Pěknou zahradu lze naštěstí vytvořit i ze suchomilných rostlin, které v přírodě obývají stepní oblasti, písčiny nebo skalnaté stráně, kde byl vždy vody nedostatek. Spousta krásných rostlin prospívá a rozkvétá i pod pálícím sluncem a z minima vody.
Trvalky Středomoří a západní Asie
Že je klima v okolí Středozemního moře v létě suché a vyprahlé, si během letní dovolené vyzkoušel skoro každý. Z tamních rostlin se některé dají pěstovat i u nás.
K nejznámějším patří levandule (Lavandula), ale zajímavá je například i svatolína cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus) ze Španělska a Francie. Vytváří nízké, bohatě větvené aromatické keříky o výšce až 50 cm se stříbrošedými plstnatými listy a má žluté knoflíkovité květy o průměru do 1 cm. Od starověku byla využívána jako léčivka na záněty kloubů, její vonné silice působí proti parazitům a sušené rostliny odpuzují moly. Je to rostlina teplomilná, potřebuje propustnou půdu, slunnou polohu a snáší značné sucho.
Podobné nároky má i méně známá mavuň červená (Centranthus ruber), až metr vysoká trvalka středomořských skalnatých strání. Hustá a bohatá lata s množstvím drobných červenorůžových květů zdobí zahrady od června do září.
K běžně pěstovaným trvalkám patří i čistec vlnatý (Stachys byzantina), který roste od Turecka po Írán. Jeho krásné stříbrně chlupaté listy i stonky jsou dobře chráněné před slunečním žárem i vysycháním. Kvete od června do srpna drobnými, tmavě růžovými květy. Patří k naprosto nenáročným rostlinám, podmínkou je jen písčitá půda a slunce.
Ze statnějších suchomilných druhů lze doporučit perovskii lebedolistou (Perovskia atriciplifolia) ze stepí střední Asie od Afghánistánu po Tibet. Na stoncích vysokých 60–150 cm rozkvétají modrošedé květy od června do září až října.
Tyto trvalky se velmi dobře kombinují navzájem, ale i s dalšími aromatickými rostlinami, jako je tymián, dobromysl, mateřídouška či sukulentní rozchodníky. Mohou být dobrým doplňkem k růžím nebo oživit na jaře kvetoucí keře a jehličnany. Výsadbu ozvláštní také zajímavé trávy, skvělý je jednoletý středomořský druh Pennisetum villosum.
Ze Severní Ameriky
I v prériích a polopouštích USA nalezneme spoustu rostlin do slunných sušších zahrad. Je však třeba určité opatrnosti, některé z prérijních trvalek u nás zplaňují.
Existují však i velmi odolné druhy, které se v zahradách chovají poslušně, jsou krásné a navíc užitečné. K nim patří například Echinacea purpurea a několik jejích příbuzných (Echinacea angustifolia). Dorůstá do výšky 70 až 120 cm a pěstuje se v plané formě, ve varietě alba i v několika kultivarech. Patří k léčivým rostlinám, její antibakteriální účinky a příznivý vliv na imunitu znali už původní indiánští obyvatelé. Sucho docela dobře snáší i třapatky (Rudbeckia) a zlatobýly (Solidago).
Skvělou solitérní rostlinou a v době květu dominantou je juka (Yucca flaccida). Tento druh, ze starší literatury známý pod jménem Yucca filamentosa, je u nás opravdu mrazuvzdorný, neinvazivní a v dobrých podmínkách spolehlivě každoročně kvete. Kvete obvykle v červnu, lata květenství bývá bohatá, vysoká až 150 cm. Množí se dceřinými růžicemi po odkvětu. Pěstuje se více druhů, některé jen v nádobách jako mobilní zeleň, některé zvládnou přezimovat pod krytem.
Suchomilné rostliny z naší přírody
Exotické rostliny jsou krásné, ale spousta rostlin z českých suchých strání, stepí a písčin také stojí za pozornost.
Na jaře rozkvétají skály i skalky v teplejších oblastech republiky žlutými trsy tařice (Aurinia saxatilis). Tato nenáročná skalnička se pěstuje i v několika kultivarech – s panašovanými listy i plnokvěté. Prodávají se semena i sazenice.
V podobnou dobu, během dubna se na suchých slunných stráních objeví květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis). V přírodě patří k vzácným a chráněným rostlinám, k vidění je na jihu Moravy, v Českém krasu, Českém středohoří a v okolí Prahy. Často se pěstuje komerčně a prodává v zahradnictvích. Trsy bývají vysoké 20 až 40 cm, žluté květy mají až 8 cm v průměru. Pozor však na jeho jedovatost.
Sucho a slunce velmi dobře snáší plané druhy lnu, například len rakouský (Linum austriacum). Nepěstuje se pro vlákno ani pro semena, ale pro okrasu, hodí se do méně intenzivních skalek a suchých záhonů. Spolu s ním je možné pěstovat i jedinou naši domácí slaměnku smil písečný (Helichrysum arenarium), drobný pavinec horský (Jasione montana), devaterník (Helianthemum) nebo dvouleté divizny (Verbascum).
Možností je samozřejmě mnohem víc, takže neklesejte na mysli, sucho je zlé, ale suchomilné rostliny ho zvládnou.
-kopie.jpg)
S použitím YQ, kterým výrobce označuje své ucelené řešení hrubé stavby včetně střechy, doplňků a povrchových úprav, dosáhnete hodnot úsporného bydlení snadno. Pojďme si to spočítat. Energeticky úsporný dům je takový, kdy jeho obálka (to znamená obvodové zdivo, výplně otvorů, střecha a spodní stavba) má parametr součinitele prostupu tepla U = 0,25 W/m2K a nižší. Díky tomu, že Ytong obsahuje milióny malých pórů a vzduch se chová jako izolant, tvárnice dosahují perfektních tepelných parametrů i bez dodatečného zateplování. 
Pokud vám několik tašek po stavbě domu zůstalo, můžete je využít i trochu netradičně. Co tak zkusit nějakou hudební hračku? Svůj rodinný dům jsem postavil v Bílých Karpatech, o vítr zde není nouze, nakonec nedaleko od domu mám i větrný mlýn a větrník elektrárny. Postavil jsem variantu chimes, tedy jakési zvonkohry náhodně rozezvučované prouděním vzduchu. Jako základ je použit odvětrávací komínek, jejž jsem úhlovou bruskou zkrátil na vrchní polovinu. V pravidelných roztečích jsem na spodní okraj navrtal díry, kterými později povedou provázky. Ze střešní tašky Bobrovka (lze použít i jiný typ tašky) jsem nařezal tenké pásky různých délek, pro dobré rezonanční vlastnosti jsem navrtal díry ve 2/9 délky. Jednotlivé kusy tedy visí jako krápníky na zkráceném odvětrávacím komínku a už v tuto chvíli v mírném větru ťukají o sebe. Pro zvětšení akustického efektu jsem do osy celého objektu zavěsil keramický kruh – jakési srdce podobné tomu ze zvonu, opět vybroušený ze střešní tašky. Závěs dále pokračuje na závaží, které opticky uzavírá konstrukci a vhodným způsobem koriguje pohyb srdce při nárazech větru. Keramochimes může ozdobit jak terasu s keramickou střešní krytinou, tak například i strom v zahradě.
Dalším výrobkem je keramický zvonek, použitelný například ke dveřím domu (ten čínský digitální jsem ze svého domu odstranil poté, co zvonil z ničeho nic jak zběsilý všechny melodie od „Pro Elišku“ až po „Big Ben“). Jako základ jsem opět použil odvětrávací komínek. Tentokrát jsem odbrousil jen nezbytně nutnou spodní část a vytvořil jsem pravidelný řez ve tvaru kružnice. Výroba srdce zvonu vyžadovala trochu více zručnosti, přece jen úhlová bruska je primárně konstruována na rovné řezy. Materiálem je opět Bobrovka, jejíž tvrdost je akusticky ideální. Na srdce jsem zavěsil ozdobnou růži vybroušenou ze štítové koncovky hřebenáče. Celou konstrukci vhodně zakončuje i po funkční stránce.
Z keramických střešních krytin je ale možno vytvořit i plně funkční hudební nástroj podobný xylofonu. Jednotlivé tašky jsou zkráceny a seřazeny do hudební řady zahrnující všechny půltóny v rozsahu dvou oktáv. (Čím kratší taška, tím vyšší tón.) Zvuk tašek je natolik konkrétní a ladění stabilní, že lze keramofon zařadit i do hudebních sestav s klasickými nástroji a předvést akustické možnosti stavební keramiky v plné šíři.
-kopie_636x425.jpg)
„Systém Ytong jsme použili pro svislé nosné i nenosné konstrukce, včetně doplňků, například překladů nad otvory. Hlavním důvodem byly atypické tvary půdorysu domu – pórobeton se na stavbě dobře opracovává bez nároků na složitou mechanizaci. Bylo zapotřebí řezat tvárnice do ostrých i tupých úhlů tak, aby vzájemně na sebe jednotlivé vrstvy zdiva vázaly. Hlavní argument ve prospěch Ytongu byl ten, že i po opracování tvárnic do požadovaného tvaru zůstaly zachovány jejich fyzikální a technické vlastnosti, jako jsou pevnost – únosnost, tepelná a zvuková izolace apod. Toho při použití například cihelných voštinových bloků nelze docílit. Když se totiž řezem poruší celistvost obvodového rámečku, ztrácejí voštinové tvárnice část svých vlastností, nebo se sníží jejich hodnoty. To se týká například pevnosti v tlaku – únosnosti, v některých případech i tepelně a zvukově izolačních parametrů. Velkou výhodou je při použití Ytongu také výrazně menší objem prořezů a následně odpadu, se kterým se nemusí dál manipulovat,“ vysvětluje projektant domu Aleš Miller praktické hledisko materiálu.
-kopie.jpg)
Založili jsme základní vrstvu a na ní položili vrstvu soklovou, na které se začíná pomocí tzv. vozíku zdít. Tato metoda umožňuje nejenom zrychlení celého procesu, ale také rovnoměrnou pokládku velmi tenké vrstvy malty. Ještě před nanesením malty je ale potřeba cihly pomocí štětky navlhčit. Dělá se to ze dvou důvodů: zaprvé proto, aby cihly příliš rychle nenasály vlhkost z tenké vrstvy malty a nedošlo tak ke špatnému spojení vrstev, a zadruhé se tím očistí z cihel prach. Vozíkem se pak do spáry nanáší stejnoměrná cca 1 mm tlustá vrstva zdicí malty Porotherm TM. Aby zdění bylo co nejúčinnější i z hlediska konstrukční pevnosti, je důležité dodržovat tzv. převazbu – jde o vazby v rohu, kdy by měla protější strana cihly končit v prostředku cihly předchozí. Norma je 0,4 x výška cihly, konkrétně 0,4 x 249 mm = 100 mm. Je důležité dodržet to, aby převazby nebyly nad sebou, tzn. aby 100mm odchylka byla v rozích jednou doleva, podruhé doprava. Ideální je, když se převazba řeší uprostřed řady. 
