Skip to content

Blog

Jak zní keramika?

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Střešní krytiny Tondach

Pomineme-li stavby z režného zdiva, je většina keramických prvků skryta pod vrstvou izolace, omítek a nátěrů. Jakousi výkladní skříní je tedy střecha, která dodává svou prostou krásou a rytmickým opakováním tvarů domu eleganci, která se neomrzí i za mnoho let.

Sortiment střešních krytin Wienerberger – Tondach je rozsáhlý a uspokojí i nejnáročnější záměry architekta a stavebníka. Najdeme zde jak historické typy, jako je Bobrovka nebo velký a malý Prejz, které se používají především pro rekonstrukce památek a starších objektů, klasické typy, jako jsou Brněnka, Falcovka, Francouzská a v neposlední řadě moderní tašky Stodo a Figaro. Samozřejmostí je široká paleta barev a různé povrchové úpravy (režná, engoba, glazura). Tím ale nabídka nekončí, v nabídce Wienerberger – Tondach najdeme i mnoho střešního příslušenství funkčně i esteticky doplňující jednotlivé varianty tašek.

Keramochimes

Keramický zvonek a keramochimes (Zdroj: Wienerberger)Pokud vám několik tašek po stavbě domu zůstalo, můžete je využít i trochu netradičně. Co tak zkusit nějakou hudební hračku? Svůj rodinný dům jsem postavil v Bílých Karpatech, o vítr zde není nouze, nakonec nedaleko od domu mám i větrný mlýn a větrník elektrárny. Postavil jsem variantu chimes, tedy jakési zvonkohry náhodně rozezvučované prouděním vzduchu. Jako základ je použit odvětrávací komínek, jejž jsem úhlovou bruskou zkrátil na vrchní polovinu. V pravidelných roztečích jsem na spodní okraj navrtal díry, kterými později povedou provázky. Ze střešní tašky Bobrovka (lze použít i jiný typ tašky) jsem nařezal tenké pásky různých délek, pro dobré rezonanční vlastnosti jsem navrtal díry ve 2/9 délky. Jednotlivé kusy tedy visí jako krápníky na zkráceném odvětrávacím komínku a už v tuto chvíli v mírném větru ťukají o sebe. Pro zvětšení akustického efektu jsem do osy celého objektu zavěsil keramický kruh – jakési srdce podobné tomu ze zvonu, opět vybroušený ze střešní tašky. Závěs dále pokračuje na závaží, které opticky uzavírá konstrukci a vhodným způsobem koriguje pohyb srdce při nárazech větru.  Keramochimes může ozdobit jak terasu s keramickou střešní krytinou, tak například i strom v zahradě.

Keramický zvonek Tondach

Keramický zvonek Tondach (Zdroj: Wienerberger)Dalším výrobkem je keramický zvonek, použitelný například ke dveřím domu (ten čínský digitální jsem ze svého domu odstranil poté, co zvonil z ničeho nic jak zběsilý všechny melodie od „Pro Elišku“ až po „Big Ben“). Jako základ jsem opět použil odvětrávací komínek. Tentokrát jsem odbrousil jen nezbytně nutnou spodní část a vytvořil jsem pravidelný řez ve tvaru kružnice. Výroba srdce zvonu vyžadovala trochu více zručnosti, přece jen úhlová bruska je primárně konstruována na rovné řezy. Materiálem je opět Bobrovka, jejíž tvrdost je akusticky ideální. Na srdce jsem zavěsil ozdobnou růži vybroušenou ze štítové koncovky hřebenáče. Celou konstrukci vhodně zakončuje i po funkční stránce.

Keramofon

Keramofon (Zdroj: Wienerberger)Z keramických střešních krytin je ale možno vytvořit i plně funkční hudební nástroj podobný xylofonu. Jednotlivé tašky jsou zkráceny a seřazeny do hudební řady zahrnující všechny půltóny v rozsahu dvou oktáv. (Čím kratší taška, tím vyšší tón.)  Zvuk tašek je natolik konkrétní a ladění stabilní, že lze keramofon zařadit i do hudebních sestav s klasickými nástroji a předvést akustické možnosti stavební keramiky v plné šíři.

Pokud vás hudební vlastnosti střešních tašek zaujaly, vězte, že z keramických prvků lze vytvořit i další instrumenty jako keramokytara, keramohousle, keramobasa, ba i keramobuben a keramocajón. Zajímá vás zvuk těchto experimentálních nástrojů? Přijďte se v záři podívat na veletrh ForArch, kde budete mít příležitost si keramonástroje vyzkoušet, případně si poslechnout dobře vypálený zvuk celého Keramorchestru.

Petr Pavlinec, člen kapel Keramorchestr a Musica Folklorica

STAVBA DOMU e4 V PŘÍMÉM PŘENOSU, fáze 6.: Vyzdívání vnitřních cihel a ukládání překladů

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Výlučnost konceptu Wienerberger e4 domu, jak se tato stavba označuje, se zakládá nejen na vynikajících ověřených technických parametrech, které vyhovují náročným normám pro domy s téměř nulovou spotřebou energie platným od roku 2020, ale především na flexibilitě umožňující soužití několika generací v nejrůznějších fázích vývoje a potřeb rodiny. Výsledkem je dům budoucnosti, který si udrží svou morální i ekonomickou hodnotu po několik generací. Pro svoji potřebu si jej právě teď staví pětičlenná rodina Vlčkových.

Vizualizace. Kousek od Prahy, v oblíbené rezidenční oblasti, se rodí nový rodinný dům, který je v mnoha ohledech průkopníkem. Náš redakční tým je při tom a bedlivě sleduje všechny stavební fáze. Přinášíme popis stavby domu budoucnosti e4 krok za krokem. (Zdroj: Wienerberger)

Fáze 6: Vyzdívání vnitřních cihel a ukládání překladů

Pro dosažení klidu a ticha v interiéru je nutné použít ty správné cihly a technologie.

Pro vnitřní zdění se používají cihly akustické, jejichž účelem je co nejvíce zabránit šíření zvuku uvnitř domu, ale i zvuku přenášeného z exteriéru. Technicky probíhá zdění stejně jako u obvodového zdiva a podobně i zde je kladen důraz na vysokou hmotnost. Důvodem je fyzikální zákonitost – čím větší je hmotnost, tím lepší jsou zvukově izolační vlastnosti. Těžší cihly se ale hůř řežou. Jakékoli výplně nebo dořezy se následně vyplňují těžkými maltami s vysokou objemovou hmotností. Obvod se řeší tak, že když je dořez velikostí od 5 mm do 30 mm, použije se montážní pěna, která se po zatvrdnutí proškrábne a doplní tepelně izolační maltou, v tomto případě z produkce Baumitu. Na rozdíl od zdiva, kde se jakékoli výplně řešily těžkými maltami, se obvody naopak řeší lehkými tepelně izolačními maltami.

Takže obavy, zda bude můj dům dostatečně izolovat hluk z ulice, jsou liché. Materiály jsou vybrány na základě přísných kritérií, po konzultaci s odborníky ve stavebnictví a tyto poznatky jsou vtěleny do Konceptu e4 domu.  Podobné je to i s eventuální obavou, zda budou od sebe dostatečně zvukově izolované i jednotlivé místnosti? Ano. Koncept je postaven na doporučeném sortimentu, který zahrnuje i AKU cihly pro „klidný domov“. Tyto cihly jsou již navíc připravené pro technologii rychlého zdění.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger 

Krása a pohodlí v zahradě jsou stále více v módě

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Potřebovat budete bytelnou sestavu nábytku s jídelním stolem, křesly, lehátky a lavicemi, která se stane na každé terase nebo zahradě středobodem dění. A počítat při jejím výběru musíte i s pořádnou rodinnou oslavou nebo rozjetou party s přáteli. Odpovídající velikostí i zvoleným designem by měla harmonicky zapadnout do celku bezprostředního okolí. Dobře zvolený nábytek si můžete bezstarostně užívat i řadu let. Při výběru se tedy soustřeďte nejen na nadčasovost a eleganci provedení nábytku, ale především na vlastnosti materiálu a kvalitu jeho zpracování. Venkovní podmínky si o to jednoznačně říkají.

Robustní stůl Colosseum je vyroben z odolného dřeva teaku. Díky otočné středové části mají všichni vše snadno po ruce. Doplňují ho křesla Sydney se silnostěnným výpletem z kvalitního ratanu a měkkým podsedákem. (Zdroj: Mountfield)

Stále častěji se vracíme k přírodním materiálům, a robustní odolný nábytek z exotického dřeva eukalyptu nebo teaku je v takovém případě jasnou volbou. Teakové dřevo dává nábytku dokonce celoroční odolnost vůči venkovním podmínkám. S ohledem na vizuální koncepci zahrady nebo terasy se ale můžete rozhodnout také pro minimalistickou a nerušivou atmosféru, kterou vyvolává nábytek z kovu. Slitina hliníku nebo tahokov mu propůjčují stabilitu a pevnost, a přitom mile překvapí i svou nízkou hmotností. Oceníte i to, že takový nábytek je téměř nezničitelný a tahokov dokonce zcela bezúdržbový.

Zahradní nábytek Savoy z tahokovu má povrchovou úpravu Elotherm, která zaručuje ochranu kovu před korozí, poškozením i povětrnostními vlivy. (Zdroj: Mountfield)

K vychytanému venkovnímu obýváku patří také venkovní kuchyň. A co si budeme povídat, vůně lahodných steaků pěkně rozpálí každou party! Rada na toho správného parťáka? Zahradní grily a udírny americké značky Char-Broil v sobě spojují tradice celých generací BBQ mistrů s moderními technologiemi.

Tak např. jimi patentovaná technologie TRU-Infrared využívá principu infračerveného záření. Maso se díky němu nevznítí, nepřipaluje ani nevysouší, je extra šťavnaté a má křupavou kůrku. Systém rozšiřuje rovnoměrně infračervené teplo na spodní straně roštu, a to pak pomalu sálá přímo do jídla nad ní. Zachytává navíc tuk, který se následně odpaří a v podobě kouře přidává masu ještě intenzivnější chuť a vůni.

Plynový gril Char-Broil Professional 3400S se systémem TRU-Infrared, litinovými rošty s porcelánovou vrstvou a nerezovými hořáky je profesionálním grilem v každém ohledu. (Zdroj: Mountfield)

Na většině zahrad teď frčí hlavně díky své snadné obsluze grily plynové. Ale jestli rádi experimentujete a milujete specifické aroma masa grilovaného na dřevěném uhlí, zkuste revoluční systém Char-Broil Gas2Coal, který umožňuje kombinaci výhod obou metod grilování. Rozpalte maso rychle nad plynovými hořáky a kdykoliv vám váš instinkt fajnšmekra zavelí, dokončete ho na dřevěných briketách. Ta změna paliva nezabere ani minutu!

Zvládnout udělat si pohodlí není žádná dřina!
Více informací na Mountfield.cz

ZAHRADA: Harmonie stylů a krása cizokrajných dřevin

„Snažíme se zachovat stávající architektonické řešení domu i zahrady, ale změn je tady v letošním roce přece jenom dost. Vyměnili a doplnili jsme celou řadu dřevin. Je to teď vlastně více arboretum. Svým zaměřením na jižní polokouli, se vzácnými druhy z Patagonie, Ohňové země, Tasmánie a Nového Zélandu, jsme v tomto rozsahu asi jediní pěstitelé ve středoevropském klimatu. Nic ve skleníku, všechno je venku – ať si miláčkové zvykají na Česko…,“ říká na úvod náš hostitel doktor Ivan Brdička.

Lavička v jasmínu (českém) pod stinnými korunami nádherných kultivarů javoru

Úcta k historické tradici

Abychom pochopili krásu zahrady, je třeba vnímat i původní architekturu domu. Manželé Brdičkovi udržují dům i zahrady podle tradičních zásad a doporučení. Vilu postavil v roce 1921 podnikatel Josef Novák, majitel Parkhotelu Monopol, který stával v těsném sousedství, zahrada byla osázena převážně ovocnými stromy a významnou plochu zaujímaly zeleninové záhony pro potřeby kuchyně.

Krása letní zahrady umocněná trvalkami

V roce 1931 získal nemovitost architekt Václav Šurovský a provedl některé barokizující úpravy, z nichž nejnápadnější je dodnes zachovaná fasáda. Rodina využívala nemovitost pouze jako letní byt a o zahradu se staral profesionální zahradník, který bydlel v sousedním domku. A podle dochovaných materiálů to dělal velmi dobře. Architekt mu ovšem ztížil práci tím, že provedl poměrně složité parkové úpravy, založil francouzskou zahradu a vybudoval skleník, který sloužil k pěstování květin.

Skleník s rozkvetlým lánem kaktusů je v květnu a červnu skutečnou pastvou pro oči.

Do vlastnictví rodiny Brdičků přešla vila v roce 1946, a tím se začíná psát i nová etapa historie zahrady. Současní majitelé si na pomoc přizvali zahradního architekta Matouše Jebavého, který navrhl architektonické řešení s respektem k původní koncepci a cestám. Výběr stromů, keřů i ostatních rostlin již významně ovlivnili manželé Brdičkovi. Základní navrženou kostru plně akceptovali, omezili pouze rozsah ovocné výsadby, aby uplatnili svůj vlastní nápad vybudovat meditační a čajovou zahradu v japonském stylu. Z dřívější doby se zachovaly dva mohutné staleté červené buky před vilou a asi devadesátiletá magnolie.

Časné jaro s magnolií a vřesovcem je nezapomenutelné.

Nízkoúdržbová zahrada postupně přešla k vyšší formě okrasných zahrad parkového typu a přibylo i odborné práce. Restaurováním postupně prošel i dobový zahradní bazén z 30. let minulého století, který je opatřen moderním filtračním zařízením. Dostatečnou zásobu vody zajišťuje původní studna hluboká přes 30 metrů.

Rodinný dům ponořený do zeleně zahrady působí jako oáza klidu, pohody, romantiky a nostalgie.

Dovolená na zahradě

„Cílem obnovy bylo vytvořit příjemné prostředí v okolí vily, poskytující dostatek klidu a domácí pohody. Aktivní i pasivní dovolenou lze teď prožít i doma,“ vysvětluje svůj záměr majitel a zároveň prozrazuje, že každá zahrada je tvůrčím nikdy nekončícím procesem. Budování této zahrady navíc dostalo zcela nový náboj, když se na scéně objevil známý dendrolog inženýr Zdeněk Blahník s nápadem shromáždit na jednom místě všechny rody jehličnanů schopných přežít tuzemské klimatické podmínky.

Ivan Brdička k tomu říká: „S velkým entuziasmem jsme se do toho pustili a přitom jsme si nemohli nevšimnout Blahníkovy neobyčejné schopnosti určit i velmi vzácné a u nás dosud nepěstované dřeviny. Proto jsme s trochou škodolibosti začali pátrat po skutečných raritách, které by nebylo možné okamžitě určit. Byla to skutečně fuška a ojedinělá vítězství jsme začali slavit až s čerstvými novinkami z Ohňové země a Tasmánie…“

Změny na zahradě v Říčanech u Prahy pro letošní akci Víkend otevřených zahrad přičítají majitelé právě tomuto setkání. Základním pravidlem ale stále zůstává, že sbírka dřevin nesmí rušit původní architekturu, ale naopak ji nevtíravě zdůraznit.

Rozkvetlá skalka v popředí s výhledem do nekosené části zahrady

V současné době tady lze najít kromě jiného i zcela ojedinělou sbírku asi 300 druhů dřevin z mírného pásma celého světa, z lesů severní i jižní polokoule. Pozorný návštěvník uvidí téměř všechny rody jehličnanů, které jsou schopny přežít tuzemské zimy (a to často i navzdory údajům z odborné literatury), a také velmi neobvyklé a zcela vzácné listnáče.

Dva ze souboru asi 250 rododendronů patří mezi ty nejkrásnější.

„Výsledkem naší takzvané hry se známým dendrologem je velmi atraktivní arboretum, jakoby ukryté ve skořápce z ořechu, které tu může být ještě za sto let, jenom hráči už tady nebudou. Ale budou v něm, tak nějak, žít dál…,“ dodává na závěr Ivan Brdička.

Majitelé zahrady manželé Brdičkovi 

Původním vzděláním zoolog a lékařka našli svoji zálibu v okrasných zahradách. Své dílo pravidelně představují v rámci akce Víkend otevřených zahrad.

2. kolo SOUTĚŽE: Pošlete odpověď a vyhrajte buřinku!

V letošní sezóně budeme soutěžit ve třech kolech, pokaždé o jednu buřinku Stavební spořitelny České spořitelny. V každém kole vám položíme jednu anketní otázku. Odpovídat můžete na email uvedený níže. Pokud svou odpověď doplníte o fotografie svých projektů (nezáleží na tom, v jakém stádiu rozpracovanosti budou), budete mít body k dobru wink

Otázka do ankety v 2. kole: 

Co se vám za poslední rok podařilo úspěšně vyřešit či dokončit?

…Stavíte nádrž na dešťovou vodu? Kopete bazén? Zařizujete interiér? Renovovujete střechu?

Ať máte radost z čehokoli, na čem pracujete, podělte se s námi, budeme rádi 🙂

Odpovědi můžete zasílat do půlnoci 31.7. 2019 na emailovou adresu soutez@mujdum.cz.

Tři nejzajímavější odpovědi zveřejníme, přičemž vítěz obdrží elegantní červenou buřinku a autoři odpovědí na 2. a 3. místě si budou moci vybrat půlroční předplatné jednoho z našich partnerských časopisů, tedy MŮJ DŮM či Rodinný dům.

Partnerem soutěže je, jak jinak, Stavební spořitelna České spořitelny:

Logo Buřinka

VE VLASTNÍ REŽII, 3. část: Co zvládnete sami a na čem můžete ušetřit

Předchozí část seriálu najdete zde.

Spodní cenová hranice, za niž lze stavbu menšího rodinného domku (do 120 m2) bez pozemku pořídit, se pohybuje někde na hranici 3,5 až 4,0 miliony korun. Cena pod touto hranicí je podle projektantů i stavebních firem nereálná, byť třeba na internetu najdete i nabídky domů levnějších. K orientační ceně stavby lze dojít pomocí jisté mnemotechnické pomůcky, kdy si sepíšete seznam všech projektovaných (plánovaných) místností s odhadem jejich plochy a tu vynásobíte cenou za m2.

Cenu nejvíce ovlivňuje poptávka, takže v lokalitě s nejvyšší poptávkou (Praha, Středočeský kraj) jsou pochopitelně ceny nejvyšší. Určitým vodítkem mohou být také průměrné ceny bytů v místě (Praha kolem 80 tis. Kč/m2 až po dvojnásobek). Z toho logicky vyplývá, že tady (a v podstatě ani nikde jinde) dům v ceně 20 tis. Kč/m2 nepostavíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Vůbec nejnižší možná cena, za niž tedy lze menší jednoduchý typový rodinný dům postavit, tedy osciluje někde v rozmezí 35 až 40 tis. Kč/m2, v pří­padě individuálního projektu však kolem 60, 80 a více tis. Kč/m2. Cenovou hladinu pochopitelně velmi znatelně rozhoupe cena za sjednanou práci, zvolený ­konstrukční systém, použité materiály a technologie atd.

Na čem se dá ušetřit?

Rozhodně vždy platí, že čím méně praktických řemeslných, tedy zednických, tesařských, obkladačských, truhlářských, klempířských, pokrývačských a mnoha dalších zkušeností máte, tím větší riziko podstupujete. Přesto existují některé obecně platné možnosti, jak a na čem lze ušetřit. Týká se kupříkladu vhodného plánování a koordinace dílčích etap prací (počasí sice neporučíte, ale zjara počítejte s častým deštěm, léto značí citelný nedostatek vody, podzim doprovází plískanice a mlhy, o zimě ani nemluvě). To je sice v protikladu s dalším krokem, nasmlouváním řemeslníků v tzv. hluché sezoně, ale uvedené mezidobí lze využít ke shánění a nákupu materiálu. Nejlépe od lokálních prodejců (šetříte na dopravě, kterou v mnoha případech zvládnete i vlastními silami) a v nabízených akcích, v množstevních slevách.

Pokud je to možné, pak dům zakládejte na ideální rovině (ušetříte za dopravu a práci zemních strojů), volte tvar domu jednoduchých přímých linií, pokuste se sehnat speciální nářadí a pomůcky od přátel, známých a sousedů, co už třeba v blízkém okolí postavili, na některých pracích zkuste participovat těmi, kteří právě staví… Ušetřit se dá třeba i na „drobnostech“, například odvozu odpadu a suti termínovanou zápůjčkou kontejnerů apod.

Založení první řady cihel je okamžik nejen slavnostní, ale i důležitý. Vyplatí se přizvat k tomu odborníky.

Praktický příklad: zemní práce

Z bezpočtu stavebních činností a dílčích položek jako příklad uvádíme orientační porovnání nákladů jedné z nejpracnějších, časově nejnáročnějších a také nejnákladnějších činností – realizace zemních prací (výkop základových pasů ručně, tedy svépomocí a zhotovení výkopů dodavatelsky, s využitím zemního stroje).

Ruční výkop představuje časově a fyzicky náročnou práci, kterou počínaje sejmutím ornice přes přesun zeminy až po finální výkop vykonává sám stavebník pomocí krumpáče, lopaty a kolečka. Jednou z výhod způsobu je, že lze ušetřit na tzv. ztratném při vylévání základových pasů betonem (nemusíte tzv. dočišťovat a srovnávat). Tato práce, nebudeme-li počítat cenu potřebného nářadí (lopata nebo rýč – asi 400 až 500 Kč, krumpáč – 300 až 400 Kč, kolečko – asi 1 000 Kč), sice trvá týdny, ale je prakticky zadarmo, pokud ovšem nebudeme na peníze přepočítávat čas strávený na stavbě…

Pomocí zemních strojů: využívá se častěji, šetří síly a hlavně čas, je však finančně náročnější. Sejmutí ornice a její přemístění po pozemku provádí kolový nakladač, předpokládaný čas sejmutí ornice je 8 až 10 hodin (některé firmy zapůjčují na celou směnu. tj. 8 hodin, takže asi 2 dny) podle velikosti domu a konfigurace terénu. Základové pasy hloubí minirypadlo – např. Caterpillar 303.5E CR – (stavebník kvůli úspoře betonu při následném vylévání pasů ručně dočišťuje). Z dostupných zdrojů lze zjistit, že cena půjčení minirypadla činí asi 650 Kč/hod. s DPH + doprava od 30 do 50 Kč/km. A nyní počítejte: cena za měrnou jednotku (MJ) sejmutí ornice se stanoví: předpokládaný čas 8–10 hodin × 650 Kč/hod. + doprava (např. 20 km × 50 Kč = 1 000 Kč). K tomu ještě cena za měrnou jednotku hloubení rýh, opět násobeno délkou základů. V rozpočtu se nakonec objevuje suma od deseti tisíc výš.

Také pronájem strojů na zemní práce něco stojí. Každopádně vás to ale ve výsledku vyjde levněji, než kdybyste čas strávený s lopatou vynásobili svojí hodinovou mzdou.

Dodavatelsky, či svépomocí – výhody a nevýhody

Dodavatelsky

Výhody: Koordinace prací je na dodavateli, neřešíte zajištění materiálu, techniky a pracovní síly, na dílo získáváte záruku danou zákonem, ve většině případů dokončíte stavbu dříve.

Nevýhody: Vyšší náklady, složitý výběr kvalitního dodavatele, zvýšená potřeba kontroly kvality, ceny a termínů. Doporučuje se sjednat autorský dozor a technický dozor stavby.

Svépomocí

Výhody: Jste-li odborník, nebo máte-li k ruce spolehlivého odborníka, víte přesně, co se na stavbě děje, jaký je použitý materiál, jaká je kvalita provedených prací.

Nevýhody: Představa o nižších stavebních nákladech se nemusí zakládat na pravdě (s firmou lze koupit materiál levněji) a těžko vyčíslíte vlastní práci i pochopitelné ztráty. A pokud se něco na stavbě nepovede, neuplatníte žádnou reklamaci. Větší část odborných prací musíte kvůli revizím a příslušným zprávám stejně zadat odborníkům.

Villa Butterfly potřebovala materiál, který jí nevezme křídla nápadu

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Manželé se dlouho rozhlíželi po pozemku, který by vyhovoval jejich představám o bydlení v moderním a nadčasovém rodinném domě. Měli dosavadní zkušenosti s bydlením v několika pronajatých rodinných domech a řadu inspirace nasbírali také při svých cestách po světě. Právě zkušenosti s bydlením na venkově je od prvotní představy venkovského bydlení nasměrovaly k tomu, že se rozhodli hledat pozemek ve městě. S ohledem na jejich životní styl bylo toto řešení mnohem praktičtější.

Majitelé si pro svůj krásný, ale specifický pozemek vybrali stejně atypický projekt. Na stavbě se stavebník podílel ve velké míře i osobně – spolu s projekční kanceláří zvládli tvarově složitou stavbu realizovat v kombinaci svépomoci a najatých profesí. Jako optimální materiál, který umožní skloubit všechny tyto požadavky, zvolili Ytong. (Zdroj: Xella CZ)

Pozemek jako výzva pro tvůrčí řešení

Naskytla se jim možnost koupit stávající zahradu v širším centru města, což s sebou neslo určitá specifika. Jde o pozemek v jižním svahu, jehož šíře jen o málo překročila 20 metrů a délka činí 100 metrů. Charakter pozemku, lokalitu, a hlavně představy stavebníka v sobě spojil návrh projekční kanceláře Qualit projekty. Cesta k výsledné podobě „motýla“ však nebyla přímočará. Výsledku předcházelo několik návrhů od usedlejšího přes ryze funkcionalistický až po futuristický, který měl důvtip a ztotožnil se s geniem loci tohoto pozemku nejlépe. Půdorys stavby svým tvarem připomíná motýla s roztaženými křídly, proto byla stavba pojmenována Villa Butterfly. Vzhledem k avantgardnímu řešení půdorysu o zastavěné ploše cca 300 m2 byl po dlouhých debatách vybrán materiál Ytong, se kterým má projekční a stavební kancelář již dlouholeté dobré zkušenosti.

Majitelé si pro svůj krásný, ale specifický pozemek vybrali stejně atypický projekt. Na stavbě se stavebník podílel ve velké míře i osobně – spolu s projekční kanceláří zvládli tvarově složitou stavbu realizovat v kombinaci svépomoci a najatých profesí. Jako optimální materiál, který umožní skloubit všechny tyto požadavky, zvolili Ytong. (Zdroj: Xella CZ)

Atypické tvary vyžadovaly snadno opracovatelný materiál

Majitelé si pro svůj krásný, ale specifický pozemek vybrali stejně atypický projekt. Na stavbě se stavebník podílel ve velké míře i osobně – spolu s projekční kanceláří zvládli tvarově složitou stavbu realizovat v kombinaci svépomoci a najatých profesí. Jako optimální materiál, který umožní skloubit všechny tyto požadavky, zvolili Ytong. (Zdroj: Xella CZ)„Systém Ytong jsme použili pro svislé nosné i nenosné konstrukce, včetně doplňků, například překladů nad otvory. Hlavním důvodem byly atypické tvary půdorysu domu – pórobeton se na stavbě dobře opracovává bez nároků na složitou mechanizaci. Bylo zapotřebí řezat tvárnice do ostrých i tupých úhlů tak, aby vzájemně na sebe jednotlivé vrstvy zdiva vázaly. Hlavní argument ve prospěch Ytongu byl ten, že i po opracování tvárnic do požadovaného tvaru zůstaly zachovány jejich fyzikální a technické vlastnosti, jako jsou pevnost – únosnost, tepelná a zvuková izolace apod. Toho při použití například cihelných voštinových bloků nelze docílit. Když se totiž řezem poruší celistvost obvodového rámečku, ztrácejí voštinové tvárnice část svých vlastností, nebo se sníží jejich hodnoty. To se týká například pevnosti v tlaku – únosnosti, v některých případech i tepelně a zvukově izolačních parametrů. Velkou výhodou je při použití Ytongu také výrazně menší objem prořezů a následně odpadu, se kterým se nemusí dál manipulovat,“ vysvětluje projektant domu Aleš Miller praktické hledisko materiálu.

Majitelé si pro svůj krásný, ale specifický pozemek vybrali stejně atypický projekt. Na stavbě se stavebník podílel ve velké míře i osobně – spolu s projekční kanceláří zvládli tvarově složitou stavbu realizovat v kombinaci svépomoci a najatých profesí. Jako optimální materiál, který umožní skloubit všechny tyto požadavky, zvolili Ytong. (Zdroj: Xella CZ)

Složité stavění? Majitel se do řízení stavebních prací pustil sám

Majitel nejprve oslovil několik stavebních společností, ale jejich ochota ujmout se atypické zakázky nebyla velká – vyžadovala specifický přístup mnoha zúčastněných stavebních profesí. Proto se nakonec dohodl stavebník s projekční kanceláří, že bude garantem také vlastní realizace stavby. V praxi to znamenalo, že stavebník si sám dodával materiál, kancelář Qualit projekty zabezpečovala dohled nad technologií provádění a spolupracovala při výběru stavebních řemesel a materiálů. Tento způsob byl pro stavebníka sice časově náročnější, na straně druhé byl více vtažen „do děje“ a poskytl mu více prostoru pro vlastní iniciativu a invenci při tvorbě svého nového domova. Díky angažovanosti majitele se na stavbě podařilo oproti cenovým nabídkám jednotlivých stavebních společností výrazně ušetřit.

Další informace na Ytong.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

STAVBA DOMU e4 V PŘÍMÉM PŘENOSU, fáze 5.: Vyzdívání vnějších cihel vazby rohu a stěn

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Výlučnost konceptu Wienerberger e4 domu, jak se tato stavba označuje, se zakládá nejen na vynikajících ověřených technických parametrech, které vyhovují náročným normám pro domy s téměř nulovou spotřebou energie platným od roku 2020, ale především na flexibilitě umožňující soužití několika generací v nejrůznějších fázích vývoje a potřeb rodiny. Výsledkem je dům budoucnosti, který si udrží svou morální i ekonomickou hodnotu po několik generací. Pro svoji potřebu si jej právě teď staví pětičlenná rodina Vlčkových.

Kousek od Prahy, v oblíbené rezidenční oblasti, se rodí nový rodinný dům, který je v mnoha ohledech průkopníkem. Náš redakční tým je při tom a bedlivě sleduje všechny stavební fáze. Přinášíme popis stavby domu budoucnosti e4 krok za krokem. (Zdroj: Wienerberger)

Fáze 5: Vyzdívání vnějších cihel vazby rohu a stěn

Zdění z cihelných bloků je rychlé, ale má-li být pevné a kvalitní, vyžaduje dodržování určitých pravidel.

Kousek od Prahy, v oblíbené rezidenční oblasti, se rodí nový rodinný dům, který je v mnoha ohledech průkopníkem. Náš redakční tým je při tom a bedlivě sleduje všechny stavební fáze. Přinášíme popis stavby domu budoucnosti e4 krok za krokem. (Zdroj: Wienerberger)Založili jsme základní vrstvu a na ní položili vrstvu soklovou, na které se začíná pomocí tzv. vozíku zdít. Tato metoda umožňuje nejenom zrychlení celého procesu, ale také rovnoměrnou pokládku velmi tenké vrstvy malty. Ještě před nanesením malty je ale potřeba cihly pomocí štětky navlhčit. Dělá se to ze dvou důvodů: zaprvé proto, aby cihly příliš rychle nenasály vlhkost z tenké vrstvy malty a nedošlo tak ke špatnému spojení vrstev, a zadruhé se tím očistí z cihel prach. Vozíkem se pak do spáry nanáší stejnoměrná cca 1 mm tlustá vrstva zdicí malty Porotherm TM. Aby zdění bylo co nejúčinnější i z hlediska konstrukční pevnosti, je důležité dodržovat tzv. převazbu – jde o vazby v rohu, kdy by měla protější strana cihly končit v prostředku cihly předchozí. Norma je 0,4 x výška cihly, konkrétně 0,4 x 249 mm = 100 mm. Je důležité dodržet to, aby převazby nebyly nad sebou, tzn. aby 100mm odchylka byla v rozích jednou doleva, podruhé doprava. Ideální je, když se převazba řeší uprostřed řady. 

Jak se říká: „malta schová vše“, a tak v tomto případě může vzniknout obava, že zedníci neprováží správně zdivo v rozích. V tomto případě můžeme konstatovat, že obavy jsou zbytečné, jelikož převazby provedl odborník podle vydaných podkladů Wienerberger e4 dům.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger 

Vzhůru ke komínu i solárním panelům – kominickým výlezem

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Bezpečný přístup k solárním panelům, ale i klimatizačním jednotkám či anténám bude stále aktuální. Střešní výlezy tím získávají důležitou úlohu i pro další generace. Moderní kominický výlez HPI je vyroben z lisovaného monobloku bez jakýchkoli nýtů či svárů, takže je dokonale odolný proti průtokům vody.

Střešní neboli kominické výlezy umožňují jednoduchý, rychlý a bezpečný přístup na střechu. Ten je nutné zajistit pro provádění nutných prací, například kominických, instalačních či údržbových, ale také k prosvětlení půdních prostor a jejich větrání. (Zdroj: HPI-CZ)

Kominické výlezy jsou určené nejčastěji do studené části střechy, kde zajišťují přívod světla, větrání a umožňují výstup na střechu. Vývoj střešních výlezů byl kdysi spojen hlavně s nutnou údržbou komínů. V souvislosti s topením pevnými palivy bylo potřeba zajistit snadný a bezpečný přístup na střechu, a výlezy byly často jediné možné řešení. V minulosti byl výběr dost omezený, střešní výlezy se vyráběly v klempířských dílnách, popřípadě na odborných učilištích. Byly vyplněny tzv. drátosklem, popřípadě plechovou výplní, což už se dnes na šikmých střechách téměř nepoužívá.

Budoucnost střešních výlezů se může zdát nejistá s ohledem na postupné upouštění od topení pevnými palivy z ekologických důvodů. Na řadě novostaveb už ani komín nenajdeme. Na druhou stranu však přibývá domů využívajících sluneční energii. Přístup k moderním prvkům na střeše jako jsou solární panely, antény, popřípadě klimatizační jednotky je ale stále nutný. Tím střešní výlezy získávají roli i pro další generace.

Střešní neboli kominické výlezy umožňují jednoduchý, rychlý a bezpečný přístup na střechu. Ten je nutné zajistit pro provádění nutných prací, například kominických, instalačních či údržbových, ale také k prosvětlení půdních prostor a jejich větrání. (Zdroj: HPI-CZ)

Moderní střešní výlezy

V dnešní době se výlezy vyrábějí z různých materiálů, zákazníci mohou volit z velmi pestré škály typů a barev. Nemusí se bát složité a časté údržby, protože ta u dnešních materiálů a technologických postupů prakticky odpadá. Výlezy bývají opatřeny buď otevíráním křídla na pravou nebo levou stranu, případně výklopným křídlem nahoru či dolů. Dle konstrukce jsou střešní výlezy vhodné buď pro nevytápěné prostory nebo pro prostory vytápěné, dále pak pro ploché nebo šikmé střechy.

Kominický výlez HPI umožňuje nezřizovat komínové lávky

Moderní kominický výlez pro šikmou střechu z nabídky HPI-CZ je navržen tak, aby svou velikostí 550 x 720 mm splnil požadavky normy ČSN 73 4201 pro komíny a kouřovody. (Zdroj: HPI-CZ)Moderní kominický výlez pro šikmou střechu z nabídky HPI-CZ je navržen tak, aby svou velikostí 550 x 720 mm splnil požadavky normy ČSN 73 4201 pro komíny a kouřovody. Norma umožňuje při rozměrech výlezu na střechu 550 x 550 mm a jeho vzdálenosti do 600 mm od komína nezřizovat už tzv. komínové lávky.

Kominický výlez HPI z hliníkového plechu s polyesterem je vyroben z lisovaného monobloku bez jakýchkoli nýtů či svárů, takže je dokonale odolný proti průtokům vody. Těsnicí límec po obvodu výlezu je vyroben z polyetylenu, jehož životnost je oproti jiným materiálům vyšší díky nulové nasákavosti, a především díky odolnosti proti UV záření. Kominický výlez HPI je opatřen výklopným křídlem se skleněnou výplní otvíratelným ve směru nahoru. Na objednávku lze dodat i variantu s bočním otvíráním. Výlez je vhodný pro všechny typy skládaných profilovaných krytin ve sklonu 15°–75°.
Více na Hpi.cz, případně na Hpishop.cz.

Střešní neboli kominické výlezy umožňují jednoduchý, rychlý a bezpečný přístup na střechu. Ten je nutné zajistit pro provádění nutných prací, například kominických, instalačních či údržbových, ale také k prosvětlení půdních prostor a jejich větrání. (Zdroj: HPI-CZ)

Aktuální katalog HPI-CZ je ke stažení zde. Výrobky z katalogu 2019 lze objednat u obchodních partnerů HPI-CZ, případně na webu Hpishop.cz.

Zdroj: Marketingové sdělení

Jedovaté rostliny kolem nás

Nerium OleanderVětšina otrav se stane nešťastnou náhodou, vinou záměny, neznalosti, lehkomyslnosti a nerozumného jednání. Stačí nechat chvíli bez dozoru malé nudící se dítě nebo domácí zvíře a neštěstí je hotovo.

Nebezpečné je také lidové léčitelství, které často využívá i jedovaté rostliny v malých dávkách, v rukou laiků však mohou napáchat víc škody než užitku.

Oproti minulosti se již jedovatých rostlin téměř neužívá k vraždám, zato výrazně vzrostl počet těch, kdo si halucinogenními jedy ničí zdraví zcela dobrovolně.

Jak vlastně působí jedovatá rostlina? Účinné látky v ní obsažené po vniknutí do těla způsobí otravu. Některé jedy působí na nervovou soustavu, jiné na dýchací, trávicí nebo vylučovací ústrojí, další na srdce nebo dráždí sliznice a kůži. Jedy mohou vniknout do těla poraněním, požitím, někdy stačí se rostliny jen dotknout a trny, ostny, chloupky na povrchu listů vykonají své. Zvláštní kapitolou jsou alergie neboli přecitlivělost na některé rostlinné látky, které vyvolávají někdy až bouřlivé reakce. 

Víte, že…

Notoricky známá je jedovatost pryšce nádherného neboli vánoční hvězdy, ale málokdo ví, že k jedovatým rostlinám patří i bramboříky. Před Vánocemi se jich prodají desetitisíce, otrávené děti, psi a kočky patří spolu se zapíchnutou rybí kostí, požárem stromečku a poraněním dělbuchem ke klasickým vánočním nehodám. Na jaře je vystřídají kvetoucí šťavely.

Nejčastější rizika

Dieffenbachia AmoenaAsi nejběžněji pěstovanými jedovatými rostlinami jsou diefenbachie. Pěstují se snadno, patří mezi nejodolnější a nejrozšířenější pokojové rostliny. Obsahují toxické látky, z nichž několik ještě ani není přesně určeno. Kromě jedů jsou ve šťávě rostlin přítomny jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, které mohou těžce poškodit pokožku a především sliznice.

Promnutí oka potřísněnou rukou je velmi bolestivé a olíznutí nebo sežvýkání vyvolává slinění, otoky a křeče. Reakce nastává během 10 až 15 minut, a stačí odradit od další konzumace, takže otravy většinou bývají mírné, možné jsou však i velmi vážné problémy. Nutné je vyhledat lékařské ošetření.

Podobně často se lze setkat i s ostatními áronovitými rostlinami. Monstery, filodendrony, syngonia, potosy, zmijovce, aglaonemy, kaládia, anturia… – kdo by některou z nich neměl doma? Všechny tyto rostliny mají podobně vysoký obsah šťavelanu vápenatého jako diefenbachie a dále obsahují koktejl z různých alkaloidů, saponinů, glykosidů a některých aminokyselin. Při požití způsobují pálení v ústech a prudké zvracení s žaludečním a střevním katarem. Anturiumkala (Zantedeschia aethiopica) se nejčastěji dostanou do bytu v kytici jako řezané rostliny. Květina je to krásná, ale pozor, aby se nedostala do ruky příliš malým dětem nebo příliš opilým hostům.

Jedovaté jsou všechny áronovité rostliny, včetně oblíbených a často prodávaných anturií.

Nebezpečně krásné listy

Sansevieria neboli „tchynin jazyk“ je také jedovatý. Otrava po rozžvýkání a spolknutí listů se projeví zvracením, bolestmi hlavy a břicha. Ohroženy jsou především malé děti a domácí zvířata, hlavně psi. Tyto rostliny hrozí nejen otravou – jejich velmi špičaté tuhé listy se snadno mohou při neopatrné manipulaci zabodnout do oka.

Pozor také na krotóny, šeflery, africkou kopřivudracény. Obsahují jedovaté saponiny a polyfenoly, otravy se projevují zvracením a průjmem, při těžších případech i křečemi. Zvlášť jedovaté jsou bobule a listy břečťanů, již po sežvýkání dvou listů nastávají křeče, dechové poruchy a při větším množství může být otrava i smrtelná.

Zrádné sukulenty

Adenium obesum je nádherný africký sukulent, obsahuje však latex, který se dříve používal jako šípový jed.Skutečně nebezpečnými rostlinami jsou některé sukulenty. Rostliny, které patří mezi pryšcovité (Euphorbiaceae), po poranění roní bílé jedovaté mléko – latex. Snadno vystříkne při neopatrné manipulaci, třeba při přesazování, a pokud zasáhne oko, tak neváhejte, vypláchněte a ihned k lékaři! Potřísnění pokožky někomu nevadí, u jiného vyvolá těžkou alergickou reakci a několikatýdenní problém, rozhodně rychle umýt!Asi nejčastější je pryšec „trnová koruna“ (Euphorbia millii), ale v domácnostech jsou běžné i další druhy, třeba E. tirucalli, E. tetragona atd.

Ještě nebezpečnější, prudce jedovaté jsou klejichovité rostliny (Asclepiadaceae). Jejich květy mají tvar pěticípé hvězdy, některé druhy jsou velmi atraktivní a často pěstované. Jsou to třeba smrdutky (Stapelia), svícníky (Ceropegia), karalumy (Caralluma), Duvalia, Huernia a další. Prodávají se běžně na výstavách a ne vždy prodavač upozorní na nebezpečí. Mezi klejichovité rostliny patří například populární voskovky (Hoya) nebo stefanotis (Stephanotis) – liány, které se namotávají na drát stočený do kruhu, takže tvoří za oknem hezký kvetoucí věneček. Na květech voskovek děti občas olizují sladké kapičky, rozhodně jim vysvětlete, že něco takového dělat nesmí!

Smrdutka (Stapelia) je pěstiteli vyhledávaná pro velké a zajímavé květy, neměla by se však dostat do rukou dětem.

Zahrádka rodiny Borgiů

Barevné letní záhony očima toxikologa – to je jedna nástraha vedle druhé! Jedovaté jsou máky, vlčí bob, stračky (obsahují nebezpečné a účinné alkaloidy delfinin a delfinidin), v pozdním létě také oměje nebo ploštičníky, z letniček například okrasné tabáky, hlazenec, klanokvět, ale i petúnie!

Samostatnou kapitolu představují již poměrně známé náprstníky s překrásnými a efektními, nicméně jedovatými květy. Obsahují kardioglykosidy, které se dříve používaly v lékařství jako součást mnoha srdečních léčiv, dnes je však nahradily jiné látky.

Na balkonech nebo v zahradách se také často vysazuje popínavý fazol šarlatový s velmi pěknými květy. Lusky patří k oblíbeným zeleninám, ovšem mnohdy se zapomíná, že je nutná tepelná úprava – zasyrova jsou všechny části fazolu, tedy i lusky a semena, jedovaté.

Oleandry zná také téměř každý, mnoho lidí si z dovolené u moře přiveze větvičku ze zvlášť pěkně kvetoucího stromku u hotelu. Zakoření velmi snadno a ochotně kvete každé léto, ovšem do dětského pokoje skutečně nepatří, ke smrtelné otravě malého dítěte stačí jen několik listů.

Stejně prudce je jedovatý i lilek Solanum rantonetii, který se pěstuje stále častěji, na letních terasách ho někdy doplňují brunfelsie, lantany, olověnce a s příchodem babího léta nádherné durmany. Lékaři neznají okurkovou sezonu a stále mají co dělat.

První pomoc

První pomoc je při všech otravách podobná: při požití vypláchnout ústa, vyvolat zvracení a rychle na pohotovost! Není špatné si někdy jen tak nalistovat v seznamu telefonní číslo na toxikologii a uložit si ho do mobilu – nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit.

Máte-li nyní pocit, že drtivá většina rostlin kolem vás jsou zákeřné bestie, kterých je nutné okamžitě se zbavit, nezoufejte. Lidé žijí s jedovatými rostlinami již několik tisíciletí, mnohé z nich denně využívají v tradiční i moderní medicíně. Pokud máte rádi květiny, rozhodně se jich nevzdávejte, je však třeba rozumné opatrnosti. Stačí věnovat trochu pozornosti výběru druhů do zahrádky, přečíst si nějakou dobrou odbornou knihu, kde autor jedovatost druhů uvádí, a na výletě v přírodě vysvětlit dětem, jak se mají chovat. Pak vám zeleň ve vašem okolí přinese mnohem více potěšení než starostí.

Pozor na alergii

Alergie vyvolává mnoho z výše jmenovaných rostlin, někomu se stačí dotknout, například se jim přilepí lístek na ruku, když nesou kytici. U citlivých lidí zčervená pokožka, svědí kůže, vznikají záněty… Alergické reakce vyvolávají prvosenky a pelargonie, pro někoho i chryzantémy, africké fialky a řada dalších rostlin, které jsou hustě chlupaté.

Které rostliny jsou tedy bezpečné? Z těch nejběžnějších třeba všechny begonie, ibišky, mučenky, voděnky či pepřince. Neškodné jsou například i zázvorovité rostliny, většina palem a některé kapradiny (pozor na netíky a parožnatky). I dětem můžete nechat v pokoji banánovník nebo citrus. Zdraví prospěšné jsou pokojové jehličnany – cypřiše, araukárie a další, jejichž silice zlepšují kvalitu vzduchu v místnosti. Z dražších a náročnějších rostlin se nemusíme bát orchidejí, bromélií a třeba i masožravých rostlin.

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025