|
|
Právě k takovým lidem patří mladí manželé, kteří se nedávno přestěhovali do třípokojového bytu v překrásné zástavbě Rašínova nábřeží. Vybrali si ho nejen kvůli dostatečně velké obytné ploše, ale zejména pro nenahraditelný výhled na Vltavu, Pražský hrad a Petřín.
Léty prověřená kvalita „Výhodou byla také dispozice, kterou nebylo nutné při rekonstrukci měnit,“ doplňuje majitel a provádí mě po bytě. Hned od vchodových dveří se návštěvník ocitne v hale, která nemá okna, zato však oplývá hned sedmi dveřmi. „Je to srdce bytu, kde se odvíjí čilý rodinný ruch. U velkého stolu každodenně pořádáme velkolepé snídaně, které trvají třeba i dvě hodiny, a je to také místo, kde nejčastěji přijímáme návštěvy,“ popisuje majitel dění v této místnosti. Té sice dominuje jídelní stůl, avšak nejoblíbenějším objektem tu je domácí vinotéka.
Přilehlé pokoje slouží běžným rodinným účelům. Je tu ložnice, jejíž součástí je dětská postýlka a přebalovací pult, kuchyň vybavená nejnutnějšími domácími spotřebiči a dvě propojené místnosti, sloužící jako relaxační zóna, pracovna a hostinský pokoj dohromady. Součástí bytu je rovněž balkon, který je dostatečně velký na to, aby se sem vešlo menší sezení. „Díky mnoha oknům je byt dostatečně světlý. Nechali jsme je navíc bez záclon a závěsů, což se nám nejen líbí, ale zároveň nám to umožňuje překrásný výhled na historickou část Prahy,“ říká majitelka.
Nestárnoucí nábytek Velkou měrou ovlivňuje originální pojetí celého bytu především jeho zařízení. „Preferujeme nábytek z počátku minulého století, z období funkcionalismu. Hledáme, kde se dá. Pro jednotlivé kousky pak doma vybíráme místo, kde jim to bude slušet,“ vysvětlují manželé, jejichž cit pro detail je v interiéru skutečně cítit.
Hledat jim rovněž pomáhá architekt Ivan Zachar, který je podobně naladěn a při vybírání jednotlivých kusů je ve svém živlu. „Chtěli jsme bydlení konzultovat s odborníkem, jeho zkušenosti a určitý nadhled jsou při zařizování přínosem,“ říkají manželé, kteří na jeho radu nechali barevně vymalovat. Společně pak vybírali některé zařízení. „Pokud byl nábytek v dezolátním stavu, nechal jsem ho renovovat, případně mírně upravit, aby do interiéru lépe zapadl,“ komentuje architekt. Výsledkem je zrekonstruovaný byt, v němž je nejnutnější nábytek, domácí spotřebiče a několik doplňků, zejména obrazů, které již visí nebo na zavěšení čekají. Na první pohled se může zdát, že ještě něco chybí. Podle slov majitele „cílem bylo prostor zabydlet, nikoli zastavět nábytkem“.
Život se židlemi Každý se obklopuje věcmi, které má rád. Majitelé svou zálibu našli v židlích. A ne ledajakých! Bydlí s nimi jedenáct světově uznávaných kousků, například Plywood od Charlese Eamese, Panton chair od Vernera Pantona, Eros od Philippa Starcka, židle Mauí a Splash. Všechny jsou ledabyle rozmístěné na sto dvaceti pěti metrech čtverečních a díky volnému prostoru vynikají jejich jedinečné tvary. „Naše sbírka se pomalu rozrůstá, je to vášeň, která neslábne, naopak sílí. Naším dalším přírůstkem bude s největší pravděpodobností křeslo Egg od Arne Jacobsena,“ prozrazuje majitel a mně nezbývá jen popřát pohodlné sezení a především hodně podobně zdařilých úlovků.
Kontakt: AKAD. ARCH. IVAN ZACHAR, Karlova 13, Praha 1, tel.: 222 220 251
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Blog
Zdrženlivý elegán
|
|
Majitelé zprvu počítali s tím, že na pozemku v nedávno urbanizované lokalitě u Prahy budou bydlet v budově s půdorysem ve tvaru písmene „Y“. Architekti David a Petra Krausovi měli stávající projekt pouze upravit. Připadal jim však bezvýrazný. Nakonec proto investory přesvědčili, aby jej zcela opustili. „Nemyslím, že by v původně navrhovaném domě žili vyloženě nešťastně. Připadalo mi však škoda nevyužít našich mozků,“ říká David Kraus.
Vtipná dispozice Zděná stavba z bílých tvárnic svým charakterem vzdáleně připomíná příměstské vily z konce 19. století. V kompaktní, osově symetrické dispozici nenaleznete ani decimetr přebytečného místa. Do domu návštěvník vstoupí přes terasu, která je krytá balkonem. Místnosti v patře i v přízemí umístili architekti vždy křížem proti sobě. Výstupy na terasy přitom zajišťují dostatečný kontakt se zahradou. Prosklené obloukové části kontrastují s pevnými plochami a společně vytvářejí krytá zákoutí. Investoři se mohou těšit z fascinujícího výhledu na zalesněnou krajinu v okolí Vltavy. Autoři zprvu počítali s tím, že pevné stěny domu zvenčí obloží kamenem. Objekt pak měla odlehčit dřevěná konstrukce s popínavými rostlinami. Majitelé se však nakonec rozhodli investovat spíše do interiéru. Světle omítnuté zdi v kombinaci s černými střešními taškami ale nakonec dodávají vile dostatek vznešenosti i uhlazenosti.
Dobrý vkus investorů Vybavení vnitřku domu se odehrávalo především v režii paní domu, která chtěla, aby celek působil teple a domácky, a přitom střízlivě. Tento záměr se jí podařilo stoprocentně splnit. „Klienti mají vkus. Prostě sami vědí, co je dobré,“ podotýká David Kraus. Příjemnému obývacímu pokoji s plovoucími podlahami z kanadského javoru dominuje kožená sedací souprava. Její okrové odstíny barevně ladí i s kuchyňskou linkou. Hlavní obývací prostor je francouzskými dveřmi spojen s terasou. Jednoramenné schodiště z tmavě mořeného jasanového masivu se vzdušným zábradlím z leštěné nerezové oceli přivádí návštěvníky do patra. Ze všech obytných místností lze podobně jako z obývacího prostoru v přízemí vyjít na prostorné terasy. „Tohoto propojení se zahradou si velmi cením,“ dodává majitel.
Aby si zachovali dostatek soukromí, rozhodli se investoři po dokončení stavby přikoupit ještě jeden pozemek sousedící s jejich parcelou.
Úspěšné finále Architekti i stavebníci jsou s výsledkem spolupráce spokojeni. Překonali řadu úskalí, z nichž některá se již stala domácím evergreenem. „V této lokalitě nejsou povoleny ploché střechy. Naštěstí klient nechtěl ‚krabicoidní‘ dům. Přesto si však myslím, že podobné regulace mnohdy představují brutální zásah do možnosti nakládat svobodně s vlastním majetkem,“ upozorňuje David Kraus.
majitelem společnosti ARCHITEKTURA, s. r. o. se sídlem v Praze, která se věnuje projektům a realizacím bytových souborů, rodinných domů, administrativních budov a logistických a provozních center. Kromě účastí v soutěžích také publikuje a přednáší. Ing. arch. Petra Krausová (1970) absolvovala v roce 1996 FA ČVUT. Od té doby se věnuje realizacím a projektům v oblasti bydlení a interiérů. Je vdaná za Ing. arch. Davida Krause a mají děti Dominiku a Jonáše
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Zastavěná plocha: 179 m2
Kontakt: Architektura, s. r. o., Ing. arch. David Kraus, Ing. arch. Petra Krausová, Lublaňská 21, 120 00 Praha 2, tel.: 220 805 545, fax: 220 879 702, e-mail: kraus@archi.cz, www.archi.cz
text: Filip Hubička foto: Filip Šlapal |
Dragan Skalušević – Jsem tady rád
|
|
Přestože je niterně svázaný s dynamikou hlavního města, vyzkoušel si už jako mladý voják a student sílu moře. Pracoval téměř tři roky na lodi, která mu poskytovala proměnlivý životní styl – měsíc na souši, měsíc na moři. Obrázky lodí, stěny modré jako Středozemní moře a námořnické uzly v současném domově připomínají jednu z jeho životních etap. Interiér ovšem nezapře, že jsme na návštěvě u ředitele, který ctí filozofii světoznámé nábytkářské firmy. Do svého domu nedá nic, co by se vymykalo vkusu a hodnotám IKEA.
„Přestože Prahu miluji a jsem zde spokojen, jednou bych se chtěl s IKEA vrátit do Srbska,“ říká Dragan Skalušević. Jak je to dlouho, co jste odešel z Bělehradu? „Už je to téměř deset let. Poté, co jsem ukončil práci na lodi, zatoužil jsem po stabilnějším zaměstnání. Díky přátelům v zahraničí jsem věděl, co IKEA znamená, co nabízí a obnáší. Vždy jsem obdivoval design, a tak jsem na začátku 90. let začal pracovat v IKEA v Bělehradě.“
V roce 1993 přechází Dragan Skalušević do Polska a poznává tak další nová města. Opět je blízko snu, po kterém jako kluk toužil. Pracuje v obchodním domě v Gdaňsku a později ve Varšavě. Styl a rytmus velkých měst ho vždy fascinoval. Po třech letech práce v kanceláři se vrací do sféry prodeje, protože mu chybí kontakt se zákazníky. Pracuje na různých pozicích, je vedoucím prodeje nábytku, poté se zase věnuje bytovým doplňkům. Další životní výzvou byla nabídka do Poznaně, kde stál u zrodu nového obchodního domu, jehož ředitelem se také stal. „V roce 1998 jsme se stěhovali do menšího města. Poznaň byla pro mě testem, protože jsem byl zvyklý na ruch velkoměsta.“ Nyní působíte v Praze a můžete srovnávat všechny tři národnosti. Jak vnímají kulturu bydlení? „S odstupem času srovnávám mentalitu Srbů, Poláků i Čechů. Musím však říct, že je podobná.
Kontakty mezi Čechy a Srby bývaly velmi intenzivní, zvláště v době mezi dvěma světovými válkami. Mnoho Čechů tehdy přicházelo do bývalé Jugoslávie, kde chyběli vzdělaní lidé. Některé budovy v Bělehradě byly postaveny za pomoci českých architektů. Uplatnili se zde i čeští lékaři a profesoři. Pokud vím, přátelské kontakty byly podporovány už T. G. Masarykem. Za svých pracovních pobytů jsem poznal, že podmínky pro bydlení, alespoň co se týče velikosti bytu, jsou téměř všude stejné. Lidé většinou bydlí na malé ploše, ať je to v České republice, Polsku nebo Srbsku, a také většinou řeší stejné potřeby. Cenová politika IKEA se stále více snaží o to, aby sortiment, který reaguje právě na tyto potřeby, byl dostupný všem.
Při svých začátcích v Praze jsme vystřídali několik bytů. Máme tři děti a přemýšleli jsme, kde by to bylo pro rodinu ideální. Nakonec jsme si pronajali dům. Bohužel jsme nemohli ovlivnit jeho dispozici, interiér jsme ovšem zařídili nábytkem IKEA. Víte, moje hodnoty jsou velmi blízké filozofii společnosti, pro kterou pracuji. Mám rád funkčnost, ta se při změnách bydliště velmi vyplatí. Sbalím si vlastně dům do krabic.“
Za nějaký čas se zase budete stěhovat. Už tušíte, kam to bude? Jak nesou tyto změny děti a žena? „Rodina mou práci akceptuje. Učí je také jisté flexibilitě, otevřenosti či řekněme přístupnosti. Děti navštěvují mezinárodní školu a nemají žádné bariéry. Jazykem je pro ně angličtina, čeština i srbština. Sedmnáctiletý syn přemýšlí o své budoucnosti, chtěl by studovat na FAMU, to znamená, že bychom odešli bez něho. Tijaně je dvanáct a půl a nejmenší Katarině jsou teď dva roky. Žena je v domácnosti a pečuje o rodinu. Domovem je pro nás Praha. Budete asi překvapena, ale do Bělehradu jezdíme na dovolenou. Necítíme se jako cizinci a ze strany Čechů to ani nevnímáme. Výhodou bylo a stále je, že se svými kolegy mohu hovořit česky. Pro mne je pak mnohem snadnější poznávat kulturu prostřednictvím jazyka. Při svém životním stylu a cestování se spíše snažím o to, abych v dané zemi hledal podobnosti, a ne rozdíly. Vycházím z tradic.
Málokdy se stává, že ředitel IKEA zůstává ve funkci v dané zemi více než pět až sedm let. Je to přirozený proces výměny. My bychom chtěli zpátky do Bělehradu, ale vzhledem k bývalé válce se zrod IKEA zatím jen zvažuje. Rozhodně chci zůstat u firmy. Patrně to bude ještě pár let trvat a já budu mít mezitím možnost pracovat v jiné zemi. Osobně bych preferoval Itálii, ale záleží to samozřejmě na potřebách firmy.“
Dragan Skalušević brázdil Jadran, Jónské i Středozemní moře, dávalo mu to pocit svobody a především energii. Nekonečné moře mu alespoň zčásti vynahrazuje Vltava. Procházky kolem řeky, poznávání místní kultury a setkání s přáteli z různých oborů mu dodávají další sílu do manažerské práce a obohacují i jeho soukromý život.
Dragan Skalušević 39 let, ženatý, tři děti – Od roku 2000 žije a pracuje v Praze jako obchodní ředitel IKEA pro Českou a Slovenskou republiku. – Po svých studiích se stal námořním kapitánem. – Od roku 1990 pracoval v IKEA, nejprve v Bělehradě, poté v Polsku a nakonec v České republice. – Jeho snem je vrátit se s IKEA zpět do Srbska.
text: Lenka Kopecká foto: Martin Faltus |
Prosklená pevnost
|
|
Nádherné místo. Dům se nachází na pozemku pod zalesněným vrchem v odlehlé části obce nedaleko Prahy. Stávala tam chata s jezírkem. Až zjara po koupi se ukázalo, že terén je podmáčený. Výsledek geologického průzkumu zněl jasně – nevhodné pro zástavbu. Místo stíněné stromy, z něhož je výhled na rybniční hladinu, však bylo příliš krásné, než aby investor ustoupil od svého záměru. Voda se musela odvést z parcely pryč. Pozemek byl protkán systémem drenáží a jímek. Zemina byla asi do hloubky jednoho metru odstraněna a nahrazena jinou. Rozměrnou a hmotnou stavbu bylo nutno založit hodně hluboko. Základy spočívají na 34 pilotech, které jsou zapuštěny až 13 metrů do země. Dnes s tichostí místa ladí prosté a klidné tvary bílého modernistického objektu.
Prolínání vizí Dům je výsledkem úzké spolupráce dvou architektů – Jana Vohlídala a Karla Vacka. Oba se znají od filmu. Druhý z nich, jehož jméno se už stalo za více než čtyřicet let ve filmovém světě pojmem, je zadavatelem stavby. Za svým mladším kolegou přišel s mottem „do nového tisíciletí v novém domě“. Pohodlné obydlí pro dva mělo splňovat následující požadavky – stanovený malý počet místností, velké propojené prostory osvětlené rozměrnými okny a hranaté hmoty s plochými střechami. Manželé Vackovi mysleli i na nepředvídatelné životní situace, a tak má objekt bezbariérové přízemí a výtah do patra, kam je soustředěna klidová zóna domu. „Dalo práci se na některých věcech domluvit, ale bylo to krásné,“ vzpomíná na tvůrčí zápasy i souhry s kolegou architekt Vohlídal.
Antikizující moderna Jan Vohlídal založil dům na půdorysu ve tvaru písmene „H“. Objekt sestává ze tří bílých hranolů nestejné velikosti. Dvě souběžná přízemní křídla spojuje příčný patrový trakt, který je přes ně položen. Efekt je zdůrazněn prosklenou stěnou v přízemí. Dílčí části budovy nesvírají pravé úhly – jsou jakoby pootočeny podél svislé osy tubusu pro výtah. Nestejně dlouhými křídly se tak dům s využitím iluzivní perspektivy rozevírá neuzavřeným atriem na severovýchod do jednoduché zahrady. Jižní křídlo domu s bazénem, východní křídlo s obývacím pokojem i obytná hala mezi nimi mají stěny do atria zcela prosklené. Připomene to sloupořadí patricijských domů v antickém Římě. Dojem ještě umocňuje pás oken na galerii v patře příčného traktu.
Právě na tyto osvědčené principy středomořského stavitelství s prolínáním vnitřního a vnějšího prostoru navazovali i klasikové architektonické moderny 20. století jako Le Corbusier nebo Ludwig Mies van den Rohe. Čistý geometrický rytmus jednoduchých hmot, vzájemné prostupy prostorů ve hře světel a stínů – v tom lze rozpoznat ozvěnu jejich ducha.
Mnohojediný prostor Už samotný vstup do interiéru domu je zážitkem. Hned za vchodem vymezuje prostor samostatná stěna, která zastiňuje pohled do soukromí domu. Jako pilíř podpírá galerii a nese schodiště, jež však svým ramenem ústí vstříc příchozímu. Tomu ať už zamíří po stupních vzhůru, nebo vejde do haly, se otevře úctyhodný, bohatě členěný prostor. Prosklenou stěnou je prolomen do zeleně a vzhůru na prosvětlené ochozy v patře, rozbíhá se vlevo do kuchyně s jídelnou a láme se za příčku do obývacího pokoje. Interiér, jemuž dominuje bílá, ztvárnil sám investor architekt Vacek. Výrazným prvkem, který spoluutváří charakter prostoru, jsou hladké povrchy odrážející světlo. To se týká především dlažby ze slinuté keramiky v dokonalém designu bílého mramoru s jemnými černými žilkami. Do její souhry s velkými skleněnými plochami vstupuje i lesk kovu. Je všudypřítomný, ale střídmě – jen jako akcent. Najdeme jej v prvcích nábytku a na interiérových doplňcích v celém domě, nejenom ve vybavení kuchyně a hygienických zařízení. V obytné hale lemuje leštěná ocel desky z pískovaného skla, z nichž sestává schodišťové zábradlí a galerie. Zde se lesk setkává s matným povrchem podobně jako u štukových omítek a stříbrošedých dveří.
Automatizovaná domácnost Dům však nejsou jen stěny a kvalitní nábytek. Domácnost je ucelený organismus, který musí být schopen plnit řadu funkcí. Manželé Vackovi jsou lidé s velkým pracovním vytížením, a proto se rozhodli pohodlí maximalizovat. Využili k tomu vymoženosti, které nabízí současná technika. Chod domu je tedy ovládán dílčími naprogramovanými kybernetickými prvky. Není to klasický „inteligentní dům“, ale spíš dům s jakousi roztroušenou inteligencí. Elektronický systém pomocí čidel reguluje zvolenou teplotu v místnostech a v bazénu, kde hlídá i čistotu vody, ovládá žaluzie a osvětlení, zavlažuje zahradu nebo střeží objekt. Promyšlená interakce charakteru místa, architektury, designu interiéru v kombinaci s digitalizací domácnosti vytváří z domu manželů Vackových opravdu obydlí třetího tisíciletí.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 451,9 m2 Obestavěný prostor: 2 445 m3
Architekti: Ing. arch. Jan Vohlídal (1958) pracoval po studiích na Fakultě architektury ČVUT (1984) v Keramoprojektu Praha, kde se podílel na prestižních investičních akcích. Po krátkém působení v Druposu a IPS zakládá v roce 1990 s ing. arch. Miroslavem Hofmanem „atelier HV“. Navrhuje a projektuje interiéry, rodinné domy, komerční objekty a stavby občanské vybavenosti. Z realizací jmenujme třeba Dům pečovatelské služby ve Svobodě nad Úpou nebo rekonstrukci činžovního domu v Havelské ulici v Praze. Kromě toho se věnuje scénické tvorbě pro německé, francouzské a americké filmové společnosti (A Knight’s Tale, Shanghai Knights, LXG Trailer aj.).
Kontakty: projekt: Ing. arch. Jan Vohlídal atelier HV, tel.: 244 473 599; Pod Višňovkou 1370, 140 00 Praha 4, e-mail: atelierhv@quick.cz stavební práce: GOSTAS, s. r. o., Svémyslice 3, 250 91 Zeleneč, tel: 281 925 309, fax: 281 924 302, e-mail: gostas@seznam.cz, www.gostas.cz žaluzie: ALUMAX, spol. s r. o., Kovářská 12/549, 190 00 Praha 9, tel.: 284 818 368, fax: 284 811 025, e-mail: alumax@alumax.cz, www.alumax.cz bazén: sportakcent, Svépravická 2/423, 194 00 Praha 14 , tel.: 281 021 740, fax.: 281 021 745, e-mail: info@sportakcent.cz, www.sportakcent.cz elektroinstalace: SBS Elektro, s. r. o., EIB Partner, Revoluční 867/76, 400 01 Ústí nad Labem, tel.: 475 207 940, fax: 475 207 942, e-mail: sbs_ul@gira.cz, www.gira.cz
text: Ondřej Vaněček foto: Robert Virt |
Koupelna bez bariér
|
|
Vstupu do bezbariérové koupelny by v žádném případě neměly bránit úzké dveře. Minimální šířka umožňující vjezd invalidním vozíkem je 80 cm. Dveře se otevírají z místnosti ven, aby v případě náhlé slabosti či jiného problému postiženého člověka měla přivolaná osoba možnost vstoupit. Dále tu není práh, eventuální nerovnost vyřeší dostatečně široká přechodová lišta, a překážet by neměly ani různé výstupky ze zdi nebo rozvodná potrubí. Podlaha nesmí být z hladkého materiálu, ideální je dlažba s protiskluzovou úpravou. Při úvahách, jak a kam umístit sanitu a pomocná madla, je třeba pamatovat na to, aby se v prostoru dalo jednoduše manipulovat s opěrnými holemi i invalidním vozíkem a jednotlivé prvky nepřekážely. Poličky jsou umístěny ve výšce, kam dosáhneme rukou ze sedu, stejně dosažitelné musí být věšáky i ovládací prvky – zásuvky, vypínače a další. Okno v koupelně má své přednosti, v bezbariérovém interiéru by ale rozhodně mělo být dostupné z volného prostoru.
Umyvadla Bezbariérová ergonomická umyvadla jsou oproti běžným plošší a vykrojení v přední části umožňuje lehkou dostupnost baterie. Instalují se s podomítkovým sifonem tak, aby byla výška horní hrany 80 cm od podlahy a vozíček se tak zasunul nejméně 30 cm pod umyvadlo. Pro osoby, které vyžadují péči druhého člověka, je nutné ponechat mezi umyvadlem a dalším zařízením 50 cm volného prostoru. Umyvadlo může být dále doplněno sklopnými nebo pevnými madly. Komfortní provedení umyvadel s pneumatickými podpěrami umožňuje lehkým tlakem přední naklonění umyvadla podle individuální potřeby uživatele. Nad umyvadlem by nemělo chybět speciální zrcadlo, jehož sklon lze nastavit mechanicky nebo ovladačem. Jednoduchou manipulaci při pouštění vody zajistí baterie s dlouhou (takzvanou lékařskou) pákou. Pro lidi s omezeným pohybem rukou je vhodná baterie senzorová. Z bezpečnostních důvodů se doporučuje používat baterie s termostaty, které ochrání opřed opařením.
Bezpečná sprcha Optimální sprchový prostor pro vozíčkáře by měl mít půdorys 140 x 140 cm, musí být bezba-riérový, sjízdný, s odpadem zabudovaným v podlaze nejméně 30 cm od stěny, přičemž dno má mít dvouprocentní spád. Pokud nemá podlaha nebo sprchovací vanička protiskluzovou úpravu, je nutné opatřit dno speciální podložkou. Důležité je sklopné sedátko široké 40 cm, které je umístěné 50 cm nad podlahou a umožňuje buď boční, nebo čelní přístup. Ruční sprcha s pákovým ovládáním, opěrné madlo, mýdelník a další nutné příslušenství je v dosahu sedícího na stěně kolmé k umístění sedadla. Pro osobní komfort lze zvolit masážní sprchu s přepínatelnou hlavicí. Na ochranu proti stříkání vody do prostoru koupelny nejsou v bezbariérové koupelně příliš vhodné závěsy. Daleko praktičtější je sprchová zástěna s lehce posuvnými dveřmi, jejichž šířka je minimálně 90 cm.
Relaxace ve vaně Přestože je sprchový kout snadněji přístupný, někteří dávají přednost očistě ve vaně, která nabízí i příjemnou relaxaci. Snadnější vstup do vany umožní částečné zapuštění. Vana je opatřena nezbytnými madly a její dno má protiskluzovou úpravu nebo podušku. Ve vaně se dá použít speciální závěsné sedátko, pro hůře se pohybující osoby lze na vanu nainstalovat elektrický zvedák. Dilema, zda pořídit vanu nebo sprchový kout, může vyřešit kompromis v podobě menší sedací vany klasického tvaru nebo hlubší sedací vany rohové. Součástí bezbariérové koupelny je i klozet, který by měl splňovat dvě základní podmínky. Výška mísy včetně sedátka je 50 cm nad podlahou a jeho přední hrana je od zadní stěny vzdálena nejméně 70 cm. Po obou stranách toalety se umísťují sklopná madla.
Komfortní splachovací systémy ovládané senzory ocení zejména vozíčkáři, ale i lidé, kteří se pohybují s pomocí berlí či holí. Senzorová destička s optikou je zabudovaná ve zdi a lze ji napojit na jakýkoli typ klozetu.
Bezpečnost především – Podlaha v bezbariérové koupelně musí mít protiskluzovou úpravu. – Veškeré zařízení je snadno dostupné a ve výšce, kam dosáhneme ze sedu na vozíku. – V místnosti musí být volný prostor umožňující manipulaci s invalidním vozíkem nebo berlemi. – Přístupu k jednotlivým prvkům vybavení koupelny nesmí bránit ostatní zařízení. – K tomu, aby se postižený či starší člověk mohl obsloužit sám, napomohou opěrná madla. Je-li jich v interiéru více, volíme například u umyvadla madla sklopná nebo otáčecí.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458; CRAVT, Chýnovská 2994, Tábor, tel.: 381 200 210; EIM UNIVERS, Roztylské sady 2998/11a, Praha 4, tel.: 272 766 958, GRUND, Mlýnská 382, Mladé Buky, tel.: 499 942 706, fax: 499 942 705; HANS GROHE, moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521, NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, TEIKO, Spytihněv, tel.: 577 110 311,fax: 577 110 315
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Vila nad mořem lesa
|
|
„To místo má genia loci,“ zdůraznil architekt Luděk Rýzner, pro kterého prý byla práce na projektu zajímavá především překrásným prostředím. I proto je dům situovaný pod horizontem strmého svahu tak, že ani příchozím nijak nenarušuje pohled na zelené údolí. Vychutnat si ho mohou už ze vstupní zatravněné náhorní plošiny, další cennosti, již se podařilo z jinak extrémně svažitého pozemku vytěžit opět jen díky umístění stavby. Skutečnost, že se svah ještě těsně pod domem zvedá ve zhruba sedmdesátistupňovém úhlu, spolu s požadavkem dodržet minimální předepsanou zastavěnou plochu pak už jen umocnily ideu danou charakterem krajiny – dům co nejvíce odhmotnit a přiblížit korunám stromů. Jen několik kroků do ráje Lehká dvoupodlažní budova je vystavěna v základní kompozici vykonzolovaného hranolu. Z převážně prosklené stavby, která je samozřejmě směrovaná do údolí, tak prorážejí do otevřené zeleně dvě terasy o rozlohách 30 a 40,5 m2. Větší z nich patří k hlavnímu obytnému prostoru v prvním podlaží, jehož převis nad částečným suterénem představuje celkem dost neuvěřitelných devět metrů. Na spodní terase s venkovním krbem je proto příjemné posezení i za deště. Jinak ovšem vede ke dvěma dětským pokojům, z nichž je možné (obdobně jako ze všech dalších místností objektu) díky skleněným plochám vstoupit přímo do venkovního prostředí, což opět podporuje sepětí s přírodním rájem.
V horizontu zeleně Obdobně jako terasy i podlaží jsou propojena efektním jednoramenným ocelovým schodištěm. Nerezové schodiště pak také ozvláštňuje hlavní vstup do budovy v jejím prvním podlaží. Zde je vedle zádveří, sociálního zařízení, koupelny, ale i kotelny, sušárny a šatny situován pracovní kout, ložnice a přes padesát metrů čtverečních rozlehlý obytný prostor. I když jsou u něho velké prosklené plochy fixní, menší otevíratelné plochy opět postačují k dokonalému prolnutí s krajinou. Vysunutí obývacího prostoru s terasou do údolí v horizontu zeleně navozuje dojem ptačí perspektivy a tím i obrovský pocit soukromí, který byl pro investora nesmírně důležitý. Jak uvedl architekt Rýzner: „Investor nám nechal při návrhu relativně volnou ruku. Jedním z jeho přání byl například ale požadavek, aby střecha domu nenavazovala na svah tak, že by se na ni dalo vstoupit. Pocit bezpečí byl ve všech směrech žádaný.“
NE dotěrným očím Plochá ozeleněná střecha s celodřevěnou konstrukcí tento požadavek splňuje, obdobně jako celá stavba, která je z pohledově dostupných stran dostatečně chráněna ať už plnými stěnami, či bytelnými dřevěnými žaluziemi uchovávajícími intimitu domova. Jsou jedním z nenásilných dekorativních akcentů celkového střídmého architektonického pojetí stavby, kterému materiálově dominuje dřevěná vodovzdorná finská překližka, sklo a nerezová ocel. Používané zdivo, dřevěné sendviče opláštěné překližkou i skleněné výplně navíc vynikají tepelně- izolačními vlastnostmi. „Vše je v ryzí přírodě, ke které bychom se měli umět i chovat,“ dodal architekt Rýzner. Protože je v oblasti méně elektrické energie, dům je v tomto směru téměř nezávislý. Teplá užitková voda je dokonce řešena přes solární energii a telekomunikační spojení se světem využívá nejmodernější mikrovlnné technologie.
Vše splyne s přírodou Jako celá stavba také interiér má čistý, střídmý a příjemný charakter. Tím bylo opět naplněno přání investora, který chtěl od počátku vše vybavit na vlastní přání zhotoveným atypickým zařízením v kombinaci se sedacím nábytkem od kvalitních firem, jako jsou Vitra nebo Mascani. Také jednoduchost interiéru tedy souzní s přírodním rázem krajiny i zahrady, která rovněž prodělala značnou proměnu — od ostrého zdůraznění hrany náhorní plošiny a svahu žulovými masivními obrubníky a plechem přes další úpravy nyní terasovitého terénu. I jím prochází pohledový, a tedy nijak dál upravovaný beton, tentokráte třeba ve tvaru přístupového schodiště k vile. K zajímavým prvkům nepochybně patří také opěrné gabionové zdi z lomového kamene, který je svázaný do kovových sítí. Až se v příštím roce osadí už vzrostlejšími stromy i svah k objektu, dům dokonale splyne s přírodou. Alespoň podle slov architekta Rýznera. Není divu, že také na otázku, zda by dnes udělal něco jinak, odpověděl: „Asi ne! Měli jsme zde obrovskou volnost. Od investora jsme dostali, obrazně řečeno, sumu na celý objekt i s interiérem a tu jsme nesměli překročit. V rámci ní jsme po konzultaci mohli realizovat veškeré úpravy, které jsme chtěli. Celý záměr jsme ale měli s klientem důkladně prodiskutovaný už před započetím práce.“
ARCHITEKT LUDĚK RÝZNER (OK PLAN) Ok plan zahájil činnost r. 1997. Specializuje se na projektování bytových, veřejných a průmyslových staveb, urbanistické studie a územně plánovací dokumentaci. Diplom za nominaci na titul Stavba roku 2002
Vybrané realizace Hotýlek na plovárně (Humpolec) Health Club Blue Orange (Praha) Dům s poslechovou místností (Pelhřimov) Bytový dům (Humpolec)
Kontakty: OK PLAN architekt, arch. Luděk Rýzner, tel.: 565 533 656, e-mail: L.ryzner@okplan.cz, www.okplan.cz
text: Eva Šuhájková a Lenka Kopecká foto: Oto Pajer |
Zastavit dům
|
Zástavní právo slouží především jako zajišťovací instrument. Sjednává se k zajištění závazků. Zjednodušeně řečeno: zajišťuje věřitelům, že jejich pohledávky budou zaplaceny. Bez zajištění zástavou by se mnozí lidé dlužníky vůbec nestali – nikdo by jim totiž nepůjčil, a když tak méně a za horších podmínek.
Stalo se módou žít na dluh, totiž na úvěr, a k tomu jsou všemožná zajištění nezbytná; zástavy mají v téhle souvislosti punc tradice. Zastavárny, kam se nosí movité věci, patří spíše k pražskému Žižkovu nebo k brněnskému Cejlu. Ale zastavené nemovitosti najdeme i ve vilových čtvrtích a satelitních městečkách: často stačí nahlédnout do sousedova výpisu z katastru nemovitostí (zatížení domu zástavním právem je vyznačeno v části C listu vlastnictví).
Dům se pochopitelně neodnáší do žádné zastavárny: postačí zástavní smlouva, která se vkládá do katastru nemovitostí (zástavní právo vzniká až tímto vkladem). Věc dává do zástavy její vlastník. Pokud má nemovitost více spoluvlastníků, musí se zřízením zástavního práva k celé nemovitosti souhlasit všichni. Svůj spoluvlastnický podíl může ovšem zastavit kdokoliv z nich.
Kdo je kdo u zástavy Osoba, které svědčí zástavní právo, se označuje jako zástavní věřitel. Ten, kdo dává svou věc do zástavy, je zástavní dlužník (zástavce). Mnohdy je to sám dlužník. Jindy ale za zaplacení jeho dluhu ručí jakožto zástavní dlužník svou zastavenou nemovitostí jiná osoba – třeba rodiče za dceřin dluh. Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím by se zastavená věc k újmě zástavního věřitele zhoršila. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením a zničením. K újmě věřitele by jistě bylo třeba pronajmutí bytů v domě na dobu neurčitou za regulovanou činži. Také povinné revize už nejsou soukromou záležitostí zástavce. Zástavním právem se nijak neomezuje volné nakládání se zastaveným domem. Lze jej prodat, darovat i odkázat. Alespoň zákon tomu nijak nebrání, někteří zástavní věřitelé se tuto volnost snaží smluvně omezit. V případě změny vlastníka působí zástavní právo proti každému dalšímu majiteli zastavené věci.
Pokud se zajištěná pohledávka splácí řádně a včas, zástavní právo se v praxi nijak neprojevuje. V ideálním případě nakonec pohledávka zaniká splacením a zástavní právo se posléze vymaže z katastru nemovitostí.
Když se dluhy neplatí Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna řádně a včas, má zástavní věřitel právo na to, aby se zastavená věc zpeněžila a dluh mu byl zaplacen z výtěžku této transakce. Toto právo má věřitel i tehdy, když byla pohledávka splněna jen částečně, dokonce i v případě, že k doplacení zbývají jen úroky. A pozor – zástavní právo nezaniká ani promlčením pohledávky.
Ještě před několika lety bylo praktické zpeněžení zastavené věci právně komplikované. Proto se sjednávaly různé smlouvy, v nichž zástavce dával ke zpeněžení souhlas. Dnes už to není zapotřebí: po novele občanského zákoníku může zástavní věřitel navrhnout zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo jejím soudním prodejem.
To neznamená, že po první nesplacené splátce hypotečního úvěru musí zástavní dlužník očekávat dražbu svého domu.
Hypoteční boom přivedl do řad zástavních dlužníků mnoho těch, kteří by si bez masivní reklamy pro půjčku nikdy nešli. Dlužník jen těžko odhadne, v jaké situaci bude za pět nebo za deset let. Pokud onemocní, ztratí práci nebo partnera, budou splátky nad jeho síly. Všichni věřitelé nabádají dlužníky v tísni: Přijďte s námi dohodnout řešení svých potíží předem, nebo alespoň bez odkladu!
Jako řešení připadají v úvahu různé splátkové dohody a změny úvěrového vztahu (splátky se mohou odložit, úročení se může změnit, ba i načas přerušit atd.). Vstřícnost hypoteční banky neznamená, že se vzdává svého zisku; pouze si na něj počká déle, než bylo původně sjednáno. Složitějšími variantami jsou odprodej pohledávky, převzetí dluhu či přistoupení k dluhu.
Jen některé případy končí prodejem domu, třeba i obsazeného dlužníkem či jinými uživateli. Je třeba připomenout, že majiteli nemůže za trvání jeho vlastnictví vzniknout nájem ani věcné břemeno. Po nedobrovolné ztrátě vlastnictví proto zůstává v domě bývalý vlastník bydlet bez právního důvodu a bez nároku na náhradní bydlení. Zájem o takové domy ovšem není velký, ačkoliv jednotlivé obsazené byty se už na realitním trhu úspěšně prodávají.
A ještě jedna důležitá poznámka – zástavní věřitel má právo, ale nikoliv povinnost, uspokojit se ze zpeněžení zastavené věci. Může vymáhat splnění dluhu soudně, exekucí a podobně, může se obrátit na ručitele. A ti nemohou namítat, že se měl nejprve uspokojit ze zastavené věci.
Smlouva není nutná Kromě zástavní smlouvy může zástavní právo vzniknout i ze zákona, rozhodnutím soudu nebo soudem schválenou dědickou dohodou.
Zákonné zástavní právo se používá například při vymáhání daní a poplatků, a to velmi účinně: finanční úřad je může zřídit svým rozhodnutím k zajištění daňové pohledávky. Jestliže je daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na nemovitosti, nelze namítat jeho promlčení do třiceti let po jeho zápisu do katastru!
Soudcovské zástavní právo slouží věřiteli. Nevede sice přímo k jeho uspokojení, ale dává mu jistotu, že jeho pohledávka nebude ohrožena, ani když povinný svou nemovitost prodá. Když někdo nadělal více dluhů, může se stát, že soudu dojde více návrhů na zřízení soudcovského zástavního práva k téže jeho nemovitosti. Pak rozhoduje pořadí, ve kterém návrhy došly. Otálet s návrhem se tedy nemusí vyplatit.
Zástavní právo zaniká zejména zánikem pohledávky (nikoliv ovšem jejím promlčením). U nemovitostí se pak samozřejmě každý zástavní dlužník snaží o výmaz práva z katastru nemovitostí. Někdy je ale obtížné vymoci na uspokojených věřitelích příslušná potvrzení a součinnost při výmazu. Pro takový případ se doporučuje uschovávat doklady o postupném řádném splácení dluhu; soud pak může k určovací žalobě rozhodnout, že zástavní právo zaniklo.
Kontakt: Judr. Dan Holubkov, e-mail: holubkov@cmail.cz
text: Dan Holubkov ilustrace: Pavel Dufek |
Stěhovavé exoty
|
|
Většina přenosných rostlin pochází ze zemí středomořského klimatického pásma, které je široké 500 až 1 200 km a rozprostírá se mezi 30. a 40. stupněm zeměpisné šířky. Mrzne v něm jen krátkodobě a málokdy. Pro toto pásmo je typické pěstování citrusů, ale také fíkovníků a olivovníků. Klasickými zeměmi, které tyto plodiny pěstují, jsou Španělsko, Řecko, Itálie, v Severní Americe Kalifornie, Virginie a Florida, dále Chile, jižní Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická republika. Rostliny, které v našich podmínkách pěstujeme jako přenosné, zde rostou ve volné přírodě.
Přezimování Některé subtropické rostliny, např. oleandr, myrtu, fíkovník, můžete v Česku běžně koupit v obchodech s okrasnými rostlinami. Propadnete-li však kouzlu exotiky a budete chtít pěstovat i další druhy a rarity, musíte se obrátit na specializované prodejny a zahradnictví. Nejdůležitějším kritériem, které musíte před nákupem zohlednit, jsou možnosti přezimování těchto rostlin. Některé odolnější druhy sice snesou krátkodobě teplotu pod bodem mrazu, ale raději se i pro ně pokuste zajistit bezmrazé stanoviště.
Ideální pro přezimování je zasklený balkon, terasa nebo zimní zahrada. Rostliny které se sem přemístí, by měly stát těsně vedle sebe, aby se zvýšila možnost ochrany a maximálně se využil prostor. Požadavek světla platí zejména pro stálezelené druhy, které během zimy rostou a mají plody. Rostliny, které na podzim opadávají, lze uskladnit ve sklepích a sklepních chodbách. Lze využít také zateplené garáže a půdní prostory nebo nevytápěné vedlejší prostory domů.
Letní stanoviště Rostliny pěstované v nádobách pocházejí z teplejších oblastí, než je střední Evropa, vyžadují tudíž teplé stanoviště. Musíme se tedy pokusit jim v době růstu zajistit optimální teplotní podmínky. Nejteplejší místo bývá při jižní zdi, pokud možno bez sousedství stinných stromů. (Kamenná zeď pohlcuje za slunného počasí po celý den teplo, které v noci pozvolna uvolňuje, takže je zde teplota stále o několik stupňů vyšší než v okolí.)
Velmi vhodné jsou také lodžie orientované na jih. Na balkonech a na volném prostranství musíme brát v úvahu možnost poškození větrem. Rostliny na takových místech vyžadují větší zálivku, protože substrát se rychleji vysušuje.
Péče Nároky na péči mají jednotlivé rostliny odlišné. Při jejich nákupu byste v dobrém zahradnictví měli obdržet podrobný návod k jejich pěstování.
ZÁLIVKA Pozor na zimní zálivku, rostliny nikdy nenechte stát ve vodě. Substrát by měl být po celé období jen mírně vlhký.
Nádoby Jakou nádobu zvolíte, záleží jen na vašem vkusu. Dbejte ovšem na to, aby vždy měla odtokové otvory a na její dno umístěte vhodnou drenáž.
Kontakt: ZAHRADNICTVÍ CHOVANEC, Hrnčířská 665, Lipník n. Bečvou, tel.: 581 772 352
text: Lucie Martínková foto: M. Chovanec a archiv |
Kolik máme možností
|
|
Stěny a stropy – obklady stále vedou Keramické obklady jsou na stěnách koupelen nejpoužívanějším materiálem. Nabídka je široká, lze si vybrat z různých tvarů i velikostí, povrchových úprav i cenových relací. Klasickým obkladem je pórovitá obkládačka nebo obkládačka z kameniny odolná proti skvrnám a otěru. Všechny mohou být glazované, neglazované, matné či lesklé. Mozaika je kromě atraktivního vzhledu i vynikajícím pomocníkem při obkladech zaoblených míst, elegantní tvarovky a lišty pak řeší místa přechodu mezi obkladem a okrajem říms, polic, parapetů a schůdků.
Umělý kámen ve všech podobách Akrylové desky s minerální výplní pocházejí z Ameriky. Tento materiál je podobný mramoru a je odolný i proti poškození například hořící cigaretou.
Zpracovává se stejně jako tvrdé dřevo a dá se pomocí speciálního lepidla spojovat téměř bez vytvoření spáry. Bohaté možnosti při návrzích i realizaci nabízejí alternativní umělé materiály na bázi polymerových pryskyřic v podobě umělého kamene, jako je například corian či varicor.
Protože disponují takovými vlastnostmi, jako je pevnost, trvanlivost, neporéznost, chemická odolnost i široká barevná škála, splňují tak zvyšující se nároky architektů i uživatelů. Stávají se proto zajímavou alternativou obložení plochy okolo van, umyvadel a umyvadlových desek, případně obkladů stěn koupelen nebo sprchovacích koutů.
Přírodní kámen je luxus Náročnější uživatelé mohou volit obklad z přírodního kamene, jako je žula a mramor.
Jestliže se rozhodnete pro travertin nebo mramor, přesvědčte se, zda jsou desky navíc ošetřené proti kyselinám a dalším chemikáliím. Mezi přednosti žuly patří: velká tvrdost, trvanlivost (žula je téměř nezničitelná, vydrží desetiletí), odolnost vůči vysokým teplotám, odolnost proti kyselinám a chemikáliím, luxusní vzhled, snadnost čištění a údržby a v neposlední řadě dokonalé zpracování. Výrobky z přírodního kamene mají díky vhodné technologii opracování minimum spár a hrany lze libovolně opracovávat.
Dřevo do koupelny může Dřevěný obklad reaguje na působení teploty i vlhkosti, přesto se na obklady v koupelnách používá. Pokud se pro něj rozhodneme, znamená to pečlivý výběr dřeva, opatřit konstrukci obkladu zadním větráním a pravidelnou údržbu. Desky zhotovené odborníkem jsou většinou lakované vysoce kvalitními nátěrovými hmotami nebo se impregnují přírodním voskem. Pro tento účel se nejvíce hodí červený cedr, gabun, mahagon či teak, dřeva odolná proti vlhkosti a páře. Existují i velkoplošné desky s povrchem dýhovaným dřevem vzácných dřevin, které se většinou používají na interiérové obklady v lodích, ale jsou vhodné i do koupelen.
Korek je přírodní materiál, který dobře slouží jako zvuková i tepelná izolace, je elastický a dobře přispívá k regulaci vlhkosti ovzduší v místnosti hlavně svou schopností vlhkost absorbovat a následně uvolňovat.
Skleněné tvárnice do koupelny patří Skleněné tvárnice mohou sloužit v bytě jako dekorace, ale vynikají zejména svými užitnými vlastnostmi. V koupelně se využívají hlavně pro světelnou prostupnost a rovněž vynikající zvukově-izolační vlastnosti. Další výbornou vlastností je vysoká kondenzace. Skleněné tvárnice mohou sice na první pohled vypadat křehce, ale jsou vyrobené z velice silného skla, tudíž jsou i bezpečné.
V popředí zájmu ocel Poměrně dost odolné při kolísajících podmínkách v koupelně jsou také desky z ušlechtilé oceli (chromniklová ocel). Nemusí být používány jen v koupelnách pánských nebo čistého technostylu, stále více se prosazují v kombinaci s kontrastním dřevem nebo pastelovými barvami, které jsou zastoupené na zařízení koupelny.
Další možnosti Mezi nejběžnější štukové omítky používané v koupelnách patří vápenná štuková omítka, vápenná štuková omítka pálená, která je vhodná speciálně do místností s mokrým provozem, a antikondenzační omítka. Na omítku se nanáší malba –vápenná, vosková, klihová či latexová. Tapety bez zvláštních úprav se do vlhkého prostředí koupelny nehodí. Eventuálně se mohou použít tapety se strukturou omítky, vinylové nebo se skleněným vláknem. Sádrokartonové desky jsou vhodné na obložení koupelny, kde stěny nejsou rovné. Představují rovněž ideální materiál na předsazenou instalační stěnu. Poměrně jednoduchou a nenáročnou metodou je použití samolepicí fólie d–c–fix, kterou lze zakoupit snad ve všech specializovaných prodejnách tapet a dobře zásobených papírnictvích. Všechny fólie jsou voděodolné a bez problémů odolají všem teplotním i vlhkostním změnám v koupelně.
Vybrat ten pravý Na otázku, jaký materiál je pro obložení ten pravý, nelze jednoznačně odpovědět. Kromě vzhledu, funkčnosti a individuálního vkusu musí budoucí uživatel brát v úvahu také poměr mezi cenou a předpokládanou životností.
Podle statistických průzkumů za-ujímají přední místa v žebříčku oblíbenosti klasické obklady, tapetování a nástřiky, umělý kámen, kámen, následovaný ušlechtilou ocelí a dřevem, jejichž popularita poslední dobou stále vzrůstá.
Kontakt: ANETCERAMIC, Malátova 18, Praha 5, tel.: 251 512 663, CORHA JIHLAVA, Masarykovo nám. 59, Jihlava, tel.: 567 272 003–4, DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 224 812 850
text: Barbora Smrčková foto: Lukáš Hausenblas a archiv |
Zázračná krabice
|
|
Mnohým z nás vyplňuje televize většinu volného času a tak není divu, že výběru přístroje věnujeme patřičnou pozornost, zvláště muži bývají posedlí technickými detaily a novinkami, které zůstávají pro ženy záhadou a někdy zbytečností. Při výběru televizoru je především třeba vědět, z jaké vzdálenosti budete obrazovku sledovat. Vzdálenost diváka od obrazovky by měla být přibližně pětinásobkem úhlopříčky televi- zoru. Nejrozšířenějším formátem jsou obrazovky s poměrem stran 4:3, s nástupem DVD se začíná prosazovat i formát širokoúhlý s poměrem stran obrazovky 16:9.
Méně náročného diváka uspokojí televizor s úhlopříčkou 55 cm, nejběžnější modely střední cenové kategorie s úhlopříčkami 62, 70 a 72 cm ale nabízejí zpravidla velice slušnou výbavu. Jedná se především o možnosti nastavení obrazu a zvuku podle individuálních potřeb uživatele. Nadstandardní výbavou je pak prostorový zvuk, 100Hz obraz, PIP, vyšší paměť teletextu, přepínání na formát 16:9 (u obrazovek 4:3) apod. Projekční, plazmové a LCD televizory jsou nejdražší variantou. Před jejich nákupem je vhodné se podrobně informovat o jejich vlastnostech, funkcích a technických detailech. S rozvojem televizního vysílání souvisí také potřeba stále kvalitnějšího záznamu pohyblivého obrazu. Známé videorekordéry jsou dnes nahrazovány DVD přehrávači. Nosiče DVD (Digital Versatile Disc, digitální víceúčelový disk) mají vysokou kapacitu (až 17 GB), která umožňuje společně s celovečerním filmem zaznamenat až 8 mluvených dabingů a 32 titulkových jazykových verzí. Málo využívanými možnostmi tohoto média jsou volba úhlu pohledu na snímaný záběr nebo větvení příběhu podle nabízených možností pokračování.
Co znamená… PIP (Picture in Picture, Obraz v obraze) – funkce umožňující sledovat současně dva nebo více obrazů. Další obraz může být zmenšený a vložený do některého rohu obrazovky nebo mohou být oba obrazy uspořádány vedle sebe a doplněny teletextem.
100Hz obraz – u běžného (50Hz) televizoru je za jednu sekundu zobrazováno 25 obrazových snímků jako 50 půlsnímků (prokládané řádkování). Přesto je však zejména u velkých souvislých ploch patrné blikání a chvění obrazu. Digitální technika s paměťovými obvody umožnila obraz zdokonalit pomocí 100Hz technologie – obraz se nejprve zdigitalizuje, uloží do paměti a potom se každý půlsnímek zobrazí dvakrát. 100Hz televizory tedy zobrazují za jednu sekundu 100 půlsnímků, což je rychlost, kterou lidské oko již nevnímá. Televizor poskytuje kvalitnější obraz bez sebemenšího chvění a šetří zrak.
Kontakty: BASYS CS BRNO, Vážného 16, Brno, tel.: 541 227 655, fax 541 227 654; PANASONIC, TECHNICS, Křižíkova 237/36a, Praha 8, tel.: 221 719 111; PHILIPS ČR, Šafránkova 1, Praha 5, tel.: 233 099 111
text: Lucie Martínková foto: archiv |
