Blog

Zahradní inspirace na japonské téma

U původně zcela běžného rodinného domu vyrostla zahrada, která je souhrnem toho nejkrásnějšího, co může flóra nabídnout. Vznikala postupně společně s rekonstrukcí domu a její definitivní podoba nejspíš nebude ambicí majitelů. Chtějí zahradu japonského typu plnou proměn, která vytváří harmonický celek.

Krása a harmonie

Václav Kozák, povoláním zubní lékař, je milovníkem bonsají a výtvarného umění. Společně s manželkou rádi cestují a vždy po návratu se objevují v jejich sbírce další a další rozmanité druhy rostlin, keřů a stromů, které pak společně zasazují do vlastní koncepce zahrady. Velké oblibě se těší zvláště bonsaje, japonské javory, jalovce a celá řada jehličnanů.

„Projekt zahrady bychom asi těžko hledali,“ vysvětlují manželé na úvod a ukazují fotografie. Na poměrně malém prostoru byl nejdříve bujarý porost a neudržovaná zeleninová zahrádka s malým skleníkem. Později bylo vybudováno jezírko a zahrada dostala jakousi tvář. „Původně jsem o japonské zahradě vůbec nepřemýšlel, chtěl jsem prostě přírodní prostor, kde se budeme cítit všichni dobře,“ dodává Václav Kozák.

Je patrné, že ze staré zahrady mnoho nezůstalo. Místo pro nové dřeviny uvolnily staré smrky, za své vzaly i některé ovocné stromy, aby zahrada zavoněla květy vistárie či lýkovců a zkrásněla barevnými varietami japonských javorů (Acer palmatum, Acer palmatum disectum). Nechybějí přirozeně ani vzácné borovice, jinan dvoulaločný, kryptomerie, spanilé jedle, tisy či smrky a samozřejmě bonsaje všeho druhu.

Najdeme tady například kultivary jalovců (Juniperus Squamata ‚Stricta‘), cypřišků (Chamaecyp. pisifera ‚Sqarrosa Dumosa‘), skalníků (Cotoneaster dammeri ‚Rami‘ či ‚Coral Beauty‘) a z borovic například kleč (Pinus mugo), blatka (Pinus uncinata), bělokorá (Pinus leucodermis ‚Schmidtii‘) či pětijehličnatá (Pinus pentaphyllaa) a také smrky pichlavé (Picea pungens) s hustými krátkými větvemi, a další nádherně tvarované dřeviny.

To vše ve věrné symbióze s nejrůznějšími druhy rododendronů, azalek, trvalek, skalniček, čarověníků, zakrslých konifer, keřů či květin v nádobách (rozmarýny, levandule, hosty, callistemon). Prostě krása za krásou…

Variace na japonské téma

Majitelé považují tvorbu zahrady za otevřený koncept mnoha stylů, který se rodí postupně a nikdy nebude zcela uzavřený. „Manžel pochází ze Šumavy, takže jeho zaměření na přírodu a bonsaje mě vůbec nepřekvapuje, navíc nás oba pojí láska k výtvarnému umění,“ podotýká paní domu a oceňuje manželovu zručnost.

„Začínal se vším úplně sám, později zval ke konzultacím odborníky, jezdil na výstavy, přivážel nejrůznější materiály a rostliny,“ dodává nad bábovkou ve stinném koutu zahrady, kde se dá posedět a hledět do nitra zeleně, na jezírka osázená kapradinami, okrasnými travami a blatouchy. Najdeme tady i různé druhy petrklíčů, pomněnku bahenní, rozrazil potoční, vrbinu penízkovou či kvetoucí lekníny. Systematicky rozmístěné kameny převážně z místních řečišť se postupně ztrácejí, jejich dominantní funkce je potlačena bujnou vegetací rostlin.

Nikde nevidíte žádné japonské lampy nebo čínské draky, pouze dílčí skulptury a kameny, jež představují zajímavé geometrické tvary a působivé kompozice, byť některé v duchu orientálních tradic. Pohledy návštěvníků zahrady zcela jistě ulpí na plastice od Viktora Stříbrného, jednoho ze šesti zakladatelů proslulého Ateliéru 74. Jmenuje se Slunce a její repliku můžete vidět v Kladně.

Na otázku, kdy je zahrada nejkrásnější, hledají manželé jen těžko odpověď: „Je krásná stále, má nádhernou atmosféru a přímo inspiruje k hledání krásy a harmonie. Mění se přirozeně vlivem počasí a ročních období a své osobité kouzlo má určitě zjara, kdy se pozvolna probouzí. Nejvíce si ceníme toho, že se nám podařilo zachovat část původní kompozice a vegetace zahrady a do ní vhodně začlenit nové prvky, které jí vdechly nový a domníváme se, že zajímavý ráz,“ dodávají na závěr naší návštěvy.

Václav Kozák

…pochází ze Šumavy, je velkým milovníkem přírody a výtvarného umění a bonsajím se věnuje již dlouhých čtyřicet let. Ke svému koníčku poznamenává: „Bonsaje mám moc rád, je to vlastně kousek přírody na malém prostoru, stejně jako malířská plátna impresionistů či plátna mistrů japonského umění. U tohoto koníčku, doufám, ještě dlouho zůstanu…“

***

Čtěte také:

Zahrada v zimě jako dokonalá zóna klidu

Zahradnické pábení a pocit nekonečna

MŮJ DŮM: Laskavé spočinutí v zahradě tisíce jar

MŮJ DŮM: Posviťte si na zahradu

Tipy, jak pěstovat kaktusy a sukulenty

Sukulenty

Sukulent je nekvetoucí dužnatá rostlina, která ozdobí váš interiér překrásnými listy různých barev a tvarů. „Sukulent mějte vždy na světle, ideálně na východním nebo západním slunci,“ radí David Benda, odborník z oddělení zahrady projektových marketů Hornbach. Pokud byste jej vystavovali nadměrnému světlu, slunce jejich listy spálí a objeví se na nich fleky. Pokud byste sukulentům dopřáli naopak světla málo, budou nevyzrálé (typickým projevem jsou dlouhé stonky a listy s příliš velkými odstupy). Mezi nejoblíbenější sukulenty patří: Krasula, Echeverie a Aloe.

Substrát – ideální je substrát pro kaktusy a sukulenty. Obsahuje propustnou kombinaci zeminy a písku. Sukulenty sázejte nejlépe do květináčů s dírkami, aby bylo možné vylívat přebytečnou zálivku z podmisky. „Pokud si vyberete květináč bez dírek, nezapomeňte na dno nasypat buď několik kuliček keramzitu nebo střepy keramických květináčů. Vytvoříte tak přirozenou drenáž a zemina nebude převlhčená,“ vysvětluje Benda.

Zálivka – zálivka je alchymie, až 80 procent květin zahyne z důvodu přelití. U sukulentů doporučujeme přibližně takovýto postup: ve vedrech zalévejte sukulenty jednou za dva až tři dny. V zimních měsících, kdy mají květiny vegetační klid, je zalévejte cca jednou za tři týdny. Ideální je na východní straně zalévat květiny večer a na západní ráno.

Tip na dokonalou zálivku:
Nechte vodu na zálivku ustát cca dvě hodiny a nezalévejte listy

Tip, jak zalévat převislé sukulenty:
Zálivky by po listech stekla. Posaďte celý květináč do lavoru s vodou a nechte ji napít. Až bude substrát na pohmat vlhký, oklepejte květináč a znova zavěste.

Hnojení – stačí jednou za tři týdny a v zimě nehnojte vůbec.

Přesazování – jakmile květina prokoření, je jí květináč malý, tak si naplánujte přesazování. Ideální doba je jeden týden po zálivce, květina je plná síly a zvládne tak bez následků takto náročnou změnu. „Při přesazování si dejte pozor na nadměrné poškození kořenů. V novém květináči nechte sukulenty odpočívat jeden týden bez zálivky, pak teprve zalévejte,“ vysvětluje Benda z Hornbachu.

Péče – v létě sukulenty potěšíte, pokud je dáte ven – balkón, terasa nebo skalka. Pozor na kroupy, které mohou poškodit listy. S prvními podzimními dny je zase dejte do domu. V zimě je pro sukulenty ideální teplota v místnosti 20 stupňů Celsia. Jednou za čas je dobré místo zálivky sukulenty osprchovat.

Škůdci – nejčastějším problémem jsou houbové choroby, tedy choroby z přelití. Pokud uvidíte, že kytce uhnívá stonek a kytka si jakoby lehne, přestaňte zalévat.

Tip na záchranu:
Možným řešením, jak květinu zachránit, je odejmout houbovou chorobou nakažený stonek a sukulent přestat zalévat cca po dobu jednoho měsíce, aby se zemina absolutně vysušila.

Kaktusy

Milují je děti pro jejich nenáročnou péči a dospělí pro jejich netradiční vzhled a čistou krásu. Se sukulenty mají mnoho společného. Mějte je ideálně na východní nebo západní straně, sázejte je do substrátu pro kaktusy a sukulenty a přesazujte zcela stejným způsobem. „Květináč pro přesazování vybírejte vždy o dvě čísla větší. Pokud vyberete květináč zbytečně velký, dají kaktusy většinu energie pouze do růstu kořenů,“ říká Benda z Hornbachu.

Zálivka – kaktusy zalévejte vždy z vrchu a zbývající vodu z podmisky nebo okrasného květináče ihned vylijte. V létě zalévejte kaktusy 1x za 14 dní. V zimě maximálně jednou za 1-1,5 měsíce. Hnojit stačí jednou za tři týdny a v zimě vůbec. Snažte se zaléváním simulovat kaktusům jejich domovinu – jednorázová závlaha a dlouhé sucho. Prolijte kaktus bohatě zálivkou, zbytečnou vodu z podmisky vylejte a do dalšího zalévání jej nechte „na suchu“.

Množení – na kaktusech vyrůstají tzv. dceřiné kaktusy. Nechte je trochu vyrůst, větší kusy takto obtížný zásah zvládnou lépe. Odřízněte je, natřete simulátorem pro růst kořenů a položte na připravenou zeminu. Kaktus sám postupně zakoření. Pokud máte doma výsevný skleníček, bude to ideální. Pokud bude květináč volně, nezalévejte mladý kaktus, ale pouze jej roste. Pokud nechcete kaktusy množit, není nutné dceřiné kaktusy odstraňovat. V tom případě se těšte na netradičně strukturovanou a rozrůstající se květinu.

Škůdci – stejně jako u sukulentů hrozí kaktusům přelití a tedy houbové choroby. U kaktusů je tato choroba nenávratná, uhnívají zevnitř. Dalším, výjimečným, škůdcem jsou červci – malí bílí broučci. Doporučujeme je odstraňovat mechanicky.

Přezimování – kaktusy v zimě milují přítmí a chlad. Na parapetu nad radiátorem s minimem světla jim tak nebude úplně nejlépe. Nebojte se je dát do sklepa nebo na společnou chodbu v domě. Dobrým místem je i ložnice, kde bývá nejchladněji.

Tip, jak přezimovat venkovní kaktusy:
Pokud jste si vybrali kaktus, který v našich podmínkách roste dobře i venku (kaktusy nad 1 metr výšky nebo např. Opuncie), přesuňte jej na zimu do skleníku, garáže, zahradního domku nebo jej obložte polystyrenem a navrch natáhněte pytel z netkané textilie.

Pokud patříte mezi milovníky kaktusů, nezapomeňte svůj domov stylově vyzdobit. Vašemu botanickému koutku dodají správný šmrnc dekorace s motivem kaktusů, stěny mohou ožít dekorativními samolepkami či plakáty.

Tematické produkty ze sortimentu prodejen Hornbach a e-shopu Hornbach.cz:

FloraSelf Substrát pro kaktusy a sukulenty

Substrát pro kaktusy a sukulenty FloraSelf je speciální substrát, který je připraven k výsadbě a přesazování kaktusů a dalších sukulentních rostlin. Díky svému složení z rašeliny, písku a hnojivu se stopovými prvky a s upravenou reakcí, je zcela přizpůsobený potřebám rostlin.

Substrát pro kaktusy FloraSelf je šetrně přihnojený, a tím přizpůsobený potřebám rostlin s nízkými požadavky na živiny. Díky křemičitému písku má substrát zvlášť dobré drenážní schopnosti, což snižuje riziko přemokření. Jemná struktura půdy usnadňuje plnění nádob a podporuje dobré kapilární vzlínání vody v půdě. Balení 5 litrů zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo na www.hornbach.cz za 55 korun.

Pojízdný podstavec pod květináč

Praktická posuvná podložka je vyrobena z bukového dřeva a unese až sto kilogramů. Při manipulaci s většími rostlinami je to neocenitelný pomocník; snadno udržíte okolí květin čisté i při častém úklidu. Dřevěný pojízdní podstavec zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo v e-shopu na www.hornbach.cz za 139 korun. Použité dřevo má navíc certifikaci FSC, která garantuje původ dřeva z lesů, o něž je pečováno s přihlédnutím k jejich udržitelnosti maximálně šetrně a ekologicky.

Zahradní rukavice for_q easy

Praktické a pohodlné; bez nich byste svým zeleným kráskám jen těžko poskytli láskyplnou péči. Zahradní rukavice ochrání vaše ruce před špatně odstranitelnou nečistotou i před drobnými zraněními, k nimž může například při manipulaci s kaktusy či květinami s trny snadno dojít. V prodejnách Hornbach nebo v e-shopu Hornbach.cz můžete vybírat z několika velikostí tak, aby rukavice při práci s květinami či na zahradě přesně obepínaly ruku, a přitom umožňovaly komfortní pohyb všech prstů. Rukavice for_q easy pořídíte za 159 korun.

Více informací najdete na: www.hornbach.cz

Přidejte se k nám na Facebooku – www.facebook.com/HornbachCZ

SOUTĚŽ: Vyhrajte cyklistické kolo v hodnotě 20 tisíc Kč!

Pravidla soutěže jsou jednoduchá:

Staňte se fanouškem Facebookového profilu DZ Dražice: www.facebook.com/dzdcz
Dejte „to se mi líbí“ (lajk) pod soutěžní příspěvek
V komentáři pod soutěžním příspěvkem označte minimálně 2 další přátele, kteří by o soutěž a informace z facebookového profilu „Ohřívače vody Dražice“ mohli mít také zájem.

Šance vyhrát kolo končí 10. 12. 2020 o půlnoci. Tak neváhejte a připojte se!

Podrobná pravidla soutěže jsou zde.

Nová venkovská základka bude mít i vlastní studio a farmu

Celkové náklady se vyšplhaly na 420 milionů korun. Z podpory ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy obec získala 238 milionů, dále bezmála 50 milionů od Státního fondu životního prostředí, téměř 12 milionů od kraje a zhruba šest milionů z evropských fondů na vybudování odborných učeben a multimediální dílny.

Vybavení obec platila sama. Starosta Milan Vácha Deníku řekl, že uspořeno na školu, s jejíž výstavnou se dlouhodobě počítalo, měla 80 milionů – a dalších 34 milionů získala z investičního úvěru. Je to velká zátěž, ale… „Od roku 1693 jsme školu nestavěli,“ poznamenal starosta. Dlouhodobě se prý počítalo, že škola bude sloužit nejen žákům, ale celé obci, a tak nebylo třeba řešit zvlášť takové potřeby jako kulturní dům či veřejnou knihovnu.

Střešní prosklení byla vyrobena na míru firmou SOLARA s.r.o.:

Další novostavby škol v okolí hlavního města se díky dotacím pro prstenec kolem Prahy chystají – připravují je či již začaly například Jesenice, Říčany, Úvaly, Podolanka nebo Ondřejov. Obcím z míst vzdálenějších od Prahy by podle slov ministra školství Roberta Plagy měly zase posloužit dotace, které na rozvoj škol poskytuje ministerstvo financí.

převzato z Příbramského deníku

Jihočeská chalupa aneb tři neklidná srdce

Klasické stavení, které má vše, co má středně velký statek mít, je pro chlumanskou zástavbu typické. Místní se vždy věnovali převážně zemědělství a v Chlumanech i okolí dodnes funguje několik opravdu velkých statků nabízejících místní produkci. Za svůj domov si jedno menší hospodářství vybrali manželé Vlkovi a zpočátku ani netušili, jaký poklad a jaké dědictví získali.

Kdo tu žije

Ivana Vlková je rodačka z Vimperku, Petr Vlk z Ústí nad Labem, kde manželé původně bydleli. Po zakoupení chalupy se v Chlumanech usadili. Kromě vlastního podnikání se paní Vlková věnuje práci pro obec jako starostka a spolu s ostatními regionálními sdruženími a organizacemi se snaží úspěšně rozvíjet kulturní a společenský život Pošumaví.

Co vás do Chluman přivedlo?

V Chlumanech jsme koupili naši původní chalupu v roce 1994 s tím, že budeme mít kam utíkat o víkendech z paneláku. Naše představa vymalování a drobných úprav, nutných pro pobyt, vzala za své v okamžiku, kdy jsme se při obhlídce půdy propadli stropem. A tak jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce chalupy… a v roce 2004 se po rodinné poradě do Chluman natrvalo odstěhovali. Tím pro nás začala úplně nová etapa života na venkově, a za nic na světě bychom ho už nevyměnili za město.

Mluvíte o tomto stavení, které si právě teď prohlížíme?

To bylo trochu složitější. V roce 2011 se nám naskytla příležitost ke koupi sousední chalupy, se kterou jsme takřka sdíleli jeden dvůr. A protože se jedná o rodný dům dobrodruha a cestovatele po Jižní Americe Františka Čecha Vyšaty, který se zde narodil, rozhodli jsme se dům zrekonstruovat a zařídit v něm stylové venkovské ubytování. A nejen to – ze shromážděných podkladů o Vyšatovi připravujeme malou galerii tohoto cestovatele. Zrekonstruujeme stodolu, kde vystavíme dochované fotografie, a plánujeme zde pořádat i další kulturní akce.

Byla rekonstrukce náročná?

Když jsme tuto druhou chalupu kupovali, původní charakter vesnického stavení byl překrytý stylem 50. let 20. století. Takže linoleum, obklady z omezeného sortimentu a obecně všechny nešvary té doby. Samozřejmě nás čekala kompletní rekonstrukce rozvodů vody, odpadů a elektřiny. Stále je tu ještě spousta práce. Navíc jsme se rozhodli přestavět bývalý chlívek na letní kuchyň.

Takže tady, kde si teď povídáme, byla původně zvířata?

Přesně tak. Pro naši potřebu tu nějaká zvířata máme, ale rozhodně ne v takovém množství, aby potřebovala tak velký chlívek. Naše kozy mají výběh na zahradě za domem, křepelky a králíci bydlí v malém domečku na druhém konci zahrady. Zahrada prošla velkou proměnou. Původně tu byla taková ta obvyklá všehochuť tújí, kvetoucích keřů a různých květin. Zahrada moc neodpovídala charakteru domu.

Jistě to všechno dalo spoustu práce. A také shánění řemeslníků a firem…

Ani ne. Samozřejmě takové věci jako montáž podlahy nebo oken nám dělala firma. Ale v podstatě vše, co vidíte, je práce mého muže. Já to naplánuji a manžel pak plány postupně mění ve skutečnost. Neumíme jen tak sedět se založenýma rukama.

Zahrada vypadá, jako by tu byla odjakživa, ale zmínila jste, že ne… Jak došlo k té proměně?

Již před mnoha lety jsem se začala zajímat o koncept přírodní zahrady a toužila jsem takovou vytvořit. Nacházím mnoho inspirace v zahraničí, ale také hodně toto téma studuji a zdá se, že se mi podařilo sen splnit. Naše zahrada je ukázkou tradiční venkovské zahrady, která je živými ploty a dřevěnými plůtky rozdělena do několika prostorů a nabízí odpočinek a relaxaci. V hospodářské části také množství zeleniny a ovoce, které zpracováváme na džemy a šťávy. V roce 2013 obdržela certifikát Ukázková přírodní zahrada.

Máte opravdu široký záběr, navíc jste starostkou Chluman. Jak to vše dokážete stihnout?

Jak jsem říkala, neumím jen tak sedět. Chlumany jsem si zamilovala a myslím si, že člověk by neměl být lhostejný k místu, kde žije a měl by se snažit, aby se mu nežilo dobře jen na vlastním dvorku. Chlumany potřebovaly vlít trochu energie, povzbudit společenský život. Snažíme se i o to, aby nás lidé navštěvovali a abychom jim měli co nabídnout. Proto plánujeme galerii a proto se ve spolupráci s dalšími subjekty a sdruženími snažíme propagovat pozoruhodná místa i rodáky z regionu.

Chladné dny ve znamení hýčkání pokojových květin

Zimní stanoviště

S nástupem studeného počasí a topné sezóny je třeba zkontrolovat umístění jednotlivých květin. „Oč raději květiny stráví léto na parapetu, při zapnutém topení to pro žádnou rostlinu není to pravé místo. Příliš intenzivní suchý vzduch bude rychle vysušovat substrát, řešením ale rozhodně není zvýšená zálivka. Ta naopak může způsobit počátek zahnívání jemných kořínků a následně pak i celého kořenového balu,“ upozorňuje David Benda, odborník z oddělení zahrady projektových marketů Hornbach.

Dopřejte proto svým květinám místo se stabilní teplotou a dostatkem světla. Pozor dejte rovněž na vzdálenost od oken. I při sporadickém větrání totiž může rostliny ofouknout a poté je veškerá záchrana marná. Nic nezničí květiny spolehlivěji než ledový vzduch způsobující průvan.

Zálivka

Se zálivkou opatrně. Květiny pravidelně kontrolujte, zaměřte se na vlhkost substrátu, ale i na tuhost listů a jejich zbarvení. Přelití obvykle indikují hnědé skvrny na listech, naopak nedostatek závlahy vám dá rostlina najevo celý tělem; povadlé listy i neduživý vzhled napraví pravidelná, a především přiměřená zálivka. Právě přiměřenost zalévání je nesmírně individuální a neexistuje žádné zlaté pravidlo. Vždy záleží na vlhkosti vzduchu v místnosti, vzdálenosti rostlin od topení a v neposlední řadě samozřejmě na druhu květiny. Obvyklá frekvence zalévání je v zimní období jednou za týden. Pokud si nejste jisti, zda volíte správné množství zálivky, zřiďte si sešit a zapisujte si, kdy a jakým množstvím vody jste rostlinu zalévali.

Přesazování

Přesazování květin je tradiční činností jarních měsíců, kdy jsou květiny v plné síle a šok z přesazení zvládají snadněji. „Pokud máte rostlinu, které už je květináč malý, ať už proto, že vás zaskočila svým růstem či se jedná o nový přírůstek, jehož nádoba není určena pro dlouhodobé pěstování, nečekejte a květinu přesaďte rovnou. Je to lepší než ji nechat trápit až do jara. Rozhodně však v období vegetativního klidu žádnou rostlinu nehnojte,“ vysvětluje David Benda z Hornbachu.

Škůdci

Vytopené pokoje a jejich klima nahrávají rozmanitým druhům škůdců. Zvlášť otravné jsou malé černé mušky neboli smutnice. Jejich výskyt bývá vyvolán přemokřeným substrátem a boj s nimi není lehký. Krokem číslo jedna je sucho. Zalévejte pokud možno výhradně do podmisky a zeminu nechte zcela vyschnout. Právě v ní totiž mají smutnice nakladená vajíčka a pokud byste jim dodávali vláhu, budou se líhnout další a další mušky. Vhodné je rovněž zasypání substrátu křemičitým pískem, díky čemuž se udusí larvy.

Dalším krokem v boji se smutnicemi jsou lepivé štítky. Na již vylíhnuté smutnice použijte žluté lepivé štítky, které rozmístíte do květináčů. Mušky se na ně nalepí; neustávejte v obměně štítků, dokud se mušky budou objevovat. „Zahubit je třeba všechna stádia výskytu smutnic, například jen pouhé použití žlutých štítků nevyřeší nic, neboť další vajíčka a larvy jsou v zemině u květin,“ varuje Benda.

Tematické produkty ze sortimentu prodejen Hornbach a e-shopu Hornbach.cz:

Obal na květináč

Pokud se vám nelíbí klasická barva terakoty či byste rádi sladili své květináče do jednoho stylu, zvolte obal na květináč. V široké nabídce můžete vybírat rozmanité barvy, ale i materiály obalů, které se stanou třešničkou vašich interiérů a nechají vyniknout krásu rostlin. Neuděláte chybu, pokud zvolíte obaly v přírodním provedení. Obal z přírodních vláken vodního hyacintu s vnitřní plastovou částí zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo v e-shopu Hornbach.cz za 819 korun.

Květinová lopatka for_q

Praktická lopatka je neocenitelný pomocník pro každého pěstitele. Její ergonomický tvar skvěle padne do ruky a kvalitní provedení oceníte při rozmanité péči o květiny. Na květinovou lopatku značky for_q se vztahuje desetiletá záruka, která garantuje její vysokou kvalitu. Lopatku koupíte v prodejnách Hornbach nebo na www.hornbach.cz za 129 korun.

Konvička

Praktická konvička na vodu je základ, který by neměl chybět žádnému zdatnému zahradníkovi. Pro zálivku pokojových rostlin je ideální objem nádoby na zalévání od jednoho do maximálně dvoulitrů, aby se s konvičkou snadno manipulovalo. Oceníte rovněž i delší hrdlo, díky němuž se dostanete i na hůře dostupná místa schovaná v listech. Šedomodrou konvičku Max o objemu 1,5 litru a vyrobenou z pevného plastu zakoupíte v prodejnách Hornbach či na www.hornbach.cz za 99 korun.

Více informací najdete na: www.hornbach.cz
Přidejte se k nám na Facebooku – www.facebook.com/HornbachCZ

Dýně na všechny způsoby

Dýně se pěstují v nespočtu odrůd, barev a tvarů, každoročně zkoušíme nějaké nové. Já osobně mám stále nejraději odrůdy Hokkaido (pěstují se formy oranžové, oranžovočervené, žluté, šedé či zelenomodré). Mají optimální velikost, skvěle rostou a plodí v našem podnebí, úroda je hojná a při správném skladování dlouho vydrží. Poslední většinou dojídáme ještě po Velikonocích.

Velkým bonusem je i to, že se nemusí loupat. Jejich sladká šťavnatá vůně lehce připomíná meloun, okurky, mango, ananas nebo vše dohromady, záleží na druhu, šťavnatosti a vyzrálosti daného plodu. Muškátové dýně, když jsou plně vyzrálé, voní ještě sladší delikátní vůní připomínající ta nejoblíbenější tropická ovoce. Ty ale pro pěstování potřebují větší teplo, podobně jako melouny, proto s nimi nemáme v našich klimatických venkovních podmínkách takové úspěchy jako s typem Hokkaido.

Studené lahůdky

Hokkaida, muškátové, ale třeba i špagetové dýně se dají jíst syrové do raw ovocných i zeleninových salátů, do dezertů a závinů a také do oblíbených smoothies – lze je nakrájet na menší kousky a přidat do mixéru spolu s ovocem, oříšky či zeleninou. Čerstvé a šťavnaté se dají i odšťavnit, ale výtěžnost šťávy není velká.

Nastrouhané dýně (především ty méně sladké) můžete přidat i do kimči nebo kyselého zelí, záleží na chuti a fantazii. Dýňové plátky u méně škrobovitých dýní lze namarinovat dle chuti a pak usušit v sušičce – vzniknou tak skvělé dýňové čipsy.

Všestranné použití v teplé kuchyni

Co se týká tepelné úpravy, dýně, zejména hokkaido, má univerzální použití. Vynikající je zapečená s luštěninami nebo kořenovými zeleninami nebo nakrájená na tenčí půlměsíce a osmažená na kvalitním oleji na pánvi s kořením, může se také přidávat do zeleninových směsí a omáček ve stylu různých druhů „kari“.

Pokud máte raději spíše evropskou kuchyni, použijte ji do „eintopfů“ namísto brambor, nebo nastrouhanou do placek (smíchám ji s moukou, olejem a kořením a usmažím „dýňoráky“). Samozřejmě ji lze použít i do karbanátků pečených v troubě. Fantazii se meze nekladou.

Vynikající jsou dýňové polévky, které lze připravit na mnoho způsobů – v asijském stylu (s kokosovým mlékem), jako hladký krém či polévku s většími kousky ve stylu bramboračky. Uvařené dýně mají většinou samy o sobě nasládlou chuť, což se dá využít do omáček, skvěle se doplňují i pálivými papričkami či pepřem v ostřejší mexické či indické kuchyni. V evropském stylu zase dýně dobře spolupracuje s kmínem, pepřem, česnekem, také s majoránkou, saturejkou a provensálskými bylinkami. Také ráda dělám základ pro dýňovou polévku nebo omáčku z restovaných kuliček koriandru (snadno vypěstovatelný i u nás), římského kmínu či černuchy (černý kmín).

Dýně typu Hokkaido je také skvělá příloha – nakrájená a napařená, je perfektní spolu s rýží nebo kuskusem (existuje už i bezlepkový z kukuřice) či quinoou a třeba smaženou hlívou, smaženými či pečenými fazolemi nebo smaženým tempehem apod. Napařená nebo uvařená dýně se dá také rozmačkat a připravit na mnoho způsobů jako kaše nebo pyré. Další variantou je skvělý „kečup“, moc dobrý je například s česnekem nebo omáčka podobná rajské omáčce. Pokud byste rádi i více červené barvy, zkuste orestovat do omáčkového základu trochu na kostičky nakrájené červené řepy a sladké papriky (koření).

Ze špagetových dýní, jak už název napovídá, můžete připravit i zeleninové špagety. Za syrova je vyrobíte pomocí škrabky či mandolíny (speciální kráječ na přípravu různých tvarů zeleniny), po uvaření se většinou oddělí uvnitř dužniny samy.

Samostatnou kapitolou využití dýní jsou pečené dezerty a koláče. Nastrouhané dýně se dají přidat do buchet, perníku i bábovek, muffinů, rovněž dýňovo-jablečný závin si u vás určitě najde místo v jídelníčku. Ani zde se nebojte použít fantazii a netradiční postupy.

Méně obvyklé odrůdy

Skvělou odrůdou pro naše klimatické i kuchyňské podmínky je velkoplodá Sweet Meat Oregon Homestead vyšlechtěná nezdolnou zahradnicí Carrol Deppe. Ona sama je nejraději zapéká do zásoby a pak je využívá do polévek, dezertů (pověstný americký dýňový koláč na různé způsoby) anebo peče s fazolemi či dalšími luštěninami. Co nesní, uloží (po upečení) rozdělené na jednotlivé porce do mrazáku. Pro více praktických informací doporučuji její knížku Nezdolný zahradník (viz doporučená literatura na konci knihy).

Za zmínku určitě stojí u nás méně rozšířené žaludové dýně (Acorn). Jsou menší než většina běžných odrůd (asi jako velká hruška), z dálky připomínají žaludy.

Slupka je rýhovatá a tvrdá, proto je dobré je loupat, jsou-li dobře zralé až lehce přezrálé, mají skvělou chuť připomínající vařené lečo. Takže se hodí hlavně do lehce kyselých omáček a polévek. Kdo se chce vyhnout pracnému loupání, může je rozkrojit na půl, vybrat semínka a zapéci je samotné nebo i s nádivkou v troubě.

Kam je uložit na zimu

Mimo užitek v kuchyni jsou i jedlé dýně krásnou dekorací v pokoji či chladnější chodbě (kolem 15 °C), ideální na skladování je police zhruba ve výši ramen či očí, aby se daly pohodlně probírat a včas jste si všimli, když se nějaká začne kazit. Můžete je také dát na zem dále od zdrojů tepla, kde je chladněji. Pro dýně, cukety ani patisony není vhodný klasický sklep, je tam moc vlhko a zima, tudíž se tam brzy kazí.

My na dýně pamatujeme i při stavbě našeho nového domu a počítáme dopředu s místem v interiéru, kde s námi budou každoročně trávit zimu. Plné police dýní, cuket a patisonů přinášejí dobrý pocit z kvalitního zásobení. Každý rok máme trochu jiné složení zelenin a uskladněných věcí z vlastních záhonků, sortiment se stále rozšiřuje a vylepšuje, naopak některý rok lze určité plodiny vynechat, ale dýně jsou prostě základ a stálice.

Kolik vás bude stát hrubá stavba? S cihlami Porotherm se výdajů navíc bát nemusíte

Jak odhadnout cenu materiálu a vyhnout se nečekaným výdajům? Postavte si dům z ekologických pálených cihel Porotherm. Kalkulaci potřebného množství materiálu i jeho ceny vám odborníci zpracují dlouho před tím, než poprvé kopnete do země.

Zpracování kalkulace je zdarma pro každého

Možná si lámete hlavu nad tím, na kolik vás realizace hrubé stavby přijde. Chcete mít jasno? Stačí, když na porotherm.cz vyplníte formulář s žádostí o kalkulaci stavebního materiálu, která je nezávazná a zdarma pro každého. Na nic nečekejte a nechejte si cenový odhad zpracovat právě teď.

Jednovrstvé zdivo pro zdravé a ekologické bydlení

V poslední době se upřednostňuje realizace domů z jednovrstvého zdiva, tedy bez dodatečného zateplení. Za tímto účelem se využívají pálené cihly Porotherm T Profi, které jsou vyplněné izolací z minerální vaty. Protože se cihly vyrábí z přírodních materiálů, nezpůsobují alergie a omezují riziko vzniku plísní. Bydlení v domě z moderních cihel je zdravé a ekologické.

Postavte si dům z pálených cihel svépomocí

Stavební systém Porotherm je ideální pro svépomocnou stavbu domu. Cihly jsou dokonale vybroušené a vzájemně se spojují lepidlem nebo maltou. Navíc si můžete objednat službu „Proškolení ze založení zdiva“. Zkušený technik vyzdí první řadu cihel a předá vám cenné rady a tipy, jak ve zdění pokračovat.

Od kalkulace k samotné realizaci je cesta kratší, než se na první pohled zdá. Začněte plánovat už teď a za pár měsíců můžete stavět!

Kvalitu plastových profilů společnosti VEKA hlídá špičkové testovací centrum

Při výběru okna bude vždy záležet na ceně, kterou jste ochotni za okno zaplatit. Musíte si totiž odpovědět na klasickou otázku – chcete produkt kvalitní nebo levný? V případě oken z profilů třídy A skutečně platíte za kvalitu, ale vyšší cena se vám vrátí v životnosti a tepelném komfortu. A za co vlastně platíte? Odpověď hledejme s využitím normy „ČSN EN 12608 – Profily z neměkčeného polyvinylchloridu (PVC-U) pro výrobu oken a dveří“. Ta definuje jednotlivé profily včetně parametru, na který výrobci profilů B a C při obhajobě kvality svých výrobků často „zapomínají“. Jedná se o tloušťku stěn, na které závisí stabilita a životnost okna.

Profily třída A jsou sázkou na kvalitu

Evropská norma ČSN EN 12608 rozděluje profily na třídy podle tloušťky vnější stěny následovně:

třída A (tloušťka vnější stěny 3,0 mm; tolerance +/- 0,2 mm)
třída B (tloušťka vnější stěny 2,7 mm; tolerance +/- 0,2 mm)
třída C (tloušťka vnější stěny 2,5 mm; bez tolerance)

Nabízí se samozřejmě otázka, zda je rozdíl 0,3 mm mezi třídami A a B v tloušťce vnější stěny tak podstatný. Odpověď můžeme hledat ve výsledcích zátěžových testů, které VEKA provádí ve svém testovacím středisku. Toto centrum v německém Sendenhorstu se podílí na vývoji nových produktů i stálé kontrole kvality vyráběného portfolia. Na základě měření a zátěžových zkouškách v zmiňovaném centru lze pro porovnání rozdílů mezi třídami A a B jmenovat například nosnost a pevnost rohů, přičemž svařované plochy u profilů třídy A prokazují o 20 % vyšší hodnoty. Tento rozdíl je dán především celkovou hmotou materiálu na výrobu, při které se u okna se stejnou průhledovou plochou spotřebuje u profilu třídy B až o 14 % méně materiálu.

Podstatně lépe vychází profil třídy A i v případě testů tvarové stálosti. Průhyb a kroucení jsou u něj až o 12 % nižší než u třídy B. Pro uchycení kování je zajímavým rozdílem i potřeba vynaložit o 20 % vyšší sílu na vytržení šroubů z profilu třídy A.

Kvalitu VEKA profilů hlídá přes 25 zátěžových testů

Zmiňované testovací centrum VEKA provádí více než 25 zátěžových zkoušek oken a dveří, mezi nimiž najdeme kromě již zmíněných testů na tvarovou stálost a nosnost například i ověření dlouhodobé funkcionality otevírání okna. Při tomto testu se okno testuje na mechanickou zátěž opakovaným otevíráním a zavíráním. Zkoušený produkt musí dosáhnout třídy 2 podle požadavků normy DIN EN 12400 a vydržet 10 000 cyklů bez poškození, deformací nebo ztráty funkčnosti.

Podobně se testuje vertikální zátěž a statické kroucení, čímž se ověřuje odolnost proti nesprávné manipulaci ze strany uživatele podle normy DIN EN 14608. Zátěž zde působí kolmo na vnější volný roh rámu křídla a okno nesmí ztratit nic ze své schopnost otevírání a zavírání, a také nesmí dojít k uvolňování spojů, tvarovek či těsnění.

Okna se testují také na voděodolnost a v jeho rámci se v jednotlivých krocích po 0,5 m testuje průnik vody. Při zátěžovém testu je hladina vody udržována po dobu 24 hodin s maximální odchylkou 20 mm a přítokem, který neklesne pod 240 litrů.

„Naše testovací centrum v Německu neprovádí pouze testy komponentů a materiálů oken i dveří, ale podílí se přímo i na vývoji a výrobních postupech. Díky centru můžeme našim zákazníkům garantovat parametry a vysokou kvalitu našich profilů třídy A i dokumentovat jejich výhody,“ říká Milan Klepsa, hlavní zástupce společnosti VEKA pro ČR a SR.

KURZ DOMÁCÍHO ZDĚNÍ: Nahazování malty

Předchozí díl na téma „Míchání malty“ najdete zde.

V minulém díle jsme se naučili, jak správně namíchat maltu klasickým způsobem, dnes se zaměříme na nahazování stěn. Klíčem k úspěchu je namíchat správně maltu, aby na povrchu svislé stěny držela a neopadala hned po nahození. To nám hrozí v obou extrémních stavech, kdy bude malta příliš řídká nebo když bude příliš hustá. Konzistence musí být „tak akorát“, aby se spojila se stěnou a zároveň aby nestekla. Klíčové je množství cementu. Platí zde, že čím víc cementu, tím víc má nahozený materiál tendenci popraskat nebo se v horším případě odrhnout ve větších celcích ode zdi.

Příprava podkladu

Než začnete nahazovat, musíte si důkladně připravit nahazovanou plochu. Jednak ji musíte zbavit všech pevných nečistot, prachu a drolivých součástí a v dalším kroku musíte povrch dostatečně namočit. Staří zedničtí mistři říkali, že voda je zednický hřebík. I během nahazování dbejte, aby vám povrch zdi nevyschnul, a průběžně vlhkost obnovujte.

Technika nahazování

Technika nahazování se velmi podobá ping-pongu. Základem je čistá lžíce a správná konzistence malty. Naberete si na čtvrt lžíce maltu a švihem jako při ping-pongu vrhnete maltu proti zdi. Lžíci je třeba držet lehce a v žádném případě ne křečovitě. Začíná se odspodu. Na stěně vytvořte bochánky malty a klaďte je tak, aby na sebe navazovaly. Kolečko s maltou si dejte co nejblíže stěně, abyste si ušetřili zbytečné pohyby.

Nahazování větší plochy

Nejprve si na navlhčenou zeď nahoďte takzvané platle. Jde o svislé řady maltových terčů vytvořené zespodu nahoru, které lehce srovnáte latí nebo hladítkem. Mezi jednotlivými platlemi nechte odstup 80 až 100 cm, každopádně ne větší, než je délka srovnávací latě. Platli nechte lehce zavadnout a do každé platle vtiskněte takzvaný omítník, což je dřevěná lať, která nám vymezí rovinu a výšku omítané vrstvy. (Omítník může být ocelový nebo dřevěný a dá se koupit ve stavebninách nebo v hobbymarketech).

Omítníky musí být v platli usazeny rovně, což změříte dlouhou stavební vodováhou. Pokud omítník vykazuje odchylku, srovnáte ji jemným vtlačením do platle. Poté rovinu znovu vodováhou zkontrolujte. Omítníky slouží k vedení latě. Následně lžící zespodu nahoďte plochu mezi dvěma platlemi (omítníky) a stáhněte latí. Latí začněte odspodu a pohybujte s ní ze strany na stranu po omítnících. Nakonec vyjměte omítníky a vzniklou spáru zapravte maltou a uhlaďte.

Latí srovnanou zeď nechte zavadnout a začistěte pomocí hladítka. Pokud se na omítce objeví nějaké defekty, odstraňte je rozmytím pomocí namočené zednické štětky. Takto získáte rovný podklad například pro finální štuk.

Dobrý tip

Dlouhá stavební vodováha by měla měřit správně, proto ji před měřením zkontrolujte. Často se stává, že nešetrným zacházením s vodováhou došlo k vychýlení trubičky s kapalinou a měřicí bublinkou a vodováha bude měřit špatně. Někdy tato chyba vznikne už při výrobě. Vodováhu zkontrolujete tak, že ji položíte na rovnou plochu, například na stůl nebo pult a zkontrolujete polohu bubliny v trubičce, potom vodováhu otočíte a provedete to samé měření. Bublinka by se měla ve všech případech usadit ve středu trubičky – v opačném případě jde o vadnou vodováhu. To se stává zejména u levnějších modelů vodováhy.