Blog

Nové trendy v otvorových výplních

Rozdělení okenních konstrukcí

Dešťová zábrana

U dvoustupňově těsněných oken, obr. č. 1 a 2, můžeme rozlišit ve funkční spáře dva stupně těsnění. První stupeň, bližší k vnějšímu povrchu – dešťová zábrana má za úkol zajistit těsnost okna proti průniku hnaného deště funkční spárou na vnitřní stranu okna. Tato dešťová zábrana toto činí zcela spolehlivě, propustí vodu pouze do dekompresní dutiny, která je základním stavebním kamenem dešťové zábrany. V dešťové zábraně kapky vody ztratí svoji kinetickou energii, soustředí se ve sběrné drážce, a pomocí dostatečného počtu a velikosti odtokových otvorů, odteče tato voda na vnější stranu okna. Tento odtok vody je ovšem podmíněn dodržením základní funkční podmínky – trvalého vyrovnání tlaku vzduchu mezi dekompresní dutinou a vnějším prostředím. (Tato základní podmínka platí rovněž pro zasklívací spáru). Takové trvalé zajištění vyrovnání tlaku mezi vnějším prostředím a dešťovou zábranou, můžeme zajistit několikerým způsobem – trvalým otevřením vnější dolehávky po celém obvodu v tl. 2-3 mm, nebo vytvořením přivětrávacích otvorů v horní části okenních rámů – pokud možno ve stejném počtu jako je počet odtokových otvorů, nebo vynecháním horního těsnicího profilu na vnější dolehávce. Dešťová zábrana, která je dobře konstrukčně navržena, zamezí přístupu vody až na úroveň prvního těsnicího profilu, jakožto základního stavebního kamene větrové zábrany.

Větrová zábrana
Druhý stupeň

těsnění funkční spáry je větrová zábrana. Větrová zábrana má za úkol limitovat infiltraci vzduchu na požadovanou – normovou hodnotu. Větrovou zábranu u oken tvoří těsnicí profily, kterých může být i několik, ale každý z nich musí obíhat vždy v jedné úrovni po celém obvodu okenního křídla. Tím, že tyto těsnicí profily začínají až za dešťovou zábranou, jsou umístěny ve střední a vnitřní poloze, což je velice výhodné s ohledem na to, že těsnicí profily jsou zpravidla vyrobeny z pryžových či plastových profilů, kterým vadí střídání teplot a působení ultrafialových paprsků. Protože větrová zábrana umožňuje určitou limitovanou infiltraci vzduchu, musíme počítat s tím, že mezi těsnicím profilem a jeho dolehávkou, proudí určité malé množství vzduchu. Pokud by na těsnicím profilu byla přítomna voda, vzduchový proud by tuto vodu strhl s sebou na vnitřní stranu okna – okno by bylo netěsné proti průniku vody, a tím nepoužitelné v našich podmínkách.

Okna, o kterých hovoříme jako o oknech jednostupňově těsněných, obr. č. 3 a 4, nemají samostatnou dešťovou zábranu. Nemají dostatečnou sběrnou drážku na proniklou dešťovou vodu. Tato voda má velmi snadný přístup až na úroveň jediného těsnicího profilu, který je na vnitřní dolehávce. Mnohdy je tento profil ještě přerušen rohovým ložiskem kování. Takové okenní konstrukce odolávají zkušebním tlakům jen velmi

obtížně a hodí se pro použití a zabudování do nižších úrovní nad terénem. Vnější těsnicí profil slouží pouze na omezení množství vody, které pronikne do funkční spáry. Odvoňovací a přivětrávací otvory, které zde musí být, umožňují přístup studeného vnějšího vzduchu až k vnitřnímu těsnicímu profilu a k vnitřnímu povrchu. Kromě zhoršených tepelnětechnických vlastností je snížena i vzduchová neprůzvučnost takových okenních rámových materiálů.

Současné trendy v konstrukcích oken

Obecné tendence

V současné době lze konstatovat příznivý vývoj v oblasti otvorových výplní. Jedním z příznivých znaků je nárůst výroby a odbytu kvalitních okenních konstrukcí s dvoustupňovým těsněním ve funkční spáře. Toto se týká především systémů oken vyrobených z PVC profilů. Dříve, zejména z cenových důvodů, byl větší odbyt oken s jednostupňovým těsněním ve funkční spáře, investory zajímala především nízká cena, nikoliv užitné vlastnosti. Po narůstajících problémech se zatékavostí a nižšími akustickými vlastnostmi stále více investorů a zákazníků vyžaduje již spolehlivější konstrukce oken dvoustupňově těsněných, ikdyž jsou cenově o něco náročnější.

Další tendencí je nárůst výroby a odbytu dřevěných oken. U většiny konstrukcí dřevěných oken se jedná vždy o okna dvoustupňově těsněná ve funkční spáře.

Tepelnětechnické vlastnosti

Za velmi pozitivní jev lze označit stálý nárůst uplatnění zasklívacích jednotek okenních konstrukcí s lepšími tepelnětechnickými vlastnostmi než doposud. Donedávna výrobci z cenových důvodů a díky snaze uspět v soutěžích o zakázky nabízeli dodávku oken vybavených zasklívacími jednotkami se součinitelem prostupu tepla k = 2,9 W/m2K. Stále více investorů a odběratelů dává již vědomě přednost kvalitnějším sklům, která přinášejí trvale výrazné energetické úspory. Dnes je možné považovat již za běžný standard zasklívací jednotky se součinitelem prostupu tepla k = 1,1 W/m2K, které nám zajistí snížení tepelných ztrát plochou prosklení na třetinu, a to trvale. Používání zasklívacích jednotek s horšími vlastnostmi, lze v současné době považovat za nezodpovědné.

Další charakteristickou změnou je snaha všech okenních systémů o prodloužení životnosti okenních konstrukcí včetně zajištění tzv. ,bezúdržbovosti“ okenních konstrukcí.

Kování

Převážná většina okenních konstrukcí dnes musí být vybavena celoobvodovým kováním, které nám umožňuje jednou ovládací klikou zajistit jak otevírání a sklápění křídla, tak i další funkce. Takové celoobvodové kování by mělo být automaticky vybaveno pojistkou proti chybnému ovládání. Tato bezpečnostní pojistka brání např. přesunu kliky do polohy sklápění křídla při otevřeném křídle. Pokud by tato pojistka nebyla , hrozí vypadnutí křídla z okenního rámu, a to zejména při větších rozměrech okenních křídel. Vhodným doplňkem kování bývá také ,dětská pojistka“, která brání běžným způsobem křídlo otevřít, je uvolněna jen funkce sklápění. Je to vhodné zejména v bytech ve vyšších podlažích. Výrobci okenního kování již nabízejí jako doplněk celoobvodového kování možnost pohybem ovládací kliky aretovat polohu křídla v otevřené poloze v libovolném místě. Veškeré tyto doplňky zvyšují obslužný komfort a zlepšují užitné vlastnosti současných oken.

Mikroventilace

Dalším doplňkem kování je funkce ,mikroventilace“, která spočívá v uvolnění přítlaku křídla a těsnicích profilů oproti okennímu rámu. Ve svém důsledku umožňuje zvýšení infiltrace vzduchu, ale za současného snížení akustického útlumu a umožnění přenosu vnějšího hluku do interiéru. Dle mého názoru bude nutné v budoucnu počítat s doplněním okenních konstrukcí větracími klapkami, které zajistí dle potřeby dostatečný přívod vzduchu, opravdu kontrolovatelný, za současného zachování akustického útlumu okenní konstrukce a tím zajištění požadovaného komfortu v interiéru – viz příklad na obr. 5.

Vývojové tendence v jednotlivých materiálových skupinách okenních konstrukcí

Okenní konstrukce z PVC profilů

Vývojový posun lze zaznamenat zejména v konstrukci nosných profilů. Důležitými vlastnostmi okenních rámů jsou především pevnost (tuhost) profilů a jejich tepelnětechnické vlastnosti. Tyto vlastnosti mají poněkud protichůdné požadavky. Z důvodů zajištění tuhosti musíme plastové profily vyztužovat ocelovými vložkami, ale ty na druhé straně výrazně zhoršují tepelnětechnické vlastnosti těchto profilů. Nejdříve se konstruktéři plastových profilů snažili omezit tyto negativní vlivy ocelových výztuh vytvářením ochranných vzduchových dutin v profilech – hovoříme o dvou- až tříkomorových profilech, ale dosahované výsledky nejsou u tohoto řešení ještě uspokojivé, zejména ve srovnání s tepelnětechnickými vlastnostmi dřevěných rámů. Příklad dvoukomorového profilu s ocelovou výztuhou (okenního křídla) vidíme na obr. č. 6 a 7, vhodnější, tříkomorové řešení je patrné z obr. č. 8 a 9. Tento nedostatek se začíná dařit odstraňovat konstrukcí mnoha komorových – ,voštinových“ profilů, které pro zajištění tuhosti již nepotřebují vkládat ocelové výztuhy. Takové profily již dosahují z hlediska tepelně-technických vlastností úrovně dřevěných profilů.

Pro výrobu takových voštinových profilů je ovšem zapotřebí více hmoty PVC, složitější tvarovací nástroje, což má vliv na konečnou cenu výrobku.

Další možností jak zvyšovat únosnost a stabilitu plastových profilů je kombinace různých materiálů ve vrstvách stěn profilu, umožněná technologií koextruze, a to až trojnásobnou. Základní nosnou vrstvu PVC profilu tvoří nosné jádro z PVC, s příměsí skleněných vláken jako rozptýlené výztuže. Na toto jádro je pomocí koextruze nanesena vrstva pohledového PVC a navíc je možné na vnější stranu profilů nanášet ještě další

vrstvu PMMA (polymethylmetakrylátu), imitující např. dřevěný povrch. Nosné jádro profilu vyztužené skleněnými vlákny zajišťuje profilu dostatečnou tuhost, proto odpadá při běžných velikostech oken nutnost vkládání přídavné ocelové výztuhy. Výrazně se zlepšují tepelnětechnické vlastnosti rámové konstrukce. Zvýšená cena profilu je výrazně kompenzována absencí ocelové výztuhy.

To, že považujeme okna vyrobená z PVC za okna ,bezúdržbová“, je pouze relativní pojem, jelikož všechny okenní konstrukce potřebují jistou míru pravidelné údržby. Jen u některých materiálových verzí odpadá potřeba obnovy povrchové úpravy. V každém případě se jedná o pravidelnou hygienu okenní konstrukce a pravidelnou údržbu (seřizování a mazání) celoobvodového kování. Snaha o prodloužení životnosti profilů je vlastní většině okenních konstrukcí. Vezmeme-li v úvahu, že největším degradačním faktorem pro profily z PVC je UV záření, je zcela pochopitelná snaha vliv tohoto záření omezit na minimum, a tím spolehlivě zajistit prodloužení

životnosti profilů. Toho můžeme dosáhnou kombinací plastových PVC profilů s hliníkovým obkladem na vnější straně, a tím eliminaci vlivu UV záření na vlastní plastové profily. Příklad takového řešení je na obr. č. 10 a 11. Kromě toho zajistíme široké možnosti barevného řešení hliníkových obkladových profilů.

Důležitým faktorem zejména u plastových profilů na bázi PVC je možnost recyklace starého materiálu a odpadu při výrobě nových výrobků. Řešení, které přispívá ke snížení cen základních profilů je výroba profilů, jejichž stěny jsou tvořeny základní vrstvou recyklovaného materiálu, na který je vnější vrstva z nového materiálu nanesena koextruzí.

Okenní konstrukce ze dřeva

Základním vývojovým trendem dřevěných okenních konstrukcí je snaha po odstranění těch vlastností, které ve srovnání s jinými materiálovými bázemi jsou horší. Jednou z nepříjemných vlastností dřeva je jeho poměrná nestabilita v závislosti na vlhkosti, která se u masivních profilů projevuje především kroucením a změnou objemu. Změnu objemu dřeva v závislosti na vlhkosti nelze jednoduše ostranit, lze ji jen výrazně omezit použitím kvalitní povrchové úpravy, a především potřebných předúprav, jako jsou napouštění řezných ploch dřeva speciálním prostředkem, který zamezuje možnost nasáknutí vlhkosti do vláken dřeva, vyplnění spojových konstrukčních spár po provedeném základování pomocí trvale pružné výplňové hmoty, jako i použití kvalitních pružných nátěrů, které zaručují dřevu dlouhodobou spolehlivou ochranu. Takové nátěrové systémy vyžadují obnovovací či ,osvěžovací“ nátěry nejdříve po 5 – 7 letech. Vliv kroucení byl zamezen úpravou základního materiálu, který tvoří minimálně třívrstvá lamela, která je vyrobena pouze z kvalitního ušlechtilého dřeva, ze kterého jsou odstraněny veškeré anomálie, které by mohly způsobovat případnou tvarovou změnu. Dalším důležitým faktorem je použití vysoce kvalitních vodostálých lepidel jak na výrobu lepených dřevěných lamel, tak i na vlastní výrobu a spojování jednotlivých částí okenní konstrukce. Taková lepidla odpovídají kvalitativnímu stupni D4 podle DIN 204. Další možností zajištění lepší tvarové stability je použití ušlechtilejších druhů dřeva na výrobu lepených lamel, jako je např. Meranti.

U dřevěných okenních konstrukcí na vnější straně oken nejvíce trpí povrch vodorovných či šikmých ploch, kde se nejdéle drží voda a sníh. Na těchto plochách také nejdříve vznikají poruchy povrchové úpravy. K zamezení tohoto nežádoucího vlivu, začali někteří výrobci dřevěných oken používat ochranné hliníkové lišty těchto šikmých ploch – viz příklad na obr. č. 12.

Potřeba odstranit nepříjemnou vlastnost dřevěných oken, nutnost obnovovat a udržovat vnější povrchovou úpravu v kratších intervalech než vnitřní plochy, vede konstruktéry oken k řešení, kdy se kombinuje hliníkový obklad na vnější straně s klasickým oknem na straně vnitřní. Zachovávají se tak výborné tepelně- technické vlastnosti dřeva jakož i příjemné estetické působení dřeva do vnitřního prostoru a z vnější strany celou dřevěnou konstrukci okna

chrání hliníkový obklad, který může být různě povrchově upraven. Takové řešení je konstruováno jednak jako doplněk stávající okenní konstrukce, jako např. EURO okno doplněné vnějším přídavným hliníkovým obkladem viz obr. 14, nebo přímo novou originální konstrukcí dřevo-hliníkového okna, jak je tomu u systému THERMOSTAR AH-100, viz obr. 15.

Další převratnou novinkou v technologii výroby dřevěných oken je přechod od spojování okenních rámů čepováním na spojování okenních rámů v rozích pomocí svařování. Ano, čtete dobře – svařování. Při tomto svařování se nesvařuje pochopitelně dřevo, ale tavné lepidlo, které se předem nanese na řezné plochy, které jsou pro pravoúhlá křídla provedeny pod 45 °. Po svaření na podobném zařízení jako se svařují plastová okna se ještě pevnost rohového

spoje pojistí dvěma vruty a vše je hotovo. Tato technologická změna umožňuje zkrácení výrobního času dřevěných oken na třetinu původního a navíc odpadá velmi náročná ruční práce na broušení rámů před a v průběhu provádění povrchové úpravy. Základní lepené lamely se nejdříve vyprofilují na potřebné profily, v celých tyčích se provede jak základování, mezibrus i definitivní povrchová úprava, vše automaticky – strojně a s takto připravenými profily se pracuje jako s profily z umělé hmoty. Následuje řezání na dvouhlavé pile, po nanesení tavného lepidla svaření v rozích, montáž kování, zasklení a kompletace. Tento technologický posun znamená výrazné zlevnění výroby dřevěných oken, což bezesporu přispěje k jejich dalšímu rozšíření.

Okenní konstrukce na bázi recyklovaných plastů

Celkem v nedávné době se na našem trhu začala úspěšně prosazovat zcela nová konstrukce oken z nového kompozitního materiálu. Základem okenních profilů je masivní tuhé jádro vyrobené z recyklovaných plastů (směs polyetylénu a polypropylénu) s příměsí malého množství rozvlákněné celulózy jako rozptýlené výztuže. Toto masivní jádro ze 100% recyklátu je obaleno pláštěm z polyetylénu, který je na tuhé jádro nanesen koextruzí. Dále jsou pak na pohledové plochy profilů naválcovány a nataveny hliníkové plechy, předem povrchově upravené práškovým vypalovaným lakem. Standardní barvy těchto pohledových plechů jsou bílá (RAL 9016) a hnědá (RAL 8019) v oboustranné kombinaci, za příplatek může být vnější strana profilu ještě červená (RAL 3011), modrá (RAL 5011), zelená (RAL 6009), stříbrná (RAL 9007) a mahagonová. Okenní konstrukce z tohoto nového materiálu v současné době u nás zpracovává a dodává 6 výrobců. Tato konstrukce vznikla a byla vyvinuta firmou MEETH v SRN a dodává se pod názvem MEETH MASIV. Schéma této nové okenní konstrukce je na obr. č. 15. Cenově je tato konstrukce plně srovnatelná s okenními konstrukcemi vyrobenými z profilů na bázi PVC a mnohdy nižší. Předností tohoto systému jsou masivnost a odolnost základních profilů proti povětrnostním vlivům, teplotě a UV záření a dlouhá životnost, která vychází z vlastností výchozích materiálů. Hliníkové lakované pláště umožňují dodatečné lakování na libovolný odstín. Další výhodou tohoto nového materiálu je jeho naprostá zdravotní nezávadnost, a to zejména v případě požáru. Při požáru se z tohoto materiálu uvolňují pouze látky stejné jako při hoření dřeva, žádné toxické a jedovaté látky. Zpracování profilů při výrobě oken je prakticky stejné jako při výrobě oken z profilů na bázi PVC. Recyklovatelnost tohoto materiálu je 100% a mnohonásobná. Tepelnětechnické vlastnosti jsou srovnatelné s vlastnostmi dubového dřeva. Veškeré tyto základní údaje dávají dobré předpoklady pro široké uplatnění této nové okenní konstrukce, zejména při rekonstrukcích panelových domů a všude tam, kde je požadovaná dlouhá životnost a nízká cena.

Kovová okna z hliníkových slitin a ocelových profilů s PTM (přerušenými tepelnými mosty)

Konstrukce kovových oken patří do skupiny výrobků, které nacházejí uplatnění zejména u velkých akcí občanských staveb a staveb administrativního charakteru, s velkým důrazem na vzhled a dlouhou životnost oken a celého obvodového pláště. Týká se to zejména lehkých obvodových plášťů. Rozdíly mezi jednotlivými systémy jsou na první pohled pro laika nerozpoznatelné, ale přece jsou. Vývojově je snaha vyrábět systémy, které budou mít srovnatelné tepelnětechnické vlastnosti s ostatními systémy, jako jsou dřevo a plast. Toho lze dosáhnou pouze dokonale vyřešeným přerušením tepelného mostu v těchto kovových profilech, kde kromě složky vedení tepla je omezeno proudění, a především i přenos tepla zářením. Tedy právě technické řešení přerušení tepelného mostu rozlišuje jednotlivé systémy na systémy vhodné spíše do jižních zemí a do našich klimatických podmínek. Dokonalost povrchových úprav jak ocelových, tak i hliníkových profilů je prakticky stejná, kompletnost sortimentu profilů také, jediným významným faktorem technické dokonalosti a použitelnosti je právě způsob řešení přerušení tepelného mostu v kovových profilech. Příkladem správného a současného řešení PTM u hliníkových profilů je přerušení v šíři min. 28 mm a více, kdy dutina je vyplněna pěnovým polyuretanem, který zamezuje přenos tepla prouděním a zářením. Součinitel tepla rámových profilů s tímto přerušením je k = 1,9 W/m2K, viz obr č. 16.

Stejně zdařilé řešení je možné u ocelových profilů, kde přerušení tepelného mostu tvoří přímo tvrdá polyuretanová pěna, jako je tomu u systému ISOPRO viz obr. č. 17, nebo u systému JANSEN, obr. č. 18, kde k zamezení přenosu tepla zářením slouží střední diafragma, vložná mezi izolační pásky tvořící PTM.

Méně vhodné systémy kovových konstrukcí mají přerušení tepelného mostu kostrukčně pouze 6-12 mm. Takové konstrukce vykazují součinitel prostupu tepla rámových materiálů na úrovni

k = 2,5–3,1 W/m2K a z hlediska minimalizace energetických ztrát nejsou pro současnou praxi a pro naše klimatické podmínky vhodné.

Doc.Ing. Václav Hájek, CSc.
Katedra konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT

Článek byl zpracován za podpory výzkumného záměru MSM:
21000 0001 – Funkční způsobilost a optimalizace stavebních konstrukcí.

Sugestivní symbióza

Mnohdy se nelze divit. Požadavky některých památkářů bývají natolik svazující, že ani geniálnímu autorovi by se nepodařilo zanechat na stavbě otisk své osobnosti. Kvalita rekonstrukce pak zůstává jen v rovině pečlivosti. Odvěký spor památkářů a zastánců moderních forem často končí ve prospěch byrokracie využívající svého práva veto. (Nabízí se však otázka: u koho lze předpokládat jemnější estetické cítění a komplexnější chápání smyslu hodnot – u autora, který prokázal své schopnosti na mnoha jiných realizacích, nebo u úředníka se zúženým zaměřením jen na stávající hodnoty?)

Zapojení historického objektu do současného života předpokládá kromě zachování a zrestaurování dochovaných hodnotných částí objektu také začlenění současných prvků. Napodobením dobového tvarosloví sice architekt památkáře nepopudí, ale ve své podstatě jde jen o nenápadnější variantu „plastového košíku s vylisovaným dezénem vyplétaného proutí“, tedy o komedii. Současný prvek by měl mít současný tvar. Jestliže architekt dokáže použít (a především prosadit) v rekonstruovaném domě vlastní výrazové prostředky v souladu a v úctě k danému prostředí, pak jde o počin zasluhující stejného uznání jako kvalitní novostavba.

Renesanční dům ve Slavonicích měl štěstí hned ve třech příznivých okolnostech, jež předurčily jeho výslednou podobu. Především v osobnosti investorky, historičky umění Anny Fárové, která dům zakoupila. Pro realizaci svých představ si cíleně zvolila i stejně vyhraněnou osobnost architekta, Romana Kouckého. A třetím faktorem byl překvapivě shovívavý přístup místních památkářů. Svůj postoj ke stavbě zaujali možná pod dojmem toho, že realizace z kanceláře Romana Kouckého získávají četná ocenění a jsou publikovány v odborných časopisech, nebo na ně zapůsobila jména významných odborníků zúčastněných při stavebně historickém, archeologickém a restaurátorském průzkumu. Žádnými imperativy však nebránili zrodu jednoho z nejpůsobivějších domů, obnoveného v lehce provokující symbióze historické a moderní architektury.

Dům se dvěma štíty v pohledu z náměstí vzbuzuje představu dvou samostatných budov, ovšem vnitřní souvislosti naznačují, že už původně byl postaven jako jeden celek. Jádro nejstaršího domu s obytnou místností do dvora bylo pravděpodobně v západním křídle, ale při pozdně gotické přestavbě se struktura domu zrcadlově převrátila, protože postavením mohutného bloku do dvora byla obytná místnost zastíněna. Není zřejmé, zda k domu v té době patřilo už celé patro s obytnými místnostmi na jižní straně do náměstí, tato část se dochovala jen se znaky mladší renesanční přestavby. V polovině 16. století, jak dokládají letopočty na fasádě, už měl dům raně renesanční podobu s arkýřem a sgrafitovou výzdobou na průčelí. Ze stejné doby pochází i klenba velké síně v přízemí; na sloupku klenby byl nově nalezen letopočet 1546.

Kvalita domu si nevyžádala výraznější úpravy po celá tři století. Prvním větším stavebním zásahem bylo až přebudování kuchyní při rušení černých topení v polovině 19. století. S kamny, do kterých se přikládalo již přímo v místnosti, souvisejí ploché segmentové klenby obou kuchyní v západním křídle.

Na přelomu 19. a 20. století zasáhla do dispozice domu výstavba nového schodiště a záchodů v zadní části západního křídla, která znejasnila starší vývojové fáze. Z této doby pocházejí i úpravy stropů nebo dveřních a okenních otvorů. Dům byl v závěrečné fázi rozčleněn na pět bytových jednotek.

Autoři projektu, Roman Koucký, Šárka Malá a Iveta Chitovová, rekonstrukcí vrátili domu původní strukturu a především stavbu očistili od posledních destruktivních zásahů.

Odstranili příčky, které dělily velké obytné prostory nebo z nich vykusovaly provozní zázemí malých bytů. V přízemí autoři obnovili klenutou vstupní síň se středním sloupkem, odhaleným při průzkumu v pozdějším zdivu. Přistavené zadní schodiště od provozu domu zcela oddělili a v centrální poloze dispozice, kde při průzkumu byly nalezeny zbytky původního schodiště, postavili nové, adekvátní provozním vztahům i svému významu.

V západním křídle v návaznosti na vstupní prostory a halu vznikla v patře kuchyň na místě původní se segmentovou klenbou. (Z dolní černé kuchyně pod ní, nejstarší části domu, se stalo „muzeum“ pro prvky stavby a předměty nalezené při průzkumu.) Kuchyni je nejbližší obytná místnost s arkýřem a dalšími dvěma okny do náměstí. Bude sloužit jako salon, společenský prostor s vystaveným triptychem Libora Fáry „Pocta Duchampovi“. Naproti arkýři stojí vysoký krb, jehož umístění na ose je kompoziční protiváhou, vyjadřuje komunikaci s arkýřem. Do něj i ostatních oken salonu se vrátily vnější kamenné kříže odpovídající členění oken.

Do náměstí je orientovaná také sousední pracovna paní Fárové ve východním křídle. K intimní části domu, ložnici umístěné v klidné zadní zóně východního křídla, vede z pracovny „tunel“, nejvýraznější moderní prvek začleněný do dispozice domu, jehož hmota vystupuje na obou koncích do prostoru místností. Bude nejen spojující chodbou či průhledem z náměstí do dvora, ale také „archivem“ obrazů či fotografií. Na tunel provozně i tvarově navazující koupelna má už parametry čistě soudobé. Překvapivý je sestup po schodišti do přízemí, přechod z moderní koupelny do gotických zdí, kde stříbrnou barvu nerezových stěn bazénu jen lehce přisvětlují okna ze zahrady – skla zasazená bez rámu přímo do kamene.

Dochované hodnotné části stavby, které vypovídají o vývoji domu, byly v rámci rekonstrukce ošetřeny a ponechány viditelné. Ať už se jedná o fresky v raně renesančním arkýři, renesanční omítku v pracovně, segment pozdně gotického zdiva v ložnici nebo obnažený přízemní prostor s bazénem, jejich prezentace je podána velmi sugestivním, téměř analytickým způsobem. Kombinace se soudobými výrazovými prostředky, které mají strohý, někde možná až brutální charakter, však posunuje celou stavbu vysoko nad úroveň běžných rekonstrukcí. Moderní prvky totiž ve své konstrukční nahotě, podtržené šedivou barvou cementové omítky, působí stejně prostě a čistě jako stará architektura.

O jednotlivých stavebních detailech, použitých materiálech nebo designu prvků mnohem účinněji než slova vypovídají fotografie. Snad jen zbývá podotknout, že výsledná realizace byla možná jen díky exkluzivnímu zázemí investorky, je výsledkem výjimečného souladu invencí architekta s představami klientky, která se podílela při projektování i stavbě na řešení každého detailu.

VĚRA KONEČNÁ

Rekonstrukce domu č. p. 518, Horní náměstí Slavonice
Investor:	Anna Fárová
Projekt:	Roman Koucký Architektonická kancelář
Autoři:	Roman Koucký, Šárka Malá, Iveta Chitovová
Stavební část a statika:	Pavel Štěpán
Stavebně historický průzkum:	Jiří Škabrada
Archeologický průzkum:	Jiří Militký
Fotodokumentace:	Ester Havlová
Restaurátorský průzkum:	Václav Špale

(Zdroj: Stavba 1/2000)

Věrní (a černí)

Dnes to už neplatí.

Některé modely videorekordérů srostly s televizorem do jednoho kompaktního kusu a zbavily své majitele starostí se vzájemným propojováním a komunikací. Právě komunikace mezi oběma přístroji se s každou novou řadou výrobků zkvalitňuje. Videorekordér jako samostatný spotřebič je možné ukrýt do hlubin televizního stolku a ovládat jej přes televizor. Díky mnoha užitečným funkcím se pak mezi sebou domlouvají jako věrní služebníci i bez účasti svého pána, aby plnili předem naprogramovaná přání.

Nové funkce

Užitečnou funkcí je například knihovna, respektive archiv kazet. Každý výrobce ji nazývá trochu jinak, nejčastěji Tape Library nebo Tape Manager. Ve větším množství kazet bývá problematické se orientovat. Stačí však dálkovým ovladačem vyvolat zmiňovanou funkci a na obrazovce televizoru “listovat” v přehledu nahrávek včetně jejich obsahu, délky stopáže i zbývající volné pásky pro další záznam. V praxi to vypadá tak, že dostaneme-li chuť na dokumentární film ze života veverek, videorekordér nám prostřednictvím obrazovky televizoru poradí, že bychom měli zvolit například kazetu číslo dvě stě padesát tři, a požádá nás, abychom ji do něj vložili (to jediné zatím sám neumí). Pak mezi mnoha jinými najde na pásce příslušný pořad a ten spustí.

Barevná maska

Videorekordéry jsou velmi učenliví tvorové a do jejich technické konstrukce proniká hravost, kterou majitelé ocení. Některé modely mají totiž funkci střihu nebo i dodatečného ozvučení kazety, což umožňuje poměrně kreativně zpracovat například videozáznam z dovolené. Ani za design vnějšího pláště se mnohé černé inteligentní krabičky nemusí stydět. Mimochodem, černá je na ústupu ve prospěch barvy bílého kovu a u některých typů je přední kryt dokonce vyměnitelný za barevnou masku.

Co znamená:

3E-Stand-by

Omezuje příkon ve Stand-by režimech na 3 rozdílné minimální hodnoty. Při zobrazení hodin činí spotřeba 5,5 W/h. Je-li displej zcela vypnutý, nečiní spotřeba víc než 4,5 W/h. V Eko-Stand-by režimu bez hodin a infračerveného propojení se spotřeba sníží na 2,5 W.

Digital (Easy) Link/Digital Link Plus

Videorekordér vybavený touto funkcí může být ovládán, i pokud je ukrytý v televizním stolku, a to přes televizor. Příkazy jsou z televizoru předávány Euro-kabelem. Videorekordér také automaticky přebírá nastavení televizoru a nemusí být samostatně programován.

Dolby Surround

Zajišťuje prostorový zvuk a prostřednictvím pěti reproduktorů poskytuje zážitek podobný sledování filmu v kině. Na rozdíl od systému Dolby Digital se jedná o systém analogový.

Easy Control Panel (ECP)

Čtyři přehledně uspořádaná tlačítka na přední straně videorekordéru, která poskytují možnost maximálně snadné obsluhy.

Hi-Fi-stereo

Dvě rotující zvukové hlavy zaznamenávají stereo zvuk v šikmých stopách pomocí FM modulace. Tato technologie dosahuje téměř CD kvality reprodukce zvuku. Při dvoukanálových vysíláních jsou zaznamenávány oba kanály a při reprodukci je možné volit mezi nahranými stopami.

Inteligent Quality Control (IQC)

Zajišťuje optimální kvalitu obrazu při použití videopásků různé kvality. Srovnává hladinu signálů a šumu.

NextView Link

Videorekordér rozezná uložení předvoleb v televizoru a instaluje si je v tomtéž pořadí.

Tape Library/Tape Manager

Díky této funkci se může na obrazovce ukázat obsah všech vašich kazet včetně názvů, délky nahraných programů a zbývajícího času na pásce.

Video-Automatic-Channel-Programing

Automaticky programuje všechny dosažitelné televizní kanály a třídí je podle zadaných priorit.

VHS, S-VHS, S-VHS ET

Norma VHS má rozlišení 240 řádků, zatímco Super VHS 400 řádků a nejnovější norma Super VHS ET má ještě vyšší rozlišení. Tím je obraz ještě kvalitnější.

Show View

Stisknutím tlačítka na dálkovém ovládání se spustí časovač programování. Pak jen stačí nalézt v přehledu televizních programů kód příslušného pořadu, zadat ho videorekordéru a pořad se v době vysílání sám nahraje.

TEXT: PETR TSCHAKERT

FOTO: ARCHIV

Skrytý chlad

Bez těchto spotřebičů se dnes už neobejde téměř žádná domácnost. V některých případech však mohou rušit jednotnou tvář interiéru (např. v současném moderním prostoru, kdy se kuchyň spojuje se společenskou částí), proto je lepší je “nepřiznat” a vestavět do kuchyňské linky. Jsou stále nablízku, ovšem skryté, a neruší vzhled místnosti. Začlenění do nábytku poskytuje také více hygieny, protože není volný prostor mezi spotřebičem a skříňkou, kde by se mohl usazovat prach a nečistoty. Výrobky jsou i méně hlučné (zvláště ve srovnání s levnějšími modely z nižších kategorií volně stojících spotřebičů).

To nejdůležitější

Kuchyňská sestava působí kompaktně, zařízení není vidět a neruší vzhled interiéru.

Při výběru mějte na zřeteli čistý užitný obsah, který je díky vestavění menší.

Integrované chladničky a mrazničky poskytují hygieničtější prostředí.

Tyto typy jsou oproti volně stojícím (zvláště levnějším modelům z nižších kategorií volně stojících spotřebičů) méně hlučné.

Vestavné chladničky a mrazničky nelze volně postavit.

Při pořizování vestavěných mrazniček, chladniček či jejich kombinací musíme zvláště pečlivě zvážit jejich čistý užitný obsah. Obecně platí, že člověku, který žije sám, postačí přibližně obsah 120 litrů, u vícečlenné domácnosti se doporučuje 60 litrů na osobu. Obsah mrazničky je individuální, záleží na potřebách každého uživatele.

Vestavná technologie dává možnost umístit spotřebiče do libovolné výšky, což je výhodné například u chladniček, které můžeme instalovat do výšky očí. Nikdy se však nesmí zapomenout na nutný prostor pod i za spotřebičem, kudy proudí vzduch nezbytný na ochlazování.

Při plánování tohoto typu spotřebičů je nutné počítat s dlouhodobě stejnou koncepcí kuchyně. Výrobky totiž nemají nožičky a čelní strana je uzpůsobena pouze na zakrytí. Proto je později nelze použít samostatně a uživatel je pak určitým způsobem omezen při zařizování interiéru.

VOLNĚ STOJÍCÍ PODSTAVNÉ

Pod tímto označením se skrývají spotřebiče, které stojí volně a lze je podstavit. U výrobku se odejme horní část a pak se zasune (podstaví) na určené místo. Nahoře se použije krycí deska. Tato možnost se využívá u nízkých spotřebičů (do výšky 85 cm), vysokých stejně jako spodní skříňky kuchyňské linky. Spotřebič tak v interiéru kuchyně neruší a v budoucnu ho lze opět volně postavit.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

Dvakrát byt pro jednu ženu

IDEÁLNÍ ŘEŠENÍ

První návštěva se odehrává u ženy středního věku. Její dcera se nedávno osamostatnila a zůstala v jejich původním bytě. Žena se nastěhovala do novostavby, řešení vysněného příbytku však mohla ovlivnit už jen částečně.

Byt má 65 m2 a tvoří ho vlastně dlouhá chodba a velká místnost. “Měla zde být i samostatná ložnička asi o deseti čtverečních metrech, ale než něco tak stísněného, chtěla jsem volný a dýchatelný prostor,” říká majitelka, “to se mi naštěstí ještě podařilo prosadit.” Prostorná místnost je částečně dělená stěnou, za níž se nachází kuchyň.

Bez zbytečných bariér

V celém bytě (kromě koupelny) jsou plovoucí podlahy. Dveře a okna už byly osazené, a proto k nim majitelka zvolila rustikální dub. Byt tím získal optickou i materiálovou vyhraněnost, kterou podtrhla volba jednoho autorského rukopisu při zařizování. Tohoto úkolu se zhostila firma Fast. Jejím dílem je většina zařizovacích předmětů v obytném prostoru a hlavně vyřešení ložnice.

Ložnice je od společenské části bytu ohraničena odkládacím pultem, v němž se skrývá i knihovnička. “Když ležím v posteli, nemám pocit, že jsem v otevřeném prostoru. Mám své soukromí, svůj koutek,” říká žena. Přitom je zde dostatek úložného místa, velké skříně na oděvy jsou dostačují. Zrcadla na jejich dveřích prostor rozšiřují a vnášejí sem určité oživení, skříně díky nim také nepůsobí mohutně. Ložnice je vyřešena velmi účelně (v čele postele je zabudováno bodové světlo, při němž se dá i číst) a přitom půvabně.

Za ložnicí se rozkládá obývací pokoj s pohodlnou sedací soupravou, konferenčním a televizním stolkem, jídelním stolem a dvěma solitérními prosklenými skříněmi. Od jídelního stolu se odkryje pohled do části bytu věnované kuchyni. Vybavena je vším, co je v moderní kuchyni běžné. Spotřebiče včetně ledničky s mrazničkou a mikrovlnné trouby jsou do nábytku vestavěny. Příjemný dojem vytvářejí zvlášť vybrané fazetované bílé kachlíky velikosti 10 x 10 cm.

Díky několika málo stavebním zásahům a sladění materiálů a barev vznikl z nepříliš šťastně řešeného prostoru tvořeného více než pět metrů dlouhou úzkou chodbou s malým pokojíčkem, kuchyňkou do L a jediným otevřeným prostorem o rozloze větší než 50 m2 světlý a příjemný byt. Majitelka je dnes ráda, že ho celý nezařizovala jednotlivými předměty, ale že část je do prostoru vestavěna na míru. “Jsem s výsledkem spokojená. Každému, kdo ke mně přišel, se tohle řešení ohromně líbilo. Já na tomto bytu oceňuji také jeho polohu. Když se podívám z okna, vidím krásnou zeleň, a když se vykloním, vidím až na Hrad,” dodává žena a odhaluje tak atributy, které dnes při výběru bytu hrají vážnou roli.

Vyjádření autorů (projekční tým Fast):

Klientka se na nás obrátila s nepříliš častým požadavkem na skloubení funkce ložnice s pevným, to znamená nerozkládacím, lůžkem a obývacího pokoje v jedné místnosti. Sedací soupravu a kuchyňskou linku měla již vybranou. Požadavek pevného lůžka — byť v obývacím pokoji — byl, i podle nás naprosto správný, neboť žádné rozkládací lůžko neposkytne uživateli ergonomické a zdravé spaní jako postel vybavená odpovídajícími rošty a latexovými matracemi. Místnost jsme rozdělili příčkou, která navazuje na záhlaví lůžka. Příčka má police v dolních dvou třetinách obrácené do ložnicové části, zatímco horní třetina je otevřena nad sedací soupravou směrem do obývacího pokoje. Mezistěna tak působí při pohledech z obou částí místnosti spíše jako součást nábytkového vybavení, ne pouze jako samoúčelný dělicí prvek. Obývací část je zařízena knihovnami Anta, konferenčním stolkem Zet 1 a hi-fi skříňkou Lapidar.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: JAROSLAV BENEŠ,

JOSEF MOUCHA

Kontakty:

AKIT (sedací nábytek), Žitná 30/571, Praha 2, tel.: 02/24 94 16 86;

FAST INTERIÉR & DESIGN (nábytek), Sázavská 32, Praha 2,

tel.: 02/24 25 05 28;

INTER DESIGN PRAHA (koberce),

Ve Smečkách 31, Praha 1,

tel.: 02/96 22 41 15

BYT PRO MISS

Soutěže půvabných dívek jsou na celém světě stále populárnější. Vítězkám otevírá dar krásy zářivou budoucnost. Jediná chvíle změní jejich osud, v jediné chvíli jsou obdarovány mnohým, o čem dosud jen snily. To se stalo i letošní Miss České republiky Michaele Salačové, ani ne osmnáctileté Moravance z Třebíče.

Michaela se zúčastnila soutěže o titul nejkrásnější dívky v naší zemi s pocitem “proč to nezkusit”, ale také “proč nevyhrát”. Štíhlá vysoká studentka gymnázia v Moravských Budějovicích se chystala na hlubší studium jazyků na vysoké škole, protože už dnes slušně zvládá angličtinu a němčinu, zabývá se latinou a francouzštinu si přibrala nedávno. Možná by to byla i fakulta žurnalistiky. Titul Miss ČR jejími plány poněkud zamíchal, ale zatím je nezrušil. Česká pobočka americké agentury APK, organizující národní soutěže Miss a rovněž Miss World, se ujala odborné přípravy nové královny a začala Michaelu okamžitě zaměstnávat také v reklamě. V létě byla s vítězkami z ostatních zemí na Kanárských ostrovech a v listopadu se zúčastní jubilejního 50. ročníku soutěže Miss World v Londýně.

Auto a byt

Člověk, který hodně pracuje a cestuje, potřebuje klidné zázemí, jedno místo na Zemi, kde panuje jeho řád. Ne že by rodiče Michaelu už doma nechtěli, zejména maminka se smiřovala s jejím rychlým odletem z hnízda nerada, ale daleko lepším řešením je pro ni vlastní malý byt v hlavním městě, kde se bude také hodně zdržovat. Miss dostávají k zářivé korunce často také automobil. Auto a byt (sen snad všech mladých lidí) se Michaele splnil. Obojí má sice k dispozici na omezenou dobu, ale start je to skvělý. Zařízený byt jí zapůjčil na tři roky jeden ze sponzorů soutěže Miss — stavební společnost IPS — a jeho vybavení bylo svěřeno architektům z firmy Hotový interier, kteří se ujali úkolu s nadšením.

Efektní a vytříbený

Uspořádání a pojetí interiéru bylo vymezeno dispozicí, kterou shledali vcelku vyhovující pro řešení otevřeného bytového prostoru obývaného jedním mladým člověkem. Z nevelké čtvercové předsíně se vstupuje jednak do koupelny (společné s WC), jednak do obytného prostoru ve tvaru L, na který navazuje kuchyňský kout. V obytném prostoru se soustřeďují činnosti relaxace, spaní a stolování.

Při celkovém řešení konceptu a hledání funkčních vazeb měli architekti stále na mysli, že připravují prostředí pro mladou nekonvenční dívku s atraktivním a náročným zaměstnáním, které bude odrážet a re- prezentovat její osobnost. Základním zařizovacím prvkem se ukázala být kombinace sezení a spaní pomocí jednoho nábytkového prvku.

I když byl interiér řešen pro abstraktní osobu, protože jeho návrh začal vznikat dlouho předtím, než byla známa vítězka soutěže Miss ČR 2000, realizace padla Michaele jako dobře ušité šaty. Záměrně byl také ponechán prostor k tomu, aby si ho sama dotvořila, protože architekt Viliam Ladzianský z firmy Hotový interier, který nás s touto koncepcí seznamoval, soudí, že osobitost bytu je také v rukou jeho obyvatele.

Vyjádření autorů (Hotový interier):

Většina nábytku je navržena do tohoto konkrétního prostoru z prvků naší autorské série. To se týká úložných prostor do obývací místnosti, kávového stolku, velké šatní skříně a kuchyňské linky. Ostatní vybavení tvoří zařízení vybírané v souladu s hlavním záměrem — důrazem na designový motiv, jímž je výrazná grafika geometrických vzorů na potahu rozkládacího sofa, taburetkách a stojacím svítidle, působící jako akcent v harmonicky laděném prostředí tvarů, materiálů a barev.

TEXT: TAMARA RUMLOVÁ

FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Kontakty:

A.P.S. SYSTEM — Pavel Fischer (malby), nám. Krále Jiřího z Poděbrad 6, Cheb,

tel.: 0166/43 49 85;

HOTOVÝ INTERIER (design a dodávka nábytku a podlah Tilo), Roztylské nám. 12, Praha 4, tel./fax: 02/72 77 04 80; Koptova 7, Karlovy Vary,

tel./fax: 017/358 55 45;

MADO INTERIER — Vladimír Píša (podlahy), Kolmá 8, Praha 9-Vysočany, tel./fax: 02/82 81 97 (84 81 89 59);

MERLONI ELETTRODOMESTICI (spotřebiče Ariston), U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 02/71 77 16 14;

Václav Kubela — ZA (osvětlení),

Tvrdého 641, Praha 9,

tel./fax: 02/83 92 20 12

Správný potah je výhra

Ve většině prodejen vám při výběru čalounění nabídnou látku, kůži nebo alcantaru. Jednotlivé druhy se vyznačují specifickými vlastnostmi, podle nichž se dělí do několika kategorií a zároveň se tím určuje jejich kvalita. Výrobci mají pro zařazení materiálu do kvalitativní stupnice ještě i další měřítka. Některé vlastnosti a pravidla údržby jsou však stejné.

Látka

Největší výběr barevných odstínů, jejich kombinací a vzorů poskytuje látkové čalounění. K jeho výrobě se používají různé — nejčastěji směsové materiály (bavlna, viskóza, polyester, vlna ad.), kvalitu kromě složení určují také typ a hustota vazby.

Volba barev a vzorů na látce je ovlivňována ostatním nábytkem, velikostí i světelnými podmínkami v místnosti. Jemné vzory, světlé a pastelové odstíny působí v menších prostorách jemněji a místnosti neubírají světlo. Nápadné dekory naopak vyniknou ve velkých pokojích. Je-li dostatek světla i prostoru, nemusíme se obávat ani tmavých odstínů.

Látkový potah by měl být už napohled pevný a odolný. Udržuje se vysátím prachu, při případném znečištění lze použít běžné čisticí prostředky. Většina výrobců poskytuje na látky speciální povrchovou úpravu, která má za úkol chránit látku při případném znečištění. Za všechny připomeňme Skotchgard či teflonovou úpravu. V praxi to znamená, že vylitý nápoj se do látky hned neprosákne, určitou dobu se drží na povrchu a uživatel má tak čas znečištění bez následků odstranit. V případě, že podobnou úpravu sedací souprava nemá, lze speciální impregnaci s podobnými účinky nechat aplikovat dodatečně. Protišpinivou úpravu bychom měli požadovat především u sedacích souprav, u nichž je svrchní potah přišit napevno a nelze ho sejmout a vyprat nebo dát chemicky vyčistit.

Kůže

Kůže má jako přírodní materiál své kouzlo a mnozí jí dávají přednost, přestože jsou na trhu i jiné nabídky, často s praktičtějšími vlastnostmi. Rozdělena je do několika kvalitativních kategorií, které se určují především podle toho, která z vrstev je zpracovaná.

Platí, že horní vrstvy jsou nejkvalitnější a získávají se z nich velmi jemné a měkké kůže, na kterých je patrný největší počet přírodních defektů. Nejčastěji se barví do přírodních odstínů (béžové, hnědé, zelené, výjimečně modré) a ošetřují se anilinovým lákem (rozdělujeme anilinové a poloanilinové kůže). Jsou náročné na údržbu, choulostivé, snadno se zašpiní a nedoporučují se používat v rušném provozu. Kůže oddělená ze spodní vrstvy, tzv. štěpenka, se řadí k méně kvalitním, proto se v dokončující fázi probarvuje do různých odstínů a dále ošetřuje ochrannými látkami a syntetickými pojivy. V prodejnách je v nabídce také takzvaný nabuk, což je sametová kůže zbroušená z líce (semiš se brousí z masové strany). Ta není chemicky chráněna a rychle patinuje.

Přírodní produkt nikdy není zcela dokonalý (tak jako jiné materiály vyrobené uměle). Kůže dýchá, má na dotek příjemnou teplotu a nese známky přírodních defektů (jizvy, různá hustota vlákna ad.), které jí neubírají na kvalitě, naopak při stárnutí a patinování získává materiál na ceně.

Informace o tom, jakým způsobem je kůže zpracovaná (vždy podá prodejce), je velmi důležitá především kvůli údržbě. Jemné kůže se udržují pouze suchou cestou (vysáváním), případně speciálními prostředky doporučenými přímo výrobcem. Kůže s vyšší odolností lze očistit i vlhkým hadříkem. Vždy bychom však měli nejprve technologii čištění vyzkoušet na méně viditelném místě, abychom potah nezničili. Skvrny by se měly vyčistit ihned, jemně, ode švu ke švu (nikdy ne lokálně). Pokud je skvrna mastná, nesnažte se ji čistit násilně, část tuků se vstřebá. Někteří výrobci kůži povrchově ošetřují proti-špinivou úpravou (Skotchgard), která usnadňuje údržbu.

Aby kůže neztrácela na vzhledu, neměl by sedací nábytek stát blízko tepelných zdrojů a nemělo by na něj dlouhou dobu působit sluneční záření, jinak potah začne blednout.

Alcantara

Ti, kdo obdivují pěkný vzhled semiše, ale pro jeho nepříznivé vlastnosti si ho na sedací soupravu nechtějí pořídit, mohou zvolit potahovou látku, která mu je velmi podobná, ale má mnohem lepší vlastnosti. Jmenuje se alcantara a je vyrobena z mikrovláken tvořených z polyesteru (67 %), bavlny (10 %) a polyuretanu (32 %). Velmi tenká vlákna (až 200krát tenčí, než má vlna) dávají tomuto materiálu výjimečnou měkkost, příjemný sametový vzhled a zajišťují vysokou odolnost proti opotřebení (je vhodná do rušného provozu). Alcantara se díky technologickému zpracování barví, takže v nabídce jsou pouze jednobarevné odstíny. V současné době je jich vyvinuto přibližně pět tisíc, na našem trhu se z toho prodává přibližně padesát barev.

Tato látka, která je výsledkem znalostí a technické vyspělosti japonské technologie, je praktická také při údržbě. Můžeme ji čistit vodou a neutrálním mýdlem, lze ji vyprat v automatické pračce (ve studené vodě) a po usušení upravit jemným kartáčem.

Ceny

Volba materiálu ovlivňuje cenu výrobku. Obecně můžeme říct, že ve srovnání s potahem z alcantary či odolnější kůže jsou látkové potahy o 30 % levnější, kvalitní jemná kůže náročná na údržbu je naopak o 50 % dražší.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

K o n t a k t y:

AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 32 50 17;

CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94;

CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 02/24 16 20 56—7;

INPRO CZ, Pražská 293/12,

Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60, fax: 049/553 28 33;

KTC INTERNATIONAL, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62;

LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54, 02/312 18 17,

fax: 02/24 31 58 56;

MARINI DESIGN, Lazarská 8/13, Praha 2, tel./fax: 02/24 94 70 37;

STUDIO ITAL DESIGN, Shopping Centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice, tel./fax: 02/72 18 32 91

Materiály v koupelně

Na výrobu koupelnového zařízení se některé suroviny používají již několik desítek let, jiné byly nahrazeny kvalitnějšími. Tam, kde jsme se dřív setkávali především s keramikou, nacházíme dnes také sklo, nerez, plasty.

Sanitární keramika

Snad o žádném jiném materiálu nemůžeme hovořit jako o nadčasovém než o keramice. Důkazem toho jsou archeologické nálezy dokládající vývoj lidské kultury. Sanitární keramika (nebo jinak také zdravotnická keramika) je nejstarším materiálem používaným při výrobě koupelnového vybavení: umyvadel, klozetů, bidetů ad. Je to dáno především jejími skvělými vlastnostmi.

Keramický materiál s hutným slinutým střepem má tvrdý a pevný povrch, na který se nanáší glazura. Jejím úkolem je chránit výrobek. Je barevně stálá, odolná proti poškrábání, kyselinám a louhům. Pokud není poškozená (vpichy, výstupky, nečistoty), je zařizovací předmět dokonale opatrován a bude sloužit několik desítek let.

Barevnost je dána použitým materiálem, a ten je bílý. Jinak zabarvené výrobky vznikají při glazování, kdy se do glazury přidává požadovaný odstín, vlastnosti výrobku zůstávají stejné.

Nečistoty se na povrchu usazují jen v malé míře. Údržba je proto velmi snadná, používají se standardní čisticí prostředky, můžeme použít také speciální úpravu (pod různými názvy), která povrch dokonale vyhlazuje a více tak brání usazování špíny a vodního kamene.

Dřevo

Dřevo jako přírodní materiál patří k oblíbeným a vyhledávaným surovinám také v koupelnovém prostředí, kde se používá k výrobě nábytku, nestandardně, spíše okrajově z něj můžeme vidět umyvadlo, sprchový panel či vaničku.

Základním kritériem pro výběr dřevěné dýhy je její vzhled — barva a kresba. Řídíme se estetickým cítěním a možnostmi barevného ladění v daném prostoru (vzhledem ke stěnám, podlaze a ostatním předmětům). Nejčastěji se používá dýha buku vynikající svou tvrdostí, dalšími oblíbenými je třešeň, javor a olše. Dřevo jak známo s vodou příliš nekoresponduje, proto musí být v tomto prostředí speciálně ošetřeno. Používá se bezbarvý lak, který bez problému odolá vlhkosti a zabezpečí stálou podobu po mnoho let. Nestandardní předměty se vyrábějí z masivního dřeva (cedr, topol), které se povrchově upravuje speciálními vosky a oleji.

To nejdůležitější

Nejvíce využívaným materiálem v koupelně je sanitární keramika, která je chráněna tvrdým a odolným povrchem — glazurou.

Glazovaná sanitární keramika se nepoškrábe a je hygienická.

Skleněná a nerezová umyvadla či odkládací plochy jsou velmi náročné na údržbu.

Dřevěné dýhy musí být ošetřeny bezbarvým lakem, pak jsou výrobky dostatečně chráněny proti vlhkému prostředí a slouží mnoho let.

Směsi přírodních a uměle vytvořených materiálů (Varicor, Corian) jsou snadno tvarovatelné a hygienické, výhodné zejména do atypických prostor.

U van z oceli i akrylátu je podstatný použitý materiál a jeho tloušťka.

A další…

Tak bychom mohli nazvat materiály, které se v koupelnách užívají oproti již zmíněným méně, ale stále ještě mají svůj nezanedbatelný podíl v celkové produkci.

Řeč je například o přírodních kamenech (žula, mramor), které se využívají spíše pro svůj vzhled než pro své vlastnosti. Příroda se v tomto směru nedá nahradit a je stále mnoho těch, kteří tuto krásu obdivují a preferují.

Patří sem také sklo a nerez, v současné době velmi často vyhledávané materiály do koupelnového interiéru. Výrobky (umyvadla, odkládací desky apod.) z nich jsou bezpochyby velmi působivé, jediné, co jim lze vytknout, je jejich velmi náročná údržba.

Samostatnou kapitolu tvoří nově vzniklé směsi — připomeňme Varicor a Corian. Jsou to materiály složené ze dvou třetin z přírodních surovin a jedné třetiny vytvořené uměle. Dobře se tvarují, jsou neporézní, odolné a spojují se beze švů. Výrobky jsou proto hygienické a snadno udržovatelné, lze je řezat, vrtat, apod., což umožňuje snadné začlenění i do atypických prostor.

Smaltovaná ocel verzus akrylát

Problémem při výběru koupelnového vybavení bývá volba mezi smaltovanou ocelí a akrylátem, které se používají především na výrobu van a sprchových vaniček (v malé míře pak pro umyvadla, akrylát díky vlastnostem také pro sprchové panely a boxy).

Ocel je sama o sobě pevná a tvrdá, tvarování je však náročné na výrobu (je potřeba vyrobit lisovací formu, která je velmi drahá). Akrylát je nejtvrdší termoplast. Je pružný a lehce se formuje (proto z něj najdeme výrobky nejrůznějších tvarů), ale je velmi křehký. Existuje několik jakostí této suroviny, což se odráží v kvalitě i ceně.

Pomineme-li ostatní výrobky z těchto materiálů a soustředíme-li se pouze na výběr vany, musíme se ptát po tloušťce použitého materiálu. Celková standardní tloušťka ocelové vany (ocel a smalt) je přibližně 2 mm, kvalitní vany mají víc než 3 mm. Akrylát má běžně tloušťku 4—5 mm, luxusnější vany se složitějšími tvary pak mají okolo 8 mm. Menší tloušťka vypovídá o kvalitě (není příliš vysoká) a životnosti výrobku (je pochopitelně omezená). Protože ve vaně ležíme, zajímá nás její povrch. Ocel je z vnější strany chráněná smaltem. Ten je tvrdý a neporézní, takže zaručuje naprostou trvanlivost. Vanu nelze poškrábat běžně používanými předměty, je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická, a udržuje se standardními čisticími prostředky. Ocel snadněji uvolňuje teplo a je kluzká (doporučuje se používat protiskluzové podložky nebo vanu se zdrsnělým dnem). Akrylát dobře tepelně izoluje a neklouže. K čištění se nesmějí používat kyseliny, povrch by neměl přijít do styku s ostrými a drsnými předměty. V případě poškození ji lze snadno opravit, údržba se provádí tekutými písky.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

Zvláštní znamení – ZÁSUVKY

Už v době největší obliby, v osmnáctém století, se komody “křížily” s jinými druhy nábytku a vznikaly prazvláštní hybridy. Základním znamením, podle kterého bylo možné rozeznat, že jedním z rodičů křížence byl prádelník, jsou široké zásuvky přes celou přední fasádu. Psací komoda k nim připojila výklopnou psací desku, komodový bufet zase skříňky a postranní police na ukládání nádobí a komodový sekretář dokonce vysoký nástavec na pera, inkoust a dopisy.

Co bychom si měli uvědomit při nákupu komody?

1. Umístění komody není nutné omezit jen na ložnici.

2. Aby komoda jako solitér vynikla, měl by jí být věnován náležitý prostor.

3. Je vhodné využít její vrchní odkládací plochu a doplnit ji dalším solitérem — například vázou nebo plastikou.

4. Skleněná čela zásuvek jsou efektní, ale nemilosrdně vypovídají o obsahu.

5. Z konstrukčních prvků je nezbytné ověřit si snadnost manipulace se zásuvkami.

Mramorová deska

Současné pojetí interiéru si s umístěním nábytku z hlediska jeho původního určení dělá ještě méně starostí než historie. V některých domovech převzaly funkci komod zabudované skříňové systémy často obsahující zásuvky, jinde jsou to šatny. Přesto prádelníkům zůstala nenahraditelná hodnota solitéru, který vynikne všude, kde je mu věnován prostor. Nemusí to být jen v ložnicích. Výhodou prádelníků využitelnou v každé místnosti je například horní odkládací deska. Dříve bývala často mramorová a obvykle sloužila k umístění hodin nebo drobné plastiky. K podobným účelům může sloužit i dnes.

Barvy, kov a plasty

Tradičním materiálem pro výrobu komod zůstává přírodní dřevo, ať už v masivu nebo v podobě podýhované dřevotřísky. Dvacáté století však vneslo do nábytku barvy, takže výjimkou nejsou prádelníky červené nebo výrazně žlutě lakované. Do hry dále vstoupil kov a plasty, proto komodu jako solitér s vývojově prastarými kořeny je dnes možné sladit s interiérem jakéhokoliv stylu — včetně chladného hi-tech.

TEXT: PETR TSCHAKERT

FOTO: ARCHIV

Dům, který si chrání své soukromí

Domy s kamennou věží a arkádami shlížejí na své chudobnější sousedy s feudální nadřazeností, nízké valbové střechy s obrovskými vikýři či bavorské pavlače s tvarovaným zábradlím pohrdají českou tradicí. Obrovské domy zaplňují celé své pozemky a je jim jedno, že maximální povolená zastavěnost je zákonem stanovena na 30 %. Domek, který jsme tu navštívili, se jako jeden z mála naopak docela neokázale schovává mezi vzrostlými stromy.

Projekt šitý na míru
Architekt Jaroslav Tachecí, který mě vezl na “místo svého činu”, vysvětloval už po cestě počátky vzniku projektu, okolnosti, za kterých dům vyrůstal. Málokdy se některá stavba obejde bez problémů, ale stavební firmu, která začala stavět tady, hned tak někdo asi v neschopnosti nepřekoná. Naštěstí ji po čase nahradila jiná, a tak vše dopadlo jako v pohádce – se šťastným koncem. Ale nepředbíhejme událostem.
Architekt Tachecí patří k těm, kteří projekt se svými klienty velmi dlouze a pečlivě připravují. Povídá si s nimi, zkoumá způsob jejich života, záliby, názory. Dá se říci, že vztah mezi ním a klienty musí být velmi osobní, protože se v rámci dobrého provozu řeší i soukromé záležitosti rodiny. Většinou každý zákazník má určitou vizi svého budoucího bydlení, ale často ji nedokáže konkrétně popsat, někdy může mít i zkreslené nebo nesprávné představy. Právě rozhovory nad prvními nákresy dokáží mnohé vyjasnit a projekt se může od počátku vyvíjet tím správným směrem.
Kromě požadavků klienta sehrál v tomto případě velmi důležitou roli také samotný pozemek. Na parcele stálo několik krásných vzrostlých stromů, a tak se dům musel kolem nich doslova protahovat, aby se jich zachovalo co nejvíce. Výslednou koncepci tvoří přízemní dům s obytným podkrovím, půdorysně zalomený do písmene L. Tvar půdorysu odpovídá umístění na rohové parcele, do obou ulic je domek uzavřený minimálně prosklenou fasádou a chráněný vysokými stromy. Velká okna obytných místností se obracejí do vnitřní zahrady, která je před zraky zvenčí zacloněna samotným domem.
Přestože jako vždy bylo nutno dodržet stanovené odstupy od hranice pozemku, takové řešení na způsob atriových domů navazuje na odvěké tradice našeho venkova chránit si soukromí svého vnitřního dvora. Charakter venkovských staveb je dán i sedlovou střechou ve sklonu 45° a podélným půdorysem, který je v jednom rameni protažen ještě o “výměnek”, garsonku nad garáží se samostatným vchodem z chodby (paní domu ji chce jednou využívat ke svému povolání jako rehabilitaci). Přínosem je nejen získání dalších obytných či podnikatelských ploch, ale i vhodné začlenění garáže, která u jiných domků často vytváří nepěkné přístavky.

Vnitřní a venkovní prostor se ovlivňují
Základem přízemí je velký obytný prostor volně propojený s kuchyní. Přímo před jeho okny do zahrady stojí vysoká jedle, která tvoří působivou kulisu nejen v přízemí, ale jsou na ni nasměrována také vikýřová okna z ložnic v patře. Právě tento strom nejvíce ovlivnil řešení projektu – musel se zachovat patřičný odstup, aby se nepoškodily jeho kořeny. Ohled na něj se však majitelům domku mnohonásobně vrací: jedle v létě příjemně cloní místnosti před přílišným sluncem, v zimě poskytuje krásný výhled na zasněžené větve.
Otevřený obytný prostor byl jedním z požadavků obou manželů. Návaznost kuchyně a její uspořádání je výsledkem společných úvah architekta a majitelů. Speciálním přáním paní domu byla například další malá “kuchyňská sestava” s návazností na zahradu, využívaná přes léto i pro práci na zahradě; dají se tu přesazovat květiny. Špinavější provoz se tedy nemusí zanášet do obytného prostoru.
V podkroví jsou umístěny ložnice pro rodiče i obě dcery. Kromě ložnic tu byl zřízen i malý rezervní pokojík – je umístěn směrem do ulice v rohové poloze domu, kterou zjemnilo kosé zalomení. Vznikl tak malý štít s okny v obou patrech, prozrazující do ulice patrové řešení.
V původním návrhu byl štít řešen dvoubarevně, aby se opticky snížil. Celkově měl být dům také o třicet centimetrů nižší, takže v pohledu z ulice by za plotem “vykukovalo” jen horní okno. Bohužel problémy s původní stavební firmou se i tady negativně podepsaly, při výškovém osazení celého domu do terénu nebyl projekt dodržen.

Dispoziční řešení interiérů
Zapuštěný vstup do domu je chráněn před nepříznivým počasím, stejně tak i garážová vrata pod přesahem střechy. Majitelé domku si pochvalují, jak při běžném provozu oceňují vyřešení takové “drobnosti”, o které je předem nenapadlo ani uvažovat. Vstupní prostory jsou vzájemně propojeny – hala, chodba se schodištěm do garsonky i garáž, takže suchou nohou se dá přejít z auta až do bytu.
Ze vstupní haly se vchází přímo do obytného prostoru, jehož součástí je jídelna a kuchyň. Původně do něj měla být prosklenou stěnou otevřena i pracovna, ale majitel domu, který stále častěji pracuje doma u počítače, se nakonec před svými hlučnými dětmi raději uzavřel plnou stěnou. Pracovna je tedy přístupná jen z předsíně.
Dřevěné schodiště do patra je umístěno v rámci obytného prostoru, tím odpadají chodby a plocha půdorysu je lépe využita k samotnému bydlení. Řešení je kompaktnější, ložnice rodičů i dětské pokoje jsou v bližším kontaktu s denním provozem. Mladší dcera svůj pokoj zatím nevyužívá, protože ještě potřebuje stálý dozor matky, ale starší školačka své království dokáže ocenit.
V patře jsou zajímavým způsobem řešeny úložné prostory – průchozí šatna – v návaznosti na koupelnu, ložnici a halu. Neobvyklý kontakt má také ložnice s dětským pokojem, kromě vstupů z haly je možné i venkovní propojení přes balkon.
V rezervním pokoji, který běžně slouží pro hry dětí, je okno do ulice umístěno velmi nízko nad podlahou. Při otevření by tedy bylo pro děti nebezpečné. Má však speciální pojistku, která je bez “klíče” dovolí jen pootevřít nahoře jako větrací křídlo.
Samostatný vstup ze schodiště, na provozu bytu zcela nezávislý, má garsonka nad garáží. Prozatím slouží pro časté návštěvy zahraničních obchodních partnerů, ale je možné ji využít pro podnikání nebo jednou jako samostatné bydlení pro odrostlé dítě. Domek je částečně podsklepený, v suterénu jsou umístěny technické provozy a prádelna, ale dá se tu i posilovat nebo hrát stolní tenis.

Počáteční potíže
Stavební firmu majitelům doporučil soused, a jak se ukázalo, buď se ve firmě změnily poměry, nebo byl soused škodolibý. Od jejího nástupu na staveniště se rozjel kolotoč problémů. Majitel domku nám na fotografiích dokumentoval, jak situace nemá vypadat. Po převzetí stavby novou firmou následují fotografie jakoby z jiného světa – na stavbě zavládl pořádek. Větší nebezpečí než neuklizené staveniště však hrozí u závad, které na první pohled viditelné nejsou. Architekt Tachecí naštěstí při kontrolních dnech odhalil nesprávně vyztužené stropní desky nebo strop suterénu uložený na přizdívce místo na nosné zdi. Takové chyby už se při kolaudaci neodhalí, ale mohou ohrozit přímo životy lidí třeba po půl roce provozu. Výměna stavební firmy tedy byla nezbytná.
Ještě jedno nemilé překvapení však čekalo majitele při kladení dřevěných plovoucích podlah. Vybraná renomovaná švédská firma neměla šťastnou ruku při výběru českého zástupce, a tak se podlahy měnily – jednou zvolené jakosti neodpovídal povrchový lak, podruhé velikost a počet suků, které byly vyplněny pryskyřicí.
Na ty příjemnější zkušenosti s novou stavební firmou navázalo zařizování interiérů. K velké spokojenosti majitelů byla rychle a kvalitně vyrobena například zakázková kuchyňská sestava. Vybavení místností nábytkem už zvládali majitelé sami bez pomoci architekta, své představy o podobě interiérů měli vyjasněné. Všude převládá zařízení z přírodního dřeva, jen svou pracovnu si pán domu přál mít stylovou.
Po roce a půl bydlení v novém domku jsou všichni spokojeni. Styl života v přímém kontaktu se zahradou oceňují tím více, že matka je právě na mateřské dovolené. Starší dcera si zahrady užívá při hrách s kamarádkami, má tu zahradní domek, houpačku, prolézačky i pískoviště.

Věra Konečná
Foto Františka Novotná

Nadstandard na klíč

„Bydlet v rodinném domě – to byl můj sen. Manžel nebyl proti, ale řekl mi, že buď postavíme do jeho padesátin, nebo zůstaneme v paneláku,“ vypráví paní domu. „Krátce nato viděl rodinné domy Canaby v Kosmonosích u Mladé Boleslavi a byl nadšen. Já jsem původně chtěla něco jiného – po zkušenostech z paneláku ve mně panelová technologie nebudila zrovna moc důvěry. Ale muž se rozhodl a firma slíbila rychlou spolehlivou stavbu.“
Co firma slíbila, to splnila. Se stavbou začala v květnu 1998, přes zimu se už vevnitř topilo – a když dům řádně vymrzl a doladily se detaily v interiéru, nastal v březnu 1999 čas kolaudace.

Žena jako stavební dozor
„Dnes jsem s volbou firmy spokojená,“ tvrdí naše hostitelka. „Řešení domu zvládla skutečně na klíč, dodělala vše, co bylo potřeba. Na dotažení celku nám záleželo. Proto jsme se nespokojili jen se stavbou a terénními úpravami, ale hned jsme se vrhli i na zahradu.“
Ano, také okolí domu je na dnešní poměry nezvykle pečlivě upraveno. Zahradní zeleň se odráží od fasády stejně výrazně jako tmavohnědá střecha Bramac. Na ní jsou z boku umístěny sluneční kolektory na ohřev vody pro bazén.
Jak se podařilo doladit celek bezchybně i v detailech? – ptáme se v duchu. Nahlas tuhle myšlenku ani nemusíme vyslovit. Paní domu nás předběhla: „Byli jsme přesní a důslední,“ vysvětluje. „Stavební dozor jsem si vzala na povel já!“

Dokonalé zateplení
Zároveň se žlutou omítkou domu, která zahladila jakékoli stopy po panelech, provedla firma dokonalé zateplení fasády. Šlo tedy o dvojí efekt: estetický a tepelný. Ten první nelze přehlédnout, druhý je v interiéru už na podzim citelný. Daleko výrazněji se však pozná v zimních měsících.
Aby v domě bylo skutečně teplo, o to se stará také kombinovaný způsob vytápění. V přízemí je instalováno podlahové topení, podkroví prohřívají teplovodní radiátory. Celý systém je napojen na plynový kotel, který současně slouží i k ohřevu vody.

Dobře placená procházka
Využijme příležitosti 40. výročí divadla Semafor k tomu, abychom si vypůjčili titul klasického filmového muzikálu Suchého a Šlitra. Narozdíl od listonoše ve zmíněném filmu jsme ovšem při své „procházce“ nebyli zamilovanými posly zpráv a tajných přání, nýbrž svědky již zhmotněných snů. Sesedněme tedy z bicyklu, odhoďme černý plášť pošťáka a vstupme dovnitř. Tam, kde se muzikálový „milion“ mění na krásu…
V přízemí zaujme svou elegancí především kuchyňská linka z břízy. Potěší, že výrobcem téhle „fajnové“ krásy není renomovaná firma ze zahraničí, nýbrž tuzemská SH Kroměříž. Ač se kvalitou i designem vyrovná drahým italským kuchyním, vyšla bez spotřebičů na necelých 120 tisíc korun.
Také spotřebiče představují špičkovou kvalitu, ovšem už zahraniční: myčka, lednice i mikrovlnná trouba jsou od firmy AEG, celek doplňují drobné elektrospotřebiče firmy Siemens (vařič na kávu i čaj a rychlovarná konvice – obojí v působivě kovovém „Porsche designu“).
Na kuchyň navazuje příjemná jídelna, jejíž stůl a židle (opět z březového dřeva) už italský design nezapřou. Tady si vypijeme exkluzivní kávu s našlehanou smetanovou pěnou, která je právem chloubou paní domu. I nad lahodným nápojem se však vyplatí vzhlédnout vzhůru: jemný lustr nad stolem, stejně jako další osvětlení v domě, instalovala děčínská firma Kubík.

Prostor na mazlení a snění
Dostáváme se do obývacího pokoje. Jeho krb je obložen přírodním mramorem, vnitřní vybavení a doplňky nechali rodiče vybrat své dceři a jejímu snoubenci („vy byste si jinak pořídili něco staromódního!“). Na lamelové plovoucí podlaze spočívá sedací souprava z pravé kůže a společenský stolek se skleněnou deskou. Svým designem zaujme rovněž pojízdný servírovací stolek a reprodukční soustava.
„Reproduktory ve zdi, to je manželova precizní práce,“ říká uznale paní domu. „Rozvody v podlaze pak provedla firma Canaba – vyšla nám maximálně vstříc.“ Podlahou je v domě veden také centrální vysavač.
Strop obýváku je stavebně rozpůlen a obě jeho části pokrývají pohledově příjemné panely s bodovým osvětlením (jemně, spíš náznakově navozují atmosféru hvězdné oblohy). „Řešení stropu je možná trochu nezvyklé, ale podle mého přání – aby se velký prostor opticky rozčlenil,“ tvrdí s neskrývanou hrdostí naše hostitelka, jíž právě usedá na klín domácí mazlíček – desetiletá pudlí „babička“.
Venku zatím pobíhá druhý pes – čtyřletý statný vlčák – a netrpělivě vyhlíží dceru paní domu. „Toho máme na hlídání. Vzali jsme si ho z bezpečnostní agentury, kde se o něj nikdo nestaral. Je spolehlivý, krásně rostlý a zvláště dceru si velmi oblíbil.“

Tuzemské versus zahraniční
Dlažby, obklady i koupelnový nábytek uvnitř domu jsou španělské, dveře (včetně elegantního kování) vyrobila domácí firma Sapeli. Pracovny obou manželů jsou zařízeny nábytkem od další české firmy Tusculum. „Vnitřní vybavení je částečně na zakázku, ale kde to šlo, dali jsme přednost českým firmám,“ vysvětluje klíč výběru paní domu. „Myslím, že svou práci udělají kvalitně – stále máme šikovné řemeslníky.“
Většina technických prvků je zahraniční výroby: sprchovací box v přízemí vedle sauny, vybavení podkrovní vany (hydromasážní, s bublinkovou lázní a osvětlením), televizor, kuchyňské spotřebiče, ovládání předokenních žaluzií… Ty jsou hliníkové, elegantně zabudované do panelů, a chrání proti vloupání, proti slunci i tepelně.

Stoupáme výš
Schody z haly do patra spojují (dosti odvážně) modernu s rustikálním dekorem sloupků. Jsou vyrobeny z masivního dřeva v kombinaci jasan–buk, barevně ovšem jde o úplně jinou kombinaci: třešňového odstínu s bílým zábradlím.
Ale když už jsme vystoupali na galerii, byla by škoda alespoň zběžně nenahlédnout do jednotlivých místností v podkroví.
Patrně nejvíc pozornosti upoutá manželova exkluzivní pracovna. Plným právem. Jedná se o nezvykle prostorné studio (podlahová plocha 43 m2) s velkým vikýřovým oknem a zajímavým lomem stropu. Prosklené dveře na konci studia pak nabízejí přímý vstup na lodžii, z níž je parádní výhled do kraje.
S manželovou pracovnou sousedí dostatečně velká zelenobíle laděná luxusní koupelna, vybavená rohovou hydromasážní vanou, dvojumyvadlem, bidetem, klozetem a žebřinovým topením. Vedle ní má svou pracovnu paní domu: je světlá, elegantní, v koutku s počítačem, až sterilně bílá. Opticky ji zvětšuje vestavěná skříň s velkou zrcadlovou plochou.
Jaké prostory v podkroví zbývají? Pokoj dcery a ložnice rodičů. O obou místnostech lze říci, že jsou zařízeny jednoduše, ale vkusně. Více volného prostoru nabízí pokoj dcery. Jednak je větší, jednak v ložnici zabírá střed místnosti pohodlná manželská postel (rozestavění nábytku na půdorysných nákresech neplatí). K zahození rozhodně není, že oba zmíněné pokoje mají přímý vstup na balkon.

Terasa s bazénem
A co terasa? Vejdete na ni ze světlé jídelny a po většinu dne sem dopadají hřejivé sluneční paprsky. Má dostatečný prostor na to, aby se na ni vešel bazén se zatahovatelnou střechou a vyhřívanou vodou. Ta – díky slunečním kolektorům na střeše – vydrží předehřátá na použitelnou teplotu zhruba do října. Voda v bazénu je slaná, a tak ji lze nechat bez výměny až čtyři roky: stačí, když alespoň tři hodiny denně běží filtrace. Pak se obejde zcela bez chemické dezinfekce, sama si vytváří chlór.
I při odtažení střechy nad bazénem zůstává v zadní části terasy malý relaxační přístřešek s lehátky a sprchou na dálkové ovládání.

Zahradní lahůdky
Rovněž zahradě věnovali majitelé mimořádnou pozornost. Díky kvalitní zemině a fungujícímu systému automatického zavlažování jim vyrostl skutečně hustý anglický pažit, který pro ně ovšem znamená bič: musí jej totiž dvakrát týdně sekat. Než posečou celou zahradu, uběhnou tři hodiny…
Pestrost květů dodávají vzorně upravené zahradě petúnie a muškáty, plot lemují túje, příjezd nižší okrasné keře. V příjezdové části zahrady upoutá půvabná zámková dlažba, vyskládaná do atypického vzoru. Marná není ani jistota dvacetileté záruky na kvalitu dlažby. Opěrnou zídku plotu tvoří tmavě šedé keramicko-betonové bloky, bíle natřené laťování je ze dřeva.
Několik „lahůdek“ vás ovšem čeká ještě v zadní části zahrady. Jednou z nich je příjemné posezení v dřevěné pergole, k níž vede úhledně dlážděný chodníček. U pergoly nechybí zahradní krb ani intimní osvětlení na večer. Za domem je také výběh pro hlídajícího vlčáka a – což jednou ocení zejména vnuci – bunkr z opevnění, budovaného před druhou světovou válkou. Dovedete si představit lepší kulisu pro klukovské hry?
Vít Straňák
Foto Robert Virt

(Zdroj: Můj dům 1/2000)

PARTNEŘI WEBU