Blog

Sněženky jsou rostlinami hlavně lužních lesů, které bývají v předjaří před olistěním stromů hodně světlé, ale také vlhké, v některých letech mohou být až zaplavené. Rozkvétají spolu s mnoha dalšími hlíznatými a cibulnatými rostlinami v pestrých kobercích, dříve než listí zastíní lesní podrost. Vytvářejí nádherný jarní aspekt probouzející se přírody, který láká k procházce. Po odkvětu jarních hajních květin lužní lesy zarostou neprostupným porostem vysokých bylin a často i kopřiv a stávají se nelákavým královstvím komárů.

V naší přírodě sněženky spatříte nejčastěji v lužních lesích podél velkých řek (Labe, Morava, Dyje, Bečva). V západních a jižních Čechách téměř chybí. Na Moravě je najdete i v Moravském krasu, v Javorníkách, Beskydech či na Vysočině. Obývají vlhká údolíčka podél menších toků, rostou i v dubohabrových lesích, v bučinách a občas i na loukách.

Sněženky na zahradě

Pokud si sněženky chcete pořídit na zahradu, vyberte jim místo pod stromy, kde je před vyrašením listí dost světla, v létě příjemný stín a svěží vlhká půda. Vyhovují jim severně orientovaná místa za domem nebo zdí, kde se půda v létě nepřehřívá. Určitě je nevysazujte na sušší místa zahrady či do skalek a také nezapomeňte, že sněženka podsněžník je druh v přírodě zákonem chráněný.

Pěstuje se spousta odrůd, běžné jsou plnokvěté a velkokvěté, vyšlechtěné jsou i kultivary se žlutými skvrnami na vnitřních okvětních lístcích. Sněženky jsou dost citlivé na přesazování, jejich cibulky mají jen tenkou ochrannou vrstvu. Při přesazování je proto nenechávejte venku z půdy dlouho, zasaďte je co nejdříve, aby je vysychání nepoškodilo. Na cibulky si dejte pozor i při nákupu, snadno mohou být již suché nebo naopak plesnivé. Množí se dceřinými cibulkami, původní druhy i semeny. A mějte na paměti, že sněženky patří mezi rostliny jedovaté! 

Bledulová botanika

S bledulemi to mají botanici těžší, někteří vědci uznávají celkem jedenáct druhů bledulí a jiní jen dva druhy rodu bledule (Leucojum) a dalších devět blízce příbuzných druhů pojmenovaných Acis. Odlišnosti se u nich opravdu najdou, bledule-nebledule Acis rostou především v jihozápadní Evropě a v severní Africe, jsou suchomilnější a teplomilnější, o něco drobnější, mají úzké listy a květy beze skvrn. Dva druhy z Korsiky a severu Afriky kvetou dokonce růžově.

Ty „pravé“ bledule, které rostou i u nás, jsou bledule jarní (Leucojum verum) a bledule letní (L. aestivum). Méně známá bledule letní kvete v květnu až červnu, na svatého Jana už mívá semeníky. Je vyšší než jarní druh, má více květů, ale drobnějších. V naší přírodě se s ní setkáte v okolí Novomlýnských nádrží, největší populace zmizely pod hladinou přehrad, ještě jedna malá skupina se vyskytuje u Lipníku nad Bečvou. Má však velký areál po Evropě a jako jediná bledule se vyskytuje i v západní Asii až po Írán.

Krásnou bleduli jarní skoro všichni známe, na jaře zdobí vlhké lesy kopcovitých oblastí, pahorkatin a vysočin. Roste na mnoha místech v Čechách, na severu od Krušných hor přes Středohoří po Krkonoše, hojná je ve východních Čechách, na Olomoucku a na mnoha dalších místech celé republiky. Koberce tvoří hlavně v nivách menších toků. Patří mezi rostliny chráněné a jedovaté!

Pěstování a množení je podobné jako u sněženek, potřebuje ještě větší vlhko. Pěstuje se hlavně v nejhezčí přírodní formě, odrůd moc známo není. Množí se nejčastěji dceřinými cibulkami, které oddělíte, pokud po odkvětu celý trs vyryjete. Stejně jako u sněženek nenechte cibule zaschnout. V zahrádkách se sněženky i bledule dobře kombinují s čemeřicemi, které kvetou v podobnou dobu a mají i podobné nároky.