšlen a rozvržen. V přízemí objektu je situována hlavní obytná část, pracovna a nezbytné zázemí, do patra pak Svatopluk Sládeček umístil ložnice, WC a koupelnu. V otevřené pracovně se nachází velká dvoupatrová knihovna. Nahuštěnou dispozici v minimálním kompaktním tvaru vyvažují drobné prostorové „hry“ různých výklenků a výhledů. Zařízení domu je stejně jednoduché jako celá stavba, ovšem nevychází z architektonického návrhu. Vybavení koupelny, volba dlažby, kuchyňská linka – to vše už bylo plně v rukou a v mezích finančních možností investora. Sami autoři by dali v interiéru přednost jiné barevnosti. Podstatné ale je, že stavba majitelům po všech stránkách vyhovuje. Cítí se v ní velmi spokojeně. „Je to normální levný dům,“ říká Svatopluk Sládeček a uzavírá: „Nyní ještě navrhneme několik kousků nábytku, a hlavně se chystáme opláštit schodiště hliníkovým plechem, aby získalo ten správný švih.“
Technické údaje: Zastavěná plocha: 80,3 m2 Obestavěný prostor: 506,7 m3 Užitná plocha: 105,9 m2 Obytná plocha: 70 m2 Cena: 1,5 mil. Kč Spolupráce: Bc. Pavel Míček, Ing. arch. Hana Maršíková, Ing. Martin Nedbálek
Kontakt: Studio New Work, Vranovská 102, 614 00 Brno-Husovice, tel.: 545 575 755, e-mail: studio@newwork.cz, www.newwork.cz
text: Lucie Konášová foto: Libor Stavjaník |
Je malá a vaše
|
|
Ti první to mají složitější, neboť jejich koupelna bývá v celém bytě zpravidla jediná a tudíž se do ní musí vejít vše, co ten či onen potřebuje. Ti druzí mohou problém malé koupelny vyřešit mnohem elegantněji a s nadhledem, neboť ona malá slouží ve velkém domě jen jako „hostinská“ či „doplňková“ k prostorné rodinné relaxační. Do takové pak stačí nakoupit drobné zařizovací předměty, pohrát si s doplňky a máte zaručeno, že koupelna bude vypadat velmi pěkně. Usoudili jsme, že problém jediné malé koupelny v bytě je mnohem ožehavější, zaměříme se tedy na něj. Myslí za vás Přesné rozmístění sanitární keramiky a ponechání volných prostor mezi jednotlivými předměty má svá pravidla a pro volný a bezpečný pohyb by se měla tato pravidla raději dodržovat. Když však dojde na lámání chleba a do miniaturního prostoru cca 150 x 150 cm se musí vejít umyvadlo, klozet a vana nebo sprcha, jdou všechna doporučení stranou. Toho jsou si vědomi i výrobci veškerého koupelnového vybavení a ve svých sortimentech mají každý alespoň jednu kolekci či model speciálně určený pro zařízení malých koupelen.
Vana, nebo sprcha? Ať už si do malé koupelny vyberete vanu akrylátovou nebo smaltovanou, vždy by měla být speciálně tvarovaná, aby při zabrání minimálního místa nabízela pokud možno co největší komfort. Zúžená bývá v prostoru nohou, pro pohodlnější ležení může být uvnitř ergonomicky vytvarovaná, opatřená madly a podhlavníkem. Firma RAVAK vyvinula pro tyto účely dokonce rohovou akrylátovou vanu Rosa, která se vyrábí v rozměrech 140 až 160 x 105 cm. Většinou jsou tyto vany na trhu v levostranné i pravostranné variantě. IDEAL STANDARD vyrábí vanu Small (150 x 76/70 cm), pro kterou má i zástěnu z tvrzeného skla. Ze starší kolekce je vana Twinset, kombinovatelná s programem ECCO. Specialista na smaltované vany firma KALDEWEI nabízí novou vanu Miniform v rozměrech 157 x 70/47,5 x 43 cm. Tímto jsme se dotkli problému, zda je nutné vzdát se vany či sprchového koutu, když rodina by ocenila v malé koupelně obojí. I na to výrobci myslí a vytvořili již několik kolekcí van, které jsou speciálně zkosené pro napojení sprchové vaničky, a to hned v několika variantách. Je to například řada Minilux firmy KALDEWEI. Pokud ani toto řešení již prostor nedovolí, nabízí se možnost vybavit vanu zástěnou. Můžete si tak v klidu dopřávat osvěžující sprchu ve vaně, aniž by koupelna po každém osprchování plavala. Když si sluchátko sprchové hadice vybavíte přepínací masážní hlavicí, dá se hovořit i o komfortu.
Bez umyvadla to nepůjde Standardní rozměry umyvadla jsou cca 60 cm s hloubkou 50 cm. V malé koupelně se budete muset trošku uskromnit a vybrat si umyvadlo s šířkou 50 až 55 cm a s menší prostorovou hloubkou (42 až 45 cm). Ve speciálních kolekcích seženete umyvadla, jež disponují hloubkou pouhých 38 až 40 cm, aniž byste byli při jejich používání znatelně omezováni. Z bezpečnostního hlediska vybírejte zásadně umyvadla zaoblená. Další praktickou variantou jsou umyvadla rohová. Vyrábějí se i speciální malá umývátka, která však slouží pouze k umístění na toaletu.
Proč se vzdávat bidetu? Další cenný prostor v koupelně získáte, spojíte-li dvě sousedící místnosti – koupelnu a toaletu (pokud mezi nimi ovšem není nosná zeď). Tato varianta však není vhodná u vícečlenné rodiny. Pokud si hodláte dopřát komfort v podobě bidetu a do malé koupelny se vám již toto zařízení nevejde, nezoufejte. Existuje několik řešení. Buďto v podobě speciální baterie Bideta (nabízí firma ORAS), kdy se jedná o spršku, která je umístěná mezi umyvadlem a klozetem. Druhým řešením je takzvaný přídavný bidet, který nabízí více firem v několika modifikacích. Úložné prostory Nejenže se v mnohých rodinách musí do koupelny vejít umyvadlo, vana nebo sprcha a klozet, je třeba myslet i na úložné prostory. Ideální místo k ukládání je prostor pod umyvadlem. Doporučujeme tedy nepořizovat umyvadlo se sloupem či polosloupem, ale zvolit takové, jež je zabudované do umyvadlové skříňky, která poskytne úložné prostory. Raději než obyčejné zrcadlo si kupte zrcadlovou skříňku (galerku), kam se také dají umístit nějaké drobnosti. Ideální jsou rovněž pojízdné zásuvkové kontejnery, které lze podle potřeby přemisťovat. Hledáte-li další úložné prostory, stačí se poohlédnout po kousku volné zdi a umístit na ni třeba drátěnou či skleněnou poličku, která bude ve stísněných podmínkách působit vzdušněji. Prostor k sušení vlhkých ručníků může nabídnout žebříkový radiátor.
Originální řešení Zcela ojedinělým způsobem se k problému malých koupelen postavila firma VILLEROY & BOCH. Sanitární keramiku série Oblic (umyvadlo, závěsný klozet, pisoár) uzpůsobila malým prostorám zešikmením jejich tvarů, aniž by přitom ubrala na jejich velikosti. Série se hodí jak do malých koupelen, tak i k zařízení miniaturní toalety, přičemž v ní klozet a umyvadlo zabere minimálních 1,10 x 0,90 cm.
Několik triků – Světlé barvy interiér prozáří a koupelna bude působit nadčasově. – Velký formát obkládaček prostor ještě zmenší. Ideální je mozaika či formát maximálně 20 x 20 cm. – Nikdy neobkládejte malou koupelnu až ke stropu. – Plochu pokrytou obkládačkami oživte zajímavě dekorovanými obkládačkami nebo listelou. – Použijte odlišný vzor, barvu a formát na dlažbu a na obklady. – Prostor opticky zvětší zrcadlo. – Nábytek by měl být světlý, pokud možno prosklený (bude působit vzdušněji). – Uvědomte si, jak důležité je dokonalé osvětlení koupelny.
Kontakty: DUSCHOLUX (Valter Černík), tel.: 547 229 025, 728 879 840, HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 312 526 193; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270–71; JOKEY, Jeremiášova 947, Praha 5, tel.: 296 376 362; KALDEWEI, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Moderní interiér na staré půdě
|
|
Pražské půdy, zejména v secesních i starších domech v okolí Staroměstského náměstí, patří dnes k nejžádanějším stavebním „lokalitám“. Jsou většinou velké a vysoké, takže dovolují zbudovat byt o dvou podlažích, mohou se otevřít venkovnímu prostoru terasami, někdy mají různé zvláštnosti, třeba věžičky, a především nádherné výhledy na pražské střechy a pamětihodnosti. K poetickým duším tu navíc promlouvá genius loci, pro který je dnes Praha vyhledávaná tolika cizinci. To, že v těchto starých domech často není výtah, milovníky výšek neodrazuje, někdy ho nechají na své náklady zbudovat. A jestliže dříve zde spíš sporadicky vznikaly nepříliš nákladné byty rozevlátého uměleckého charakteru, dnes tu nacházíme stylově dokonalé interiéry, navržené architekty, kteří umějí vytěžit z daného prostoru maximum.
Změna záměru i architekta To je i případ rozlehlého půdního bytu (cca 200 m2) na Starém Městě ve velkém nárožním domě na křižovatce ulic Maislovy a Široké. Jeho majitel pracuje v oblasti filmu, takže i svůj soukromý interiér chápe jako součást reprezentace. Je to člověk maximálně vytížený, a proto současně žádal, aby mu byt poskytoval funkční pohodlí i možnost ubytovat návštěvu s veškerým pohodlím a vzájemným respektováním soukromí. Jeho původní představa byla sice jiná – chtěl si zde vytvořit jakýsi pracovní ateliér – a podnikl už první kroky na jeho realizaci. Pak ale zvítězil půvab místa, jeho výborná dostupnost a záviděníhodná adresa a majitel se rozhodl pro řádný byt. Zajímavého úkolu se ujalo studio Olgoj Chorchoj, jehož architektonické realizace se vyznačují specifickými rysy. „V celém interiéru používáme vždy pouze několik materiálů, prostor pak působí uceleně, což bylo důležité právě při úpravě této půdy, která zůstala prakticky celá propojená,“ říká Michal Froněk, jeden ze zakladatelů studia Olgoj Chorchoj. „Snažili jsme se toto prostorově i půdorysně složité rohové podkroví co nejvíce zjednodušit a celý vnitřní prostor maximálně otevřít.“ – „To se podařilo také díky čirému bezpečnostnímu sklu, které je na několika místech použito i jako dělicí příčka,“ doplňuje ho kolega Jan Rosický, za studio hlavní partner investora.
Studio Olgoj Chorchoj muselo částečně respektovat dosud provedené úpravy, ale provedlo několik zásadních změn, které prostoru velmi prospěly. Především nahradili zamýšlené točité schodiště do druhého podlaží rovným masivním schodištěm z černé oceli, z něhož se stala dominanta celého přízemí a zároveň dělicí prvek mezi kuchyní s jídelním koutem a ostatním obytným prostorem. A nárožní věž, původně zaplněnou dřevěnými konstrukčními prvky, začlenili do bytu jako krásný otevřený prostor pro relaxaci. Při vstupu do bytu nám prosklené dveře, skleněné zábradlí na schodišti a potom i na galerii v druhém podlaží dovolí prakticky jedním pohledem přehlédnout celý obytný prostor, který je nejex-ponovanějším místem bytu. Díky velkým ateliérovým oknům (byla proražena kvůli vysokým atikám na domě a je to rovněž zásadní změna proti původní koncepci) je zde dostatek světla. Interiér se tak opticky zvětšil a přece jen připomíná ateliér, jak si ho majitel původně představoval. V zadním traktu vedoucím do dvora zajišťuje denní světlo stěna z čirého skla, oddělující přístupovou komunikaci od terasy, na níž je možno pobývat za každého počasí, protože je částečně zastřešená. Kromě centrálního obytného prostoru opticky rozčleněného na několik zón – (kuchyň, jídelna, kout s pohodlným sezením, „meditační“ prostor ve věži, místo pro nerušené sledování televize) se v bytě nacházejí dvě ložnice, dvě koupelny, samostatné WC a komory s technickým zázemím. Jistě nám dáte za pravdu, že majitel může být s konečným řešením opravdu spokojen.
SLOVO ARCHITEKTŮ Komfort a atraktivita půdních bytů jsou vždycky „vyváženy“ mnoha zřejmými i předem těžko odhadnutelnými komplikacemi: stavem krovu a tvarem střechy počínaje, skrytými vadami objektu a kontaktem s obyvateli domu konče. I úžasný výhled přes okolní střechy trochu zhořkne, pokud jde o šestipodlažní dům bez možnosti dobudování výtahu. Stav střechy přímo ovlivňuje klima a pohodu v bytě. Klady a zápory jsou velmi silné a rozhodnutí vyžadují informace, odvahu a ochotu ke kompromisům na všech stranách. V případě této půdní realizace se podařilo díky přístupu klienta, dodavatele i nás a projektantů všechna pro a proti sladit a vyvážit tak, aby výsledek byl co nejlepší.
K zásadním koncepčním střetům během přípravy ani při realizaci nedošlo, nicméně jsme se museli „utkat“ s odhalenou dřevěnou konstrukcí věže, která je chtě nechtě výraznou materiálovou dominantou. Jednotlivé prvky, zejména schodiště, tak prodělaly mnoho tvarových variant. Velkou diskusí také prošlo zrušení původně samostatného pokoje za věží a připojení tohoto prostoru k celému spodnímu obytnému podlaží. Ing. arch. Jan Rosický
Kontakty: HANS-PAUL ARCHITEKTI (generální projektant), Dušní 8, Praha 1, tel.: 224 813 881, 224 812 433, 602 354 306; LIBOR MALEČEK–LIMA INTEIRÉR (generální dodavatel stavby), Janského 2372, Praha 5, tel.: 602 227 575; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; OLGOJ CHORCHOJ (koncepce stavby a projekt interiéru), Libeňský ostrov 1555, Praha 8, tel.: 284 811 430, fax: 284 811 431
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Přirozená exkluzivita
|
|
Kousek za Prahou jsme s fo- tografem hledali stavbu, kterou projektovali architekti Ladislav Lábus a Jan Drahozal. Lubomírův vůz úspěšně projel potokem, který během oblevy zkřížil rozmáčenou cestu. V těsném sousedství chat, z nichž některé jejich majitelé upravili pro celoroční obývání, se pak před námi vynořil na první pohled nenápadný, ale kultivovaný dům. Objekt se skládá ze dvou částí. Obytnou partii se sedlovou střechou charakterizuje výrazné prosklení jižní strany. Vzdušná dřevěná konstrukce terasy a balkonu představuje nejen funkční, ale i výrazný estetický prvek. Hlavní hmota je úzkým krčkem spojena s křehkou dřevostavbou tělocvičny a bazénu, kterou autoři umístili na těleso částečně zapuštěné garáže. Díky prosklené předsíni je z příjezdové cesty vidět skrze celý dům až na zahradu.
Splynutí s oblohou Největší překvapení vás však čeká uvnitř. Na své poměrně skromné vnější rozměry a tradiční vzhled působí interiér velmi velkoryse a současně. Obytná plocha je uvolněná, prosluněná a otevřená do zahrady. Snad nejoriginálnějším prvkem interiéru, který jste pravděpodobně ještě neměli možnost nikde spatřit, je podlouhlý box pobitý měděnými patinovanými plechy. Architekti do něj umístili toaletu a spíž. Když Ladislav Lábus zjistil, že některé kovové pláty jsou tónované spíše do zelena a jiné do modra, zprvu se zarazil. Pak ale zdánlivou nevýhodu akceptoval a vadu materiálu ponechal efektně působit jako náhodnou abstraktní mozaiku. Ve výklenku tohoto neobvyklého „jádra“ se nachází i šedá krbová vložka.
Nenápadná hra s barvami je vůbec typická pro vnitřek tohoto domu. Nepravidelné, okem sotva postřehnutelné šedavé obrazce na stěnách během naší návštěvy téměř splývaly se zatahující se zimní oblohou… Právě barevné řešení omítek přispívá k tomu, že jednotlivé místnosti v přízemí – pracovna, obývací pokoj a jídelna s kuchyní – opticky splývají v jeden prostor. Hlavní zásluhu na tomto efektu však mají částečně prosklené stěny mezi pokoji a příval přirozeného světla z transparentní jižní fasády.
Dvougenerační budoucnost V patře se nachází ložnice rodičů a pokoje dětí. Prostým vybouráním sádrokartonové příčky zde přitom v budoucnu může vzniknout obývací pokoj. Stavba by se tak stala plnohodnotně dvougenerační, s čímž ostatně investoři počítají. Svědčí o tom i fakt, že do spíže v přízemí je již přivedena teplá a studená voda, aby přestavba na koupelnu byla co nejméně komplikovaná. Dům má tedy před sebou dlouhý život…
Technické údaje: Zastavěná plocha: 196 m2 Celková plocha: 360 m2 Obytná plocha: 116,36 m2
Architekti
Kontakty: Architektonický ateliér Lábus, Komunardů 5, 170 00 Praha 7, tel.: 224 563 863, e-mail: atelier.labus@volny.cz Ing. arch. Jan Drahozal, 4DS, spol. s r. o., Lucemburská 16, 130 00 Praha 3, tel.: 222 710 375, mobil: 728 630 798, e-mail: jd@4ds.cz, www.4ds.cz Hlavní dodavatel: JAS Pelhřimov, spol. s r. o., Skrýšovská 628, 393 01 Pelhřimov, tel.: 565 323 173, 565 223 183
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Oči, jimiž jsme zahlédli PUPENDO
|
|
Jak jste objevil tohle místo? Já ne, moje žena Uršula to tu objevila. Bydleli jsme léta v Praze v podnájmu. Před čtyřmi roky jsme se rozhodli najít něco k bydlení. Měli jsme docela štěstí, protože bývalí majitelé – mladý pár – zpočátku do domu hodně investovali, ale pak už na to asi neměli a vzdali to. Opustili rekonstrukci v polovičatém stavu. Domek dlouho nemohli prodat, tři roky byl opuštěný a oni pak začali zlevňovat. My se k tomu dostali v pravou chvíli.
Fakt je, že když jsem přijel poprvé, bylo to zpustlé, zarostlé. Místnosti se mi zdály malé. Uršula se mi dodnes směje. Měl jsem představu, že budeme mít jeden velký pokoj. Myslel jsem si, že se takový dům nedá najít, že staré domy takhle nejsou řešeny a že se musí postavit nový. Byly tu samé příčky, které jsme probourali. Původně byly v přízemí čtyři místnosti. Teď jsou to dva spojené pokoje a kuchyň dohromady. Dům stojí na svahu, takže jsme probourali okno a postavili z přízemí schodiště dolů do zahrady. Dole je vlastně ještě jeden pokoj pro hosty. Je tam i sauna. A nahoře je pracovna a ložnice s okny na všechny strany. Z ní se vychází na terasu, kde je nádherný výhled. Takže máme vlastně tři patra. Slunce jde dovnitř ráno, v poledne i večer – je tu celý den světlo. Dole ještě stojí velká dvougaráž, protože bývalý majitel podnikal a měl v ní dvě Avie. Z jedné poloviny garáž nechám, a co vymyslím s druhou, ještě nevím. Buď z ní bude studio, nebo bazén…
Nikdy mě taky nenapadlo, že budu žít se zvířátky. Kromě zlatého retrívra tu bydlí ještě dvě kočky. Jsme tu strašně rádi. Říkal jsem si: Už nebudu Pražák! Byl to zvláštní pocit. A teď opouštím Prahu, kam jezdím jen pracovně, čím dál radši.
Kolik jste toho udělal sám? Jste manuálně zručný, nebo jste byl „donucen okolnostmi“? Nebyl jsem donucen, mě to baví. Dřív jsem si uměl sám dělat i elektřinu. Zedničinu moc neumím, ale s dřevem jsem pracoval. Schody jsem si navrhl sám, lampičky taky. Je tu hodně věcí, které si děláme sami. On k tomu má člověk potom docela jiný vztah.
Vymýšlel jste si vše sám, nebo jste najal architekta? Všecko jsme si vymysleli společně se ženou. Tím, že hodně cestujeme, najdete tu inspiraci z celého světa. Omítka na plotě – to jsem viděl ve Francii. Jeden zedník se to naučil podle fotografie. Potěšil mě, když mi později řekl, že si ji doma taky udělal. I sousedovi. Dřevěná vrata a plot jsem okoukal v Rakousku. Nechal jsem je udělat od místního truhláře. Schodiště – to je pro změnu koloniální inspirace.
Hlavně je dobré nespěchat. To jsem si ověřil. Chce to čas. Některá rozhodnutí by byla ukvapená a pak se dají už těžko napravovat. Člověk sice má představu, jak by měl jeho byt a dům vypadat, ale až když tu jste, zjistíte, že slunce svítí jinak, nebo že to, co jste si představoval, nevyhovuje, a říkáte si: Dobře že jsme to neudělali. Díky tomu, že něco nešlo hned – nesehnali jsme třeba firmu na schodiště do zahrady – tak jsem se rozhodl, že ho uděláme ze dřeva. Pořídili jsme ho za poloviční cenu a je stokrát krásnější. Nebo venkovní krb, který jsme původně chtěli od profesionála – pak jsem jel do Francie a najednou jsem pochopil, že chceme tyhle rozměry (obrovský kamenný krb s kamenným stolem uprostřed zahrady) a stalo se z toho spíš ohniště… Věci, které vznikají postupně, mají logiku a řád a chtějí prostě svůj čas. Dům si řekne sám o to, co potřebuje. Na zahradě byly všude jen kopřivy. Přestavěli jsme to tak, že se rovnou – vlastně z obýváku – přes malou terasu jde dolů do zahrady po dřevěných schodech. A za to, že tu zůstaly tyhle staré nemocné stromy, může zase Uršula, protože já bych je vykácel jako úplně první. Ale taky vím, že každého stromu je škoda. Takže jsme je nechali a používáme je jako objekt. Postupně, když cítíme, že některý strom odchází, vysadíme za něj nový. Přišli sem různí lidé a radili: Všechno pokácejte a tamhle udělejte cestu. – Ne. Vytvořili jsme si to sami a po svém. U dvougaráže je skalka, ona to vlastně není skalka, je to kopec zeminy porostlý květinami, který je náhle jakoby přerušen, končí… Měl jsem tu buldozer, který tu navršenou zeminu začal rovnat. Já najednou povídám: Stop! Takhle to nechte. Už s tím nic nedělejte. To je ono!
Vraťme se ale do bytu. Lidé se trochu bojí výrazných barev. Což není váš případ… No, je to hodně divoký. Inspirace z Thajska. My rádi jezdíme k moři. Dlouho jsme váhali s tou barvou. Přece jen tyrkysová stěna… (Z „modrého-mořského obýváku“ se plynule přechází do kuchyně, ven na terasu a na schody vedoucí dolů do zahrady; na jeho druhém konci jsou dveře, kterými se po schodech sestupuje do koupelny. Jsou to mimochodem jediné dveře v celém přízemí, kromě vchodových… Za malým krbem, který je v centru přízemí – na rozmezí kuchyně a modrého pokoje – je vchod do „afrického pokoje“, který je celý žlutý…) Za modrým pokojem je koupelna. Je sice malá, ale tím, že se do ní jde po schodech, dostává jiné dimenze. Když člověk leží ve vaně a dívá se otevřenými dveřmi přes schody a modrý pokoj až do toho žlutého – najednou vzniká velký prostor… Vlastnoručně jsme všechno vymalovali. Ve žlutém pokoji jsme začínali, učili se zacházet s barvami. Sezení je trochu alžírské, je to prostě africký pokoj. Afriku máme rádi. Uršula jezdí přes pouště na motorce. Jednou jela odshora z Alžíru (na motorce!) až na západní pobřeží do Beninu. Máme samozřejmě knížky o bydlení, bez nich bychom se do toho asi nepustili. A jsem rád, že jsme inspirovali pár přátel. Všude je to barevné, v celém domě. Nechci říct, že by to bylo striktně v konkrétním stylu, například dole v pokoji pro hosty vůbec ne.
Jsou tu slyšet auta. Neruší vás to? Vždyť dálnice je v asi kilometrové vzdálenosti, oddělena dřevěnou bariérou. Někdy. Podle počasí. Dnes je to výraznější. Otec mé ženy, když tu byl poprvé, se zaposlouchal a řekl: To je jako šum moře… Takže tam za tou dřevěnou stěnou je šum moře. Začali jsme to tak brát…
Než jste tenhle domek koupili, jak dlouho jste se rozhodovali? Když jsme poprvé vyšli na horní terasu a rozhlédli se kolem, řekli jsme si: Tady chceme žít. Je tu nádherný výhled. Na svahu za domem, za několika domy začíná les. A na druhé straně je šum moře… Pro mě je nejen důležité, že tu bydlíme, ale že jsme tu i získali přátele. Máme úžasné sousedy – pečují o náš dům, když jsme na cestách. Dá se říct, že byt, zahrada, celý dům je poskládán z našich cest. Je o našem životě. Jsme tu opravdu šťastní.
Jan Malíř – kameraman, narozen roku 1948 – Pracoval na filmech: Pupendo, Hra o jablko, Učitel tance, Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat aj. – Nositel mj. cen Midem z Cannes a Českého lva
text: Ota Sládek foto: Oto Pajer |
