/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/5_04/Obsah.pdf
Blog
Martin Sladký – Prozradím tajemství architektů
|
|
Spolupracovat při zařizování bytu s architektem je jis-tě ideální, ale ne vždy možné. Proto je užitečné znát několik pravidel, které situaci zjednoduší a povedou k téměř profesionálnímu efektu. Pozvala jsem mladého a talentovaného architekta Martina Sladkého, aby se mnou prošel několik designových studií a prozradil mi, jak si počít, když se rozhodnu zařizovat si byt.
Urovnejte si myšlenky „Ale nejlepší je opravdu najmout si architekta…,“ doporučuje mi s úsměvem Martin v jednom designovém studiu. Je mi to jasné, ale jak začít, když ho ke spolupráci přizvat nechci? – „Berme v úvahu byt, který chceme zařídit komplexně, a ne pouze jednu místnost. Tehdy doporučuji vzít si papír a nakreslit si půdorys a do něj zanést všechno zařízení s tím, že musíme brát v potaz velikosti místnosti a standardní rozměry nábytku.“ – „A proč to nemůžeme vymýšlet přímo v bytě?“ – „Tam bychom samozřejmě měli začít, ale další úvahy bychom měli přenést na papír. Má totiž obrovskou výhodu v tom, že nesvazuje. Třeba tím, co je momentálně v bytě a co by tam nemuselo být. Na plánku si naznačíte okna, nosné zdi (i nenosné, pokud se nerozhodnete je bourat) a pak, prozatím virtuálně, můžete kreslit a vymýšlet, až se dostanete ke zdárnému výsledku,“ doporučuje architekt a dodává, že další fáze je o něco náročnější. Ten, kdo zařizuje, se totiž musí přesvědčit, zda všechno, co si vymyslel, je opravdu reálné. Znamená to, že s konkrétní představou musí pátrat po trhu a zjistit, zda je nábytek vůbec k dostání. „Nedoporučuji koupit jeden kus a k němu hledat další, protože tím se dostáváme do začarovaného kruhu. Ideální je navštívit prodejny s nábytkem, když už máte konkrétní představu a každý detail koresponduje s celkovým pojetím interiéru.“ Méně je někdy více „Jak bychom měli přistupovat k zařizování jednotlivých místností?“ – „Důležité je si uvědomit, který prvek je stěžejní, a ten by měl vytvořit dominantu prostoru. Například v jídelně to bude jídelní stůl, v ložnici postel… Zdá se to logické, ale častokrát se stává, že v jedné místnosti máte několik výrazných bodů, takže celkový dojem je roztříštěný a zdá se, že majitel nevěděl, co chce, tak do místnosti raději umístil všechno,“ vysvětluje sympatický architekt a dodává, že každý prostor budeme obdivovat, pokud si v něm můžeme některý výrazný prvek zapamatovat. Proto je důležité udržet jednotnost a vypíchnout podstatné a výjimečné kousky. Nepopiratelnou součástí každého interiéru je barevné ladění, které do značné míry ovlivňuje vzhled prostoru i pocity, které obyvatel vnímá. Vliv barev na lidskou psychiku je prokázaný už řadu let, není dobré ho tedy podceňovat. „Při zařizování bychom měli brát v úvahu barevnost podlahové krytiny, nábytku a rozmístění alespoň typového osvětlení. Není-li sladěno jedno s druhým, pak výsledek nebude stoprocentní. Odstín stěn bych volil až jako jeden z posledních bodů, protože barvu lze vždycky přizpůsobit.“ Prošla jsem s Martinem snad všechna designová studia a objevili jsme hezkou řádku nápaditých a vtipných řešení. Výsledek našeho pátrání jsem pak shrnula do několika stručných bodů.
Obývací pokoj Uvědomte si, k jaké činnosti má sloužit. Zda tu budete číst, přijímat návštěvy, dívat se na televizi, trávit čas s rodinou apod. Přesně k té činnosti vytvořte ideální podmínky a na základě jich volte vybavení. Ti, kteří tu budou přijímat návštěvy, by měli myslet na dostatečný počet míst k sezení (ideální rohové sezení) a rovněž na dostatečný odkládací prostor v podobě konferenčního, servírovacího a přídavného stolku. Samotáři ocení sofa, chaise longue nebo klasický ušák a milovníci televizního programu komfortní televizní stolek.
Kuchyň Tvar kuchyňské linky se odvíjí nejen od prostorových možností, ale zároveň od individuálních potřeb uživatelů. Zpravidla si její uspořádání řídí hospodyňka s ohledem na určitá pravidla a zvyky. Podstatným momentem je fakt, zda je kuchyň samostatná místnost, nebo je součástí společenského prostoru. Tehdy se materiálově i barevně musí přizpůsobit tak, aby ladila s ostatním zařízením. Častou otázkou je, zda si pořídit barový pult či snídaňový koutek. Pokud není v těsné blízkosti jídelní stůl, je praktičtější varianta, u které se sedí na klasické jídelní židli.
Dětský pokoj Prostředí, v němž děti vyrůstají, je do značné míry ovlivňuje. Dětský svět je plný fantazie, a tak se nemusíme bát v této místnosti použít pestré barvy. Základním pravidlem je: kvalitní postel, dostatečně velký úložný prostor na všechny hračky, maximální prostor na zemi, kde si děti nejčastěji hrají, a časem i psací stůl s kvalitní pracovní židlí.
Koupelna Instalace zařizovacích předmětů je spojená se stavebními pracemi, výměna je tudíž náročnější, a tak bychom měli dostatečně zvážit jednotlivé zařizovací předměty. Chceme-li si pořídit například masážní vanu, zamysleme se nad tím, zda ji skutečně využijeme nebo nám postačí kout s masážními tryskami či přistoupíme k jedné z klasických variant bez masáže. Do manželské koupelny jsou ideální dvě umyvadla vedle sebe. Dětská koupelna by měla být koncipována s ohledem na budoucnost dítěte. Roky utíkají relativně rychle a starosti s novým budováním koupelny, protože je potomkovi o pár let víc, jsou neadekvátní.
Doporučení – Od počátku mějte o zařízení skromnou představu. – Hledejte ucelené sestavy, jejichž prvky se k sobě hodí. Solitéry vybírejte s rozmyslem. – Při výběru uvažujte racionálně, zamyslete se, které zařízení skutečně potřebujete a které si pořizujete v momentálním rozpoložení.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; DE.CO BY DE.FAKTO, Perlová 6, Praha 1, tel.: 224 233 815; DE.FAKTO, Vejvodova 3, Praha 1, tel./fax: 224 228 515, 603 154 158; DORINT, Doubská 356, Liberec 6, tel.: 482 739 982–83, fax: 482 739 981; FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 527, fax: 495 261 986; SETEC, Hauptova 594, Praha 5, tel.: 257 922 555, fax: 257 920 180
text: Lenka Haklová foto: Pavel Vítek a archiv |
Když nejde jen o domy…
|
|
Tiché údolí v obci Pratteln nedaleko Basileje se Antoniovi Stefanellimu zalíbilo natolik, že se zde rozhodl vybudovat domov pro svoji rodinu. Rozlehlý pozemek o výměře 2 200 m2 stál i na švýcarské poměry hodně peněz (2 miliony franků, cca 40 milionů korun). Proto nechal autor na parcele postavit rodinných domů více. Již v projektové fázi nabídl k prodeji vilu a dvojdům několika zájemcům. Výdaje za parcelu se mu tak vrátily.
Čitelný rukopis Celý obytný soubor vytváří tvar písmene „U“. Všechny stavby charakterizují typické kubické hmoty, ploché střechy a balkonová zástřeší s nosnými sloupy. Další výrazné prvky představují panoramatická a kruhová okna, železobetonové konstrukce a pohledový beton. Kromě vchodů z ulice mohou majitelé všech tří objektů využívat i přístupů ze společné podzemní garáže.
Uvnitř všech domů najdete leskle mramorové podlahy s podlahovým topením a italské designové kuchyně. Z prostorné podzemní garáže, která je pro všechny objekty společná, se majitelé dostanou přímo do svých domů, v jejichž suterénu se nachází další užitkové a technické místnosti.
Relaxace v bazénu Sám Stefanelli si navíc ve svém domě může odpočinout v prostorném vnitřním bazénu se saunou. Již po otevření vstupních dveří návštěvníkovi neujde obdélníkový prosklený průzor v podlaze, jímž prosvítá azurová modř vodní hladiny. Stálá teplota vzduchu v prostorách bazénu je nastavena na 28 stupňů. Velká posuvná okna zajišťují po celý rok dostatek světla. „Tento luxus je pro mne důležitý prvek, neboť zde minimálně dvakrát do týdne relaxuji a čerpám novou inspiraci po náročné práci,“ říká jakoby na omluvu, ale s šibalským výrazem ve tváři architekt. Dobré sousedské vztahy Obývací prostory všech objektů se otevírají směrem do navzájem sousedících zahrad uvnitř souboru domů. Majitelé se tedy k sobě musí hodit i povahově – jakékoliv disharmonie v sousedských vztazích by se vymstily. Asi i proto trvalo více než rok, než architekt našel pro své stavby vhodné kupce. „Idylický ráz lokality i samotných domů neměl být ničím narušován,“ dodává Antonio Stefanelli. Dvojdům obývá bezdětný pár a rodina s dvěma malými dětmi. V samostatně stojící vile, jejíž exteriér a interiér se až na několik detailů shoduje s domem Antonia Stefanelliho, se usadila rodina s dospívajícími dětmi. Z prostředí i z lidí zde sálá klidná, příjemná a přátelská atmosféra.
Architekt: Antonio Stefanelli (1964) se narodil ve Švýcarsku italským rodičům. Na konci osmdesátých let se jako projektant rozhodoval, zda se odstěhuje do Itálie. Nakonec zůstal ve švýcarsku, kde se přece jen cítí více doma. Jeho první zakázky byly práce na výkresech pro jiné architekty. „Těmito zkušenostmi jsem získal absolutní rutinu, postupně se propracovaval a docela i slušně vydělával. Přesto jsem toužil založit vlastní architektonickou kancelář,“ říká Antonio Stefanelli. To se mu nakonec podařilo. Ve svém ateliéru nyní zaměstnává pět spolupracovníků včetně manželky. Společnost Architekturbüro, GmbH sídlí ve čtyři sta let staré bývalé stodole, kterou Antonio Stefanelli sám zrekonstruoval.
Kontakt: Architekturbüro, GmbH, Antonio Stefanelli, Schauenburgerstr. 6, 4133 Pratteln, Schweiz; tel.: 0041 061 823 13 13
text: Bobby W. von Sterndoff foto: Bohuslav Wurm |
Nejdůležitější je shoda
Domov na kraji lesa
|
|
Dům v Dobřichovicích u Prahy nevyrostl na severním svažitém pozemku jen tak z ničeho nic. První studii vypracoval autor Tomáš Havlíček již v říjnu 1994. Investor požadoval objekt, v němž by mohl s manželkou nejen bydlet, ale i pracovat. Projekt se dále vyvíjel v závislosti na momentálních finančních možnostech zákazníka a jeho přáních. Výslednou podobu pak ovlivnilo i stanovisko úředníků, kteří v lokalitě s pestrou směsí nejrůznějších staveb z nepochopitelných důvodů nehodlali povolit stavbu s plochou střechou. Dlužno podotknout, že teprve nedávno zrealizované řešení s válcovým zastřešením působí velmi autenticky a elegantně. Objekt je najednou nevídaně lehký, veselý a přitom solidní. Jako by uprostřed vzrostlých borovic, dubů, modřínů a bříz přistála vzducholoď s optimisticky naladěnou posádkou.
Kámen a dřevo Dům vyzděný z tvárnic Porotherm působí z příjezdové cesty uzavřeně. Tento dojem posiluje opěrná zeď z opuky. Stejným materiálem nechal architekt Havlíček obložit částečně i samotný dům a garáž, jejíž střecha slouží též jako pochozí terasa. Kamennou strohost exteriéru však změkčují tmavě lazurované smrkové palubky. Stavbu jakoby odlehčuje bohatě prosklená část s pracovnami v patře. Po vstupu do zádveří v suterénní partii se před návštěvníkem otevře hala, z níž se lze dostat do jednoduše, ale účelně zařízeného pokoje pro hosta s vlastním sociálním zázemím. Majitelé přitom počítají především s návštěvami svých dětí s vnoučaty. Především jim se zamlouvá možnost projít prosklenými dveřmi do atria, kde si mohou hrát v bezpečí domova, a přitom pod širým nebem.
Objekt je vytápěn za pomoci tepelného čerpadla. Kotelna tedy připomíná spíše laboratoř. „Je to nejoblíbenější návštěvní místo některých hostů,“ říká s lehkým úsměvem pán domu.
„Záchranná“ síť Jednoramenné schodiště vás ze suterénu přivede do obytné části domu. Obývacímu prostoru dodává jistotu a stabilitu opukový krb. Se slinutou keramickou dlažbou barevně ladí světle okrová kožená sedací souprava, která je pevně „ukotvená“ na zvýšené podlaze u knihovny. Křeslo i pohovka jsou přitom vyrobeny přesně na míru. „Nemám rád, když si nemohu opřít hlavu,“ vysvětluje investor.
Obytný prostor se posuvnou prosklenou stěnou otevírá na terasu, kterou částečně zastřešuje „vybíhající“ železobetonový monolitický strop. Příroda tak za příznivého počasí může vstupovat přímo do interiéru.
Zvláštní pozornost si zaslouží schodiště vedoucí do pracoven v patře. Jednoduchá síť jej odděluje od vlastní obývací místnosti. „Síť jsem kdysi dávno viděla v dětských pokojích představovaných ve starých časopisech Domov. Když s ní Tomáš přišel, v duchu jsme zajásala,“ podotýká paní domu. Síť přitom kromě své estetické role plní i neméně významnou praktickou úlohu. Brání případným pádům především malých dětí po možných nepředvídatelných uklouznutích.
Samostatné pracovny Aby majitelé nebyli rušeni v soukromí, lze se do pracoven v patře dostat rovněž vedlejším vchodem, k němuž návštěvníka přivádí jednoduchý kovový můstek. Naprostou nezávislost zaručuje této části objektu malá kuchyň i sprchový kout s WC. Pozitivní atmosféru zde vytváří bílý „klenutý“ strop v kombinaci s medově zabarvenou podlahou, kterou i odborníci pokládají za korkovou. Ve skutečnosti se ale jedná o umně namořené dřevoštěpkové desky. V tomto přátelském prostoru musí jít práce od ruky snad sama – když se skrze velkoformátová okna díváte na klidnou lesní scenerii, inspirace vás nemůže minout… Dlouhodobá spolupráce s Tomášem Havlíčkem se investorům vyplatila. Klienti dobře znali architektovu práci již z předchozí zakázky, kdy si od něj nechali upravit interiér jejich bývalého domova. „Nechal jsem panu Havlíčkovi volnou ruku. Plně jsem se na něj spoléhal,“ dodává majitel. Za tuto důvěru se autor odměnil vybudováním pohodlného a praktického domova. Stavebníci ani architekt neplýtvali penězi a využili jen samé dostupné, praktické materiály. I proto se jim podařilo udržet celkové náklady na velmi přijatelné výši. Přestože si dům v Dobřichovicích na nic nehraje a nic nepředstírá, nelze jej přehlédnout.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 1178 m3 Zastavěná plocha/Zastavěná plocha garáže: 157 m2 / 31 m2 Kancelářská plocha/Obytná plocha: 70 m2 / 131 m2 Cena: cca 5 mil. Kč Spolupráce: Ing. Ivana Havlíčková, Igor Kropš
Kontakt: Ing. arch. Tomáš Havlíček, mobil: 602 765 900, e-mail: t.havlicek@volny.cz
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer, archiv Tomáše Havlíčka |
Čtyři kočky v kuchyni
|
|
Možná to na první pohled nevypadá, ale tato kuchyň nově uspořádaná do písmene U vyplnila prostor dřívější neergonomicky řešené kuchyně v panelovém domě. Původní kuchyň majitelům po jedenáctileté službě už nevyhovovala ani vzhledové stránce, ani z funkčního hlediska.
Posezení nad plány Když padlo definitivní rodinné rozhodnutí, že kuchyň je potřeba kompletně zrekonstruovat, bylo nutné vymyslet, jak by měla být uspořádána. Tady rozhodovala matka s dcerou. Ze zkušenosti, jak špatně se pracovalo v původní kuchyni, bylo jasné, že k pohodlnému vaření potřebují prostornou pracovní desku, sporák v blízkosti dřezu, rohový dřez, drtič odpadků a dostatek úložných prostor. Jako ideální se jevila kuchyň do tvaru písmene U. Po návštěvě několika kuchyňských studií, kde si nechaly vypracovat počítačové vizualizace, stále nebyly s návrhy spokojeny. Nakonec si dcera sedla nad plány bytu s projektantkou firmy ATELIER S a společně zakreslovaly nápady na vzhled nové kuchyně a snažily se spojit je s možnostmi, jež prostor dovoloval. Netrvalo dlouho a konečný návrh byl hotový.
Jak to mělo být Jelikož obývací pokoj, na nějž kuchyň volně navazuje, je zařízený stylovým dřevěným nábytkem, i kuchyň měla být dřevěná. Z nabízených materiálů majitelka zvolila dřevotřísku, potaženou laminovanou fólií s designem dřeva. Aby kout bez okna, ve kterém je kuchyň umístěná, nepůsobil tmavě, rozhodla se pro kombinaci středně hnědé fólie (jsou jí potažené korpusy) se smetanovou (ta pokrývá dvířka). K provzdušnění kuchyně napomáhá skříňka s prosklenými dvířky (transparentní sklo je vsazené do hliníkového rámečku) a několik otevřených polic. Dřevotříska potažená laminem v designu tmavěhnědého dřeva vyplňuje také prostor mezi horními skříňkami a pracovní deskou, což dává kuchyni luxusnější vzhled. Celá kuchyň je postavená na kovových nohách, které jsou překryté sokly, v těchto místech vznikl další úložný prostor, kam se ukládají věci, které se tak často nepoužívají.
Oběma ženám kralujícím v této kuchyni se ve studiu zalíbil rohový dřez, takže se pro něj rozhodly. Vyplní totiž prostor, který bývá běžně v kuchyni nevyužitý, a kromě pohodlných dvou vaniček (na mytí nádobí a odkapávače) nabízí i malou vaničku s odkapávacím sítkem, určenou k mytí potravin. Pohodlná je i páková baterie s vysouvací přepínatelnou sprškou, díky níž mohou oplachovat nádobí či potraviny v obou dřezech nebo v odkapávací misce. Téměř celý prostor rohové skříňky pod dřezem vyplňuje v této rodině velmi používaný drtič odpadků. Komfort kuchyně zvyšuje i sortér na tříděný odpad, umístěný v jiné spodní skříňce. Díky rohovému dřezu, myčce a drtiči odpadků byly nutné i drobné stavební zásahy jako přemístění přívodu vody a odpadu. Nové elektrické rozvody a upravení odtahu do komína si vyžádal komínový odsavač par. Dřívější odsavač nebyl tak výkonný, navíc majitelku zlákal pěkný design odsavače BEST, který kombinuje matnou nerezovou ocel se sklem.
Doplňky dělají kuchyň Na první pohled si nelze nevšimnout zcela zaplněného prostoru na zádech kuchyně. Je tu snad celý závěsný program firmy TESCOMA. Všechny drobnosti jsou umístěné na chromové tyči a lze je libovolně přemisťovat. Nad sporákem mají své místo kořenky, prostor za rohovým dřezem vyplňují háčky se zavěšeným kuchyňským náčiním, drátěný košík na uložení kuchařky, dále zavěšené drátěné koše s nejrůznějšími dochucovadly, držák na papírové utěrky, nádoba na měchačky, vešly se i netradiční nerezové hodiny. Jediné, co by majitelka potřebovala dořešit, je místo, kde by mohla mít zavěšené utěrky – i taková zdánlivá maličkost může ovlivnit práci v kuchyni.
Rozpočet kuchyně – horní a spodní skříňky 50 504 Kč – pracovní deska nad myčku 579 Kč – výsuvný odpadkový koš 6 458 Kč – úchytky 2 495 Kč – policovina 3 317 Kč – rohový dřez 11 025 Kč – dřezová baterie 5 145 Kč – přípravná deska na dřez (masiv) 1 208 Kč – odsavač par 16 344 Kč – drtič odpadků 11 660 Kč – podvěsné halogenové svítidlo 5 203 Kč/3 ks – obkladová deska na záda kuchyně 6 555 Kč – montáž nábytku 8 960 Kč – doprava 3 600 Kč
Kontakty: ATELIER – S (výroba), Oflenda 10, Hlinsko v Čechách, tel./fax: 469 350 470, 469 350 565, e-mail: atelier-s.oflenda@wo.cz ; (prodejna) DBK-NÁBYTEK, Adámkova třída 277, Hlinsko v Čechách, tel./fax: 469 319 611, BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 630,
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
Jedenáct hrdých židlí
|
|
Právě k takovým lidem patří mladí manželé, kteří se nedávno přestěhovali do třípokojového bytu v překrásné zástavbě Rašínova nábřeží. Vybrali si ho nejen kvůli dostatečně velké obytné ploše, ale zejména pro nenahraditelný výhled na Vltavu, Pražský hrad a Petřín.
Léty prověřená kvalita „Výhodou byla také dispozice, kterou nebylo nutné při rekonstrukci měnit,“ doplňuje majitel a provádí mě po bytě. Hned od vchodových dveří se návštěvník ocitne v hale, která nemá okna, zato však oplývá hned sedmi dveřmi. „Je to srdce bytu, kde se odvíjí čilý rodinný ruch. U velkého stolu každodenně pořádáme velkolepé snídaně, které trvají třeba i dvě hodiny, a je to také místo, kde nejčastěji přijímáme návštěvy,“ popisuje majitel dění v této místnosti. Té sice dominuje jídelní stůl, avšak nejoblíbenějším objektem tu je domácí vinotéka.
Přilehlé pokoje slouží běžným rodinným účelům. Je tu ložnice, jejíž součástí je dětská postýlka a přebalovací pult, kuchyň vybavená nejnutnějšími domácími spotřebiči a dvě propojené místnosti, sloužící jako relaxační zóna, pracovna a hostinský pokoj dohromady. Součástí bytu je rovněž balkon, který je dostatečně velký na to, aby se sem vešlo menší sezení. „Díky mnoha oknům je byt dostatečně světlý. Nechali jsme je navíc bez záclon a závěsů, což se nám nejen líbí, ale zároveň nám to umožňuje překrásný výhled na historickou část Prahy,“ říká majitelka.
Nestárnoucí nábytek Velkou měrou ovlivňuje originální pojetí celého bytu především jeho zařízení. „Preferujeme nábytek z počátku minulého století, z období funkcionalismu. Hledáme, kde se dá. Pro jednotlivé kousky pak doma vybíráme místo, kde jim to bude slušet,“ vysvětlují manželé, jejichž cit pro detail je v interiéru skutečně cítit.
Hledat jim rovněž pomáhá architekt Ivan Zachar, který je podobně naladěn a při vybírání jednotlivých kusů je ve svém živlu. „Chtěli jsme bydlení konzultovat s odborníkem, jeho zkušenosti a určitý nadhled jsou při zařizování přínosem,“ říkají manželé, kteří na jeho radu nechali barevně vymalovat. Společně pak vybírali některé zařízení. „Pokud byl nábytek v dezolátním stavu, nechal jsem ho renovovat, případně mírně upravit, aby do interiéru lépe zapadl,“ komentuje architekt. Výsledkem je zrekonstruovaný byt, v němž je nejnutnější nábytek, domácí spotřebiče a několik doplňků, zejména obrazů, které již visí nebo na zavěšení čekají. Na první pohled se může zdát, že ještě něco chybí. Podle slov majitele „cílem bylo prostor zabydlet, nikoli zastavět nábytkem“.
Život se židlemi Každý se obklopuje věcmi, které má rád. Majitelé svou zálibu našli v židlích. A ne ledajakých! Bydlí s nimi jedenáct světově uznávaných kousků, například Plywood od Charlese Eamese, Panton chair od Vernera Pantona, Eros od Philippa Starcka, židle Mauí a Splash. Všechny jsou ledabyle rozmístěné na sto dvaceti pěti metrech čtverečních a díky volnému prostoru vynikají jejich jedinečné tvary. „Naše sbírka se pomalu rozrůstá, je to vášeň, která neslábne, naopak sílí. Naším dalším přírůstkem bude s největší pravděpodobností křeslo Egg od Arne Jacobsena,“ prozrazuje majitel a mně nezbývá jen popřát pohodlné sezení a především hodně podobně zdařilých úlovků.
Kontakt: AKAD. ARCH. IVAN ZACHAR, Karlova 13, Praha 1, tel.: 222 220 251
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Zdrženlivý elegán
|
|
Majitelé zprvu počítali s tím, že na pozemku v nedávno urbanizované lokalitě u Prahy budou bydlet v budově s půdorysem ve tvaru písmene „Y“. Architekti David a Petra Krausovi měli stávající projekt pouze upravit. Připadal jim však bezvýrazný. Nakonec proto investory přesvědčili, aby jej zcela opustili. „Nemyslím, že by v původně navrhovaném domě žili vyloženě nešťastně. Připadalo mi však škoda nevyužít našich mozků,“ říká David Kraus.
Vtipná dispozice Zděná stavba z bílých tvárnic svým charakterem vzdáleně připomíná příměstské vily z konce 19. století. V kompaktní, osově symetrické dispozici nenaleznete ani decimetr přebytečného místa. Do domu návštěvník vstoupí přes terasu, která je krytá balkonem. Místnosti v patře i v přízemí umístili architekti vždy křížem proti sobě. Výstupy na terasy přitom zajišťují dostatečný kontakt se zahradou. Prosklené obloukové části kontrastují s pevnými plochami a společně vytvářejí krytá zákoutí. Investoři se mohou těšit z fascinujícího výhledu na zalesněnou krajinu v okolí Vltavy. Autoři zprvu počítali s tím, že pevné stěny domu zvenčí obloží kamenem. Objekt pak měla odlehčit dřevěná konstrukce s popínavými rostlinami. Majitelé se však nakonec rozhodli investovat spíše do interiéru. Světle omítnuté zdi v kombinaci s černými střešními taškami ale nakonec dodávají vile dostatek vznešenosti i uhlazenosti.
Dobrý vkus investorů Vybavení vnitřku domu se odehrávalo především v režii paní domu, která chtěla, aby celek působil teple a domácky, a přitom střízlivě. Tento záměr se jí podařilo stoprocentně splnit. „Klienti mají vkus. Prostě sami vědí, co je dobré,“ podotýká David Kraus. Příjemnému obývacímu pokoji s plovoucími podlahami z kanadského javoru dominuje kožená sedací souprava. Její okrové odstíny barevně ladí i s kuchyňskou linkou. Hlavní obývací prostor je francouzskými dveřmi spojen s terasou. Jednoramenné schodiště z tmavě mořeného jasanového masivu se vzdušným zábradlím z leštěné nerezové oceli přivádí návštěvníky do patra. Ze všech obytných místností lze podobně jako z obývacího prostoru v přízemí vyjít na prostorné terasy. „Tohoto propojení se zahradou si velmi cením,“ dodává majitel.
Aby si zachovali dostatek soukromí, rozhodli se investoři po dokončení stavby přikoupit ještě jeden pozemek sousedící s jejich parcelou.
Úspěšné finále Architekti i stavebníci jsou s výsledkem spolupráce spokojeni. Překonali řadu úskalí, z nichž některá se již stala domácím evergreenem. „V této lokalitě nejsou povoleny ploché střechy. Naštěstí klient nechtěl ‚krabicoidní‘ dům. Přesto si však myslím, že podobné regulace mnohdy představují brutální zásah do možnosti nakládat svobodně s vlastním majetkem,“ upozorňuje David Kraus.
majitelem společnosti ARCHITEKTURA, s. r. o. se sídlem v Praze, která se věnuje projektům a realizacím bytových souborů, rodinných domů, administrativních budov a logistických a provozních center. Kromě účastí v soutěžích také publikuje a přednáší. Ing. arch. Petra Krausová (1970) absolvovala v roce 1996 FA ČVUT. Od té doby se věnuje realizacím a projektům v oblasti bydlení a interiérů. Je vdaná za Ing. arch. Davida Krause a mají děti Dominiku a Jonáše
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Zastavěná plocha: 179 m2
Kontakt: Architektura, s. r. o., Ing. arch. David Kraus, Ing. arch. Petra Krausová, Lublaňská 21, 120 00 Praha 2, tel.: 220 805 545, fax: 220 879 702, e-mail: kraus@archi.cz, www.archi.cz
text: Filip Hubička foto: Filip Šlapal |
Dragan Skalušević – Jsem tady rád
|
|
Přestože je niterně svázaný s dynamikou hlavního města, vyzkoušel si už jako mladý voják a student sílu moře. Pracoval téměř tři roky na lodi, která mu poskytovala proměnlivý životní styl – měsíc na souši, měsíc na moři. Obrázky lodí, stěny modré jako Středozemní moře a námořnické uzly v současném domově připomínají jednu z jeho životních etap. Interiér ovšem nezapře, že jsme na návštěvě u ředitele, který ctí filozofii světoznámé nábytkářské firmy. Do svého domu nedá nic, co by se vymykalo vkusu a hodnotám IKEA.
„Přestože Prahu miluji a jsem zde spokojen, jednou bych se chtěl s IKEA vrátit do Srbska,“ říká Dragan Skalušević. Jak je to dlouho, co jste odešel z Bělehradu? „Už je to téměř deset let. Poté, co jsem ukončil práci na lodi, zatoužil jsem po stabilnějším zaměstnání. Díky přátelům v zahraničí jsem věděl, co IKEA znamená, co nabízí a obnáší. Vždy jsem obdivoval design, a tak jsem na začátku 90. let začal pracovat v IKEA v Bělehradě.“
V roce 1993 přechází Dragan Skalušević do Polska a poznává tak další nová města. Opět je blízko snu, po kterém jako kluk toužil. Pracuje v obchodním domě v Gdaňsku a později ve Varšavě. Styl a rytmus velkých měst ho vždy fascinoval. Po třech letech práce v kanceláři se vrací do sféry prodeje, protože mu chybí kontakt se zákazníky. Pracuje na různých pozicích, je vedoucím prodeje nábytku, poté se zase věnuje bytovým doplňkům. Další životní výzvou byla nabídka do Poznaně, kde stál u zrodu nového obchodního domu, jehož ředitelem se také stal. „V roce 1998 jsme se stěhovali do menšího města. Poznaň byla pro mě testem, protože jsem byl zvyklý na ruch velkoměsta.“ Nyní působíte v Praze a můžete srovnávat všechny tři národnosti. Jak vnímají kulturu bydlení? „S odstupem času srovnávám mentalitu Srbů, Poláků i Čechů. Musím však říct, že je podobná.
Kontakty mezi Čechy a Srby bývaly velmi intenzivní, zvláště v době mezi dvěma světovými válkami. Mnoho Čechů tehdy přicházelo do bývalé Jugoslávie, kde chyběli vzdělaní lidé. Některé budovy v Bělehradě byly postaveny za pomoci českých architektů. Uplatnili se zde i čeští lékaři a profesoři. Pokud vím, přátelské kontakty byly podporovány už T. G. Masarykem. Za svých pracovních pobytů jsem poznal, že podmínky pro bydlení, alespoň co se týče velikosti bytu, jsou téměř všude stejné. Lidé většinou bydlí na malé ploše, ať je to v České republice, Polsku nebo Srbsku, a také většinou řeší stejné potřeby. Cenová politika IKEA se stále více snaží o to, aby sortiment, který reaguje právě na tyto potřeby, byl dostupný všem.
Při svých začátcích v Praze jsme vystřídali několik bytů. Máme tři děti a přemýšleli jsme, kde by to bylo pro rodinu ideální. Nakonec jsme si pronajali dům. Bohužel jsme nemohli ovlivnit jeho dispozici, interiér jsme ovšem zařídili nábytkem IKEA. Víte, moje hodnoty jsou velmi blízké filozofii společnosti, pro kterou pracuji. Mám rád funkčnost, ta se při změnách bydliště velmi vyplatí. Sbalím si vlastně dům do krabic.“
Za nějaký čas se zase budete stěhovat. Už tušíte, kam to bude? Jak nesou tyto změny děti a žena? „Rodina mou práci akceptuje. Učí je také jisté flexibilitě, otevřenosti či řekněme přístupnosti. Děti navštěvují mezinárodní školu a nemají žádné bariéry. Jazykem je pro ně angličtina, čeština i srbština. Sedmnáctiletý syn přemýšlí o své budoucnosti, chtěl by studovat na FAMU, to znamená, že bychom odešli bez něho. Tijaně je dvanáct a půl a nejmenší Katarině jsou teď dva roky. Žena je v domácnosti a pečuje o rodinu. Domovem je pro nás Praha. Budete asi překvapena, ale do Bělehradu jezdíme na dovolenou. Necítíme se jako cizinci a ze strany Čechů to ani nevnímáme. Výhodou bylo a stále je, že se svými kolegy mohu hovořit česky. Pro mne je pak mnohem snadnější poznávat kulturu prostřednictvím jazyka. Při svém životním stylu a cestování se spíše snažím o to, abych v dané zemi hledal podobnosti, a ne rozdíly. Vycházím z tradic.
Málokdy se stává, že ředitel IKEA zůstává ve funkci v dané zemi více než pět až sedm let. Je to přirozený proces výměny. My bychom chtěli zpátky do Bělehradu, ale vzhledem k bývalé válce se zrod IKEA zatím jen zvažuje. Rozhodně chci zůstat u firmy. Patrně to bude ještě pár let trvat a já budu mít mezitím možnost pracovat v jiné zemi. Osobně bych preferoval Itálii, ale záleží to samozřejmě na potřebách firmy.“
Dragan Skalušević brázdil Jadran, Jónské i Středozemní moře, dávalo mu to pocit svobody a především energii. Nekonečné moře mu alespoň zčásti vynahrazuje Vltava. Procházky kolem řeky, poznávání místní kultury a setkání s přáteli z různých oborů mu dodávají další sílu do manažerské práce a obohacují i jeho soukromý život.
Dragan Skalušević 39 let, ženatý, tři děti – Od roku 2000 žije a pracuje v Praze jako obchodní ředitel IKEA pro Českou a Slovenskou republiku. – Po svých studiích se stal námořním kapitánem. – Od roku 1990 pracoval v IKEA, nejprve v Bělehradě, poté v Polsku a nakonec v České republice. – Jeho snem je vrátit se s IKEA zpět do Srbska.
text: Lenka Kopecká foto: Martin Faltus |
Prosklená pevnost
|
|
Nádherné místo. Dům se nachází na pozemku pod zalesněným vrchem v odlehlé části obce nedaleko Prahy. Stávala tam chata s jezírkem. Až zjara po koupi se ukázalo, že terén je podmáčený. Výsledek geologického průzkumu zněl jasně – nevhodné pro zástavbu. Místo stíněné stromy, z něhož je výhled na rybniční hladinu, však bylo příliš krásné, než aby investor ustoupil od svého záměru. Voda se musela odvést z parcely pryč. Pozemek byl protkán systémem drenáží a jímek. Zemina byla asi do hloubky jednoho metru odstraněna a nahrazena jinou. Rozměrnou a hmotnou stavbu bylo nutno založit hodně hluboko. Základy spočívají na 34 pilotech, které jsou zapuštěny až 13 metrů do země. Dnes s tichostí místa ladí prosté a klidné tvary bílého modernistického objektu.
Prolínání vizí Dům je výsledkem úzké spolupráce dvou architektů – Jana Vohlídala a Karla Vacka. Oba se znají od filmu. Druhý z nich, jehož jméno se už stalo za více než čtyřicet let ve filmovém světě pojmem, je zadavatelem stavby. Za svým mladším kolegou přišel s mottem „do nového tisíciletí v novém domě“. Pohodlné obydlí pro dva mělo splňovat následující požadavky – stanovený malý počet místností, velké propojené prostory osvětlené rozměrnými okny a hranaté hmoty s plochými střechami. Manželé Vackovi mysleli i na nepředvídatelné životní situace, a tak má objekt bezbariérové přízemí a výtah do patra, kam je soustředěna klidová zóna domu. „Dalo práci se na některých věcech domluvit, ale bylo to krásné,“ vzpomíná na tvůrčí zápasy i souhry s kolegou architekt Vohlídal.
Antikizující moderna Jan Vohlídal založil dům na půdorysu ve tvaru písmene „H“. Objekt sestává ze tří bílých hranolů nestejné velikosti. Dvě souběžná přízemní křídla spojuje příčný patrový trakt, který je přes ně položen. Efekt je zdůrazněn prosklenou stěnou v přízemí. Dílčí části budovy nesvírají pravé úhly – jsou jakoby pootočeny podél svislé osy tubusu pro výtah. Nestejně dlouhými křídly se tak dům s využitím iluzivní perspektivy rozevírá neuzavřeným atriem na severovýchod do jednoduché zahrady. Jižní křídlo domu s bazénem, východní křídlo s obývacím pokojem i obytná hala mezi nimi mají stěny do atria zcela prosklené. Připomene to sloupořadí patricijských domů v antickém Římě. Dojem ještě umocňuje pás oken na galerii v patře příčného traktu.
Právě na tyto osvědčené principy středomořského stavitelství s prolínáním vnitřního a vnějšího prostoru navazovali i klasikové architektonické moderny 20. století jako Le Corbusier nebo Ludwig Mies van den Rohe. Čistý geometrický rytmus jednoduchých hmot, vzájemné prostupy prostorů ve hře světel a stínů – v tom lze rozpoznat ozvěnu jejich ducha.
Mnohojediný prostor Už samotný vstup do interiéru domu je zážitkem. Hned za vchodem vymezuje prostor samostatná stěna, která zastiňuje pohled do soukromí domu. Jako pilíř podpírá galerii a nese schodiště, jež však svým ramenem ústí vstříc příchozímu. Tomu ať už zamíří po stupních vzhůru, nebo vejde do haly, se otevře úctyhodný, bohatě členěný prostor. Prosklenou stěnou je prolomen do zeleně a vzhůru na prosvětlené ochozy v patře, rozbíhá se vlevo do kuchyně s jídelnou a láme se za příčku do obývacího pokoje. Interiér, jemuž dominuje bílá, ztvárnil sám investor architekt Vacek. Výrazným prvkem, který spoluutváří charakter prostoru, jsou hladké povrchy odrážející světlo. To se týká především dlažby ze slinuté keramiky v dokonalém designu bílého mramoru s jemnými černými žilkami. Do její souhry s velkými skleněnými plochami vstupuje i lesk kovu. Je všudypřítomný, ale střídmě – jen jako akcent. Najdeme jej v prvcích nábytku a na interiérových doplňcích v celém domě, nejenom ve vybavení kuchyně a hygienických zařízení. V obytné hale lemuje leštěná ocel desky z pískovaného skla, z nichž sestává schodišťové zábradlí a galerie. Zde se lesk setkává s matným povrchem podobně jako u štukových omítek a stříbrošedých dveří.
Automatizovaná domácnost Dům však nejsou jen stěny a kvalitní nábytek. Domácnost je ucelený organismus, který musí být schopen plnit řadu funkcí. Manželé Vackovi jsou lidé s velkým pracovním vytížením, a proto se rozhodli pohodlí maximalizovat. Využili k tomu vymoženosti, které nabízí současná technika. Chod domu je tedy ovládán dílčími naprogramovanými kybernetickými prvky. Není to klasický „inteligentní dům“, ale spíš dům s jakousi roztroušenou inteligencí. Elektronický systém pomocí čidel reguluje zvolenou teplotu v místnostech a v bazénu, kde hlídá i čistotu vody, ovládá žaluzie a osvětlení, zavlažuje zahradu nebo střeží objekt. Promyšlená interakce charakteru místa, architektury, designu interiéru v kombinaci s digitalizací domácnosti vytváří z domu manželů Vackových opravdu obydlí třetího tisíciletí.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 451,9 m2 Obestavěný prostor: 2 445 m3
Architekti: Ing. arch. Jan Vohlídal (1958) pracoval po studiích na Fakultě architektury ČVUT (1984) v Keramoprojektu Praha, kde se podílel na prestižních investičních akcích. Po krátkém působení v Druposu a IPS zakládá v roce 1990 s ing. arch. Miroslavem Hofmanem „atelier HV“. Navrhuje a projektuje interiéry, rodinné domy, komerční objekty a stavby občanské vybavenosti. Z realizací jmenujme třeba Dům pečovatelské služby ve Svobodě nad Úpou nebo rekonstrukci činžovního domu v Havelské ulici v Praze. Kromě toho se věnuje scénické tvorbě pro německé, francouzské a americké filmové společnosti (A Knight’s Tale, Shanghai Knights, LXG Trailer aj.).
Kontakty: projekt: Ing. arch. Jan Vohlídal atelier HV, tel.: 244 473 599; Pod Višňovkou 1370, 140 00 Praha 4, e-mail: atelierhv@quick.cz stavební práce: GOSTAS, s. r. o., Svémyslice 3, 250 91 Zeleneč, tel: 281 925 309, fax: 281 924 302, e-mail: gostas@seznam.cz, www.gostas.cz žaluzie: ALUMAX, spol. s r. o., Kovářská 12/549, 190 00 Praha 9, tel.: 284 818 368, fax: 284 811 025, e-mail: alumax@alumax.cz, www.alumax.cz bazén: sportakcent, Svépravická 2/423, 194 00 Praha 14 , tel.: 281 021 740, fax.: 281 021 745, e-mail: info@sportakcent.cz, www.sportakcent.cz elektroinstalace: SBS Elektro, s. r. o., EIB Partner, Revoluční 867/76, 400 01 Ústí nad Labem, tel.: 475 207 940, fax: 475 207 942, e-mail: sbs_ul@gira.cz, www.gira.cz
text: Ondřej Vaněček foto: Robert Virt |
