Blog

Rozcuchané lustry

Lampy přestávají být disciplinované. Proč nesáhnout po nějakém zmatku? Uděláme z akvária lampu, řekl si třeba benátský výrobce Luci Alternative. Postavil kouli otvorem vzhůru a dal do ní skleněné střípky, ať už bělavé nebo různě zbarvené. Pod nimi je schována žárovka a světlo, které z ní vychází, je velmi příjemné. Další „nedisciplinované“ osvětlení přinesla Fontana d’Arte, když použila jako stínidla krásné nepravidelné rohožky, utkané z bambusu nebo proužků plastu.

Zobecněly také nepravidelné, různě se kroutící dráty lamp, ať už stojatých nebo stropních. Hlavě ty visící dělají zvláštní dojem, jako by se potýkaly – a to vítězně! – se zemskou přitažlivostí. Například kolekce Lucifero navrhuje jednoduchý visací lustr, ze kterého vedou tři hliníkové trubice, každá končící lampou. Tu můžete zacelit na stůl, na obraz, na květiny… Přitom se trubice všelijak kroutí a vytvářejí hezký designérský motiv.

Nejnovější lampy jsou pak ty rozcuchané. Marzika Mosconi tak předvedla doslova rozcuchané skleněné lustry v hale mladých designérů. Mají foukané výběžky a víceméně „nečesané‘ skleněné vlasy, které také osvětlují. Většinou zdobí různě ztvárněné koule, podobné hlavě. Nové formy se tak „pomstilý‘ za přílišnou přesnost tradičního kulatého lustru. Příjemně oživují, a ne bez špetky ironie, občas až příliš racionální moderní nábytek.

Umakartové jádro – Je to ještě problém?

Co se týká peněz — stokrát jsme si přečetli, že cena za totální rekonstrukci začíná na částce někde kolem padesáti tisíc korun, v závislosti na zvyšující se kvalitě a věhlasnosti použitých značek sanity, baterií a obkladů není neobvyklé zaplatit až desetinásobek. Zajímavé však je, že začínají vznikat firmy, které nabízejí spolu se stavbou na klíč i financování stavby prostřednictvím leasingu, stavebního spoření, spotřebitelských úvěrů nebo kombinací těchto produktů. Přitom splátky se pohybují kolem 1 600 Kč za měsíc po dobu 4 let v případě, že si člověk objedná přestavbu v ceně 60 000 Kč a použije financování úvěrem (tedy nejnevýhodnějším způsobem z výše uvedených). Splácení by proto průměrně situované rodině nemělo dělat problém. Co se týká ostatních náležitostí — všeobecně se ví, že by délka přestavby neměla přesáhnout šest až sedm dní a že by rekonstrukci měl povolit stavební úřad. A co vybavení? Je to jen otázka fantazie a nápadu. Většina výrobců už totiž dávno přizpůsobila své výrobní programy tomu, aby se se svými vanami, umyvadly, sprchami či klozety do abnormálně malého prostoru koupelny v panelovém domě vešla.

Kontakty:

RAVAK , Obecnická 285, Příbram, tel.: 0306/242 34;
KALDEWEI , Kykalova 1, Praha 4, tel.: 02/22 13 55 33;
VAGNERPLAST , Velké Přítočno 2, Unhošť, tel.: 0312/21 61 11.

Text: Marek Burza
Foto: Lubomír Fuxa a archiv

Nábytek v koupelně

Materiály
Nábytek v koupelně můžeme rozdělit do tří skupin. Známé a rozšířené jsou sektorové sestavy, které si oblibu získaly především pro svou variabilitu a množství úložného prostoru. Různě velké univerzální skříňky navazují na sebe a uživatel je může kombinovat podle aktuální potřeby. Konkurencí jim jsou designové kolekce, ve kterých je základní modul skříňky s umyvadlem doplněn dalšími samostatnými prvky sestavy (doplňkové skříňky, poličky, zrcadla). Toto pojetí umožňuje vyřešit v jednotném stylu celou koupelnu. Několik vhodně rozmístěných kusů nábytku pak tvoří jednotící prvek, který dává koupelně osobitý charakter. Poslední možností, hlavně pro malé koupelny, jsou solitéry. V koupelně stojí samostatně a vedle své funkčnosti mají vysokou estetickou hodnotu.
Volbu podřizujeme vedle vzhledu, především svým potřebám a prostorovým možnostem. Při výběru bychom měli zaměřit svou pozornost na tvar a na zakončení jednotlivých částí. Ty mohou být na soklu, což je v některých případech méně praktické (např. u skříňky s umyvadlem se stojí podstatně hůř), na nožičkách nebo zavěšené na stěně. Poslední dvě varianty navíc umožňují snadnější údržbu.
Nejpodstatnějším prvkem je použitý materiál. Vlhké koupelnové prostředí dřevěnému nábytku rozhodně nesvědčí, výrobci proto v rámci dostupných technologií používají řešení, která zaručují maximální odolnost vůči vodě. Korpusy skříněk jsou z laminované dřevotřísky (nejlépe klížené), dvířka jsou z MDF desky, která je u kvalitnějších výrobků bíle nebo barevně lakovaná, popřípadě dýhovaná, povrchově upravená speciálním bezbarvým lakem. Na atypicky tvarovaná dvířka se používá speciální fólie, takzvaný postforming. K výrobě dvířek se používají také laminované desky, které ovšem patří k méně kvalitním materiálům a objevují se u levnějších výrobků. Neméně důležité jsou hrany. Jednotlivé části musí být perfektně zakončeny, aby se vlhkost a voda nedostaly dovnitř desky. Kvalitnější skříňky mají takzvanou ABS hranu, což je plastová hrana lepená voděvzdorným lepidlem, u standardních kusů se hrany nažehlují. Úchyty a panty by měly být kovové. Ostatním materiálům, se kterými bývá nábytek kombinovaný (sklem, kovem atd.), ve většině případů koupelnové prostředí nijak nevadí, většinou jen jsou o něco náročnější na údržbu.

Srdce koupelny
Základem každé koupelny je umyvadlo se zrcadlem. Oba výrobky mohou být vylepšené — pod umyvadlem je navíc úložný prostor, zrcadlo bývá součástí nábytkové skříňky vybavené i osvětlením. Celek pak tvoří nejvyužívanější a tedy nejnamáhanější prvek. Při výběru proto musíme dbát na co nejpreciznější provedení.
Umyvadlo musí být vyrobeno přímo na rozměr spodní skříňky, jinak se může stát, že voda zateče dovnitř a nábytek se postupem času zničí. Nejpraktičtější jsou verze, kdy je umyvadlo vyrobeno z jednoho kusu materiálu (keramiky, umělého mramoru, varicoru, kerrocku atd.). Pokud je umyvadlo zapuštěné v desce (mramorové, MDF atd.), je důležité kvalitní provedení spoje. Nejmodernější sestavy mají umyvadlo postavené na desce. Spodní úložný prostor je pak vyřešen skříňkou, otevřenými policemi či kombinacemi obou možností.
Zrcadlo může být pevnou součástí sestavy, samonosné, nalepené na desce, nebo vestavěné do obkladu. Z praktického hlediska se doporučuje umístění spodní hrany zrcadla dostatečně vysoko nad umyvadlovou desku, aby se na něj nedostala voda.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

ALISEO , Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65, fax: 02/20 51 19 09;
EUROBATH , Havlíčkova 678, Brno, tel.: 05/47 21 66 22;
IMAGE INTERIÉR , Štefánikova 61, Brno, tel./fax: 05/41 21 80 90;
KOMORNĺK , stavební a zdravotní keramika, Na Chodovci 2880/3, Praha 4-Spořilov,
tel.: 02/76 92 73, 02/76 64 78;
LE BON , Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 05/45 53 54 13, 05/45 53 54 36,
fax: 05/45 53 54 12;
SANITOP PRAHA , Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/684 86 35,
fax: 02/684 85 74.

Kuchyně s vůní minulosti

S používáním starožitných kusů nábytku nebo historických replik se nejčastěji setkáváme v obývacím pokoji nebo v ložnici, komody a truhly bývají oblíbenými zařizovacími kusy prostorných předsíní a hal. Kuchyň je však prostředí velmi náročné. Stálý souboj s udržováním čistoty, časté změny teplot a vlhkosti vzduchu dávají zabrat nejen sporáku, ale i pracovní desce a úložným skříním. Rychle postupující vědeckotechnická revoluce navíc historická zařízení odsoudila do muzeí, protože nemohou stačit náročným požadavkům současné hospodyně. Přesto se příjemného pocitu z blízkosti historie nemusíte vzdát ani v kuchyni.

Kam vzpomínky nedoběhnou
Vaření na otevřeném ohni v černé kuchyni by asi neuvítala ani kuchařka s velmi výrazným vztahem k romantickým seriálům ze středověku. Naše vzpomínky však nedoběhnou ani do století minulého. Odtud pochází vybavení měšťanských domů, které v modernizované podobě může zpříjemnit a oživit i současný interiér. Příborník, kredenc, skleník, zdobné detaily. Konec 19. století ještě neznal pohodlné vaření na elektrickém sporáku, ale tvůrčí atmosféra a rozvržení pracovních ploch již odpovídalo současným trendům. Osvícené vlastenky, čtenářky kuchařských knih Magdalény Dobromily Rettigové, se pilně učily vařit stravu pestrou, na povrchu zdobenou a chutně upravenou, k čemuž pochopitelně potřebovaly odpovídající náčiní a vybavení. Nástup secese a později stylu art deco obohatil interiéry množstvím vzorů a barev.

Rušná léta
Dvacátá a třicátá léta přinesla do zařízení kuchyně spíš vichřici než svěží vánek. Nevídaným způsobem zjednodušila život elektrifikace, a tak se ve 20. letech objevily první elektrické sporáky. Zařízení městských a venkovských kuchyní se začalo lišit stále výrazněji. Ostatně z kuchyně jihočeských babiček nezmizely nástěnné vyšívané kuchařky dodnes. Zatímco na venkov přicházely novinky se zpožděním nebo vůbec ne, městské prostředí přijalo nové funkcionalistické trendy. Začíná nikdy nekončící koloběh výměny zastaralých vzorů za nové. Do života vstupují reklamní kampaně, v kuchyni je možné spatřiti zbrusu nový mlýnek na kávu a za humny vláčí cesťák Leo Popper vysavače od firmy Electrolux.

Léta ještě rušnější
Reakcí na strohá poválečná léta bylo uvolnění, které se projevilo ve všech oborech, od hudby po průmyslový design. Na pravé úhly, přísné linie a účelnost funkcionalismu reagují návrháři oblými organickými tvary, rozvíjí se neformální přístup ke stolování, používají se barevné misky, talíře, keramika pro denní použití…
Na scénu přichází móda polotovarů, v kuchyni se méně vaří a není divu — v interiérech na ni zbývá stále méně místa. I kuchyň s designem připomínajícím šedesátá léta patří dnes do retrostylu. V oblých tvarech a ležérnosti zůstalo dodnes něco z období, které se s odstupem jeví jako jedinečné a ve své atmosféře neopakovatelné.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

AB — MOBALPA , 28. pluku 45, Praha 10, tel.: 02/67 31 46 38;
COLOSSEUM , Myslíkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 92 14 30;
INTERIÉR ČÁP , Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;
SPEKTRUM , U Stadionu 1159, Nové Strašecí, tel.: 0313/63 25 33.

Kuchyně pánských snů

Napadlo nás zeptat se mužů, jak by měla vypadat kuchyň jejich snů. Jako reprezentační vzorek jsme zvolili několik architektů, kteří se však navrhováním kuchyní nezabývají. Jejich názory jsou tedy sice poučné, ale vycházejí ze stejné laické praxe jako u většiny z nás.
Společným znakem všech oslovených mužů je fakt, že se kuchyni víceméně vyhýbají. A protože jako odborníci mohou využít promyšlených zastíracích manévrů, dokážou si život zařídit dokonce tak, že do kuchyně ani nemohou. Ing. arch. Jan Línek na sebe například prozradil, že vlastní kuchyň v půdním prostoru navrhl tak, aby se při své výšce nemohl účastnit těch prací, které ho nezajímají (musel by se například příliš sklánět nebo dokonce zkroutit, kdyby měl mýt nádobí), zato přístup do lednice si nechal pohodlný.

Vlastní zkušenosti
Ke klasickému rčení „kovářova kobyla chodí bosa“ se sice například ing. arch. Hynek Maňák přiznává, on nemá čas na dokonalé doladění vlastní kuchyně, ale nesmíme brát jeho slova příliš vážně. Kuchyně, ve kterých se oslovení muži pohybují, jsou dobře vybavené i uzpůsobené tomu, aby „když se zde ocitne muž, vynaložil na přípravu jídla co nejméně námahy, nenadřel se při mytí nádobí a ještě přitom mohl sledovat televizi, telefonovat, radit dětem a ženě či se aktivně zúčastnit debaty s návštěvníky, které hodlá ohromit kulinářským uměním…“ (ing. arch. David Titz). V souladu s kolegou i akad. ing. arch. Petr David považuje kuchyň za centrum rodinného dění i společenských setkání, kde je důležitý dostatek prostoru, aby zde s rodiči mohly pobývat i děti bez rizika, že budou překážet nebo se například spálí.
Spojení kuchyně s obytným prostorem však má svá rizika, na která upozorňuje ing. arch. Libor Tomsa: „Nemám rád úplné propojení kuchyně s obývacím prostorem, zvlášť pokud jsou v panelákových bytech. Koukat v televizi na fotbal a poslouchat přitom harašení nádobí musí být strašné…“

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

ABC REAL , Jankovcova 6, Praha 7, tel.: 02/66 00 02 10;
ALNUS , Jiřího z Poděbrad 761, Strážnice, tel.: 0631/33 22 66;
INTERIÉR ČÁP , Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;
INTERLUXUS , nám. Kinských, Praha 5, tel.: 02/57 31 38 44;
RANNÝ ARCHITECTS , Design Interior, Štefánikova 167/5293, Zlín, tel.: 067/52 15 64;
SPECTRUM , U Stadionu 1159, Nové Strašecí, tel.: 0313/63 25 33.

Digestoř – ozdoba kuchyně

Pokud se mluví o digestoři, není už dávno řeč jen o technickém zařízení, vedle funkčnosti zvažujeme především její estetickou roli v interiéru.

Různé druhy, různé použití
Jsou vlastně dvě možnosti, jak včlenit digestoř do interiéru, a ty určuje umístění varné plochy. Buď je součástí horní části kuchyňské sestavy, nebo je zabudovaná v prostoru nad varným ostrůvkem. Z tohoto umístění vyplývají také různé nároky na design a na vzduchotechniku. I když s tou už si nemusíme dělat zbytečné vrásky. Na trhu jsou digestoře vybavené recirkulačním uhlíkovým filtrem, které mohou pracovat kdekoli v kuchyni bez napojení na odtahové trubky. Uhlíkový filtr se vyměňuje při běžném provozu přibližně jednou za rok. U dražších odsavačů je znečištění filtru signalizováno barevnou indikací. Klasickou variantu představuje digestoř s odtahem (patří tam, kde se na odsavač pamatovalo již v projektu, a roura či odtahové hadice — i když dnes mohou být subtilnější, plastové — proto nezaberou zbytečně místo v horních skříňkách). V některých variantách lze odtah vést spodem (podlahou), to oceníme hlavně v interiérech s vysokými stropy.
Podstatnou vlastností digestoře je její výkonnost. Správně by se vzduch v místnosti měl za hodinu vyměnit až patnáctkrát. Proto digestoř vždy kupujeme s vědomím, do jak velké místnosti ji pořizujeme (jiná stačí do malé panelákové kuchyně, jiná pak do kuchyně propojené s dalším obytným prostorem). V prvním případě nám stačí výkon do 300 metrů krychlových za hodinu, v druhém to bude chtít výkon kolem 600 až 800 metrů krychlových. Digestoře jsou běžně osazeny kovovými tukovými filtry, které zabraňují zanášení motoru, dají se lehce vyjmout a umýt. Kvalitní výrobky jsou minimálně hlučné a jsou vybaveny nejrůznějšími funkcemi (regulace výkonu, paměťové funkce atd.).

Dva trendy
V moderní kuchyni jsou digestoře již nepostradatelnými bytovými doplňky. Buď jsou nenápadné, nebo „vypíchnuté“ jako výrazný interiérový prvek. Na obě možnosti výrobci mysleli a na trhu je široká škála výrobků v různých cenových relacích.
Sedmdesát procent všech prodávaných digestoří je v současnosti z nerezu, zbytek náleží barevným povrchům, v nichž převládá bílá, a k častěji používaným barvám také černá. Bílá je nejméně nápadná, ale zato nejpraktičtější. Černá působí dominantním dojmem, ovšem je na ní vidět každý prášek. Nerez je univerzální, vypadá efektně a hygienicky, ale skýtá mnohá úskalí z hlediska údržby. Hodí se však k různým povrchům a stylům kuchyní. Na trhu jsou rovněž digestoře v pastelových barvách a v různobarevných kombinacích a dokonce s plastovými povrchy. V takto výjimečných případech je nutné dbát na barevné ladění s ostatním kuchyňským zařízením.
Módní materiálové spojení tvoří nerez a sklo. Této výrazně designové záležitosti se užívá převážně u velkých prostorových digestoří, protože sklo dokáže dojem z objemného zařízení odlehčit. Má také absolutně hladký povrch, vyžaduje sice častější, ale zato snadnou a rychlou údržbu. Na všechny digestoře se doporučují nejjednodušší čisticí prostředky, např. Iron, u nerezu prostředky bez abrazivních částic.
Při koupi digestoře bychom měli vedle designu také sledovat, zda bude mít dostatečný výkon a nízkou hlučnost. Proto je vždy dobré vybírat tam, kde je aspoň část produkce vystavena ve funkčním stavu. A jako u všech domácích spotřebičů je jistým vodítkem jméno výrobce, značka a mnohdy i cena.

Kontakty:

DIZ , Přívozní 3, Praha 7, tel.: 02/80 82 81;
EUROHOF , Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/24 94 31 23;
INCOS ALFA , Na Petynce 38, Praha 6, tel./fax: 02/33 35 60 21;
INTERIÉRY SEDLÁK , Vinohradská 10/365, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17;
KAREL KOVÁČ CENTRUM , Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 068/531 39 37;
KLOU CZ , Holečkova 34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64;
SEKTO , Na Poříčí 10, Praha 1, tel.: 02/21 89 91 06;
STUDIO NIKA , Umělecká 1, Praha 7, tel.: 02/20 57 17 19;
SYKORA , Želechovice-Lípa, tel./fax: 067/790 10 10.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ
FOTO: ARCHIV

Teplo v koupelně

Každou koupelnou prochází standardní teplovodní rozvod. Na uživatelích pak záleží, jaký typ radiátoru zvolí. Vedle klasických článkových či deskových radiátorů se dnes nejčastěji používají trubkové radiátory (pro jejich podobu se jim říká žebříky).
Oblibu si získaly nejen svým zajímavým tvarem (nejnovější modely jsou dnes doplňovány předními deskami s poutavým designovým řešením), ale také svou praktičností. Uživatel je může využívat i na věšení a sušení ručníků. Je několik možností napojení. Vedle standardního modelu s přípojkou zespo- du nebo ventilovou verzí se středovou přípojkou existuje ještě elektrická verze, případně s dálkovým infračerveným ovládáním, která dovoluje používat radiátor i mimo topnou sezonu.
Další možností jsou přímotopná tělesa, která hřejí ihned po zapnutí. Proto se nejčastěji využívají příležitostně (např. na chatách, v kancelářích) nebo jako doplňkový zdroj tepla. Protože se jedná o elektrické spotřebiče, je důležité, zejména v místnosti, kde je vlhké prostředí a tekoucí voda, aby byla zajištěna jejich naprostá bezpečnost. Spotřebiče proto musí mít elektrické krytí IP 24 (udává výrobce) a samozřejmě musí být instalovány v odpovídající zóně. Používá se několik typů: nástěnné konvektory a konvektorové lišty, které vzduch ohřívají přes topné prvky, spotřebiče s vestavěným ventilátorem nebo infrazářiče.
Vzhledem k tomu, že se v koupelně často používají dlaždice, které chladí, je příjemné podlahové topení, které proto, že je instalované pod povrchem, nepřekáží, což je výhodné zejména v malých koupelnách. Existují dvě možnosti, první a náročnější je teplovodní rozvod, druhou možností jsou elektrické rohože nebo kabely.
Existují také speciální výrobky. Za všechny připomeňme například tepelné obložení vany. Můžeme použít jedno, dvou či třístranné provedení, přičemž díly se hodí téměř ke všem běžně používaným vanám. Praktické řešení je navíc podpořeno moderním designem.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

AEG , Budějovická 1, Praha 4, tel.: 02/61 12 22 56, 02/61 12 22 57, 02/61 12 22 61;
JAGA , Na Pískách 41, Praha 6, tel.: 02/311 67 79, 02/311 68 56;
KERMI , Na Javorce 179, Davle, Praha-západ, tel.: 02/999 20 27, fax: 02/999 11 04;
KORADO , Bří Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 0465/50 61 11,
fax: 0465/53 31 26;
PRAGONOR , Mánesova 53, Praha 2-Vinohrady, tel./fax: 02/22 25 01 31.

Balzám pro tělo i duši

Léčebné účinky
Pravidelné saunování spolehlivě odstraňuje fyzickou i psychickou únavu, posiluje obranyschopnost organismu a vede k otužování. Pocením z těla odcházejí odpadové zplodiny metabolismu a také se dokonale prokrvuje pokožka a svalstvo. Důležitý je i vliv na psychickou relaxaci — pro výstižné vyjádření se obrátíme opět na Finsko: Finové říkají, že v sauně se utiší hněv, vyprchá žluč a v člověku se rozhostí pohoda.

Místo pro relaxaci
Časově náročná příprava saunování povýšila horkovzdušnou lázeň na rituál, kterým se uzavíral únavný pracovní maraton a přicházely dny odpočinku. Ideální pro tuto formu relaxace je rodinné prostředí, kde se člověk cítí přirozeně a naprosto uvolněně. Není však výjimkou, že sauna slouží i jako místo pro pracovní jednání, protože při 100 °C spolehlivě odpadají společenské zábrany.

Umístění
Finové nemají s umístěním sauny žádný problém — na březích tisíců jezer stojí tisíce dřevěných domečků. Těžko byste hledali rodinu, která saunu nevlastní nebo ji aspoň pravidelně nenavštěvuje. Sauny však pronikly i do zahrad, k rybníkům, řekám a do městských obydlí, a to nejen na severu. Dokonale uzpůsobené a vybavené kabiny různých velikostí se mohou stát součástí středně velké koupelny, najdou své místo i ve sklepě nebo v bývalé komoře, kde je lze na míru přizpůsobit.

Vybavení
Předchůdcem dnešních saunových kamen byla hromada balvanů, pod nimiž se topilo tak dlouho, dokud v sauně nebyla požadovaná teplota. Pak se oheň uhasil, na žhavé kameny se nalila voda a stoupající pára vyhnala komínem z místnosti kouř. Teprve pak byla sauna připravená pro použití. Elektrická saunová kamna fungují na bázi přímotopů, za hodinu dokážou prostor vyhřát a zvlhčovač vzduchu může být přímo jejich součástí.
K vybavení dále patří vyjímatelná dřevěná lehátka zabudovaná v různých výškových úrovních, rohože, ochlazovací káď, teploměr s vlhkoměrem a saunová svítidla s krytem, který zaručuje intimní osvětlení. Ideálním materiálem pro všechny doplňky je dřevo, nejlépe severské, které minimálně reaguje na prudké změny teplot. Jedinečným kouzlem, které ani nejvyspělejší technika sauně nevezme, je totiž vůně prohřátého dřeva.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:
FINN DIAMOND , Slezská 74, Praha 3, tel.: 02/25 56 77;
SAUNATOP , Malín 328, Kutná Hora 5, tel.: 0327/52 36 19;
SAUNY SALUS , Výškovická 28, Ostrava-Zábřeh, tel.: 069/674 34 52;
SMIS , Dukelských hrdinů 47, Praha 7, tel.: 02/24 30 12 24.

I květiny mají svou historii

Především je to oblíbená azalka, která se začala pěstovat od prvních roků 19. století „služebně“ o padesát let mladší brambořík perský. Obě rostliny však potřebují v zimě světlé a chladnější místo, v opačném případě rychle odkvetou a hynou. Roztomilá saintpaulie slavila před několika roky sté výročí příchodu do evropských i tuzemských domácností. Daří se jí v moderních bytech – jen nesnáší přemokření a zálivku na „krček“.

Květiny plné lásky
Oblíbená je také elegantní kamélie japonská, která se stala slavnou díky románu Alexandra Dumase Dáma s kaméliemi. Od začátku 19. století bývala ozdobou každého salonu bohatých měšťanů. V zimě má ráda chladné místnosti a její pěstování není vůbec snadné. Gardénie přivezená v roce 1750 z Číny vyniká sladce vonícími bílými květy, které nosili tehdejší playboyové v knoflíkové dírce. Je teplomilně než kaméIie. V zimě vyhovuje teplota vzduchu 16 až 18 stupňů Celsia.

Nelze zapomenout ani na krásnou liánu – voskovku, která již od roku 1802 provoňuje svými kvítky obývací prostory. V zimě se jí daří ve vytápěných místnostech, ale v noci vyžaduje chladnější vzduch, kolem 14 stupňů Celsia. Oblíbenou pokojovou rostlinou byla a dosud je i myrta. Její větvičky jsou dodnes neodmyslitelnou ozdobou nevěst a svatebčanů. V Německu byla pěstována od konce 16. století. V zimě však chce chlad – pouze pět až deset stupňů Celsia.

Krása s listy
Naši předkové měli rádi také hrnkové rostliny ozdobné převážně listy. V zimních zahradách a měšťanských bytech tak kralovaly v 19. století palmy, jimž vyhovovaly v zimě nepřetápěné místnosti. Pod jejich listy za časů Boženy Němcově popíjely dámy kafíčko a někdy usrkávaly i horkou čokoládu. Dnes se v bytech daří teplo milnějším druhům palem. Společnost palmám dělal také blahočet neboli „pokojová jedlička“, který nesměl chybět v žádném salonu.

V zimě vyžaduje nižší teplotu, naopak vyšší teploty vyvolávají usychání a opadávání větviček. Veteránem je bezesporu sanseviera („tchynin jazyk“), jejíž kulturní formy se objevily už v roce I750. Dnes je jedním z nejodolnějších druhů vzdorujících teplu v našich bytech. Letitá je také pokojová lipka, které se daří ve světlých a v zimě chladnějších místnostech (šest až deset stupňů Celsia), v nichž má své místo již od roku 1790.

Velké sympatie požívá i momstera (lidově filodendíon), a to již od roku 1848. Dobře se přizpůsobuje ovzduší našich bytů, nesnáší však suchý vzduch a přemokření. Přibližně od stejné doby jako monstera se pěstuje zelenec považovaný za rostlinu pro pěstitele začátečníky. Je nejodolnější převislou rostlinou, roste dobře v chladnějších i teplých místnostech.

Jak se spí na futonu

Bavlna je ve futonech, které se dnes už vyrábějí po celém světě (ale i u nás najdete hned několik výrobců), doslova nezastupitelná, protože dovoluje tělu dýchat. V zimě proto futon hřeje, v létě naopak chladí.

Zastoupení ostatních materiálů záleží na každém jedinci. Někdo může být alergický na koňské žíně, pak je pro něj vhodnější kokos. Obě výplně matraci takzvaně „stabilizují“. Vlna je určena hlavně pro zimomřivé.

PARTNEŘI WEBU