Blog

Nejlepší linie je přímka

Rodina nás přijala jako staré známé. Aby ne, známe v jejich domě každý kout, víme, kde najít shoz na špinavé prádlo z patra přímo k pračce, a s kokršpanělem Kimem se navzájem drbeme za ušima. Od minulé návštěvy se tu mnoho nezměnilo. Za plotem se ještě stále zastavují „hodnotitelé“, jak si kolemjdoucí pojmenovala paní domu, a komentují. „On se asi zbláznil, co tohle má znamenat…,“ je ta mírnější z mnoha verzí, které si někdy nechtěně vyslechne, když vytrhává plevel poblíž plotu. Připomíná mi to smutný vtip z dob reálného socialismu: Chlapec se dívá přes čáru na západ: „Tatínku, kdo je za těmi dráty?“ — „My, chlapče.“

Majitel stavby, která jako jediná z celé čtvrti navazuje tvaroslovím i filozofií na funkcionalistickou tradici Hradce Králové, se snaží toto nepochopení — pochopit.

„Ani se jim nedivím, vkus většiny lidí se utvářel jen tím, co viděli u sousedů, a dnes si myslí, že správné je to, co vidí všude kolem nás. Diví se, proč jsme nepostavili také něco tak pěkného, jako je tamhleten typický příklad podnikatelského baroka. Z jejich pohledu je náš dům kontroverzní.“

Čistota formy tohoto domu paradoxně provokuje, místo aby inspirovala. V záplavě křivek, věžiček, sloupů, vikýřů, oblouků a barev stojí bílý dům s předsazenou, dřevem obloženou hmotou, ukrývající kuchyň s jídelnou.

Autorem podoby domu je ing. arch. Vladimír Pošepný (ADIP): „Nemám rád věci kašírované, ale snažím se vycházet z podstaty. Pokud se delší dobu zabýváte materiály a tvary jako já, zákonitě dojdete k tomu, že nejlepší linie je rovná přímka, nejhezčí barva šedá a bílá a důležitý je dokonale vypracovaný detail, zajímavý ve své elementární formě. Pokud materiál vyžaduje určitou barvu, má ji mít. Tento dům leží na cestě mezi funkcionalistickou tradicí města a blízkou přírodou, a proto jsem se rozhodl použít na předsazenou hmotu dřevěný obklad, i když mi bylo jasné, že si zakládám na problém. Po dvou letech na přímém slunci začíná dřevo pomalu vysychat a musí se rychle ošetřit.“

Zahrada

Zatímco tedy dům začíná pomalu stárnout (a dozrávat), zahrada se teprve rozrůstá do své nejkrásnější podoby. Tady je rozdíl od naší předchozí návštěvy před dvěma měsíci znát nejvíce. Trávník, kterému po prvním pokusu o pohnojení přezdívali dalmatin, už dostal kompaktní zelený odstín, plochy šanty, levandule a půdopokryvných růží se rozrostly tak, že téměř zakryly mulčovací kůru. „Víte, co to dá za práci, udělat jednobarevný trávník?“ vzdychne si majitel. „Zálivkový systém, hnojicí a secí vozíček a veškeré nářadí jsme nakoupili od Gardeny, protože je to systémové a hezké. Máme sice starý rýč, ale Gardena dělá hezčí a tak ten starý odvezeme na chalupu…“

Přestože se manželé na podobě své zahrady snadno shodli, definitivní koncepci nakonec vytvořil ing. Šonský z Průhonic. Protože je pracovně velmi vytížený, pouze podle videozáznamu navrhoval od svého pracovního stolu konečné tvary linií, které oproti původnímu návrhu zklidnil a dal jim velkorysost ve tvaru i v ploše. Určil skladbu rostlin a zahradě u rodinného domu dal to, co se vlastně ani racionálně naplánovat nedá: hřejivost a živost zahrádky u rodinného domu. Teď, když se rostliny rozrůstají, vnímají její majitelé s obdivem souvislosti. Třeba růžová se najednou rozsvítí ze tří stran…

Interiér

Vnitřní členění interiéru odpovídá představě majitele o ideálním soužití velké rodiny. Společné prostory jsou oddělené pouze symbolicky, ale každý má možnost dokonale se uzavřít ve svém vlastním soukromí. Komplikace s úklidem jsou zde díky hladkým, snadno udržovatelným plochám omezeny na minimum. Kuchyň má ergonomicky řešenou pracovní desku a je vybavena dokonale promyšleným zásuvkovým systémem s plnými výsuvy od firmy Blum. Obě koupelny slouží skutečně jen k očistě a relaxaci, protože v přízemí je ještě jedna provozní místnost, vybavená odpadem a také ústím již zmíněného shozu na špinavé prádlo. Pracovnu od obývacího pokoje odděluje příčka s posuvnými stěnami na obou krajích. Dá se tak lehce vytvořit prostor dokonale oddělený stejně jako otevřený, přirozeně navazující na celé přízemí. Flexibilita prostoru je pro celý dům ostatně charakteristická. Podobným způsobem je v ložnici rodičů řešený vstup do šatny, která je dalšími dveřmi spojena s velkou koupelnou. O radost zvětšování či zmenšování svého soukromí nejsou ochuzeny ani obě dcery. Každý dívčí pokoj má jedny posuvné dveře ukrývající vlastní malou šatnu a francouzská okna, která vedou na společný balkon.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ

FOTO: LUBOMÍR FUXA

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakty:

ATELIER ADIP, Střelecká 437,

Hradec Králové, tel.: 049/553 32 03;

BLUM, Kolbenova 19, Praha 9-Vysočany, tel.: 02/81 09 01 61;

EUROBATH CZ, Kuldova 2, Brno,

tel.: 05/57 69 19;

ING. DRAHOSLAV ŠONSKÝ, IRENA DUNDYCHOVÁ, tel.: 0603 85 79 55;

INPRO CZ, Pražská 293/12,

Hradec Králové, tel.: 049/553 28 60;

INTERIER 3000, Divišova 757,

Hradec Králové 2, tel.: 049/61 46 60;

KERAMIZOL, Šedivská 739, Letohrad,

tel.: 0446/62 16 03;

LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2,

tel.: 02/24 91 85 58;

TRUHLÁŘSTVÍ VOLTR, Pražská 85,

Hradec Králové, tel.: 049/553 55 49

Tvrdá realita

S objevem a rozvojem nových materiálů se kámen z interiéru postupně vytrácel. Naštěstí to netrvalo dlouho a opět ho zde můžeme vidět. Používá se nejen jako dlažba, ale často také jako obklad. Co naplat, příroda je mocná čarodějka a nikdo na světě nevytvoří takovou krásu jako právě ona. Navíc v dnešní době nejsme limitováni výběrem. Kámen se k nám dováží z celého světa, takže záleží jen na našem vkusu a fantazii.

Výběr z přebohaté nabídky je především ovlivněn vlastnostmi materiálu. Předkládáme proto přehled šesti nejpoužívanějších kamenů v interiéru.

Břidlice
Měkká, velmi dobře štípatelná hornina (dokonce i na tenké desky), barevně velmi různorodá. Jako stavební materiál se hojně užívá zejména k obkladům i dlažbám jak na venkovní plochy, tak i do interiérů.

Fylity
Jsou to metamorfované přeměněné břidlice s větším obsahem křemene a slídy, které zajišťují větší tvrdost a odolnost. Uplatňují se jako obklady v interiéru i exteriéru, některé druhy lze použít také jako dlažbu i pro pokrývačské účely.

Pískovce
Sedimentární hornina tvořená stmelenými zrny křemene poskytuje převážně světlé, nažloutlé, šedozelené až načervenalé pískovce. Tento stavebně oblíbený kámen je vyhledávaný kvůli teplému zabarvení a snadné opracovatelnosti. Vhodný je jak pro venkovní, tak i vnitřní použití jako dlažba nebo obklad.

Mramor
Ušlechtilý leštitelný vápenec, který je pro vysokou cenu širší klientele nedostupný. Z různě zbarvených mramorů jsou nejčastější bílé, dále s barevnými pásky, černé apod. Vhodný je pro výzdobu a realizaci reprezentativních prostor a jako sochařský kámen.

Vápenec
Vznikl převážně za aktivní nebo pasivní účasti živočichů a rostlin. Nejčastější jsou jemnozrnné vápence, které se krystalizací mění v zrnité. Čisté vápence jsou bílé až světle šedé, často však obsahují příměsi, které je různě zabarvují. Vápenec se používá zejména do interiérů, ve výjimečných případech je možné ho užít pro venkovní dlažbu.

Opuka
Vžitý název pro písčitý slínovec. Světlá hornina s vysokým obsahem písku a jílovce. V minulosti patřila k vyhledávaným materiálům, v současné době se používá jako zdivo nebo obkladový materiál.

FOTO: IVETA KOPICOVÁ A ARCHIV
Zdroj: Moderní byt 4/01

Kontakty:
CERAMICHE MARAZZI,
Brdlíkova 287/1d, Praha 5,
tel.: 02/57 22 04 63, fax: 02/57 21 20 05;
MILAN ŠPLÍCHAL, 281 26 Lipec 87,
tel.: 0321/78 92 41;
OBELISK KAMENICTVÍ, Koněvova 120, Praha 3, tel./fax: 02/697 19 32;
PB SERVIS – AUS TRADE, Picassova 354, Praha 10, tel.: 02/67 71 35 16;
STONE TRADE, Poděbradská 744/141, Praha 9, tel.: 02/81 86 09 47;
UNIGRANIT, Na Vysoké II/319, Praha 5, tel.: 02/52 96 22 66, linka 322

Postele s otazníkem

Geo 208 Former je postel vyrobená z lakovaného ořechu, rozmšr 370 x 325 cm, cena 71 4000 Kč, Design Fórum

Se soukromím partnerů ve vztahu k posteli to vždy nebývalo slavné, a to i přesto, že existovaly doby a rodiny (zejména panovnické) s oddělenými ložnicemi, kde se manželé navštívili přibližně tolikrát, kolik měli společných dětí. Ve většině případů bývala postel místem početí, narození a smrti člověka. Velká část těchto aktů však měla po staletí veřejný charakter jako společenská událost, u níž mnohdy asistovala celá rodina nebo dvůr.

Renesanční a raně barokní postele charakterizovala mohutnost a okázalá zdobnost, a to mimo jiné právě z důvodu odlišného chápání ložnice. Patřila k hlavním místnostem v domě — do jisté míry byla pokojem reprezentačním. K intimnějšímu pojetí prostoru určeného ke spánku, a tím i k zjednodušení postele, dochází až v osmnáctém století. Rokoko, zejména ve Francii, pak přineslo řadu variant odlišujících se často jen tvarem baldachýnu.

Rychlý pohyb očí
Spát společně, nebo zvlášť? Názory se liší s úhlem pohledu. Mnozí lékaři tvrdí, že pouze na vlastní posteli se člověk skutečně vyspí. Radikálnější z nich dokonce doporučují oddělené ložnice. Ve spánku procházíme až šestkrát za noc dvěma fázemi. Hlubokým spánkem — tím také spát začínáme — a lehkou fází REM (Rapid Eyes Mooving) charakterizovanou rychlým pohybem očí pod víčky, v níž sníme a rovněž v ní nejčastěji zažíváme probuzení.

Probudit se z hlubokého spánku, například díky prudkému pohybu ruky nebo třeba hlasitým projevům partnera, může mít za následek narušení biorytmu, krátkodobou zmatenost, stavy melancholie a totálně zkaženou noc i následující den.

Rádi se tulíme
Někteří psychologové však zastávají názor, že při oddělených postelích (nebo dokonce ložnicích) dochází k odcizení. I drápkaté opice (vývojově nižší než primáti typu šimpanze nebo gorily) mají po setmění potřebu se tulit. Chtějí cítit blízkost, tep srdce a teplo druhého jedince. Psychologové nesledují ani tolik základní fyziologickou potřebu — spánek jako základní psychosociální potřebu — bezpečí.
Řešení stojí zřejmě kdesi uprostřed. Záleží například na takových zdánlivých podružnostech, zda jsme například jako děti žili ve vlastním pokoji, nebo ho sdíleli se sourozenci.

Dále v kolika letech vstoupíme do partnerského nebo manželského života. Přestože podobné kritérium musíme jako značně individuální brát s rezervou, staré přísloví k němu podotýká, že – po třicítce má každý rád kuře na vlastní způsob. Jinými slovy, hůře se adaptuje, a to zejména na změny v intimním životě. — Postel je velmi intimním místem.

Bolestivé probuzení
Další otázkou je vhodnost jedné nebo dvou matrací na jednom lůžku. Naše babičky používaly nejčastěji dvě. Jedna velká byla totiž na údržbu nepraktická. Existuje ještě druhý důvod. Každý spíme jinak. V době lamelových roštů a polohovatelných lůžek může někdo preferovat více pod hlavou, jiný pod nohama. Matrace mívají různou tvrdost a jsou tak schopny respektovat obvykle rozdílnou váhu muže a ženy. Lamely vyhovují nestejné výšce partnerů, která v praxi znamená, že mají obě osoby těžiště rozloženo na jiném místě.

Tak zásadní odlišnosti jediná matrace a lamelový rošt nemohou uspokojit. Již dlouhou dobu je společná matrace chápána pouze jako levnější východisko z nouze, za které často platíme bolestmi páteře. Vyplatí se investovat dřív, než se ohlásí zdravotní problémy. Záda to ocení.

Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
BRIK – INTERIER STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 02/24 14 26 66;
CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94;
DESIGN FÓRUM, Prokopovo nám. 5,
Praha 3, tel.: 02/22 78 06 98;
EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76,
Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41;
KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4,
Praha 1, tel.: 02/232 69 28

Nároky Světlany Nálepkové

Začali jsme ložnicí. Paní Nálepková si měla vybrat nábytek do fiktivního bytu neomezeného velikostí a financemi, prostě jen „nakupovat“ podle vkusu. „Mám vybrat ložnici? To jsme začali úplně špatně, protože ložnice je pro mne nepodstatný pokoj.“ – „Proboha, a kde spíte?“ – „Samozřejmě, že v ložnici, ale přicházím do ní uprostřed hluboké noci po představení. Projdu sprchou, ulehnu a do minuty spím jako dřevo. Co já vím o ložnici? Brzy ráno se probudím a letím na divadelní zkoušku, do televize nebo rádia, znáte to… Kdyby v mé ložnici visel od stropu netopýr, asi bych ho objevila až po letech, až by měl založenou početnou rodinku a pravnoučata by se mi houpala nad hlavou.“ — „Chcete říct, že vám je jedno, na čem spíte?“ — „No to rozhodně ne, protože jestliže nemiluji ložnici jako pokoj, neznamená to, že podceňuji matraci. Ta musí být pohodlná… a tvrdá. Nemám ráda měkké spaní, kdy zapadnete jako do peří. Ale stejně mám potřebu odůvodnit ložnici nějakou rozumnou funkcí, takže kdysi jsem například jednu svou ložnici spojila s pracovnou.“

Žehlicí prkno

„Nemám ráda barvy. Zažila jsem si jich až dost a jsem jimi přesycená. Kdysi, když jsem bydlela u rodičů, měla sestra potřebu revoltovat právě barvami.“ – „A co vám říká tato chaise longue? Je z rattanu a má potah z příjemně smetanové hrubé látky.“ — „Líbí se mi. Připomíná mi první byt. Když jsem odešla od rodičů, nastěhovala jsem se do garsonky, kterou jsem zdědila po dědečkovi. Měla velkou terasu a výhled na Hrad. Začala jsem poprvé zařizovat. Nakoupila jsem nábytek v tehdejší Polské kultuře v Jindřišské ulici, a když tak sleduji dění kolem sebe, byl podobný nábytku z dnešního obchodního domu Ikea. Tehdy letěly přírodní látky. Nejvhodnější byly potahy na žehlicí prkna (muselo se improvizovat), takže jsem jich nakoupila kilometry a ušila polštáře a závěsy. Můj byt byl jedno velké žehlicí prkno. Tahle chaise longue je úžasná, ale moje potahy z látky na žehlicí prkno nestály padesát tisíc! Bůh ví, třeba to navrhl nějaký ukrutně slavný designér…?“

Nesnáším nožičky

Vešli jsme do další prodejny a paní Nálepková protáhla obličej: „Bytová stěna? To opravdu nemusím. Připomíná mi sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy měl bytovou stěnu každý. Na trhu téměř nic jiného nebylo. Všichni se zařizovali stejně a bez bytové stěny nebyl obývák obývákem. Hrůza!“ — „Tyto nástěnné systémy nemají s bytovou stěnou nic společného. Nesmíte se nechat zmást totalitní degenerací.“ — „Myslíte?“ A poodstoupila tři kroky dál. „Víte, že tohle by docela šlo? To bych si doma dovedla představit. Třeba se pod tím dobře uklízí. Je to upevněné na zdi a neruší to. Hlavně to nemá nožičky. Ty nesnáším. Měli jsme kdysi doma klasický nábytek z lakovaného dřeva na nožičkách. Od té doby mám k laku a nožičkám vyložený odpor.“

Co odnesla voda

„Miluji dřevo a kámen. Potřebuji je k životu. Naplnila jsem si představu o venkovském domě, kam jsem se rozhodla přesídlit.“ – „Takže jste šťastně romantickou venkovankou?“ — „Bohužel ne. Už se zase vysídluji, respektive byla jsem vysídlena. Nechala jsem si tam dokonce vyrobit kus nábytku podle svých představ. Studovala jsem staré Moderní byty… to je pryč. Snad někdy jindy. Vím přesně, že se mi to splní i přesto, že mám na bydlení, stejně jako na soukromý život, poměrně vysoké, ale reálné nároky.“

TEXT: PETR TSCHAKERT

FOTO: PAVEL CÍSAŘ A ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakty:

CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94;

CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 02/24 16 20 56;

INTERIER 3000, Divišova 757,

Hradec Králové, tel.: 049/561 47 66,

tel./fax: 049/61 46 60;

SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/189, Praha 9, tel.: 02/684 86 35;

SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1,

tel.: 02/22 31 95 36;

TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel.: 02/22 71 10 90

SVĚTLA MÍSTO SLUNCE

Původně třípokojový byt se nachází v klasickém činžovním domě. Žije v něm mladý muž, pracovně velmi vytížený, který často cestuje a domů se vrací s pocitem, že na něj čeká oáza klidu a pohody. S tím úmyslem si byt, který je vybaven podle posledních trendů, také pořizoval.

Prostor bez limitu

Když před dvěma lety muž byt kupoval, měl jasnou představu, jak má vypadat a k čemu bude sloužit. „Chtěl jsem otevřený prostor, v němž bude oddělená pouze ložnice, kterou považuji za soukromé teritorium.“ Byt tomuto požadavku původně vůbec neodpovídal, byly tu jen malé pokojíky, které sotva stačily svému účelu. Proto se v první fázi rekonstrukce musely vybourat všechny stěny, dokonce se sáhlo i na nosnou zeď. Hodně totiž překážela, díky přesnému statickému výpočtu se však mohla nahradit pilířem. Vznikl tak průchozí byt — od vchodové části, která je zároveň propojena s kuchyní a jídelním stolem, se pokračuje do obývacího pokoje a dál do ložnice, oddělené posuvnými dveřmi z pískovaného skla. Odtud se vchází do koupelny (nově spojené s toaletou) a znovu se přijde ke vchodovým dveřím. „Vybourali jsme nepotřebné příčky a znovu postavili jen ty nejnutnější. Výsledkem je vzdušný byt, o který mi už od počátku šlo,“ míní majitel, který dbal také na praktickou stránku. Z tohoto důvodu nechal vybudovat vestavěné skříně s posuvnými dveřmi doplněnými zrcadly. „Potřebuji hodně úložného prostoru, ale chtěl jsem, aby místnosti byly vzdušné, takže je nábytek začleněný do prostoru. Zrcadla kromě své funkce navíc místnosti opticky zvětšují,“ komentuje majitel ideální řešení.

Invence nechyběla

Muž se o interiérové zařízení zajímá už několik let. Každoročně navštěvuje Salone Internazionale del Mobile a Euroluce v italském Miláně, kde má pracovní schůzky a kde také nachází inspiraci. „Zařizování mě baví, dávám přednost kvalitnímu modernímu nábytku a jemným teplým barvám, které na mě působí pozitivně. Nechtěl jsem hodně kusů, pouze ty nejnutnější. Ty však musely být praktické a samozřejmě hezké.“ Proto je kuchyňská sestava navržená do rohu místnosti. Poskytuje tak dostatek pracovního místa, kam se vešly také všechny domácí spotřebiče včetně automatické pračky. Jídelní stůl, který je logicky v blízkosti kuchyně, bylo nutné začlenit do prostoru. „Radil jsem se s architektem, protože vznikl asymetrický kout, kam jsem chtěl jídelní stůl postavit. Po několika návrzích jsme vymysleli atypickou žulovou desku, kterou jsem nechal vyrobit na míru prostoru a doplnit nohami,“ říká muž.

Důležitou roli hrálo osvětlení. Z oken je nezajímavý výhled, majitel vidí na protější domy, a tak se rozhodl, že instaluje žaluzie, které budou permanentně napůl zatažené. „Věděl jsem, že tu budu svítit pravděpodobně i přes den, z tohoto důvodu jsem dbal na kvalitní osvětlení.“ V bytě je několik typů svítidel, buďto umně zabudovaných do podhledů anebo v podobě stojacích a nástěnných lamp. „Dokonale nahrazují denní světlo, vůbec nemám pocit, že používám umělé osvětlení.“ Množství svítidel by nebylo lehké ovládat klasickými vypínači, proto je v bytě instalován speciální systém, který je nahrazuje. „Jsem s ním spokojen, dálkovým ovládáním jednoduše přepínám světelné zóny podle aktuální potřeby. Mohu také libovolně ovlivňovat intenzitu světla, což je příjemné například při sledování televize.“

Komfort bytu zajišťuje také klimatizační jednotka vestavěná mezi obývacím pokojem a ložnicí. „Zabezpečuje ideální teplotní podmínky, velmi mi to vyhovuje. Navíc obstarává také cirkulaci vzduchu a optimální vlhkost v místnosti.“

Překvapení na závěr

Majitel tu bydlí přibližně rok. Jak jsem z jeho slov pochopila, s interiérem je spokojen a nic by v něm nechtěl měnit. Možná právě proto mě závěrem návštěvy jeho slova překvapila. „Přestože je byt zařízený velmi komfortně, kvůli mému neustálému cestování ho nevyužívám na maximum. Proto mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci,“ říká a dodává, „v budoucnu ho chci prodat a vybudovat něco většího, kde bych mohl vytvořit pevné zázemí pro rodinu.“

TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakt:

Keramické Závody Teplice, ideal standard (vybavení koupelny),

Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11,

fax: 0417/56 07 72;

UNI LIGHT (osvětlení bytu),

Heřmanova 2, Praha 7,

tel.: 02/66 71 21 52, 02/66 71 27 09,

fax: 02/80 58 01; Tallerova 2,

811 02 Bratislava,

tel.: 00421/2/52 73 33 05–07,

fax: 00421/2/52 73 33 08

Děti v kuchyni? Ne! Ale ano…

Lidská rasa maminek se rozděluje na dva druhy: ty trpělivé, tvořivé a optimistické s radostí nechávají děti pomáhat při vaření i pečení, ať už výsledek a jeho okolí dopadne jakkoliv. Fakt, že dítě samo touží pomáhat, dovedou zúročit v nenásilném začlenění do pracovního procesu rodiny. Ty druhé si nezaslouží, abychom o nich psali. Svou roli v kuchyni totiž chápou jako „one woman show“ a děti jsou odsouzené pouze do podřadné úlohy pasivního diváka.

Přestože práce v kuchyni je jedna z nejrizikovějších domácích činností, určitě bychom ji měli svým dětem dovolit. Teprve tady, v přímém střetu s realitou, mají šanci si uvědomit, zač je toho loket a že nic není zadarmo. Lidová rčení jako nešikovné maso musí pryč, poctivého to nepálí a neřád se nedá, bez práce nejsou koláče, škoda rány, která padne vedle, jednou měř dvakrát řež a dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí, vznikly patrně právě při zasvěcování dětí do tajů kuchařského umění. Každý z nás se přece jednou musel poprvé spálit, aby si příště už na horká kamna nesáhl…

Co se všechno může

Začátky bývají opravdu těžké — ale i na obrázek batolete sedícího v dětské židli u pracovní desky a třískajícího paličkou na maso do květáku budete jednou vzpomínat s úsměvem. S přibývajícím věkem se postupně rozrůstají činnosti, ve kterých děti už skutečně pomáhají. Bezpečně semlít strouhanku a rozkrájet houby dokáže i čtyřleté dítě, strouhání přestává být nebezpečné až od školního věku. Od malička však můžete své přirozeně tvořivé potomky nechat asistovat při zpracovávání těsta na buchty nebo koláče — když dostanou kus na hraní, vymodelují sice pravděpodobně nejdřív autíčko nebo sněhuláka, ale časem vás v balení povidel do buchet snadno doženou. Potírání okrajů koláče vajíčkem bývá často pro malé předškoláky prestižní záležitostí, a pokud váš manžel vyniká v pečení bábovky, bude to nejspíš tím, že od malička mohl vylizovat zbytek těsta v zadělávací míse. Od jednoduchých nádenických prací brzy přejdete k samostatným úkolům — děti si dokážou ohřát večeři, pohlídají koláč v troubě, samy připraví tousty a také po vlastnoručně připravené hostině pro kamarády uklidí. To, že je od malička necháte přirozeně používat veškeré kuchyňské zařízení, možná nejvíc ocení až jejich životní partneři. Mr. Bean je totiž k popukání jenom na obrazovce.

Jak zmírnit nebezpečí

Nejúčinnější pomocí je stálý dohled a zpočátku i téměř neomezená trpělivost. Pokud budete děti zaměstnávat činnostmi, které odpovídají jejich věku, nemělo by jim nic zlého hrozit. Kromě pohodové tvůrčí atmosféry však můžete kuchyňské pracoviště učinit bezpečnějším i několika praktickými opatřeními. Malé děti mějte vždy bezpečně usazené v dětské židličce, z níž pohodlně dosáhnou na pracovní plochu. Dávejte svým pomocníkům k dispozici předměty pokud možno nerozbitné a bez ostrých hran, ideální je plastové nebo dřevěné nářadí. I pro vaši bezpečnost a pohodlí je dobré, když budete mít pečicí a mikrovlnnou troubu ve výši očí, abyste se k ní nemuseli ohýbat a dobře viděli dovnitř. Při výběru spotřebiče se přesvědčte, že dvířka jsou opatřená dvojitým sklem, které zůstává na dotek pro vás i děti bezpečné. Dbejte na to, aby na podlaze nebyla rozlitá voda nebo olej, po kterém můžete uklouznout… Držte je co nejdále od horké varné plochy, vroucí vody a ostrých nožů, které byste navíc neměli ukládat do stejné zásuvky jako příbory. Pak hrozí pořezání i při obyčejném hledání lžičky na jogurt. Nádobí a nářadí, které používají děti, ukládejte do spodních skříněk, umožníte jim větší samostatnost. Od pomáhání je nezrazujte, ale ani je k němu nenuťte. I vy přece máte největší radost z práce, kterou děláte nikoliv proto, že musíte, ale proto, že chcete.

Zeptali jsme se návrhářů kuchyní:

Jaké máte osobní zkušenosti s vařením s dětmi?

Alena Lexová, FAST

Kuchyň je u nás nejen místem k vaření a společnému stolování, ale často i místem dětských her. Naše dvě dcery (4 + 7) si odmalička hrály v bytě hlavně tam, kde mohly být se mnou. A tak mi rády pomáhaly i s vařením a já jsem jim to umožňovala bez ohledu na následky jejich dobře míněné pomoci. Součástí našeho kuchyňského vybavení tak byl donedávna i dětský stupínek, aby měly dcery pohodlný přístup k pracovní desce. V kuchyni si děti rády modelují z hlíny a plastelíny, malují obrázky, často i velké formáty na zemi. Naše kuchyň je i výstavní síní. Na lednici děti vystavují všechny povedené obrázky, které vytvoří. Ty zde chvíli visí (zrají) a později ty nejlepší zarámujeme a v kuchyni pověsíme.

Ivana Dombková, DONLIČ

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Děti (neřeším teď počet a věkové rozdíly mezi nimi) bez zábran a předsudků expandují do všech sfér našeho života a samozřejmě i do našeho bydlení. Lezou nám do postelí, koupou se s námi, stolují s námi (různým způsobem) a jsou s námi v kuchyni… A my s nimi, ne?

Chcete-li kostrbaté, nepříliš odborné shrnutí:

Shromažďování osob různého věku v kuchyni (dostatečně velké, neoddělené od ostatních, např. jídelních prostor) je lepší než samota. Je to přirozené místo pro pospolitost!

Posedávání na kuchyňské lince (různých členů rodiny) umožňuje nenásilnou výměnu názorů na jakékoli téma, např. globalizace, situace v Izraeli či ztráta sousedova kocoura.

Kuchyň stejně jako tisíce jiných prostor a věcí není na vaření (jak nudné!), je to podivuhodné a tajemné místo. Tolik zajímavých předmětů… Bohužel všichni tuto informaci někdy kolem osmého roku života zapomínáme a až vlastní děti nám ji zase matně připomenou.

Muži v kuchyni jsou přímo pravý skvost a hodni obdivu. Vaří intuicí, citem a jejich přirozený talent pro tuto činnost… Patří to k tématu děti v kuchyni, ne? Pozor snad jen na kombinace dětských prstíků a zásuvek, střepů, horké trouby…

Děti jsou s námi zřejmě jen dočasně (alespoň ty mé mne o tom ubezpečují), nicméně dveře si před sebou nikdy zavírat nebudeme. Ani v kuchyni.

Těším se, až budu nemohoucí a oni mne budou zvát na oběd…

Ctirad Musiol, ROJANA

Osobní zkušenost je prostá — od chvíle, kdy se naše dcera vydala na objevitelské výpravy mimo svoji postýlku a dětský pokoj, přestaly v naší kuchyni platit všechny zásady ergonomie a efektivního řešení úložných prostor. Proč? Myslím, že nebudeme jediní, jejichž dítě se se zářivým úsměvem zabydlelo v prázdné zásuvce nebo v domečku z právě uvolněné skříňky. Zkuste pak vystěhovat takového squattera! Snazší je demontovat spodní skříňky a pod pracovní deskou ponechat podlahu tak, aby výška úchytek byla nad dosažitelnou hranicí mladého výzkumníka, a jste z role policejního důstojníka zásahové jednotky opět v roli chytré horákyně. Možná pak zjistíte, stejně jako my, že tato improvizace je velmi stylová a že jste vlastně „in“.

BOX

Kdy hrozí největší nebezpečí:

– Při zavírání zásuvek

– Při krájení na prkénku

– Při mletí na mlýnku

– Při vybírání nožů ze zásuvky

– Při vypouštění páry

– z tlakového hrnce

– Při nalévání horké vody

– z konvice

– Při vytahování pekáče

– z trouby

– Při mokré podlaze

– Při sundávání předmětů

– z příliš vysoké police

Text: Pavlína Blahotová, Foto: archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakty:

DESIGN FÓRUM PRAHA,

Prokopovo nám. 5, Praha 3,

tel.: 02/22 78 06 98;

DESIGN SALON ROJANA, M–Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 05/43 10 76 50;

DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 81 28 50;

FAST — INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 02/24 25 05 28;

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5,

tel.: 02/51 61 01 10;

INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/692 99 45;

INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17–18;

LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31,

tel./fax: 02/24 94 15 32;

RÖSLER PRAHA, Sekaninova 26,

Praha 2, tel.: 02/691 60 81

Dva bratři z Hlučína

Z pobavených úsměvů na tvářích Aleše i Daniela jsem rychle pochopila, že si mám tuto poznámku vyložit jako poklonu a přestala jsem se o tvůrčí odvahu těchto dvou mladých mužů strachovat. Do světa byznysu a interiérového designu zároveň vstupují se zdravým sebevědomím, s nohama pevně na zemi. Mají k dobru dlouholeté zkušenosti svého otce, který se profesionálně zabývá navrhováním interiérů na zakázku, ale ani osobní zkušenost jim nechybí.

Aleš se do města na slezsko-polském pomezí vrátil po absolvování ČVUT a nějaký čas pracoval jako designér pro místní nábytkářskou firmu Form. V té době získal jím navržený rozkládací stůl Elips ocenění Dobrý design 1997 a to dodalo autorovi odvahu postavit se na vlastní nohy.

„Odešel jsem z firmy a dál se snažil uplatnit jako samostatný designér, ale nakonec mi nezbylo než založit studio s vlastní výrobou. Zpočátku mě ani nenapadlo, že budeme tolik věcí dělat sami, ale všechny problémy začínají a končí u hledání solidních partnerů. A tak jsme tam, kde jsme: zaměřili jsme se na bytové doplňky, které navrhujeme a částečně i sami vyrábíme především ze dřeva, kombinovaného s ohýbanými kovovými profily.“

Zatímco Aleš je často tím, kdo přinese nápad, Daniel představuje druhý důležitý protipól: návrh dovede konstrukčně do finální podoby. Díky tomu, že se nejdříve vyučil truhlářskému řemeslu, má výrobu dřevěného nábytku ohmatanou do nejmenších detailů.

Po vyučení však ještě absolvoval obor designu na SUPŠ v Opavě a nyní studuje produktový design na fakultě výtvarného umění v Brně. Od skutečné truhlařiny se však léty studií příliš nevzdálil — společně s bratrem kompletuje a povrchově dotváří veškerou produkci studia AD Design. Z bytu po dědečkovi a nezbytné garáže se právě stěhují do truhlárny, která jim pomůže vyřešit nejen výrobu rychle se množících zakázek. Během letošních prázdnin připravili, zabalili a odeslali minimálně deset krabic týdně, což je množství, které by mohlo brzy skolit i dva mladé a zdravé muže.

Přibudou spolupracovníci a Aleš bude mít víc času na navrhování — má představu, že by každý rok obohatil sortiment alespoň o pět zajímavých novinek. I Daniel potřebuje trochu povolit otěže. Ten zdánlivě nenápadný student je nabitý nápady, jen nemá čas, aby se jejich realizaci mohl dostatečně věnovat. Malým příkladem je skutečnost, že i on je nositelem ocenění Dobrý design 2001. Získal je za školní práci původně přihlášenou do soutěže Mladý obal. Inspirovaný kamarádem a kresbami na kolejních zdech vytvořil takový obal na kondomy, že se porotě prostě nepodařilo jej přehlédnout.

Aleš Barták (nar. 30. 12. 1968)

1983–1987

Gymnázium Hlučín

1987–1992

ČVUT Praha, obor konstrukce a dopravní stavby

1994–1999

designér firmy Form

1997, 1999

Dobrý design za stůl Elips (Form) a židli String (Form)

od r. 2000

vlastní studio AD Design

Daniel Barták (nar. 30. 7. 1978)

1992–1995

učební obor truhlář v Jihlavě

1995–1999

SUPŠ v Opavě, obor průmyslový design

od r. 2000

studium FaVU v Brně /ateliér produktový design/ a vlastní studio AD Design

2001

ocenění Dobrý design 2001 za obal na kondom

Několik otázek pro autory:

Jak si představujete své zákazníky?

Cílová skupina by měla být vrstva lidí, kteří mají rádi moderní nábytek, ale nevydělávají obrovské peníze.

Kde se dají doplňky se značkou AD Design koupit?

V Chomutově, Hradci Králové, Pardubicích, v Praze, Karlových Varech, ve Zlíně, Jihlavě, Brně, Olomouci, Plzni, Opavě…

A v Hlučíně?

Místní nás asi moc neznají, ale známí samozřejmě naše věci mají.

Jak udržujete přijatelnou cenovou hladinu svých výrobků?

Snažíme se nedělat solitéry. Chceme, aby produkce měla charakter sériové výroby, která je samozřejmě levnější. Po letošním Mobisu se díky nově navázaným kontaktům naše zakázky v podstatě zdvojnásobily, takže už dodáváme do obchodů téměř po celé republice.

Dali jste si nějaké limity?

Chceme se orientovat výhradně na menší doplňky, které se dají rozesílat poštou. Hodně nás však lákají židle. Z konkurence strach nemáme, myslíme si, že každý má šanci se prosadit. Musí se pro to prostě jen udělat maximum. Důležité je zachovat vlastní rukopis. Zůstaneme u kombinace dřevo, kov a sklo. A ještě nás láká kámen.

Text: Pavlína Blahotová, Foto: Jaromír Vavrečka a archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakty:

AD DESIGN, Promenádní 1670/1, Hlučín, tel.: 069/504 36 03,

www.addesign.cz;

FORM, Poručíka Hoši 512/2a,

Kozmice u Hlučína, tel.: 069/503 24 19;

MOBILIA INTERIER, nám. Hrdinů 1, Olomouc, tel.: 068/520 85 60;

NÁBYTEK K, Ruská 655, Chomutov,

tel.: 0396/65 29 89;

TEKTON – GALERIE BYDLENÍ,

Truhlářská 20, Praha 1,

tel.: 02/231 23 83

Nápoj, který nestárne

Kovové sítko, cena 64 Kč/6 Ks, TESCOMA

Badatelé se většinou shodují, že pravlastí čaje je Čína, kde se čaj považoval za lék. Ostatně i pojmenování pochází z Číny — „čcha“ nebo „te“. Ať tak či onak, čaj byl tak důležitý, že se jím mohly v Číně v 5. století platit daně. Dodnes je nejrozšířenějším nápojem na světě.

Smaragd mezi nápoji

Ne neprávem se říká, že čaj je smaragdem mezi nápoji. Ve Velké Británii či na Novém Zélandu se pije nejčastěji, u nás prozatím hraje prim káva. Čaj jí ale začíná vážně konkurovat a většina jeho milovníků se těší vzrůstajícímu počtu čajoven a bohatou nabídkou specializovaných obchodů.

Jak se v čaji orientovat, abychom si pochutnali, případně nám tento nápoj také pomohl vyléčit neduhy, které nás trápí? Rozeznáváme několik základních druhů (vynecháváme instantní čaje, které si pro své složení ani tento název nezaslouží, obsahují totiž převážně jen cukry a chemická barviva). Nejrozšířenější je patrně černý čaj, který vzniká fermentací čajových lístků (je stahující, aromatický a poměrně ostrý). Dále je to žlutozelený čaj známý pod názvem oolong. Je polofermentovaný a vyniká intenzivní vůní a svěží chutí. Známe také bílý čaj, který se chutí a vůní nejvíc podobá čerstvému čaji a většinou se používá v malém množství k vylepšení černých čajů. Jako poslední uveďme nejzajímavější druh — zelený čaj.

Zelený čaj

Pro uživatele je významný, protože nejen účinně povzbuzuje organismus, ale současně má i léčebné účinky. V čaji je nižší obsah kofeinu a taninů a velké množství polyfenolů. Ty ovlivňují propustnost a pružnost kapilár, mají vliv na vysoký krevní tlak a snižují hladinu krevního cukru. Zelený čaj obsahuje také látky bránící tvorbě zubního kazu, onemocnění dásní, snižuje hladinu cholesterolu a přispívá k ochraně organismu před zhoubnými nádory. Příznivě působí také proti bakteriím a virům, za dokázané se mají jeho protialergické účinky.

Zelený čaj neprochází fermentací. Vyrábí se z čajových lístků, které se po zavadnutí prudce suší (v Číně) nebo napařují (v Japonsku). Má zvláštní chuť, která je na jazyku trpčí a slabě svíravá. Nejrozšířenější a nejoblíbenější je zelený čaj v Číně a Japonsku, stává se však stále častěji vyhledávaným na celém světě. Mezi nejznámější zelené čaje patří Ču-čcha (perlový čaj), za nejlepší je pak považován čaj „dračí studny“, Lung-ťing.

Rituál, který přetrvává

Čaj je skutečně královský nápoj, což věděli už staří čínští učenci, kteří ho opěvovali jako vpravdě božský. Jeho příprava i pití byly, jsou a vždycky budou doprovázeny rituálem, který se mění podle země. Úplně první čaje se připravovaly z lístků slisovaných do placky, cihličky nebo destičky, které se vhodily do vroucí vody a povařily společně s dalšími přísadami (cibulí, kořením, pomerančovou kůrou apod.). Vzniklý nápoj však připomínal spíš polévku. Později se zpracování pozměnilo, placky se opražily nad dřevěným uhlím a rozetřely na jemný prášek, který se povařil ve vodě. Tak vznikl nápoj, který se už podobal dnešnímu čaji.

Až v době vlády dynastie Ming (1368–1644), která měla velký vliv na rozvoj jeho pěstování, se zrodil nový způsob přípravy čaje — sušené čajové lístky se spařily horkou vodou a vzniklý nálev se pil. Tento způsob přetrval až do dnešní doby, výjimkou je Japonsko, kde se odpradávna čajové lístky mlely na jemný prášek a bambusovou metličkou ušlehaly s vodou.

Ať už tento skvělý nápoj připravíme jakýmkoliv způsobem, vždy bychom měli čaj podávat v porcelánových nebo keramických nádobkách.

Zásady přípravy černého čaje:

° Čaj nikdy nevaříme, ale spařujeme

° K přípravě používáme kvalitní vodu

° Vodu vaříme v nerezové, smaltované nebo skleněné čajové konvici

° Čaj spařujeme v tenko-stěnné porcelánové nebo skleněné nádobě

° Připravený čaj zalijeme vodou, kterou necháme vařit 10 až 60 sekund (kvůli obsaženému chloru)

° Spařujeme 3 až 5 minut podle druhu čaje. Krátké louhování (1 až 2,5 min) uvolňuje pouze kofein povzbuzující nervovou soustavu

° Před podáváním čaj v konvici promícháme

Hotový čaj už nikdy neohříváme

Zásady přípravy zeleného čaje:

° Do konvice nasypeme potřebné množství čaje

° Dáme vařit kvalitní vodu do nerezové, smaltované či skleněné čajové konvice

° Zalijeme horkou vodou, podle druhu čaje má mít 60 až 95 °C. Znamená to, že po varu počkáme přibližně 1 minutu, kdy voda dosáhne 90 °C, po 3 až 4 minutách pak má voda okolo 60 až 70 °C

° Zelený čaj se nespařuje

° Čaj necháme v konvici louhovat. Dobu určuje druh

° Použité čajové lístky můžeme znovu přelít horkou vodou, kvalitní čaje dokonce až třikrát

Jiný kraj, jiný mrav

Ve staré Číně se čajové lístky žvýkaly jako prostředek proti únavě.

V Thajsku se čerstvě natrhané čajové lístky uvaří v páře, pak se vloží do dutých bambusových holí, v nichž se lisují a nechávají do určité míry kvasit. Po 8 dnech se 3 nebo 4 listy mírně osolí a stočí do pevné kuličky. Ta se vloží do úst a pomalu se vysává.

Pro přípravu mongolského čaje se používá zelený čaj, mléko, máslo, ječná mouka a sůl. Připravený nápoj připomíná polévku.

V Tibetu se do silného čaje přidává rozpuštěné máslo z mléka jaků, osolí se a horká směs se šlehá ve speciální nádobě.

Text: Lenka Haklová, Foto: Archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01

Kontakty:

FANTAZIE, třída Karla IV. 222,

Hradec Králové, tel.: 049/61 85 27,

fax: 049/526 19 86;

POTTEN & PANNEN, Václavské nám. 57,

Praha 1, tel.: 02/24 21 49 36,

fax: 02/24 21 67 94;

Vodičkova 2, Praha 1,

tel.: 02/24 91 21 73

Výrobky firem Bodum a Tescoma

lze zakoupit v síti prodejen

s kuchyňskými doplňky

Hnízdění v bytech, kde se nezouvá

Na stěně visí plakát s namodralou reprodukcí obrazu Vincenta van Gogha, voníte po parfému Angel, jenž se skrývá v modrém flakonu, i některé zdi vašeho bytu jsou modré.

Je to vaše barva?

Chtěla jsem každou místnost jinak barevnou. Zaprvé mi barvy dodávají energii, zadruhé se necítím ve svém bytě jako v koňské stáji, zatřetí si slunce na těch barevných stěnách ze stínů a odstínů samo vytváří impresionistické obrazce.

Řídíte se v životě také barvami?

Jistě. Podle jejich kombinací si například vybírám restauraci, v které se hodlám navečeřet. Barvy jsou pro mne velmi důležité, mimo jiné i proto, že každá z nich vyvolává v člověku zcela jiné asociace. Žlutou, až lehce oranžovou mám v dětském pokoji, je to pozitivní a úsměvná barva. Modrou mám v předsíni, to aby přechod z bytu, kde vládne především umělé osvětlení, do volného prostoru venku nebyl tak výrazný.

Ze všeho nejvíc však miluju barvu dřeva, pro mě je to ta nejdůležitější barva v bytě. Vyvolává důležitý pocit hřejivosti, proto jsem také nechala zrekonstruovat v předsíni starou podlahu.

Váš byt se zdá tak světlý…

To není jenom sluncem. Já si potrpím na světla, na mnoho světel. Nemám ráda temná zákoutí a zastíněné byty, mám v nich pocit tesknoty, pochmurnosti a osamění.

Plakát s van Goghovým obrazem večerní kavárny, který visí na zdi kuchyně, ale vyvolává přesně takové asociace…

Skutečně? Na mne působí úplně jinak. To je možná tím, že když jsem byla malá, dívala jsem se na něj z postele. Asi se mi vtiskl do podvědomí, dokonce se řídím podle jeho barevné nálady. Vždyť jsem si pořídila v Ikei stejně barevné židle.

Kde byl váš dětský pokoj s tímto plakátem?

Vyrůstala jsem v Praze na Smíchově, hned vedle Národního domu. V domě mého dětství se tam ještě dalo slušně žít. Byt měl vysoké stropy, kachlová kamna a na ulicích jezdilo málo aut. Dnes se Smíchov zase konečně začíná měnit k lepšímu.

Kolik jste vystřídala domů a způsobů bydlení?

V zásadě čtyři. Nejdřív městsky periferní Smíchov. S manželem Jiřím Kornem jsme bydleli ve vile v Podolí, kde byla sice zahrada, ale v blízkosti velice rušná silnice. Potom jsem bydlela na sídlišti v Modřanech a nyní v pražském centru.

Kde se vám bydlelo nejlépe?

Tam, kde bydlím nyní. Má to sice nevýhodu v tom, že byt je o několik místností menší, než by měl být, ale líbí se mi zde. Navíc nemusím jezdit autem, neznám dopravní zácpy a nemusím tolik spěchat. Je to prostě jiný styl života. Mám ráda ruch velkoměsta, kdy se musím vyhýbat lidem. Navíc je tu méně supermarketů, takže nakupuji v malých obchůdcích, čímž poznávám daleko více lidí než na sídlišti.

Vy ale nemluvíte o sídlišti s despektem.

To ne, protože i ono má svou zvláštní poezii. V Modřanech je dokonce klid a výhled do otevřené krajiny, což člověk v centru nezažije. Vládne tam sice přísná anonymita, ale zažívala jsem tam i neskutečné pocity. Fascinovaly mne výhledy ze šestého patra paneláku, který byl navíc na kopci. Pozorovala jsem ty domy pode mnou, večer se v nich vždy rozzářily tisíce oken, nade mnou se třpytila letadla chystající se přistát v Ruzyni a dole u řeky blikaly továrny a benzinové pumpy. Tma je na sídlišti velice milosrdná a překrývá všechny ty nepříjemnosti. Opravdu musím říct, že sídliště může mít za určitých okolností až bizarní kouzlo.

Prázdniny jste trávila také v Praze?

V Kostelci nad Orlicí, v půvabné východočeské krajině.

To musel být fofr, když jste do toho maloměstského poklidu vtrhla vy s vaším temperamentem.

Ani ne, já nejsem výtržník. Zatím. Docela jsem se tomu poklidnějšímu rytmu života na maloměstě přizpůsobila. Byl mi dokonce tak sympatický, že si dovedu představit, že bych v něm dokázala žít.

Jsou lidé, kteří se za celý svůj život nepřestěhují ani jednou, protože by to psychicky neunesli. Vám to nevadí?

Vůbec ne, kromě samotného aktu stěhování. To je ta nejúmornější věc, všechno to připravování, balení. Ale už nyní vím, že se budu muset přestěhovat. Vždyť tento byt má pouze předsíň, koupelnu, ložnici, kuchyň a dětský pokoj. A to je pro mne, mého přítele a dvě děti přece jen málo. Už se docela těším, až začnu zase zařizovat, až začnu zase hnízdit.

Neustále vás doprovází váš stylista Daniel Procházka. Má i on zásluhu na podobě tohoto bytu?

Nikoliv, Dan se stará pouze o to, jak vypadám, a s bytem má souvislost jen v tom, že mi do něj nosí tašky. Své byty si zařizuji zásadně sama, říkám tomu hnízdění. Velmi mě to baví a neustále v nich něco přesunuju. Naštěstí ale nemám tak velikou obsesi z přemisťování nábytku jako například zpěvačka Věra Bílá, která každou sobotu přestaví celý svůj byt.

Jste konzervativní a nedáte si do podoby svého bytu mluvit, nebo se necháte inspirovat?

To se přeci nevylučuje. Spíše než konkrétnosti na mne působí celkový duch. Když jsem někde na návštěvě, všímám si hlavně barev, celkového ladění a atmosféry.

Ve vašem bytě je příjemná atmosféra, možná i proto, že se zde člověk neostýchá odložit skleničku na nesprávné místo, aby náhodou nenarušil skrytou kompozici.

Byt má být k žití, není výstavním prostorem. Nelpím na věcech, dokonce ani nemám své stálé místo, kam si mohu sednout pouze já a nikdo jiný. Z mého bytu musí být cítit uvolněná nálada.