|
|
Podobu české grafiky konce dvacátého století utvářela řada významných uměleckých osobností, které vstoupily na výtvarnou scénu koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jedním z příslušníků této umělecky silné generace je i akademický malíř a grafik Vladimír Suchánek, jehož tvorba si získala během let respekt domácího i zahraničního publika a umělecké kritiky. Patří k těm představitelům české grafické tvorby, kterou spojuje bohatá imaginace s hloubkou osobní výpovědi a vysokou kulturou výtvarného projevu. Jeho křehké listy prozrazují vedle osobité poezie především mistrovské ovládání barevné litografie, která je jeho nejužívanější technikou.
„Když jsem poprvé stanul u svého tiskařského lisu, uvědomoval jsem si, jak málo pozornosti jsme věnovali ve škole samotnému tisku a přípravě kamene. Po prvních technických nezdarech jsem hledal poučení u tehdejších uměleckých tiskařů, nejvíce u Václava Vejvody, který stál u zrodu mnoha děl Františka Tichého, Karla Svolinského, Vojtěcha Sedláčka a řady dalších umělců. Svěřené rady jsem si svědomitě zapisoval a dlouhé měsíce experimentoval s lavírováním litografické tuše. Postupně se dostavovaly první výsledky.“
Na hladce ozrněnou plochu kreslil umělec křídou, rozmýval litografickou tuš a jemným stříkáním neředěné tuše začínal docilovat oněch typických sametových hloubek. Trpělivě odkrýval tajemství účinku leptání kyselinou dusičnou a vedl pozorný a neustávající dialog s kameny, které, jak se dozvěděl od starých tiskařů, mají duši. Snažil se k ní přiblížit a porozumět jí.
„Významnými inspiračními zdroji se pro mne staly hudba a poezie. Mohu říci, že hudba mne provází po celý život. Tatínek byl kantor, a tak jsem i já zpíval v dětském a učitelském sboru, hrál na svatbách, tancovačkách i pohřbech.“ Svým způsobem unikátní je dnes už legendární hudební skupina Grafičanka, kterou před třiceti lety Vladimír Suchánek založil a v níž hraje na klarinet a je i kapelníkem. Spolu s ním v ní působí další známí čeští grafici: Jiří Anderle, Karel Demel, Jan A. Pacák a Jiří Slíva. Na harmoniku s nimi hrával i nedávno zesnulý Jaroslav Hořánek.
Vladimír Suchánek vytvořil řadu portrétních studií inspirovaných vážnou hudbou i klasickým jazzem. A tak se na jeho barevných litografických kompozicích objevili například vedle Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderika Chopina a Gustava Mahlera také Duke Ellington a Louis Armstrong. Svět literatury a zejména poezie, další inspirační zdroj Suchánkovy tvorby, připomínají například ilustrace ke Kafkově Proměně a k řadě básnických sbírek milostné poezie. V některých byla místo ilustrací použita jeho volná grafika. Je zvláštní, že nepůsobí jako volný doprovod, ale bezprostředně souzní s citovou atmosférou textů. Jistě na tom má zásluhu výběr, ale neméně k tomu přispělo i samo téma. Ve sta podob lásky se tu proměnuje žena-touha, žena-žádost, žena-tajemství, žena-utěšitelka, žena-vzpomínka. Ta prochází i moderní českou poezií a v Suchánkově tvorbě zaznívá v mnoha variacích, včetně nostalgických reminiscencí na jiná slohová období.
Samostatnou kapitolou je známková tvorba. Vladimír Suchánek v posledních šesti letech vytvořil téměř dvě desítky poštovních známek. Nejznámější je série zvěrokruhu. Jeho známka sv. Vojtěcha zvítězila v evropské soutěži a byla vydána v několika zemích. Právě v těchto dnech vycházejí další dvě jeho známky s námětem české lidové krajky. Věnuje se také tvorbě exlibris, kterých pro české i zahraniční sběratele vytvořil více než tři sta.
Nedávno připojil Vladimír Suchánek ke svým nejméně dvaceti zahraničním oceněním i zlatou medaili z první světové výstavy komorni grafiky v Pekingu. Od poloviny devadesátých let je předsedou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění ve Vídni. Na svém kontě má 128 samostatných výstav a téměř 300 účastí na kolektivních výstavách grafiky doma i v zahraničí. K umělcovým sedmdesátým narozeninám bude v květnu uspořádána v Galerii Hollar v Praze retrospektivní výstava nazvaná Grafické ohlédnutí. „Barevné litografie Vladimíra Suchánka,“ jak poznamenala Eva Bužgová „otevírají svět nazíraný clonou snů o skutečnosti a skutečnost promítnutou do snu. Dráždí dvojznačností i nostalgií vyvěrající z nejistých perspektiv lidské bytosti sevřené bludištěm všudypřítomné dočasnosti. Umělcův životní postoj neovlivnily teoretické postuláty, ale osobní zkušenost člověka, hledajícího v tvůrčím procesu opodstatnění vlastní existence i její elementární přesah.“
Vladimír Suchánek * 12. února 1933 v Novém Městě nad Metují. – Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana a poté absolvoval grafickou speciálku profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění. Žije a pracuje v Praze. – Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Rakousku, Německu, Portugalsku, Polsku, Nizozemsku, Belgii a Kanadě.
text: Jan Chára foto: Martin Mašín a archiv autora zdroj: Panelstory 1/2003 |
Blog
Království za židli
|
|
Pohodlí z Nizozemska a Německa V roce 1974 založil studio AVL Design pro architekturu a užité umění. Jeho židle Van Lier má ocelovou pochromovanou konstrukci, která může mít lesklý i matný povrch. Sedák a opěradlo židle jsou z překližky s bukovou nebo javorovou dýhou. Sedací část židle je odpružena a opěradlo je pohyblivé, takže se lehce přizpůsobí každému, byť sebemenšímu pohybu sedícího. Židle Van Lier je dokonale ergonomicky tvarovaná. Může být také opatřena čalouněním z kůže či textilu. Židle je lehce stohovatelná při úklidu a také spojovatelná do řad ve veřejných a komerčních místnostech. Další lahůdkou na našem trhu je nadčasově laděná elegantní židle s trochu tajemným jménem Eliza od německé designérky Annette Lang. Je vyrobena z masivního ohýbaného buku různě mořeného či lakovaného (až 16 odstínů). Čalounění je možné objednat v kůži či textilu, židle je vyrobena v několika variantách, s područkami i bez nich. Co způsobil dudlík Nicméně židle ladných křivek má také co říci. Její konstrukce je vyrobena z pochromované oceli, područky přecházející v přední nohy jsou z masivního ohýbaného buku. Sedák a opěradlo je z překližky s bukovou dýhou. Ta může být lakovaná nebo mořená. Oblíbené odstíny jsou přírodní buk, třešeň, hruška a černý lak. Matrix přichází Z dílny španělského designéra Joana Casase y Ortíneze vychází celá pozoruhodná kolekce židlí a barových stoliček Trial. Je vyrobena z matného či lesklého hliníku, přičemž konstrukce je z masivního hliníkového trojhranného profilu. Sedák a opěradlo mohou být buď z perforovaného hliníkového plechu, nebo z bukové mořené překližky, případně z polyuretanu, či čalouněné mikrovláknem. Barová židlička Trial se vyrábí ve dvou výškách (65 nebo 80 cm) a její provedení je obdobné jako u židlí. Oslovila vás také tato „matrixová“ židle budoucnosti? Pak vězte, že si ji, stejně jako všechny doposud jmenované výrobky, můžete pořídit v prodejně firmy Thonet Praha. Nepřehlédnutelný italský design To, že Desalto přichází s designem charakterizujícím aktuální dobu, zrychlenou a tepající, není pochyb. Odlehčená konstrukce židlí Zip (design Maran) to jen potvrzuje. Ocelová konstrukce výborně ladí se sedákem a opěradlem z polypropylenu. Studené barvy severu a ledového moře zlehčuje u dalších verzí čalounění z bavlny. Ať už fandíte severské kombinaci, nebo podstatně vřelejším čalouněným verzím, uspokojí vás nabídka sedacího nábytku v prodejně firmy Interiér Florida. Německý perfekcionismus Pokud ještě stále nesedíte a nemáte na čem sedět, možná teď aspoň tušíte, na čem byste sedět chtěli. Nabídka židlí v České republice je bohatá – a věřme, že bude stále zajímavější. Text: Marta Drahorádová, Foto: Archiv |
Svět sklíček
|
|
Původně byla technika vitráže určena výhradně k zasklívání oken v sakrálních stavbách, v měšťanských domech a veřejných budovách se vitrážová okna začala více používat až od 19. století. Opravdový rozmach přinesla vitrážovým sklům secese, která je povýšila na předmět denní potřeby. Pravá vitráž, americký typ a Tiffany K dokonalému napodobení pravé vitráže se jednotlivé plošky dekoru polepují speciální fólií s vysokou barevnou a rozměrovou stabilitou, nebo lepením kousků skla se zkosenou hranou (fazeta) přímo na nosnou tabuli skla, což lze s úspěchem aplikovat i na silná či nerozbitná skla, kalená i vrstvená, protože vitráž vytvořená tímto způsobem nemá sklony k borcení. Navíc lze americkou vitráž vytvořit i na hotové, stávající výplni bez demontáže. Nejslavnějším a nejznámějším druhem vitráže je technika Tiffany. Ta se ale nehodí na větší plochy, protože je příliš měkká. Proto se používá především na stínítka lamp a dekorační předměty. Letošní hit fusing Vlastnosti Pro interiéry jsou nejvhodnější vitráže ze světlých skel s výrazným použitím teplých tónů, zejména všech odstínů žluté, která připomíná sluneční paprsky. Máme-li vitráž umístěnou v interiéru na severní straně bytu, působí místnost tepleji. Na fasády domů či k bazénům se vitráže zpravidla skládají z chladnějších tónů. Lze je úspěšně použít na prosvětlení schodišť či hal. Vitráž by měla být umístěná vždy v souladu s celkovou filozofií konkrétního domu nebo bytu. Několik otázek pro bytovou architektku Jasanu Řezníčkovou z ateliéru Feston Proč jsou vitráže znovu v módě? Jaké vitráže jsou nejčastěji používané? Která z technik je nejoblíbenější? Text: Terezie Pacáková, Foto: Archiv Kontakty: |
Kam s těmi cédéčky!
|
|
Na počátku byl… dvojí formát! Doma se nám hromadí do kupiček, kupek a kup. A to je navíc třeba vědět, co je jejich obsahem, protože si to ne vždy pamatujeme a může se stát, že některé programy v domácích počítačích ani neotevřeme – a tak bychom se nikdy nedověděli, co nám nabízejí. Chytré firmy dávají k CD zmenšený výjezd s obsahem, u těch ostatních si to musíme zařídit jinak, ale pak se k onomu malému nosiči informací nové doby přidružuje opět starý dobrý papír, bohužel obvykle v jiném formátu, než má krabička CD… Problému se ujali designéři Mnohdy jsou na kolečkách a dají se zaparkovat kdekoliv v bytě. Jindy vytvářejí umělecké skulptury, které si nárokují dostatek prostoru, aby jejich hodnota a útroby plné CD vynikly. Mohou být dlouhé a nízké jako had, vysoké jako sloup, baňaté jak kopeček hlíny, oválné, striktně geometrické… Mohou viset na stěně, ze stropu, ležet na podlaze či okenním parapetu. Mohou být otevřené nebo vybavené roletkou, aby se k citlivým CD nedostalo ani zrnko prachu. Ať je to jak chce, a přes všechna racionální opatření týkající se třídění, vždy marně hledám to „cédéčko“, které právě potřebuji. Jako kdyby CD měla schopnost přemisťovat se z oddělení do oddělení, nebo měnit kabátek, podle něhož poznám, co se skrývá uvnitř. Text: Lenka Žižková, Foto: Iveta Kopicová a archiv firem |
Dům mužským snům na míru
|
|
Místnost se nachází v přízemí, které má členitý půdorys a rozlohu přibližně 60 m2. Z jedné strany vedou okna přímo do zahrady, proto tu jsou také dvoje dveře, kterými se vychází na terasu a dál do přírody. „Když jsme poprvé viděli prostor, byly už základní dispozice dané. Místnost byla otevřená, bez příček, pouze tu byl jednoduchý sloup se zabudovaným krbem. Na podlaze byla jednoduchá cihlová dlažba, rozmístěno bylo základní osvětlení a do patra vedly bukové schody s nerezovým zábradlím,“ říká Rostislav Černík ze studia V srdci domu měl být umístěn obývací pokoj, kuchyň, jídelna a pracovna, a to tak, aby se jednotlivé části navzájem nerušily, aby bylo pocitově jasně určené jejich vymezení a přitom byly nenásilně propojené. Začalo se kuchyní, na niž navazuje jídelní kout, pokračuje se obývacím pokojem a končí pracovnou. Klient si přál mít pracovnu oddělitelnou, takže vznikl prostorový dílec, který směrem do obývacího pokoje slouží jako knihovna a ze stran jsou pojízdná zasunovací skla. Podle potřeby tak může být prostor otevřený nebo uzavřený. Barevnost celé místnosti vycházela ze základních prvků, které tu už byly. Nábytek je proto z bukové dýhy a je kombinován s nerezovými prvky, sedací nábytek a ostatní doplňky jsou v pastelových nevtíravých barvách. Za odborné pomoci architektů vznikl útulný prostor, v němž se odráží citlivý a rozvážný výběr majitele, člověka, který ví, co chce. Sice se rozhoduje dlouho, ale zato vždy volí dobře. Muž je muž Vše bylo podřízeno zejména pohodlí majitele, proto vznikl atypický prvek, bez kterého by nešla myšlenka zrealizovat. „Prostorový dílec je součástí kuchyně a má hned několik funkcí. Směrem k pracovnímu prostoru je zabudovaná mikrovlnná trouba, na druhou stranu, tedy k pohovce, slouží jako televizní stolek a shora je to barový pult, ke kterému si můžete přisednout,“ říká architektka Ivana Dombková. FOTO: IVETA KOPICOVÁ, Text: Lenka Haklová Kontakty: |
Prostorný byt na střeše domu
|
|
Rozhodnutí přišlo od sousedů Jejich nejbližší sousedy napadlo postavit na plochou střechu domu půdní nástavbu (okolní domy mají šikmou střechu) a získat tak další prostorný byt. Při územním řízení byl souhlas s nástavbou podmíněn tím, aby se šikmá střecha postavila i na zbývající domy v řadové zástavbě. Nápad zaujal i ostatní sousedy, k výstavbě střechy se v rámci územního řízení připojili. Pro tvůrčí práci architektů je stavba vlastního bytu o to zajímavější, že při ní mohou realizovat své představy bez přesvědčování někoho dalšího, že nemusí vysvětlovat, proč právě navržené řešení bude tím nejlepším. Mohou si zvolit materiály či barvy podle vlastní tvůrčí invence, podřídit celou stavbu svým názorům na vyřešení prostoru i na zařízení interiérů. Pro architekty Zdeňku a Michala Havelkovy znamenal stavební záměr sousedů hozenou rukavici. Uvolněná dispozice Na severní straně autoři vyčlenili ložnici s velkým francouzským oknem ve vikýři, na ložnici volně navazují šatna a koupelna. Pouhým otevřením dveří se tato intimnější část bytu propojí s obytným prostorem a umožní průhledy na obě strany současně. Soulad materiálů a barev Podlaha celého dolního prostoru včetně koupelny je vyrobena stejně jako pracovní plocha kuchyňské sestavy z průmyslových dubových parket. Lepené špalíčky dubového masivu jsou nejen velmi efektní svou barevností, ale navíc velmi odolné, ve své tloušťce více než dva centimetry dovolují i případné broušení při příštích renovacích. Protože architekt Havelka je členem Skupiny ekologické architetury (o realizacích a projektech tohoto ateliéru jsme už několikrát v našem časopise psali), která se mimo jiné zabývá také hliněnou architekturou, nemohou na půdě chybět nepálené cihly. Objevují se na pultu mezi kuchyní a obytným prostorem, tvoří stěny, které oddělují prostor domovního schodiště od bytu nebo koupelnu od ložnice. Teplým a jemným barvám hlíny či přírodního dřeva vytvářejí kontrast sytě barevné části stěn štítů – cihlově červená v kuchyni a modrošedá v obývací části. Modrá barva, v celém interiéru nejvýraznější, dala podobu i schodům na galerii, třetím modrým prvkem je křeslo s podnožkou. V bytových interiérech netradičním, ale praktickým materiálem je průmyslové drátěné sklo, které architekti použili místo obkladů mezi spodními a horními skříňkami kuchyňské sestavy a kterým jsou vyplněna i některá dvířka skříněk. Jednoduché, ale nápadité zařízení Čím méně předmětů chceme do bytu umístit, tím pečlivější musí být úvaha o jejich funkci, o tom, co rodina ke svému životu skutečně potřebuje. Na interiérech půdního bytu architektů Havelkových je tato rozvaha na první pohled zřejmá. Kuchyňský nábytek umožňuje snadnou údržbu a vyvolává dojem volných pracovních ploch i při vaření. Ve velkých vestavěných skříních je totiž uschováno další kuchyňské pracoviště s mikrovlnnou troubou a nejrůznějšími kuchyňskými spotřebiči. Stačí zavřít dvířka a je uklizeno. Veškeré zařízení obývacího pokoje tvoří starožitná skříň, nízká policová skříňka na televizi a sedací nábytek – bílá pohovka, bílé křeslo a zmíněné modré křeslo. V ložnici je od jediného kusu nábytku – manželského dvojlůžka – bílou stěnou bez dveří oddělen prostor šatny s velkými vestavěnými skříněmi; na protější straně je stejně volně propojena také koupelna s vanou a sprchovým koutem. Dveře šatních skříní i dveře od sprchového koutu jsou vyrobeny z poloprůsvitného plastu (macrolonu) v subtilních hliníkových rámech. Krásný design porcelánového umyvadla od Philippe Starcka vyniká na desce z dubových hranolků – stejných, jaké tvoří rovněž kuchyňskou desku a podlahu celého bytu. Několik obrázků, plastik a svítidel doplňuje celkový výraz bytu, který je působivý především velkoryse pojatým obytným prostorem. Prostor se otevírá nejen do krovu a ke všem funkčním zónám uvnitř bytu, ale také do exteriéru – k zeleni v zahradách, k městu, k obloze a ke slunci. Foto: Ester Havlová, Text: Věra Konečná |
Účelný, a přesto krásný dům
|
|
Odpověď hledaná v minulosti Modernou první republiky se inspiruje kdekdo, ale většinou sahá do osvědčeného rejstříku čistého funkcionalismu. Architekt Pavel Hon zašel hlouběji a zvolil okouzlení puristicko-funkcionalistickým obdobím Adolfa Loose. Zvolil takzvaný Raumplan. Vyřešil dům výškově rozrůzněnou dispozicí jednotlivých místností tak, aby každá vyjadřovala měřítkem svůj účel. Hala je dvoupatrová s vysokým stropem, dětské pokoje jsou mezonetové a stropy bočních ložnic a místností se ani náhodou nekryjí s výškou stropu jiných místností. Prostě hra, kterou předvedl už Loos na slavné pražské Müllerově vile. Císařská Vídeň Architekt sleduje také průběžné zařizování interiéru a svým stylovým purismem „nakazil“ i ženskou část majitelů domu. Ta hlídá detaily a libuje si v jednoduchosti interiéru ze skla a kovu, protože tvoří neutrální základnu téměř pro cokoliv. Majitelé se ztotožnili s architektem, interiérem a celým novým domem tak, jak se to podaří málokdy. FOTO: VÁCLAV VÁVRA, Text: Petr Tschakert Kontakty: |
Domek „akorát do ruky“
|
|
Místo pro nový domov Město nikdy v nedávné minulosti nepatřilo k nejbohatším, ani za posledních deset let tu moc nových domků nevyrostlo. Investice se vkládají spíše do rekonstrukcí a oprav starých objektů, které si ostatně důkladnou péči zaslouží. Skromná výstavba má ale i své velké výhody. Tím více vyniká kolorit historického jádra města, ani příměstské části kolem četných rybníků nebyly znehodnoceny „podnikatelským barokem“, které do většiny našich měst vnáší cizorodé prvky. Majitelka domku, který představujeme, se v městečku narodila a prožila tu své dětství. Přestože bydlela po léta v Praze, cítila se vždy doma tady, kde ze zahrady kolem bývalého domu rodičů jediným pohledem obsáhne nejen sousední louky a rybník, ale i nedalekou vzrostlou zámeckou zahradu. Místo působí dojmem okrajové části města, ale na náměstí v centru je to jen pouhých pět minut chůze. Myšlenka na postavení vlastního domku vznikla díky ideální poloze zděděného pozemku (vhodného jako stavební parcela) a možnosti získat základní kapitál na jeho stavbu prodejem nevelkých podílů na restituovaném a zděděném majetku. Navíc byla majitelka přesvědčena, že tento kapitál by měl zase zůstat v rodném městě a sloužit v rodině dalším generacím. Vlastní dům nesměl přesáhnout rozpočet jeden a půl milionu, dalších 300 tisíc bude zapotřebí na dlouhé přípojky inženýrských sítí, komunikaci, oplocení a kůlnu. Majitelka, profesí stavební inženýrka, má však v projektování bohatou praxi, a tak se rozhodla pro maximálně úsporný návrh. Především jí nechyběla odvaha (zděděná zřejmě po babičce, která na počátku války postavila velký rodinný dům) a pustila se do stavby úplně sama. Nečekala však, že podstatně větším problémem než samotná stavba bude získání stavebního povolení. Hluchoněmé úřady Do podobných rozhodnutí stavebnímu úřadu nikdo nezasahuje, vedoucí kanceláře hlavního architekta města (jehož náměstí je dokonce v seznamu kulturních památek pod ochranou UNESCO) má totiž svoji funkci jako „vedlejšák“ a sídlí trvale v Praze. Hlavního architekta město nemá. Výsledkem dvouletého jednání se stavebním úřadem bylo (i přes kladné vyjádření památkářů) písemné zamítnutí. Chuť do stavby malého domku, který už na papírech dostal konkrétní podobu, však byla silnější, než respekt před úřady. Navíc návštěva architektonického ateliéru, který v Brně pracoval na návrhu nového územního plánu, potvrdila, že na daném území se může se stavbou počítat. Paní inženýrka se pustila do boje a po roce a půl získala územní rozhodnutí, po dalším roce i stavební povolení. Domek, původně zamítnutý jako nevhodný do daného prostředí, vychází z tvarosloví českých chalup a působí spíše jako rekonstrukce než novostavba. Je nejmenším objektem v okolí, schovaný v zeleni, působí velmi nenápadným dojmem. Zamítnutí je nepochopitelné i v kontextu s necitlivou přístavbou školy, která byla v 70. letech postavena v bezprostřední blízkosti. Vyřizování stavebního povolení se nakonec protáhlo na více než čtyři roky. Postavení samotného domu trvalo osm měsíců (mimo přestávku tří měsíců v zimě, kdy má stavba správně vymrznout a usadit se). Po necelém roce od položení základního kamene už měl domek zařízené interiéry, na oknech visely závěsy a na stěnách obrázky. Koncept stavby Pro svou rodinu se dvěma dcerami počítala majitelka nejprve s obvyklým dispozičním řešením, s obytným prostorem a kuchyní v přízemí, nahoře v podkroví měly být umístěny tři ložnice s koupelnou. Uvědomila si však, že dospělé dcery uvítají více soukromí, tím spíše, že si brzy mohou založit vlastní rodiny. V přízemí se tedy k obytnému prostoru přičlenila ložnice a malá pracovna (může sloužit i jako pokoj pro návštěvy) – vše pro starší generaci, podkrovní prostor je pojatý jako obytná hala a dvě ložnice. V rámci haly bude možné časem zřídit i kuchyňku, takže mladá rodina bude na přízemí zcela nezávislá. Centrální obytný prostor v přízemí zabírá celou jižní stranu domku. Je propojený s jídelnou i kuchyní, prosklenými dveřmi také s venkovní terasou. Protože okna z obytného prostoru vedou do tří světových stran, za krásného počasí sem sluníčko svítí po celý den. Hned ráno celou místnost prosvítí východní paprsky, které dopadají oknem kuchyně pod mírným úhlem a pronikají hluboko do prostoru. Stejně prosvětlí celý prostor jižní fasáda v zimě. Před ostrým jižním sluncem v létě, které má však jiný úhel dopadu, je pokoj chráněn stříškou venkovní terasy. Neobvykle řešeny jsou schody do podkroví – namísto původního otevřeného schodiště k ložnicím se zvolily raději příkřejší dřevěné schody, které se nahoře mohou uzavřít poklopem. Zaručí nejen větší soukromí oběma generacím, ale případná batolící se vnoučata ani neohrozí pád dolů. Navíc se v zimě ušetří: dcery v té době zůstávají často v Praze a prázdné podkroví s uzavřeným poklopem neubírá teplo vytápěnému přízemí. Pokud by někdy v budoucnu toto řešení přestalo rodině vyhovovat, schody se dají nahradit původně navrženými s mírnějším sklonem, na které zůstalo dostatek místa. Jednoduché řešení Klasickou omítku zvolila majitelka v nazelenalé barvě, na které vyniknou bílé šambrány kolem oken. Podobné řešení se totiž objevuje v místní zástavbě velmi často, venkovská stavení jím poněkud vyjadřovala, že přece jen patří k městu. Přírodní dřevo na okenních rámech a na konstrukci zastřešení venkovní terasy doplňují celkový dojem jednoduchého, levného domku. Žádné střešní vikýře, valby či balkony ve štítu nevnášejí do stavby prvky, které by stavbu prodražily a navíc působily v české krajině cizorodě. Snad nejlépe vystihl charakter domu desetiletý syn blízkých známých, který projevil přání v podobném domku také bydlet: „Ten je takový akorát do ruky.“ Foto: Jaroslav Hejzlar, Text: Věra Konečná |
Koberce podmiňují pohodlí
|
|
Rozšíření nabídky na trhu s podlahovými krytinami dovoluje dnes různé řešení podlah v obývacích pokojích. Za krajní varianty výběru jsou považovány celoplošné koberce a vůbec žádné koberce. Zlatou střední cestou jsou pak koberce kusové. Celoplošné koberce Střižený koberec by měl být vždy hustší než smyčkový, aby se rychle nesešlapal. Při výběru je důležité dbát právě na hustotu smyček — čím má koberec vydržet více, tím musí být hustší. Další možností — také u celo-plošných koberců — jsou tkané textilie. Na rozdíl od všívaných se nemusejí lepit na podlahu a jsou také dražší. Celoplošné koberce bývají výjimečně z polyesteru, častěji z polypropylenu (vlákno není příliš pružné, koberec se dříve sešlape), ale ve valné většině z polyamidu — nylonu (vlákno je výrazně pružné). I celoplošné koberce mohou být z přírodních materiálů, nejběžnější a nejpraktičtější je ovšem směs 80 % vlny, 20 % nylonu. Kusové koberce Zajímavým zpestřením trhu jsou koberce, které můžeme shrnout pod označení orientální. Jsou buď tkané, nebo vázané, vždy z přírodních materiálů a ve velké škále vzorů — od těch, které se dodržují po staletí téměř beze změn, po zcela moderní, a dokonce i podle návrhu zákazníka. U těchto koberců je určující hustota vlasu, proto je dobré vybírat nejen očima. Důležitou hodnotou je udávání počtu uzlíků na decimetr nebo metr čtvereční, ale s těmito údaji lze dělat kouzla. Pokud sami nejsme znalci, neměla by koupě takového koberce být věcí náhody, vždy by se měla odehrávat ve specializovaném obchodě či na prověřeném místě, u odborníků, kteří se touto problematikou zabývají dlouhodobě a seriózně. Koberce v různých rolích Skutečností ovšem zůstává, že prachu je v bytě s koberci nebo bez koberců stejné množství. Důležité je, jak často a důkladně ho odstraňujeme. Při výkonnosti moderních vysavačů a dokonalosti filtrace vycházejícího vzduchu by dnes ani s likvidací prachu a různých malých částic z koberců neměl být problém. Koberec v obývacím pokoji je jakýmsi obrazem položeným na zem — na rozdíl od visících obrazů na nás nepůsobí jen vizuálně, ale i hapticky. Má také schopnost pokoj prosvětlit, zmenšit, rozlišit v něm komunikační a relaxační místa. A vždy by ho měl zútulnit. Vlastnosti koberců, o nichž se příliš nehovoří: – tlumí hluk v interiéru – na omak příjemná textilní vrstva zaručuje pohodlnou chůzi – dodávají podlaze pružnost, a pokud jsou správně položeny, i protiskluznost – snižují namáhání kloubů a páteře Text: Eva Poláčková, Foto: Archiv Kontakty: |
Od půlky dubna lze žádat o zvýhodněný úvěr
Tiskopisy žádostí lze od půlky dubna vyzvednout na pobočkách hypotečních bank, stavebních spořitelen, na krajských a okresních úřadech a u samotného fondu, a to i na jeho internetových stránkách www.sfrb.cz. ČTK to dnes řekl ředitel fondu Jan Wagner.
Fond bydlení bude posuzovat schopnost žadatele hradit splátky úvěru, je tedy nutné k žádosti přiložit doklady o výši příjmu žadatele či jeho partnera. Dále se přikládá stavební povolení vydané nejdříve 1. ledna 2000, kopie půdorysu stavěného bytu nebo podlaží rodinného domku.
Pokud bude žadatel financovat výstavbu bytové jednotky pomocí úvěru ze stavebního spoření nebo hypotečního úvěru, k žádosti přiloží příslib nebo smlouvu o hypotečním úvěru nebo úvěru ze stavebního spoření, pokud ho již má k dispozici.
Úvěr lze použít na výstavbu bytu o podlahové ploše do 80 metrů čtverečních, výstavbu rodinného domku o podlahové ploše do 120 metrů čtverečních nebo na změnu, jíž vznikne byt z prostorů, které byly kolaudovány k jiným účelům než k bydlení.
Žadatel nesmí být vlastníkem nebo spoluvlastníkem bytu, bytového domu nebo rodinného domku a v roce podání žádosti nesmí dovršit 36 let. U žádajících manželů musí podmínku věku splňovat oba, úvěr ale získají jen na jednoho.
Státní fond rozvoje bydlení má na tento účel letos vyčleněno 350 miliónů korun.
